ZaS komentáře u knih

Sbírka povídek o věčném souboji člověka s ďáblem, který má mnoho podob, ale společnou podstatu - naše ego.
Obecně nejuznávanější je Kreutzerova sonáta; mě ale nejvíc zaujala titulní povídka a hlavně Otec Sergij, která asi nejvíc odráží autorovy názory i osudy.

26.03.2022

Před dvaceti lety mi tato kniha připadala jako jedna z mnoha sci-fi - vcelku zajímavá, možná až moc komplikovaná neustálými čínskými výrazy a jmény, ale jinak čtivá. Dnes začínám mít pocit, že obsahuje i prvek jasnozřivosti, díky kterému si vysloužila o hvězdičku víc. Jen doufám, že za dvacet let to nebude "román ze současnosti".

1 23.03.2022

(SPOILER) K této knize jsem se dostal spíše náhodou a bez předchozí znalosti popisovaného tématu. Zpočátku jsem se pohyboval v relativně známém prostředí šamanismu a přírodního léčitelství, takže mě nic z prezentovaného neohromilo. 'Aha efekt' se u mě dostavil až před polovinou, kdy autor začíná přemýšlet o hadech v mytologii napříč celým světem a odtud se volně dostává k DNA a vazbě mezi halucingeny a informacemi v DNA.
Prezentované teorie jsou sice fantastické, ale zároveň podložené indiciemi a celkem logické. Sice mi trochu vadila na populárně naučnou knihu přemíra vědeckých citací (které si laik stejně nemá šanci ověřit), ale i přesto je kniha celkem čtivá a zapůsobila na mě podobně jako Sitchinovy knihy.

2 20.02.2022

Z knihy mám poněkud rozporuplné pocity. S popisem historických 'dějotvorných' prvků naprosto souhlasím. Je také jasné, že z historie je potřeba si brát právě to ponaučení pro lepší pochopení současných dějů. Právě v tom se ale s autorem nejsem schopen zcela ztotožnit. Vadí mi - podle mého názoru tendenční - adorace Spojených států. Jeden příklad za všechny - nepotismus v současné vrcholné politice autor dokumentuje na poměrně méně významných politicích EU namísto toho nejokatějšího co vnímá celý svět, tedy rozparcelování americké vrcholné politiky rodinnými klany oligarchů nebo lidí na oligarchy napojenými. Ať už se budeme bavit o klanech Rooseveltů, Kennedyů nebo z poslední doby o rodině Bushů či Clintonů.
Celkově tak na tři hvězdy; s ohledem na předchozí publikace k danému tématu ale dávám čtyři.

5 17.02.2022

K Bucky Dentovi jsem se dostal až po Krávě (která mě hodně nadchla) a musím říct, že z první poloviny jsem byl dost rozpačitý. Není divu. Pro konzervativního středoevropana je hodně těžké vžít se do pocitů newyokského židovsko-anglosasského rastamana (taky vám přijde ta kombinace děsivá?), jehož dosavadní život nejlépe vystihuje anglický výraz 'white trash'. Nemluvě vůbec o baseballu, který tvoří nezbytné pozadí děje, ovšem pro nás je zhruba na myšlenkové úrovni famfrpálu. Nebýt jemně ironického humoru, který je přesně mým šálkem kávy, asi bych knihu odložil. Nicméně jak se přiblížíte k polovině, děj se začne dostávat do pochoptelných poloh a vy s hlavním hrdinou skutečně začnete "souznít". Tím myslím, že se sice nedostanete úplně do jeho vnímání světa, ale přinejmenším jej začnete chápat.
Samotný děj (a logicky i jeho vyvrcholení) není nijak objevný a i průměrně nadaný čtenář pochopí po pár stránkách 'kam ten freudovský vlak jede'. Ovšem v tomto případě jednoznačně platí, že cesta je cíl. Jde totiž právě o to, jak se k zjevnému konci dohrabat a to Duchovny zvládl perfektně, bez ohledu na to, že sem tam z děje vykoukne nenápadný "deus ex machina".
Kdybych měl hodnocení rozdělit, tak začátek za tři hvězdy, střed a většina druhé poloviny za pět a zbytečný epilog (jako úlitba americkému čtenáři) za dvě. Každopádně i přes zdlouhavý začátek doporučuji k přečtení.

3 01.02.2022

Něco mezi historickým přehledem, zprávou o působení současné diplomacie a bedekrem. Jinými slovy pro mě vcelku neuchopitelný mix, V úvodu vcelku zajímavé povídání o působení různých historických postav naší vlasti v Říme; od Cyrila a Metoděje až po kardinála Berana. Jen bych čekal víc reálií a fotodokumentace. Prostředek je celkem nezajímavá zpráva o všech možných českých úřadech, které v Římě působí, což vnímavého čtenáře jen naštve množstvím zcela zbytečných úředníků. Na závěr potom pár tipů co dělat a nedělat, napsaných ale velmi "diplomaticky neurčitě" ve smyslu "Řím je naprosto bezpečný, ale tam a tam raději nechoďte".
První cca polovina se dá číst. Zbytek klidně vynechejte. Mimochodem při čtení druhé poloviny psané těmi úředníky se mi vybavila cimmrmanovská věta o díle,které "je psané školním a tedy kradeným inkoustem." :-)

21.01.2022

Závěrečný díl eposu, psaný s odstupem 35 let od první knihy je už plně poznamenaný autorovým myšlenkovým posunem. Původní space opera se odsunula daleko na pozadí a děj je zahlcený neustálými úvahami a 'reminiscencemi', jak velmi přesně popsala madem (viz její komentář níže).
Pro vášnivé scifisty a fandy původní trilogie z padesátých let tedy sice povinná, ale poněkud nudná četba.

1 03.01.2022

Další díl Mitchelova superrománu nás zavádí do konce šedesátých let, kdy v USA vrcholí hnutí hippies a spolu s ním se rozjíždí rocková vlna. Díky tomuto časovému zasazení knihou prokmitne (jako obvykle) i několik postav z Atlasu mraků. Stěžejní provázání ale směřuje tentokrát k Tisíci podzimů Jacoba de Zoeta. Pokud jste tedy tuto knihu nečetli, budete pár pasáží vnímat jen zpola. Rozhodně ale znalost Tisíce podzimů není pro četbu Utopie nutná. Autor se věnuje především kapele, jejíž "historii" se rozhodl zmapovat. Fakticky ovšem spíše popisuje na pozadí děje 'revoluční' dobu let 67 a 68. Daleko užitečnější tedy bude stáhnout si playlist, který zahrnuje alespoň ty hlavní z neustálých odkazů na skladby vytvářející kolorit doby a tdy i děje knihy. Pro staší je to ideální příležitost zavzpomínat na první desky Hendrixe, Rolling Stones, Beatles apod.
Jakkoliv mám Mitchella mezi oblíbenými autory, musím přiznat, že tentokrát jsem nad některými detaily trochu pozvedl obočí. Především mě překvaply některé úlitby trendům přicházejícím z USA. U evropského autora, nota bene takto renomovaného, mi přijdou nejen zbytečné, ale dokonce kontraproduktivní, protože tím trochu popírá podstatu svého superrománu, tedy eposu 'boje za pravdu a spravedlnost'. Musím také konstatovat, že "rozjezd" knihy byl z mého pohledu asi nejdelší ze všech jeho opusů. Vzhledem k těmto připomínkám mu snad poprvé nedávám plný počet hvězd.
Celkově ale kniha představuje vysoký nadprůměr v porovnání se současnými standardy a přinejmenším druhá polovina se čte velmi dobře. To pro informaci těm, kteří Michella cíleně nečtou. Pro pravidelné čtenáře a fandy Horologie je to pochopielně povinná četba.
Na závěr si neodpustím jednu osobní poznámku pro mé kamarády - jakkoliv je Cesta do Tramtárie signifikantní skupinou své doby na Coros prostě nemá... :-)

4 03.01.2022

Asimov se touto knihou po letech vrátil k původní trilogii. Bohužel je z textu zřejmé, že jej tvořil už jiný Asimov. Děje ubývá a je nahrazován filozofováním; mnohdy zajímavým, ale mnohdy planým. Z mého pohledu jde o začátek úpadku Nadace. Ve smyslu literárním pochopitelně :-)

2 29.12.2021

Kniha na pomezí populárně naučné literatury a odborné publikace. Alespoň z mého pohledu. Pro laického čtenáře (což je evidentně cílová skupina) je to občas až příliš detailní. Také pokus o odlehčení formou krátkých příběhů mě do kontextu knihy moc nezapadl, ale beru to právě jako pokus o odlehčení zmíněné přehnané 'popisnosti'.
Nicméně celkové hodnocení knihy je na maximálním počtu hvězdiček za její aktuálnost. Svoboda slova a myšlení je dnes skutečně tématem doby a každý krok k jejímu znovunaplnění je potřeba vyvažovat zlatem, jinak ne naše děti ale už my skončíme zpátky v totalitě do které nás zavedlo 30 let budování té "jedině správné" formy svobody.

6 29.12.2021

V pátém díle (respektive třetím v původní serii) se dostáváme z klasické space opery trochu do hájemství špionážních románů. Je to dané logikou věci, neboť Nadace začíná hledat svoji mladší sestru a na to nejsou ani tak potřeba rakety jako spíš psychologové a udělátka na kontrolu mozku. Nicméně stále velmi čtivé jako celá původní série.

1 22.11.2021

Překvapivě vtipné dílo z pera agenta Muldera neobsahující ani jednoho ufona, zato pěkně využívající mnohokrát osvědčeného formátu bajky. Začátek je takový pomalejší, asi pro pomaleji chápající čtenáře v autorově domovině. Trochu mi tam vadila i fáze Elsiina prozření, která je sice fakticky správná, ale stejně zavání Green Dealem na sto honů. Nicméně už před polovinou začíná děj gradovat a dál to letí rychlostí private-jetu Air Krocan. V mém hodnocení se v tom okamžiku přesunula kniha z 2,5 na 3,5 hvězdy a tu závěrečnou polovinu dodal Elsiin smířlivý závěr.
Ještě bych chtěl komentovat to zaměření - v průběhu děje občas zazní, že jde o dětskou knihu, ale to je jen součást příběhu. Ve skutečnosti je ale zaměřená spíše na starší čtenáře; mimojiné i díky celé řadě popkulturních odkazů a "product placementu", což je pro mě novinka v oblasti literatury - tohle známe spíš z filmu.
Suma sumárum - nebudete se asi lámat v pase, ale pár pěkných a úsměvných okamžiků v šíleném světě vám kniha určitě poskytne.
P.S. - mým favoritem je jednoznačně Šalom, který hravě předstihl jak Napoleona tak Pištíka (ale to je jiný příběh :-) )

3 22.11.2021

Tentokrát jsem četbu celé série pojal chronologicky a musím říct, že po 'Předehře' a 'Zrození' je Nadace balzámem na duši scifisty. Klasická space opera, čtivá, s věrohodnými hrdiny a dějem. Prostě vše co od dobré knihy očekáváte. Přesto je tu drobná pachuť. Když jsem ji četl před třiceti lety, byl jsem nadšen mimo jiné i z myšlenky státu ovládaného činorodými kupci, kteří nahradili staré aparátčíky. Logicky. Tehdy to pro nás bylo téma dne. Dnes se na tento dějový prvek dívám očima člověka, skutečně žijícího ve světě řízeném oligarchy a mé pocity jsou diametrálně odlišné, takže místo pěti hvězd, které bych bez váhání dal po prvním přečtení, teď jen čtyři. Za vyplněnou předpověď :-) Paradox doby.

7 05.11.2021

Stejně jako u Předehry jde o pokus vstoupit do řeky, která už dávno odtekla. Výsledkem je bohužel čvachtání v blátě. Postavy jsou příliš schematické, jejich jednání mnohdy nelogické. Za děj dávám dvě hvězdy; jedna navíc je za brilantní popis rozkladu Říše, který velmi přesně popisuje naši dnešní situaci. V tomto směru autor projevil velkou míru předvídavosti.

2 02.11.2021

Nadaci považuji za jednu z nejlepších programovacích sérií světové sci-fi. Tedy tu původní. Tento dodatečný prequel už bohužel nese typické znaky pokusu vnořit nohu podruhé do stejné řeky a je stejně neúspěšný jako všechny ostatní takové počiny. Asimov je sice dobrý spisovatel, ale tedy už mlátí prázdnou slámu a z té nevytluče moc ani genius. Začátek je velmi rozvláčný a hlavní hrdinové dost nevýrazní. Sem tam nějaký ten deus ex machina. Původní Nadaci to začne připomínat až na samotný závěr. Pro fanoušky Nadace sice povinná četba, ale bohužel bez zopakování původního zážitku.

22.10.2021

Má první knížka od Jana Vrby. Dostala se mi do rukou náhodně, což často bývá projevem osudu. V mém případě o tom nepochybuji.
Dějově velmi podobné Janu Cimburovi, nicméně z mého pohledu "o koňskou hlavu" za ním. Příběh chodského statku se odehrává v době první světové války a zrodu republiky; v širším kontextu pak na ploše tří generací. Osudy hlavních aktérů jsou podbarveny místy sociálními tématy, místy pak milostnou linkou v některých chvílích zabíhající až na dohled červené knihovny. Přesto jej vřele doporučuji všem, kdo mají rádi staré příběhy z vesnického prostředí.
PS - v knize je hojně využíváno chodské nářečí, což může lidem kteří je neznají činit drobné obtíže při "překladu" :-)

21.09.2021

Tohle bude moje urbanovská derniera. Jako vždy hodně slibné, ale nakonec nenaplněné mystiky a současně na můj vkus mnoho zbytečně brutálních vražd, Když k tomu připočítáme nelogické jednání všech postav a pár deus ex machina, vyjdou z toho jen tři hvězdy - jedna za průvodce po významných stavbách baroka, jedna za podporu domácího cestovního ruchu (protože počítám, že žádnému čtenáři to nedá aby se nejel alespoň na jednu Santiniho stavbu podívat :-) ) a jedna za nápad.

5 20.09.2021

Z mého pohledu je to taková literární horská dráha - začátek pomalý, ale před půlkou se to zlomí a nastává parádní jízda zakončená takovým pomalejším dojezdem na vydechnutí.
Aplikováním teoretické fyziky do děje to silně připomíná Liou Cchi-sinovu trilogii Vzpomínky na Zemi. Jedinné co mi mírně vadilo je neustálé rozpitvávání osobních vztahů, ve kterém seodráží dekadence americké společnosti.
Povinná literatura pro všechny milovníky staré hry na 'co by bylo kdyby...'

4 06.09.2021

Základní myšlenka útěku z civilizace do samoty mě velmi oslovuje, proto jsem se na knihu hodně těšil. Bohužel se potvrdilo známé pravidlo, že čím víc se těšíte, tím větší zklamání zažijete.
První studená sprcha přišla už na straně 28, kde autor konstatuje, že "Slované vydrží celé hodiny sedět a sledovat .. kapky na okenních tabulkách. Občas vstanou, zaberou nějakou zemi, udělají revoluci a zase se vrátí snít k oknům...". Bohužel nejde o jednorázový exces - v obdobném duchu se nese celá kniha. Tedy až po stranu 54, kdy jsem rezignoval a knihu odložil na regál s označením Libri vaniti.
Suma sumárum jsem se dozvěděl, že autor z blíže neurčeného důvodu prchnul z Francie na Bajkal, do chatky u jezera, kde chce přemýšlet. Po pár dnech ale hledá jiné lidi, aby si s nimi popovídal. Když ale mají jiné názory než on, opět se utvrzuje, že s nikým mluvit nechce. Z toho mi vychází profil pozéra, který si jen vyrazil na dovolenou někam, kde nebyl žádný z jeho kamarádů, aby mohl poté šířit v pařížských kuloárech prášilovské historky o Rusku. Pokud bych chtěl takové plky poslouchat, zapnu si ČT.
Tuto knihu mohu rozumnému čtenáři doporučit pouze tehdy, pokud se rozhodl spáchat sebevraždu a hledá vhodný způsob. :-(

Na odbornou literaturu neuvěřitelně čtivé dílo. Dvě magnesie Litery asi hovoří za vše a dalších komentářů netřeba. Užijte si četbu stejně jako já.

5 18.07.2021