ZaS
komentáře u knih
Vidlákovy kydy o zemědělství
Daniel Sterzik
Protože Vidlákův blog čtu pravidelně už od dob covidových, nečekal jsem, že by mě kniha nějak zvlášť překvapila. Přesto se tak stalo. Pokud totiž čtete jednotlivé denní fejetony bez přerušování a navíc tematicky seřazené, vytvářejí mnohem souvislejší a tudíž i čtivější celek. Díky tomu také mnohem více vynikne autorův svébytný styl. Ve výsledku tak vzniklo něco velmi podobého Čapkovu Zahradníkově roku - dovlím si tedy použít stejnou radu. Nečtěte to na jaře, protože po dočtení neodvratně skončíte v nejbližším zahradnictví. A to v tom lepším případě. V horším si pořídíte domů malotraktor.
Evangelium neznámého eséna
Zdeněk Krušina
Tato kniha ve mě vyvolává rozporuplné pocity. Na jednu stranu evangelium, které tvoří druhou část knihy, přesně odpovídá mému vidění světa. Bohužel, jak vyplývá z první, popisné části, jde zřejmě o spiritual-fiction. Aniž by autor přesně označil zdroj, odkazuje se na akašu, Steinera, Cayce a pod. z čehož nepřímo vyplývá, že jde o kompilát současných představ o gnostickém hnutí v Palestině v Kristově době.
V důsledku je tedy významnější první část, která tematiku popisuje z pohledu současných historických znalostí. Autor se především věnuje esénské komunitě v Kumránu, jejichž způsob života i náboženství silně připomínají středověké katary a bogomily, kterým zjevně byli vzorem.
Záhada Býčí skály aneb Jeskyně plná otazníků
Miroslav Náplava
Velmi zajímavá populárně-naučná studie poskytující ucelený přehled historie objevování Býčí skály. Ačkoliv bydlím kousek, měl jsem jen matné povědomí o významu nálezů. A to i přesto, že vykopávky byl prováděny z dnešního pohledu chaoticky a lokalita byla už předtím několikrát "překopána", takže to co nás dnes udivuje, je s největší pravděpodobností pouze torzo původního stavu.
Daleko zajímavější jsou dohady, co se vlastně v jeskyni odehrálo/odehrávalo. I v tomto směru podávají autoři ucelený přehled všech teorií, včetně jejich postupného vývoje v souladu se společenskými náladami.
Pro zájemce o historii určitě doporučuji.
Kniha keltské moudrosti
John O'Donohue
Kniha trochu klame názvem. Namísto dochovaných střípků týkající se keltských zvyků a pravděpodobného pohledu na svět obsahuje současnou filosofii, která občas pro zpestření použije slovíčko kelt. Ne že bych v mnoha ohldech s autorem nesouhlasil, jen jsem očekával něco trochu jiného.
Zázraky a jejich výklad okultními naukami
Karel Weinfurter
text je dělený na dvě části - první popisuje konkrétní případy paranormálních aktivit jak v ČR, tak i podobných v zahraničí; ve druhé se je autor snaží zasadit do své kosmologie. Současně s tím opakuje svoje teze z předchozích knih.
Pro čtenáře KW asi nic úplně objevného, ale přinejmenším pvní část je zajímavá. Pro laiky možná trochu neobvyklý pohled na okultismus. Pro jogíny povinná četba :-)
Záhady na dosah ruky
Arnošt Vašíček
Klasické dänikenovské schéma knihy je v tomto případě znásobeno zaměřením na místní záhady, takže funguje nejen jako přehled domácích tajemství, ale současně jako tipy na výlety po rodné zemi pro laické záhadology. Díky tomu přidávám jednu hvězdičku nad základní hodnocení.
Myšlenky
Epikúros
Po přečtení jsem bohužel zjistil, že nejsem epikurejcem. Ne že bych nesouhlasil s některými myšlenkami. Jenže většina z těch, které s autorem sdílím, je obecně platných. Epikurejství, tak jak je chápu po přečtení této knihy, se od ostatních směrů liší především materialistickým viděním světa a v tom se nepotkáváme.
Nicméně kniha mi také zodpověděla jedno staré dilema. V souvislosti s natočením filmu Alexandr Veliký se rozproudila okrajová diskuze, jestli řekové opravdu praktikovali sex s mladými hochy nebo ne. Epikúros se o tom opravdu (v jiném kontextu) zmiňuje. Další hřebík do rakve antického ideálu.
Případ přelétavého starožitníka
Miroslav Macek
Jakkoliv mám rád páně Mackovy každodenní glosy, v případě této knihy musím bohužel konstatovat, že jde o strašný pelmel jednotlivostí, které do sebe zapadají jen na sílu a logika přo tom hodně trpí. Hlavní hrdina je zjevně reckylát Saturnina zasazený do současného světa, což se ale ve výsledku dost neguje.
Nebýt autorem pan Macek, hodnotil bych ještě o hvězdičku níže.
Střízlívění
Petr Hampl
Jakkoliv má pan Hampl občas zajímavé postřehy, celkově se nemohu zbavit dojmu, že se nemůže rozhodnout jestli zastávat revoluční myšlenky nebo spíše ideje mírného pokroku v mezích zákona.
Zmatená mi ale přijde i struktura knihy. V první polovině prezentuje vlastní myšlenky, které namnoze působí recyklovaným dojmem, což ale asi není úplně na závadu. Druhou část tvoří rozhovory s pány Budilem, Drulákem a Kellerem. Ty jsou sice zajímavé, ale umocňují dojem, že kniha je pouze slepencem různých textů. To přináší pro autora nečekané riziko - z mého pohledu je nejzajímavější pasáží knihy právě rozhovor s panem Kellerem. Možná bude proto příště lépe nechodit ke kováříčkovi, ale rovnou ke kováři.
Skrytá historie lidstva
Michael A. Cremo
Další z rebelů, kteří nabourávají oficiální teorie a (překvapivě snadno) dokazují jejich neplatnost nebo dokonce manipulaci. O to víc je zarážející nulová reakce odborné veřejnosti. Jsem skutečně zvědavý co všechno se ještě bude muset stát, než oficiální věda připustí, žese mýlila a dovolí přepsat učebnice.
Z technického hlediska kniha trochu trpí logickou nevyhraněností. Je sice určená především širší veřejnosti, ale v obavě z útoků oficiální vědy jdou autoři až zbytečně hluboko. Chápu je, ale výsledkem je zbytečně detailní text. Řešení je ale jednoduché - jakmile pochopíte podstatu, klidně přeskakujte detailní popisy.
Operace Bílá Hora a černá totalita: díl první – Na prahu ztemnění
Vladimír Čermák
Pana Čermáka si vážím jako neortodoxního historika, který se nebojí dívat na dějiny méně dogmatickým stylem než akademici typu paní Koldinské, která sice detailně zná vše "známé", ale odmítá spekulovat o čemkoliv pro co neexistují písemné doklady. Jenže v životě často hrají roli děje o kterých se nakonec nezachovají žádné zmínky. Pokud tedy vůbec vzniknou. A v politice to platí dvojnásob. Stačí se podívat na nedávnou historii, kterou mnoho z nás zažilo. Kolik věcí se řešilo "mimo zápis"! Co si třeba povídal Klaus s Mečiarem na zahradě Tugendhatky? Žádný záznam není. Jen zpětné "vzpomínky, úvahy" apod. Ale pro naši zemi ta schůzka měla zjevně zcela zásadní význam. Nedělejme si tedy iluze, že oficiální historie je úplná. Naopak - vnášení teorií zohledňujících víc než jen písemné záznamy je podle mne užitečné.
Ale abych jen nechválil - velkou slabinou knihy je korektura. Patrně úplně chybějící. Text proto působí syrovým a neuspořádaným dojmem. Zasloužil by si výrazně zredukovat a mírně přeskládat. V této podobě bych jej hodnotil spíše třemi hvězdičkami; tu jednu přidávám za přístup.
AllatRa
Anastasia Novych
Terva a vlkcz už vše podstatné napsali, tak jen krátké zhodnocení: jsou tam zajímavé myšlenky ale současně to celé zavání manipulací, přičemž údajný ukrajinský původ tomu taky nepřidá. Osobně raději zůstanu u víry albigenských alias bogomilů.
Muži pod ochranou
Robert Merle
Z ryze literárního hlediska celkem zklamání. Děj i postavy jsou na Merleho podprůměrné; celkově román působí jako by byl psán horkou jehlou. Inspirací byl zjevně nárůst feminismu na západě v poválečném období. Paradoxně v dnešní době je tím zajímavějším na celém ději spíše téma epidemie a reakcí na ni - jak jednotlivců tak i celé společnosti.
Jaltský a konstantinopolský deník
Sergej Nikolajevič Bulgakov
Velké zklamání. Snad proto, že jsem se nechal unést popisem knihy a charakteristikou autora. Podle toho jsem čekal duchovní úvahy myšlenkově ustáleného člověka. Realita je ale přesným opakem. Jde o prozaické deníkové zápisy člověka spíše znejistěného a ve svém relativně vysokém věku stále tápajícího. S ohledem na dobu a jeho osudy pochopitelné, ale nijak inspirativní.
Jediná pasáž, která mě více oslovila je popis Hagie Sofie. V tom se s autorem naprosto ztotožňuji.
Upřímná vyprávění poutníka svému duchovnímu otci
neznámý - neuveden
Ruský 'Poutník' mě nadchnul hned několikrát. Dostal jsem na něj tip v souvislosti s 'indickými' duchovními postupy (meditace, mantry...). To je hlavním tématem a je zřejmé že, stejné postupy znali i křesťané (a to nejen východní, kde je to snadno pochopitelné) a praktikovali je po stovky let. (Poutník sám je zasazený do první poloviny 19. století, ale Ježíšova motlitba - respektive tato technika modlitby - je zmiňována už u církevních otců.)
Kromě toho ale Poutník zaujme i doprovodnými příběhy, které vykreslují trochu jiné Rusko, než se nám snaží vnutit západní svět. Rusko duchovní a tolerantní. Z drobných zmínek se můžeme dovtípit jak žili prostí lidé i střední či vyšší vrstva. Zkuste si srovnat jejich vidění světa s našimi reáliemi v období od Jiráskova F.L.Věka po Boženu Němcovou.
Protože mám rád historii, potěšily mě i drobné střípky naznačující vývoj křesťanství v Rusku především zmínky o starověrcích a jejich názorech ne nepodobných gnostickým sektám na západě a ve středu Evropy.
Suma sumárum: knihu doporučuji všem zájemcům o duchovno, ale pro ty kdo praktikují jógu a meditace je to takříkajíc "povinná četba".
Holoubek
Jindřich Šimon Baar
Tato kniha trochu vybočuje z Baarova standardu. Už podnázev "Kněžská idyla" napovídá, že jde o trochu stylizované dílo, kde děj vznikl schematicky, aby popsal život ideálního faráře a současně umožnil autorovi jeho prostřednictvím publikovat své vidění světa. Děj, jakkoliv je opět baarovsky laskavý, není tím nejdůležitějším. Čtenář rychle pochopí, že hlavní je tu filosofie.
Holoubek je nepochybně Baarovo alter ego a děj mu jen umožňuje se vyjadřovat k nejrůznějším tématům. Asi nejvíce zaznívá autorův obvyklý vztah k Chodsku a horám v kontrastu s pozdějším působením Holoubka na faře ve středních Čechách. Baar s chutí akcentuje ryzí povahu šumavských sedláků v porovnání se 'zemědělským proletariátem' v nížině.
Kniha podle mě patří k dějově slabším Baarovým dílům (což ale pořád představuje silný nadprůměr oproti jeho vrstevníkům, ale i současným autorům), nicméně je naopak jedinečná svým popisem kněžského prostředí a celé církevní hierarchie. A výraz idyla v podnázvu berte s rezervou; Baar rozhodně nevidí svůj stav pouze růžovými brýlemi a sem tam si do církve také rýpne. Ve výsledku je ale děj jako vždy pozitivní a knihu určitě doporučuji. Nejen že potěší, ale i poučí o životě kněžích na přelomu 19 a 20 století.
Poslední soud
Jindřich Šimon Baar
V tomto románu Baar očividně směřoval děj k desateru - zatímco první část je věnovaná pátému přikázání, druhá polovina knihy se zaměřuje na čtvrté. Vše je potom propojeno hlavní postavou hádavé a nepřející ženy, která je v obou částech hlavním katalyzátorem všech dramat. Bohužel tím, jak ji autor potřeboval do některých situací 'vmanipulovat', trochu ztrácí na věrohodnosti. Její náhlá povahová změna se dá pochopit jednou, ale ne třikrát.
Nicméně na čtivosti to knize nijak neubírá a Baarův laskavý vypravěčský styl je jako vždy zárukou spokojenosti.
Hu nás
Jindřich Šimon Baar
Baar jako vždy potěšil. Povídky jsou sice z různých dob, takže se popisy Klenčí většinou opakují, ale jinak je to balzám pro duši. A to i přes to, že některá témata jsou velmi smutná (hladomor na konci první poloviny 19. stol, války atp.).
Největší hereze
David Zbíral
Po odborné stránce velmi kvalitní kniha. Z mého pohledu jen dvě drobnosti: u Arga bych čekal více 'populárně-naučný' styl. Takto odborný text bych čekal spíše od Academie. Druhá nevýhoda je daná zdrojem - ve snaze o maximální přesnost a doložitelnost argumentů autor používá pouze dochované zmínky o katarech, které ale zahrnují téměř výhradně zdroje oficiální církve. Většinou navíc záznamy inkvizice. Pomiňme jejich jednostrannost. Ta je zjevná. Důležité ale je, že hlavním argumentem proti katarům byl dualismus. Kniha se tedy z větší části věnuje tomuto (byť důležitému) prvku katarského vidění světa. Pro toho, kdo by chtěl komplexnější pohled na víru okcitánie 12 a 13 století doporučuji spíše knihu Anne Brenonové Kataři.
Bubáci pro všední den
Karel Michal (p)
Nejde o žádný ukrutný humor, spíše o takové čapkovské pohodové čtení. Určitě ale doporučuji. V éře všemožných 'thrillerů o mrtvých dívkách' a podobných dramatech úplný balzám na duši.