Zara komentáře u knih

Nedočteno.....
Chápu, že je těžké navazovat na předchozí čtivé tituly, zvláště poté, kdy vás čtenářská obec neoficiálně pasuje na nejoblíbenější českou autorku.
Patrně v touze uchovat laťku oblíbenosti na setrvalé výši a nezapadnout do vyjetých kolejí zvolila Mornštajnová téma, které zvolila.
To je první kámen úrazu - srovnáno s předchozími - je kniha důkazem, že autorka je mnohem jistější v kulisách doby reálné než v popisech fiktivní minulosti, které bohužel vyznívají planě a jalově.
Další výtku mám k samotnému ději...jako čtenář očekávám, že mě kniha bude buď BAVIT (šokovat, překvapovat dějem nebo vykreslením postav), nebo mě POUČÍ a tím více či méně přitažlivou formou rozšíří obzory mých znalostí.
V Listopádu se nedočkám ani jednoho.
Sečteno podtrženo – tohle se Aleně Mornštajnové nepodařilo ( zavání to burn out syndromem) a nezbývá, než kochat se nadějí lepších mornštajnovských zítřků...
Troufnu si však tipnout, že při inventuře autorčina díla, rozhodně nebude na předních místech figurovat tento počin.

28 17.04.2021

Je něco shnilého ve státě českém.....
Z 10 (slovy deseti ) recenzí nabízených DK jich je 10 ( slovy deset ) negativních (btw - slovo "hnojomet", zpopularizované v této souvislosti panem Kosatíkem,vede na žebříčku hodnotících výrazů).
Žádný autor se (dle mého) nedokáže při psaní jakéhokoliv literárního útvaru absolutně oprostit od vlastního světonázoru.
Ten Novákův je názor člověka, který si s předchozím režimem takzvaně "nezadal", a už tento fakt mu umožňuje vzít pomyslný kámen a hodit jej.
Vybral si světově proslulého prozaika a nemohl si vybrat lépe.
Kundera svou literární genialitou na straně jedné a charakterovou rozporuplností na straně druhé poskytuje úžasný prostor, který na téměř devíti stech stránkách Novák maximálně zúročil.
Nevidím jediný důvod autorovým poctivě zdokumentovaným rešerším nevěřit, nakonec Kundera svými názory jen potvrzuje fakt, že touha po vyjímečnosti mu byla vždy vlastní a jakou cestou se k ní ubíral, bylo mu upřímně jedno ( neustálé taktizování a vyčkávání, aby vynikl, avšak jen v mezích povoleného, fakt,že svůj nepopiratelný talent nadřadil všemu a všem, plastické ztvárňování světa podle právě populární ideologie atd atp).
Kunderovu největšímu průšvihu , tj. udání letce Dvořáčka, je v biografii věnována jen krátká část, ale zdokladována je tak realisticky, že popřít ji může teď už jen úplný imbecil.
Jakožto laik jsem se, přiznávám, s obtížemi prokousávala pasážemi téměř odborné analýzy literárních textů a naopak nejvíc se mi líbily stroze psané "minibiografie" (většinou Kunderových souputníků).
Z těchto pak nejvíc vyniká kapitola o životě nešťastného (a dodnes bohužel stále opomíjeného) básníka Jana Zahradníčka.
Dovedeno ad absurdum - srovnáme-li pompézní život a dílo Milana Kundery s životem a dílem Zahradníčkovým, nenajdeme rozdílnější autory...
můžeme jen doufat, že tam, kde už nelze uplatnit složité zákulisní manévry, nebude (řečeno slovy Kunderovými) "NIC ZAPOMENUTO a VŠE ODČINĚNO."

21 11.08.2020

Většina děl krásné literatury sestává z velké spousty slovních seskupení, která jsou pouhou vycpávkou jinak dutého obsahu díla...
Nenápadný klenot současné německé prózy "Zimní včely" je protipólem výše uvedené
charakteristiky.
Na malém prostoru vytváří spisovatel nádherné epické poselství díky slovům, z nichž každé (včetně zanedbatelných slovních druhů) má své nezastupitelné místo.
Na precizním stylovém základu pak autor buduje příběh posledních válečných měsíců očima venkovského včelaře, jenž vedle své hlavní náplně jen tak mimochodem zachraňuje spousty lidských životů s nasazením svého vlastního.
Autoři veškeré "lágrové" literatury cílící svými romány na nejprimitivnější část lidského myšlení by si měli toto dílo povinně přečíst a poučit se tak, jak se píše KVALITNÍ VÁLEČNÁ literatura.

20 01.12.2021

Dojemný koktejl z esencí " nadaný sirotek + slepá dívka + pátrání po pohádkovém klenotu " v kontextu světové války - výsledek podle mě neodpovídá deseti letům autorova snažení a Pulitzerově ceně už vůbec ne.

20 12.01.2016

Do tohoto druhu literatury jednoduše nejde nepromítat svůj vlastní vkus, jakkoliv by se o to autor snažil (p. Klusák mimochodem každý dotaz ohledně kritického aspektu díla striktně odmítal s poukazem na nutnost četby a z ní pramenícího VLASTNÍHO názoru)...
Podle obsahu ovšem Gottova biografie hraje do not jeho zapřísáhlým kritikům ( neodhadnu, kolik z nich je natolik masochistických, aby o nenáviděném a minulým režimem protěžovaném interpretovi ještě přelouskalo přes čtyři sta stran textu).
Mistrovým příznivcům se naopak zvedne kufr při každém druhém souvětí.
Klišé o "pravdě někde uprostřed" zde bohužel neplatí - knihou se jako červená nit táhne Klusákova averze nejen ke Gottově hudební tvorbě , ale (celkem logicky) i k mravnímu habitu Zlatého slavíka.
Osobně nemám problém s pojetím Gotta jakožto Fausta zaprodávajícího ďábelskému establishmentu svůj život výměnou za možnost zpívat před vyprodanými sály nejen u nás, ale i na glorifikovaném Západě.
S čím však naprosto nesouhlasím, je autorovo posměšně-ironické hodnocení (a tím i naprosté odsouzení )žánru, ve kterém Gott vynikal.
(Nikdy jsem dost dobře nechápala, jakým klíčem se dekóduje právě hudební produkce, založená - opět - na čistě sugestivním pojetí posluchače.....
existuje tedy příručka, podle níž zjednodušeně melodická hudba = brak a naopak disharmonie a kakofonie = kvalita?????)
Karel Gott pochopitelně nikdy nebyl angažovaným trubadúrem reflektujícím společenské klima, ale to od něj proboha snad nikdo ani nečekal???
Na druhé straně není znám příklad, kdy by Gott při své cestě na vrchol (a svém setrvávání na něm) někomu (byť nevědomě) ublížil, na rozdíl třeba od jeho souputníka Kundery.
Kniha je psána stylem "lehkého pera" a věková kategorie, která celou zpěvákovu éru zažila, si jistě velmi ráda připomene důležité mezníky uplynulých let.
Stylově naprosto skvělé.
Faktograficky dobré.
Názorově silně diskutabilní.
Nevím, jak dalece se ještě proslaví Pavel Klusák (patrně také žádný životem zkoušený disident, soudě podle typu vysoké školy a doby, kdy ji studoval), nesporné však je, že Gott skutečně BYL FENOMÉN své doby, bez ohledu na přízeň uměleckých kritik.
Panem Klusákem přistižen při vědomém přikrášlování některých životnich faktů(a kdo ne, že?)...
.......ale i kdyby za celá desetiletí pěvecké kariéry nezazpíval nic jiného, než Ombra mai fu ( Vánoce ve zlaté Praze ) , stálo to za jeden velký dík.

18 26.12.2021

Autorcina schopnost psat ctivé příběhy je v tomto pripadě bohužel deklasovaná krecovitou snahou šokovat.
Je to prvoplánové, malo uvěřitelné, podbizejici se mainstreamovemu vkusu.
Není v tom sama, ale v jejím případě zbytečné a téměř laciné.

17 23.04.2023

Po přečtení knihy jsem poslechla doporučení jednoho ze zdejších komentátorů a přečetla si na stránkách kukatko.cz zdrcující kritiku recenzentky,která román zavrhuje a autorovu tvorbu označuje za kvalitativně sestupnou....dovolím si (viděno pohledem člověka nepříliš obeznámeného se současnou anglosaskou tvorbou) oponovat: z velmi úzce vymezeného prostoru dvousetstránkové novely jsem jako čtenář vytěžila kvantum informací včetně emotivních zážitků (umocněných pro mě - NEPŘEDVÍDATELNOU dějovou linií).Děj (označený recenzentkou za "chudý") je -viděno mou optikou- srovnatelný s většinou několikasetstránkových blábolů,kde zpoza každé litery jukají neodmyslitelné priority úspěšného románu (tj. krev, sex, násilí a pochopitelně náležitě drsné dialogy).
Knížce vyčleňuji čestné místo v mé knihovničce a těším se na další autorův počin..

17 22.03.2016

(SPOILER) Za mě zklamání....forma vynikající, ale obsah tak přefabulovaný, až místy k smíchu. Nic míň uvěřitelného už autorku napadnout nemohlo - ta apriori jednostranná náklonnost k jednomu dítěti zároveň se stejnou nesnášenlivostí druhého navozuje úsměvnou pohádku o Popelce. V polovině mě napadlo, že víc by se novela dala zazdít už jen přidáním zneužívání ze strany otce - a ejhle!

16 08.06.2020

Musím se smát. Hledala jsem na internetu rozklíčování jmen spisovatelů ze IV. sjezdu SČSS a z nějakého blogu na mě vykoukly příspěvky nynějších maturantů s jejich zasvěcenými komentáři o knize Mirákl ( jedna z dívek se upřímně svěřuje, že "tuto knihu teda zatím číst nebude, není to nic pro ni, počká si, až dílo nebude tak IN...)
Šťastná generace, která si při skládání zkoušek z dospělosti SMÍ vylosovat - dnes už tak samozřejmě - dílo, které jsme my staří četli v usmolených vydáních, zašpiněných prsty desítek/stovek předchozích šťastlivců, nezřídka doplněných tužkou vpisovanými odkazy na skutečné postavy.
Mirákl řadím dle mého o stupeň výš nad Zbabělci, odráží se v něm tíha moudrosti mezitím nabyté na základě smutných skutečností včetně autorovy k dokonalosti dovedené umělecké fabulace.

14 09.08.2020

Důstojný protipól všem Instalatérům z Osvětimi a zároveň úctyhodný debut českého autora.
Realistický příběh o raně poválečné době s občasnou retrospektivou ve válečných časech vypráví sugestivně příběh židovského navrátilce z koncentračního tábora do jeho pražského domova, kde na něj namísto nejbližší rodiny čeká plejáda postav především z židovského prostředí vykreslených naprosto uvěřitelně, tedy nikoliv pouze černo bíle.
Smekám před Benešovou znalostí dobových reálií, které se v druhé části děje přesouvají do jižních cípů kontinentu a pevně doufám, že nezůstane pouze u spisovatelovy prvotiny.

12 02.07.2023

Dlouho očekávané dílo oblíbené autorky zvící téměř sedmi set stran tištěného textu přispívá určitě chvalitebně k rozšíření znalostí neobvyklého tématu - poválečném životě řádových sester ze zapadlého kousku české země - do povědomí širší čtenářské veřejnosti národa, který v posledních třech pokoleních vygeneroval nejvyšší počet ateistů ve své historii.
Na pozadí chmurných let života lidově demokratické republiky se odvíjí osudy dvou naprosto odlišných skupin činovníků římskokatolické církve: řádových sester plnících bezvýhradně a obětavě své poselství bez nároku na jakoukoliv odměnu a jako jejich protipól osoby zastupující tehdejší nejvyšší špičky katolické hierarchie - organizovaní v nechvalně známé organizaci Pacem in terris (rozuměj "kolaboranti, špiclové, udavači a obětaví přisluhovači režimu"), přičemž Evarista je ve všech svých vlastnostech ztělesněním prvně jmenované skupiny a biskup Havraj skupiny druhé.
Autorčino studium reálií k popisovanému tématu muselo být jistě důkladné.. tato snaha má být zřejmě v díle zúročena, a to poměrně dlouhými a zevrubnými popisy historických událostí a postav, které pro běžného čtenáře představuje zbytečný balast a na základní schema a vývoj nemá zásadní vliv.
V přímém kontrastu pak zůstávají osudy některých jedinců propletené do absolutního klišé, což zbytečně sráží úroveň románu.
Kvituji lehce pochmurný, ale naprosto uvěřitelný konec příběhu ústícího do současné doby a zavírám knihu s pocitem lehké melancholie i zadostiučinění z dobré četby.

12 24.04.2022

Renomovaní autoři jako Nesbo to mají těžké: každá jejich další kniha je posuzována optikou té předchozí a tlak na kvalitu je tudíž enormní.
K naprostých elévům, zvláštˇjde-li o jejich prvotinu, přistupuje čtenář mnohem, mnohem benevolentněji.
"Kaštánek" jakožto příklad druhého zmiňovaného typu je pro mě překvapením roku.
Naprosto srovnatelná, ne-li totožná kvalita s velmistry severského thrilleru, pecka, kterou jsem hltala dnem i nocí.
Nedočkavě vyhlížím další autorův titul.

12 12.11.2019

Knižní série švédských inspektorů nelze jednoduše vtěsnat do kategorie "krimi" - ta zatím poslední je toho jasným příkladem.
Kriminalistickou rétoriku nahrazuje melancholický příběh stárnoucího solitéra bez ambicí a detektivní příběh sám je tu hodně upozaděn, tudíž ne důležitý.
Vnímavý čtenář s přibývajícím počtem stránek vytuší možný konec, což vůbec nesnižuje úroveň příběhu...naopak, rukopis sedmdesátiletého autora se v celé knize logicky zrcadlí a zvětšuje tak aureolu přitažlivosti děje.
Tleskám a netrpělivě vyhlížím další pokračování.

11 16.10.2020

Vypravěčský styl s příjemně logickou stavbou (krátké odskoky do minulosti), minimalizovaný počet protagonistů a dobře vyfabulovaná pointa - přečteno za jedno odpoledne.

11 06.10.2020

Téměř bez výhrad se přikláním ke komentáři [te-ssiinka3905]. Že je "zlatá mládež" kdekoliv na světě právě taková, jak je popsáno v knize, není až tak překvapivé...
pro mě však z celého románu velmi plasticky vystupuje postava Samira - poťouchlého šprta s charakterovými vlastnostmi odpadního potkana. Palec nahoru spisovatelce, že chlapce vykreslila - vzdor etnickému původu - jako apriori zlého, nenávistného, plného zloby a závisti proti všem, kteří měli to štěstí a narodili se (na rozdíl od něj) do zlaté kolébky¨, přičemž jeho charakterové vlastnosti mají do Mirka Dušína hodně daleko (viz jeho "pseudovztah" k hlavní hrdince).
Jinak pro mě velmi čtivé, vyplatí se číst!

11 14.06.2019

Nějak nechápu ten masový zájem a hrdé 88tiprocentní hodnocení této (podle mě) naivní knihy s prostoduchou zápletkou a poněkud neuměle vykreslenými postavičkami v čele s titulní hrdinkou.Na druhou stranu - pokud bych s námahou nepřelouskala, žila bych určitě dál s pocitem, že mi uniklo prubířské dílo východoevropského thrilleru.

11 27.08.2017

(SPOILER) Klasická ukázka mé "milované" lágrové literatury (audiokniha).
To se vezmou základní historická fakta (stačí jen okrajově, kdo by se namáhal s nějakou zdlouhavou historickou rešerší!).
Přidá se více či méně pravděpodobná dějová linie (to vše ve stylu "náhodou jde kolem" a "vtom se objeví").
Směs výše uvedeného se (ale pořádně!) namočí do horké omáčky násilí s řekami krve a s podrobnými popisy sexuálních praktik a na úplný vrch se dosadí třešnička v podobě očekávatelného závěru +SPOILER (pěkně zgruntu, hlavní hrdinka drží pistoli mířící na hlavního padoucha alespoň tři kapitoly).
Diví se pak někdo, že tento druh literatury odsuzuji a považuji ho za nehorázné přiživování se na smutných dějinných reáliích?
Zřejmě zde ale stále platí okřídlené "Vox populi........"

10 05.01.2022

Nádherná stylistika a neotřelý děj dělá z tohoto románu jeden z nejlepších počinů africké literatury!
Jedinou výtku mám - snad - k příliš schematickému vykreslení charakterů jednotlivých postav, z nichž žádná z nich není černobílá (jak tomu v běžném životě bývá).
Zabarvení osciluje na pomyslné stupnici dobra a zla evidentně podle přístupu dané osoby ke slibu zmíněnému v úvodní kapitole a táhnoucímu se jako červená nit celým příběhem a zároveň patrně zobrazuje autorovu vlastní anti/sympatii k pojetí, které jednotlivé postavy zosobňují.
Nejhůře v těchto posudcích vychází katolická církev, dále bohatí potomci někdejších kolonizátorů atp. atd.
Na pomyslném morálním piedestalu pak stojí adresátka již zmíněného slibu - stará černošská služebná zaujímající v dějové ose pouhé obsahové promile.
Právě toto černo - bílé vidění světa se mi jeví jako zbytečně populistické, což spisovatel Galgutových literárních kvalit, nemá určitě zapotřebí.

9 31.01.2023

Jedna hvězda dolů za dlouhé pasáže přešlapující na místě a věnující se myšlenkovým analýzám hlavního aktéra.
I tak si ale autor drží stále svůj čtivý styl s inteligentním a neotřelým dějem.

9 15.07.2022

Upřímně - nechápu potřebu některých tvůrců sdělovat světu trapnou skutečnost, že jsem literární analfabet....
275 stran textu vykazuje všechny znaky toho, jak NEMÁ vypadat thriller.
Předvídavost na úrovni předškoláka, děj zhůvěřile naivní (při každé životu nebezpečné situaci jde NÁHODOU někdo kolem), jazyk směšně patetický (naše rty a jazyky se prolnuly), závěr kýčovitě teatrální.
Jediný potenciál vhodný k vytěžení, a sice postava gangsterského strýce Charlieho, naprosto zahozen a nevyužit.
Pro mě ztráta jednoho květnového odpoledne.....

9 06.05.2021