yellowbanna
komentáře u knih
Deník psa Aragorna
Lucie Nachtigallová
Mám ráda Fejsbukovou matku, psa jsme si pořídily zhruba ve stejné době, jsem pravidelnou čtenářkou FB statusů a fanynkou této krásně bláznivé rodiny. Fotka mého psa i obrázek od dcerky jsou mezi mnoha dalšími na předsádce knihy. Knihu jsem si tedy nadšeně koupila. Proto je trochu zklamáním, že jako knížka Aragornovy příběhy nefungují tak dobře jako vtipné posty momentálního okamžiku. Škoda.
Proč bychom se nepotili aneb Jak se chodí po horách
Zdeněk Šmíd
Ze všech Šmídových knih je tahle ta nejoblíbenější, nejkultovnější. Taky už je pěkně ohmataná, jak jsem ji tahala právě po horách a nejrůznějších výletech. O Vánocích se mi zase zastesklo a vydala jsem se mezi horáky. Jen se do smíchu občas vloudil nostalgický podtón. Hory a kamarádi, se kterými jsem po nich chodila, jsou místně i časově hrozně daleko...
Sesterstvo a kouzelná kočka Fabiola
Lucie Hlavinková
Četly jsme s dcerou a musím říct, že velmi zaujala i mě. Na konci se dokonce mihlo i krajanské téma, což mě v dětské knize (moc příjemně!) překvapilo! Těšíme se na další díl.
Šikmý kostel 2
Karin Lednická
Tentokrát mi to trvalo trochu déle, proposlouchat se celou knihou a v některých pasážích bylo trochu náročnější udržet pozornost. Týkalo se to hlavně doby po 1. světové válce a národnostních debat. Je to i tím, že jsem tomu jak místně, tak časově již velmi vzdálená. Ale na vypravěčském umu a schopnosti vykreslit postavy tak, že s nimi čtenář dýchá, to Karin Lednické nic neubralo.
Verše
Jan Zajíc
Upřímně řečeno - takových veršíků musí být po studentských šuplících na tisíce! Celou dobu jsem se nemohla ubránit pocitu, že kdyby Jan Zajíc nenaplnil svůj osud tak, jak jej naplnil, jeho básně by se vydání nedočkaly. Snad jen ty bezprostředně reagující na smrt Jana Palacha (a s vědomím toho, k čemu se pak i sám autor odhodlal) přinesly silnější výpověď.
Pochodeň vzplála
uprostřed náměstí
Pochodeň strachu
z lidského neštěstí
Pochodeň zoufalství
Pochodeň vzdoru
Pochodeň protestu
němého bolu
Pochodeň z vyznání
plamenného kréda
lidé - Buďte lidmi!
Jinak se žít nedá!
(Pochodeň vzplála)
Malinka
Dita Táborská
Tady jsem šla na slepo. Vybrala jsem si knížku v knihkupectví, protože mě zaujala obálka a přestože mi téma není nijak blízké. Nebylo to lehké čtení (nějak mě poslední dobou ty nelehké příběhy přitahují), ale hvězdu navíc přidávám za naprosto uvěřitelné vyprávění a vykreslení postav, které vás chytnou a nepustí.
Ke dnu
Anna Bolavá (p)
Fascinující a uhrančivé, zároveň bolestně pomalé, šedé, mučivě pomalu odkapávající listopadové čtení.
Mezi světy
Lucie Výborná
A zase jsem si kradla chvíle, kdy vezmu do ruky knihu. Je krásná. Nejen dvoustránkovými, nádhernými fotografiemi a celkovou úpravou. Je krásná slovy, pocity, upřímností, otevřeností; otevřeností někdy - přiznám se - až zraňující, ale to možná jen já nedokážu zpracovat svůj vlastní komplex, že v mém životě tak velká svoboda a nádhera prostě není... a chybí...
Emil Běžec 00:10
Pavel Kosatík
Doplnění dalších úhlů pohledu na velmi osobitého sportovce. Pavel Kosatík je zárukou zajímavého a chytlavého zpracování...no a Ivan Trojan by mohl načíst telefonní seznam a poslouchala bych stejně fascinovaně :)
E=mc2, lásko moje
Patrick Cauvin
Lehká audio oddechovka.
Čtenářská výzva 2022 - Kategorie č. 2 - Kniha, jejíž hlavní postava je na útěku / skrývá se.
Prázdniny v Česku
Ladislav Zibura
Jako vždy za pět (hvězd). A možná bych právě k tomuto Ládíkovu titulu ještě jednu přidala. Přesto, že pro mě neobjevila žádné cizí kraje. Vlastně právě proto. Mohla jsem si pocestovat po vlastech českých (a moravských). O něco víc, než co vždy můžu stihnout za jeden krátký letní měsíc, kdy se do Čech vracím... Nadšeně jsem očekávala místa, která znám a mám ráda a vyhledávala o nich zmínky, stejně tak jsem se těšila do míst, kde jsem ještě nikdy nebyla. Oceňuji, že to není průvodce po notoricky známých turistických destinacích, ale že jsou v knížce tipy často na lokální zajímavosti, o kterých zase tolik lidí neví. A to vše objevované s Láďovým typickým nadhledem, smyslem pro humor až absurdním a pozitivním přístupem ke všem a ke všemu, koho a co na svých cestách potká.
P.S. Často se v zahraničí setkávám s Čechy, kteří na svoji původní vlast žehrají a tvrdí, že "pár dní v ČR stačí a honem honem zpátky do zahraničí, kde žijí, protože už nesnesou tu "českou povahu, která jim ani trochu nechybí". Já tento názor nesdílím a vždycky mě překvapí, kolik takových komentářů je. A jsem ráda, že Láďa Zibura svými cestami potvrzuje moje přesvědčení, že Češi jsou národ stále ještě víc přátelský, vtipný a podnikavý, než zpruzený a negativní. Jestli to nebude tím, jak kdo k těm nejrůznějším situacím a interakcím už apriori přistupuje.
Čtenářská výzva 2022 - Kategorie 18 - Kniha, v níž hlavní hrdina pije kávu - "Teď ale přišlo další pondělí, které je pro výletníka dobou temna. Kamarádi jsou v práci a památky zavřené. V podstatě nezbývá než jen popíjet kávu na různých místech."
Až na ten konec dobrý
Pavel Tomeš
Trvalo déle se začíst. Hodně mě rušil způsob života jedné z hlavních postav, nemám ráda "bulvární" romány. Ale když se tři hlavní linky a jejich charaktery začaly propojovat, člověk začal zvědavě sledovat, kam to všechno povede. A je pravda, že autor dokáže být dost vtipný a někdy až neotřelý.
Mezi dvěma Kimy: Na studiích v KLDR
Nina Špitálníková
Velmi zajímavé, když si člověk uvědomí, že to není fikce. Že takto (a ještě mnohem hůře, než autorka mohla zahlédnout) to v té zemi opravdu reálně funguje. Někdy to hlava nebrala.
Dnes trochu umřeme: Vzestup a pád Emila Zátopka
Richard Askwith
První půlku jsem proběhla. Jako Zátopek. Ta druhá polovina se už četla hůř. Ne, že by nebyla zajímavá, ale povídání zhoustlo, téma ztěžklo, trvalo mi déle, se tím prokousat.
Lotta z Rošťácké uličky
Astrid Lindgren
Děti to bavilo, jsou tam vtipné momenty. Typický styl Astrid Lindgrenové.
Věci, na které nastal čas
Petra Soukupová
Moje třetí knížka od P. Soukupové, opět jsem v ní našla to, co mě baví - potlačené myšlenky, vzkazy mezi řádky, které si ten druhý mylně vykládá, nevyřčená přání i výčitky, život, který jinak plyne na povrchu a jinak v myslích všech aktérů. Nevyčerpatelná studnice inspirace pro autorku, jen si nejsem jistá, jestli se tento formát časem nezačne opakovat...na mě už z této rozchodové knihy padala slušná depka.
H₂O a tajná vodní mise
Petr Stančík
Já se občas ve všech vynálezech a odborných výkladech ztrácela /čti - usínala jsem/, ale děti (které si to četly samy nahlas, aby matka mohla usínat) to docela bavilo :)
Nimbus
Neal Shusterman
Dočítat poslední kapitoly ve světle války na Ukrajině jim přidává ještě temnější vyznění.
Zítra je taky den
Rudolf Havlík
(SPOILER) Samotnou mě překvapilo, jak byla kniha čtivá a jak moc jsem se u vyprávění bavila. Ale až do konce jsem nedokázala rozlousknout ten podivný rozpor schovaný mezi řádky - obrovské, nadnárodní (nejen) textilní společnosti, které v rozporu se svými prohlášeními pro tisk a zákazníky i nadále vykořisťují výrobce svého zboží... onen výrobce / majitel zapadlé továrny na cokoliv v prašných ulicích asijských měst, který šidí své zadavatele a ožebračuje své dělníky ... ten poslední dělník, i dnes stále ještě často nezletilý, který má jen špatnou nebo horší volbu a nulovou hodnotu... a mezi tím vším proplouvá vypravěč / autor, který nám sice dokáže velmi sugestivně přiblížit realitu (jak moc má na svědomí autorská licence? Bojím se, že zase tolik ne) a v občasných politologicko-historicko-filozofických úvahách nám citlivějším sáhnout do svědomí, nicméně jedním dechem tvrdí, že jakákoliv snaha o změnu přímo na místě je předem odsouzena k zániku, protože lidé v oněch končinách světa prostě přemýšlejí a fungují úplně jinak, což my ze západního světa nemůžeme vlastně pořádně pochopit. On to ale zjevně chápe, protože je ve svých misích úspěšný a zas a znovu se zapojuje do celého řetězce, vždyť bez něj a jemu podobných by to vlastně ani nešlo, jak sám mnohokrát zdůrazní. Jak se tedy srovnává s tím, že je jedním z ozubených koleček celého mechanismu, který je poháněn (špatnými) volbami nás všech? Stejně nakonec zvedne telefon, vypraví další kontejner levného nekvalitního zboží přes oceán, nechá si za tuto náročnou práci od oněch korporací zaplatit a odjede si odpočinout na Filipíny. Protože může. Protože si zvolil "svobodný" život. Opravdu je svobodnější jen proto, že si tu levnou mikinu v Evropě nakonec nekoupí??