yellowbanna komentáře u knih

Kolik lidí dnes cestuje. Autem, letadlem, lodí, na motorce, na kole, v trabantu, na oslu i pěšky; okolo světa, okolo Evropy, po nejvyšších horách, nejhlubších údolích po stopách Emila Holuba, seriálu Hra o trůny nebo sněžného muže a nebo jen tak rovnou za nosem. A kolik z nich o tom píše, fotí a točí! A přesto, nebo právě proto netradiční cestopis "prince Ládíka" po Nepálu a Číně mezi nimi vystupuje. Alespoň pro mě určitě. Pro svůj kouzelný přístup k cestě, k zemím, kterými prochází, k tradicím, které objevuje a hlavně k lidem, které potkává. Nic neplánuje, skoro nic nenese (ani pláštěnku :-) ), je ztělesněním rčení "šel, kam jej nohy nesly". Ale úplně nejvíc mě baví jeho pohled na svět, na události, které jej zcela nečekaně (ovšem někdy taky dost předvídatelně) potkávají, baví mě jeho roztomilá schopnost se ztratit a přitom dojít k cíli, i když je nakonec vlastně jiný, než předpokládal a toto vše pak velmi vtipně okomentovat a nabídnout čtenáři. Vždy jsem si přála jen tak jít a na nejbližším rozcestí si vybrat směr jen podle toho, která cesta se mi líbí víc. Povedlo se mi to jen velmi omezeně a v malém. Zibi však tento koncept dovedl k dokonalosti a to navíc v zemi, kde není radno se jen tak "potulovat". Na necelý měsíc mi umožnil chodit s ním a ten pocit naprosté svobody cesty si prožít aspoň zprostředkovaně. To, že mě po všem tom toulání a smíchu v Epilogu dokázal i naprosto nečekaně dojmout a dokonce rozbrečet, už je jen krásná tečka za skvělým čtenářským zážitkem!

10 26.08.2017

Nejdříve jsem znala Patrika Hartla jen z rozhovorů a jeho FB profilu a nadchnul mě jako člověk a osobnost. Proto jsem chtěla poznat i jeho dílo. Bohužel jsem se s prvním výběrem moc netrefila. Malý pražský erotikon je přesně takový, jak už tu mnohokrát zaznělo - popis kdo, s kým a jak často bez výrazněji vystupujícího příběhu. I na oddechové letní čtení mi kniha přišla příliš povrchní. Knížku jsem dočetla jen kvůli svému prvotnímu nadšení z autora a celou dobu mě to docela mrzelo, že takto zklamal mé očekávání.
Shodou okolností jsem v létě shlédla i Hartlovu divadelní hru "Líbánky na Jadranu" s Evou Holubovou a Bobem Kleplem na Letní scéně na Vyšehradě. Ta mě nadchla, přestože i toto byla lehká letní komedie. Možná to bylo převedením látky na divadelní prkna, možná to bylo kouzlem všech protagonistů. Nicméně chci dát autorovi ještě jednu šanci. Čeká mě teď jeho prvotina - "Prvok, šampón, tečka a Karel". Snad bude hvězdiček víc.

6 18.08.2017

Mrzí mě to, ale tahle knížka byla jedno velké zklamání. O to větší, že Arnošta Goldflama si velmi vážím. Tyto pohádky mě v lepším případě nezaujaly, v horším se mi vysloveně nelíbily. Četla jsem je dětem před spaním a ani u nich nějaký zvláštní ohlas nezaznamenaly. Náměty a zápletky mi přišly křečovité a rozuzlení na sílu. Tedy pokud se to dá vůbec rozuzlením nazývat. Kolikrát se mi zdálo, že už jen téma autora přestalo bavit, tak pohádku najednou ukončil. Chci věřit, že jiné tituly jsou záživnější.

3 07.06.2017

Už než jsem knížku poprvé otevřela, jsem věděla, že si musím počkat zhruba do půlky na větší záživnost a vzrušení. A tak jsem se první polovinou pročetla právě proto, že jsem byla zvědavá, v čem ten obrat v jinak poměrně banálním příběhu bude spočívat. Když přišel, říkala jsem si, dobrý...a dál? A bylo dál...a několikrát :-) Takže za tu druhou polovinu to stálo. Jen mám asi radši knížky, které čtenáře chytnou a nepustí hned na samém začátku!

4 09.05.2017

Jednoduchým, ale krásným jazykem, stručně a přesto přesně vysvětlena podstata Velikonoc dětem. Neprvoplánové obrázky. Přečetli jsme ji s dětmi teď právě během Velikonoc a ze dne na den mi pomáhala vysvětlit a někdy jen popsat velikonoční příběh. Děkuji za ni. Těším se na knížku vánoční.

4 16.04.2017

Tak a jdu si půjčit Provazochodkyni :-D Kdo četl tuto knihu, ví proč ;-) Jinak se Dívka, která spadla z nebe, zařadila v mém soukromém Mawerovském žebříčku na první místo. Doteď jsem si myslela, že nejvíc mi učaroval Pád, ale čím víc nad tím přemýšlím, tím víc jsem přesvědčena o tom, že "Dívka" je příběh ještě silnější, protože Marian v něm není jen sama za sebe, má poslání, které ji přesahuje, její soukromý osud, její přání a tužby jsou jen malým kolečkem v osudovém soukolí okolností 2. světové války v okupované Francii. Ona jím však přesto dokáže pohnout...

5 07.04.2017

Nejzajímavější pro mě byla prostřední část knihy, kde se Czendlik zamýšlí nad svým vztahem k Bohu a vírou obecně. Několik myšlenek, které zde vyslovil mě velmi inspirovalo. První část knihy o jeho dětství a cestě ke kněžství je také docela zajímavá, ovšem poslední třetina mě vysloveně zklamala. Rozjímání nad společností, světem a vztahy lidí v něm je, alespoň z mého pohledu, plná obecných a všeobecně známých frází, které toho zase tolik nevypovídají. Možná jsem po obohacující části o víře čekala od pana faráře víc.
Anekdoty ze života jsou jistě zpestřením rozhovoru, jen kdyby řada z nich nekolovala mezi lidmi (a na Internetu!) již dost dlouho na to, aby se staly notoricky známými.
Oceňuji upřímnost a bezprostřednost vyprávění, stejně jako civilní projev a řadu až trochu provokativních myšlenek. Jsou osvěžující a sympatické. Víc takových kněží!

7 26.02.2017