Ydisara komentáře u knih

Vím, že gay love story se u nás zatím moc nenajde. Z toho, co jsem kdy četla se k tomu přiblížila jenom 11. kniha série Bratrstvo černé dýky, kde se vlastně vyřešil vztah hlavních hrdinů, který začal už o 4 knihy předtím... akorát tam to byli upíři☺. Erotické scény byli sexy, vzrušující, plné žáru, ale autorka se moc nezabývala praktickými věcmi jako lubrikantem, prostatou nebo jinou polohou než na kolenou zezadu... V téhle knize je skoro všechno, co ke gay sexu patří a patří to tam, je to uvěřitelné, realistické a pořád stejně vzrušující. Samozřejmě nešlo jen o sex... láska a humor a k tomu ten sex je kombinace, která se fakt povedla a já jsem za to vděčná. Knihu jsem přečetla asi 3x během 4 dní a chci si ji pořídit i v tištěné verzi, což už teď dělám jen když je to pro mě top. Kdybych mohla dát 6*, udělám to...

Úplně mimo: ráda bych si přečetla Dej mi své jméno (André Aciman), protože film je úžasný, tak by mě zajímalo, jestli i kniha

15 02.10.2019

Tuhle knihu miluju, přestože není "dokonalá". Autorka nezná dobové zvyky, mluvu ani chování... Gentleman by nikdy nenechal stát ženy v dešti na schodech. Mladá dáma by nemohla odjet sama jen s hrabětem na jeho sídlo a zůstat tam s ním, aniž by si zničila pověst, a už vůbec ne, pokud by nebyla přesvědčená, že si ji vezme, a hlavně by tím zničila i šance své sestry na sňatek... Na konci bylo zbytečně moc akce a nalezení pokladu na poslední chvíli bylo trochu násilně namontované do děje, ale milostné scény byly až "ďábelsky" vzrušující a scéna první společné noci byla nejlepší, co jsem kdy v tomhle žánru četla...
A příjezd hraběte na Wolfinger na začátku knihy, kdy propuká bouře, černý kočár táhnou černí koně s chocholy, blesky se klikatí na nebi, úplně jsem to viděla před sebou jako komiks...
Doporučuji všem, kteří dokáží přimhouřit očko...

9 01.12.2016

Tahle kniha mě úplně rozsekala. A nešlo o hlavní dějovou linii vyšetřování zmizení dítěte a toho všeho okolo (i když i to mě zaujalo a byla jsem napnutá, jak to dopadne), ale o neustálé Cafferyho pátrání, co se stalo s jeho bratrem. Už v prvním díle jsem si říkala, že existují jen dvě možnosti, jak to může dopadnout - bratr tehdy před lety zemřel a Caffery na to přijde nebo bratr žije a Caffery ho najde...
Ale Mo Hayder vymyslela třetí možnost, kterou bych si byla nikdy neuměla představit. Po dočtení jsem byla překvapená, naštvaná, smutná, znechucená, frustrovaná, chtělo se mi brečet nebo křičet a třeba něco rozbít...
Samozřejmě oceňuji tohle autorčino vysoce originální řešení a už dlouho na mě něco tak silně nezapůsobilo... A jsem ráda, že i v dnešní době se najde autor, který něco takového dokáže...

7 03.12.2016

Miluju ruskou literaturu, společnost, kterou popisuje i tu dobu, ale zvládnu jí jen omezené množství v určitém času. Idiota jsem sice přečetla, ale ty dlouhé promluvy knížete Myškina mě nebavily (stejně jako monology Švejka)...

5 20.11.2017

Od autora jsem četla jen tuto knihu a nenavnadila mě, abych se poohlížela po dalších. Předem upozorňuji, že nejsem žádná nanynka, která čte jen Danielle Stellovou. Skandinávské detektivky a kriminálky mám ráda, ať už třeba Stiega Larssona, Jussi Adler-Olsena nebo Jo Nesbø.
Hypnotizéra jsem si přečetla na podnět několika svých známých, kteří mi ho vřele doporučovali... po přečtení jsem jenom nevěděla proč... Nejen, že v jejich podání vypadá Švédsko jako Gotham City, kde děti mohou úplně všechno (což vzhledem k jejich politice, co si smíte a hlavně nesmíte k dítěti dovolit, není zas tak úplně od věci), ale příběh byl roztrhaný a nesouvislý, nevyrovnaný. Hlavní osnova příběhu, tedy vyvraždění rodiny, inzerovaná na obálce se vlastně vyřeší velmi brzy po začátku knihy, a i když vím, že vrah z nemocnice utekl, tak jsem si už měsíc po přečtení knihy nemohla vzpomenout, co se s ním potom stalo...
Postupně se dozvídáme malé kousky Erikovi minulosti, aby jsme pak při jeho jízdě autem byli zatáhnuti do více jak 100 stran vzpomínek, kde nám naservírovali v jednom nepřetržitém sledu všechno, co jsme podle autorů potřebovali vědět. Namísto postupného vedení k pochopení jeho minulosti na nás svrhli bombu a vyrovnejte se s tím, jak libo... mě teda velmi nelibo...
Pak zjistíte, že hlavním dějem knihy je linie, kterou jste považovali za zcela vedlejší a syn který musí brát kvůli ředění krve každý den injekce, se najednou bez nich po nějakou dobu obejde a klidně může chodit... Co chodit - utíkat! A neříkejte mi, že kdyby jste měli od narození nemocné dítě, neudělali byste ani jedinou jeho fotografii, protože by na to nebyl čas. Snad každý by si právě kvůli té nemoci nějaké fotky pořídil, právě pro ten nejhorší případ. Tohle nesmyslné zdůvodnění by se hodilo tak akorát do románku typu Harlequin, kde jsou čtenářky snad zvyklé na podobné nelogické jednání...
Úplně jiná stránka byl styl psaní, který mě naprosto nezaujal. Dialogy byly holé, strohé a občas nesmyslné. To nemusí být nutně na škodu, ale v tomhle případě spolu s absencí jakéhokoliv popisu vnitřního rozpoložení postav, nebo jejich vnějšího chování při rozhovoru, zbyly pouze holé věty, při kterých jsem měla problém pochopit, co kdo cítí nebo proč dělá to, co dělá a co mě přišlo úplně nesmyslné... Říkám si, že by to mohlo být v tom, že autor není autor, ale jsou to autoři-manželé. Představuji si to tak, že dva lidé, kteří spolu píší knihu, spolu samozřejmě rozebírají děj i motivaci postav, píší dialogy, přepisují, vylepšují, popř. i zjednodušují, a po nějakém třetím, čtvrtém přepisu jim vznikne to, co se nakonec objevilo v knize. Oni vědí pozadí, znají důvody a proto jim ten rozhovor dává smysl. Já jako čtenář pak tápu, rozčiluji se a nechápu proč se děje, to co čtu...
Koneckonců, možná to byl jejich záměr (i když o tom pochybuji), aby si lidé domýšleli, spekulovali, rozčilovali se... za jiných okolností bych to i uvítala, ale ne u téhle knihy.
A nakonec... po nějakém čase určitě zkusím i nějakou jinou knihu od této autorské dvojice, protože vzdávat se po prvním neúspěchu není můj styl...

Mám ráda MM knihy a i tahle měla něco do sebe, přestože se mi ne všechno líbilo
• při čtení jsem pořád měla dojem, že jsem v Čechách na českém internátu s českými lidičkami, což se vysvětlilo, když jsem zjistila, že autorka je češka
• i pokud bych byla rozzuřená na nejvyšší míru, měla bych spíš tendence dotyčného zmlátit jak žito, než ho znásilnit a na to navazuje
• jak ho Cassidy mohl vydírat udáním za znásilnění, když podle všech kriminálních seriálů musí OBĚŤ podat trestní oznámení a k tomu se Lawrence nechystal
• linie s učitelem Cassidym byla nedotažená
• po odhalení identity Reneé a Camerona se nějak ztratil důvod, proč tam Reneé vůbec šla, totiž požádat o odpuštění pro Johna Pierce
ale na druhou stranu souhlasím s Knížetstvím↓, že změny v přístupu k sexu šly ruku v ruce se změnami v přístupu k lidem a životu
Kniha byla spíš na 3*, ale gay tématika, kterýchžto knih je u nás pořád málo, má u mě zatím vždy * navíc

4 30.03.2020

Pro mě jedna z nejlepších Harlequinek... Zajímavé prostředí za polárním kruhem, překonávání předsudků k ženě-policistce, přirozené sbližování dvou lidí a žádné násilné zvraty v ději... problémy s gangstery bych klidně vynechala, ale i tak se mi to moc líbilo a vřele doporučuji...

4 02.12.2016

Líbil se mi děj, ale tentokrát bych měla výhrady ke zpracování... kde se najednou vzala ta přitažlivost mezi S a S (jistě, určitá forma tam byla vždycky), ale čekala bych, že ve finále začne nějak gradovat, že ji autorka vysvětlí, trochu rozvede... Místo abych dočetla s pocitem, že vše dobře dopadlo, měla jsem pocit neúplnosti...

3 03.10.2018

Byla jsem nadšená a vůbec by mi nevadilo, kdyby kniha byla 2x (klidně i 3x) delší. Zhltla jsem ji během pár dnů a mrzelo mě, že už je konec...
Líbila se mi forma rozhovorů i to, že si celkovou představu musíte udělat sami... i náhled ze všech možných úhlů...
Mám neodbytný pocit, že pokud by se zombie staly skutečností, reakce spousty lidí by byla totožná jako v knize... od politikaření, přes honění mamonu až po touhu zviditelnit se...
Za mě 100%

3 25.07.2018

Miluju Máchův styl psaní, tak lahodný do pusy, a jen mě mrzí, že toho nestihl napsat víc...

3 06.02.2017

Tohle byla moje první kniha, kterou jsem musela dát do lednice (kdo se dívá na Přátele, pochopí), samozřejmě pouze na první přečtení. A všem radím, nekoukejte se na film, je to hrůza, hrůza, hrůza...

3 03.02.2017

Tahle kniha je podle mě nejlepší dílo autorky... Četla jsem ji několikrát, dokud jsem knihu nepůjčila a nevrátila se mi... U žádné pasáže jsem se nenudila a styl psaní je velmi čtivý a poetický...

3 04.12.2016

Na táhle sérii mě dost štve, že ačkoli jsou muži schopní chovat se k ženě při sexu něžně, tak napoprvé (kdy je to pro ni nejdůležitější), jsou jako zvířata a nedokáží se ovládnout...
Proč?

2 17.08.2018

Líbilo se mi to, jen ten konec... když už utekla do školy, tak se měla za ním vrátit sama od sebe, protože by jí (třeba i neochotně) došlo, že to všechno udělal pro ni...

2 17.08.2018

Potřebovala bych, aby Vicky došla svého trestu za to, co udělala... třeba že jí matka sice našla, ale vytáhla z ní peníze a zase se zdekovala...

2 25.07.2018

V 1. dílu hrdinu doslova přinutí se oženit, v 2. dílu se hrdina ožení a jeho žena trvá na tom, aby si vydržoval milenku, ve 3. dílu se hrdina nechá přinutit ke sňatku, přestože se vlastně ženit chce... a v tomhle dílu dá Amy hned od začátku najevo, co chce, co má v úmyslu, a to se mi moc líbilo, bylo to osvěžující po všech těch popíraných citech v předchozích dílech... přišla mi zatím z celé rodiny nejzajímavější...

2 25.07.2018

Nedočetla jsem... Odpustím autorkám i neznalost dobových poměrů, když je příběh zajímavý (Ďábelský hrabě), ale tahle kniha mi přišla dost nudná a děj se táhl...

2 25.07.2018

Příjemné čtení, ale chyběla mi tam závěrečná scéna - hrad se hroutí, král je v šoku a hlavní hrdinové se potutelně usmívají... To bych brala☻

2 03.07.2018

Nutím se, abych to dočetla, i když mi dost vadí hlavní hrdinka. Z jejího dětského žvatlání bych zůstala raději uzavřená ve své sluji... A to její "můj pán", nechám se jím zašlapat do země, když si to bude přát...
Podle anotace jsem čekala souboj dvou osobností a ostré i vtipné dialogy, a místo toho jsem dostala submisivní husičku, která, když už promluvila jak bylo potřeba, šla si potom vymýt pusu mýdlem...
A zrůda? Čekala jsem, že bude alespoň zjizvený v obličeji, ne jen zarostlý vousy a vlasy...
Možná tahle kniha ukazuje tehdejší dobu reálněji než jiné knihy podobného žánru (jak už tady někdo psal; no nevím, nejsem historik), ale já tyhle knihy nečtu kvůli historické autenticitě...
Za mě palec dolů...
A jak tu někdo psal, že má kniha otevřený konec... nemá. Sice tam chybí vzletná slova o nehynoucí lásce, ale hrdina se na všechny vykašlal a jel za ní. Kdybych nevěděla, o čem je další díl, brala bych to jako dobrý konec...

2 27.06.2018

Jak byla Bonnie od začátku otevřená a upřímná, dost mě štvala, když mu dlouho neřekla o jeho dceři. Jsem pro to, hned říct a pokud odejde, lepší teď než později... a taky to, jak utekla, když je načapali v zimní zahradě - měla se prostě vrátit po jeho boku na večírek... a pokud jeho máma tak moc chtěla, aby se dali dohromady, měla mu říct, jak to kdysi bylo, hned na začátku, a ne až ke konci knihy...

2 15.05.2018