YangJie komentáře u knih
Za mě nejlepší díl “Riskovské série. Napětí, vypracovaný a přiměřeně složitý děj. Škoda, že to končí. Na rozdíl od jiných sérií se mi zdálo, že kvalita šla postupně nahoru.
Tak za tu brilantní vypravěčskou schopnost, výstavbu celé mega zápletky a prostě proto, že paní spisovatelku Rowlingovou obdivuji, musím dát pět hvězd. Jinak si ale myslím, že už to začne narážet na schopnost nás čtenářů tak komplikovaný výtvor pobrat. Každý další příběh Robin a Cormorana je komplikovanější a delší. Bude zajímavé sledovat jak to celé dopadne.
Asi už se bude říkat: “Klasický Hartl. Opravdu velice čtivé, má to spád, ale už teď si budu těžko vybavovat, co se odehrálo ve kterém románu.
Ale nezměrně obdivuji u Patrika Hartla jeho schopnost “státi se ženou.
Snad jen po dobu psaní.
Své mládí jsem prožil v 60 a 70-tých letech na Bruntálsku ve městě o něco větším než Dvorce. Žilo u nás v té době několik německých rodin nebo spíš starých neodsunutých Němců. Nevím přesně, proč jim bylo umožněno zůstat, ale zřejmě se jednalo o předválečné sociální demokraty. Bydleli v několika vícebytových domech uprostřed města, kudy jsem chodil do školy. Nikdy se nesmáli, nikdo se s nimi nebavil, nikdy se nevzdalovali od svých domovů. Převážně tiše seděli na lavičkách před domy a mlčeli. Vždy jsem měl pocit, že “privilegium zůstat “doma byl pro ně spíše trest.
Jsem přesvědčen, že soužití Čechů a Němců v poválečném Československu bylo nemožné. Němci by byli vždy viníci a tudíž v permanentním “trestu. Proto byl odsun jediné možné řešení a nakonec lepší i pro ně. Poválečná fikce popsaná v knize je zajímavá, myslím však, že ještě až příliš optimistická.
Celkově nápad, detektivní zápletka, spád knihy velice slušné.
Při vší úctě k úžasným “ Kmotrům 1a2 považuji tuto knihu za mistrovské a nejlepší Puzovo dílo. Nádherně odvyprávěno, napínavé, skvělý popis Hollywoodských a Vegasských reálií a života aktérů celého toho spektáklu. Doporučuji všem tento skvělý čtenářský zážitek.
Ke knížce mne přivedl rozhovor Dani Horákové, ve kterém označila Ludvíka Vaculíka a tuto jeho knihu za původce jejích trablů s podezřením na její spolupráci s STB. A to je myslím symptomatické pro celé dílo. Přestože jsou zápisky tohoto svérázného disidenta nesmírně zajímavé a dokreslují tuto etapu “disidentské historie , nemohu se zbavit pocitu, že občas zacházel s názory, popisy a dojmy dosti lehkovážně a sobecky. Tim opravdu mohl mnoha lidem docela ublížit.
Po nějaké době jsem opět objevil “nového Klostermanna. A jako vždy jsem zůstal zírat, jak krásným jazykem k nám “Pan Spisovatel z doby před cca. 150 lety promlouvá. Pro každého, kdo má rád krásnou literaturu a popis časů dávno minulých je to skutečný požitek.
No tak za mě to je návrat ke “Kingovským kořenům. Ani “Pytel kostí nebo “To to sice není, ale zaplať Pán bůh aspoň za to.
Prostě a jednoduše: “Každý kdo chce mít volební právo by to měl mít povinně přečteno
Není to špatné. Je to skvěle napsané a pěkně se to čte. Ale nemůžu si pomoct, pro mě, který Kinga čte 40 let, to zavání takovou velkovýrobou románů.
Tak, jak je uvedeno výše jedná se o románovou kroniku. To, jakým způsobem se autorka vypořádala s tak komplikovaným tématem, mi až bralo dech. Knihu by si měl přečíst každý, kdo chce o období po skončení druhé světové války vynášet jednoznačné soudy. Pak by možná pochopil, že to nelze právě proto, že vztahy, motivace a úhly pohledu tehdejších obyvatel Československa byly tak rozmanité. Jisté je, že v tehdejší atmosféře a situaci byl odsun německého obyvatelstva jediným řešením pro obě strany. Další soužití prostě nebylo možné. To, jak to proběhlo bylo sice velice často ostudné a zločinné, ale na nutnosti odsunu to nic nemění. Díky paní Alici Horáčkové za úžasný čtenářský zážitek.
Jedním slovem. úžasné. Nemyslím tím téma, ale zpracování autorkou, před níž smekám. Je mi jasné, že k uchopení tohoto bolestivého tématu bylo třeba určité dávky odvahy, jelikož nám Čechům se to určitě nečte lehce. Je docela pohodlné tyto věci “nevědět a naopak velice nekomfortní mít je trvale v hlavě jako třeba teď po přečtení této knihy nebo například knihy “Vyhnání Gerty Schnirch Kateřiny Tučkové.
Tak samozřejmě vidíme, jak se do románu propsala doba, kdy román vznikal. Přestože to chvílemi bylo až úmorně rozvleklé, cítil jsem stále větší puzení číst a číst. Vladimír Neff byl jazykově brilantní spisovatel a bylo by pro mne zajímavé vidět, jak by dílo vypadalo, kdyby je napsal před rokem 1948. Na kdyby se ovšem nehraje a i tak jsem si to čtenářsky užil.
Tak kdo je vítězem panoptika zrůd? Hitler? Stalin? Mao? Za mne Mao. Je až neuvěřitelné, jak tato zvrhle geniální stvůra dokázala ponížit a zničit národ stamiliónů převážně submisivních zemědělců, kteří pravě přecházeli z tisíce let trvajících středověkých pravidel a z toho vyplývající poslušnosti. Mao a část jeho party z Dlouhého pochodu, kterou nezlikvidoval, vytvořila novou komunistickou šlechtu na hřbetech spoluobčanů. Je to vpodstatě stejný postup jako všude při budování komunismu, ale tady v tom asijsko-středověkém provedení je to opravdu fascinující.
Člověk by skoro řekl, že to není možné. Svrhnout císaře, zničit a rozvrátit celý ten středověký systém staré Číny a pak na hřbetech těch stamiliónů prostých zemědělců vytvořit systém novodobé šlechty, privilegií bez pravidel, pouze právem silnějšího. A to vše během několika desetiletí. Zrůdné a zároveň fascinující. Jung Chang je úžasná.
Už jsem byl v souvislosti s touto sérií spíše skeptický, ale Nesbo to znova pořádně nakopl a zařadil Zatmění k těm nejlepším Holeovkám. Jediné, co mi na knize trošku vadilo je míra, jakou autor stupňuje Harryho alkoholismus. Sem tam to už je trošku nereálné v kombinaci s jeho výkony. Ale to už je pouze drobnost v kontextu celého skvělého čtenářského zážitku.
Tak toto mi opravdu nesedlo. Už dlouho se mi nestalo, že bych něco nedočetl. Nastoupil jsem na tuto knihu po přečtení Třinácté komnaty a to fakt nešlo. Přišlo mi to spíš trapné, než zajímavé.
Již před téměř čtyřiceti lety jsem s obrovským nadšením přečetl Nedobylovsko- Bornovskou ságu. K dalším dílům skvělého autora jsem se tak nějak nedostal. Až nyní, díky tipu čtenářské výzvy, jsem se dostal k tomuto skvostu české literatury. Stejně jako někteří další recenzenti ani já nebudu rozebírat děj knihy. Jen musím konstatovat, že mne fascinovalo, jak se Vladimíru Neffovi v době vzniku knihy (1944) podařilo vyhnout jakémukoliv časovému zarámování. Všem vřele doporučuji a sám se vydám dohledat zbytek díla VN.
Opravdu moc povedená detektivka. Michaela Klevisová se v mých očích rychle vypracovává v českou Agátu Christie. Její příběhy jsou dostatečně propracované, se zajímavou a překvapivou zápletkou a úžasně čtivé. Jako bonus se střídají reálná prostředí nejen u nás ale i ledaskde v zahraničí. Snad jen ten Bergman je ve srovnání s Poirotem příliš normální. :)
Začátek jsem kousal hodně ztěžka. Ale pak jsem se chytil a docela jsem si to užil. Je to tak trošku Kafka, ale napsáno mnohem lepším spisovatelem.