YangJie
komentáře u knih
Království
Jo Nesbø
Tak za mě je to nejlepší autorova kniha. Čteno bez dechu od začátku do konce. Doporučuji.
13 hodin
Deon Meyer
No tak toto je opravdová lahůdka ve svém žánru. Jako bonus pak čtenář dostane poměrně plastickou představu o tom, jak dnes funguje v JAR soužití jednotlivých etnických skupin.
Skály
Alois Jirásek
Právě letos jsem strávil během léta pár dnů ve Skalách. Rozhodně je tam cítit genius loci časů minulých a Jirásek plně vystihl zvláštní odlehlost tohoto místa, které ve skutečnosti zase tak odlehlé není. Příběh a popis těsně pobělohorského období je opět úžasný. A jak už jsem si u Jiráska zvykl, nenadržuje žádné straně a nechává plně vyniknout všechny rozpory té doby i spornost jednání jednotlivých postav. Prostě úžasné.
Takže mne pouze mrzí, že jsem román nepřečetl před návštěvou tohoto místa. Pokud má někdo tu šanci, vřele doporučuji.
Konec velkých prázdnin
Pavel Kohout
Tuto knihu jsem četl jako poslední v mém “Kohoutovském roce”, kdy jsem zvládl většinu jeho beletrie. A byl jsem překvapen. Pavel Kohout ukázal, že se vypracoval v excelentního romanopisce. Nejsem si tím zcela jist, ale mám pocit, že možná rozptýlil až příliš velkou část svého potenciálu v autobiografických dílech. (Která jsou ovšem rovněž skvělá.)
Každopádně jsem se v tomto roce změnil z “Kohoutovského” skeptika a pochybovače na velikého Kohoutova příznivce a šířím jeho jméno jak to jen jde.
To byl můj život??
Pavel Kohout
Musel jsem se dožít téměř 60 let, než jsem dostal chuť se do díla Pavla Kohouta pustit. Jakožto syn z rodiny silně postižené rokem 1968 a následnými prověrkami, jsem na spisovatele vždy pohlížel se značným despektem. Po přečtení několika jeho románů, jsem usoudil, že bude užitečné se seznámit s jeho pohledem na sebe sama. Sáhl jsem tedy po jeho vzpomínkách. Je to tedy nálož. Prokousat se téměř 900 stranami není úplně jednoduché, ale dotáhl jsem to. Text je sem tam rozvláčný a nudný, ale převážně čtivý a poučný. Sám pro sebe jsem si ze vzpomínek Pavla Kohouta směrem k jeho osobě vyvodil následující:
“Vždy byl nesmírně pracovitý, houževnatý a cílevědomý. Toto ho vedlo od začátku do konce. Od komunistů k chartě. Rozumím jeho způsobu omluvy za padesátá léta. Tím, že se narozdíl od jiných podobně potrefených hus ( hlavně Dubček) po r. 1989 nikam necpal nalezl v mých očích rozhřešení.
Souhlasím s jeho mnohokrát zmiňovaným argumentem, že si 50. léta odpracoval, to penzum práce je fascinující”
Rád si nyní v klidu přečtu jeho zbylé romány.
U nás IV. - Zeměžluč
Alois Jirásek
Hrozně rád bych věděl, zda i naši potomci si v době svého zrání najdou cestu k této nádherné literatuře. Já jsem se poprvé pokusil číst kroniku “U nás” asi tak v 36 letech a potupně jsem ztroskotal. Nyní (58), jsem si na konci tohoto úžasného díla začal připadat stejně opuštěný, jako “Pádolští”. Co teď, do jaké knihy se mám pustit....
Pane Jirásku! Děkuji.
Temno
Alois Jirásek
Asi si Alois Jirásek nemyslil, že se “Temno” může vrátit v takřka identické podobě i po jeho smrti. Stejně jako jeden z diskutujících kolegů musím říci, že jsem přešťastný, že si Jiráska vychutnávám ve zralém věku. Než jsem ke knize přistoupil, byl jsem částečně nejistý ohledně ideologičnosti popisu té doby Jiráskem. Nyní jsem přesvědčen, že popis je tak věrný, jak toho byl Jirásek ve své době schopen a velice se blíží realitě. Ve skutečnosti málokdo Jiráska četl, ale mnohý nesmyslně komentuje, ale spíše dokola opakuje “profláklé” teze o Jiráskově přepjatém vlastenectví. Lidé čtěte!!!