woita komentáře u knih

Will Parker se mi zalíbil hned v počátcích. Chyba, které se dopustil, z něj udělala zlomeného člověka. Ovšem využil svého nezdaru a obrátil jej v něco pozitivního.Neutápěl v sebelítosti stejně jako neztratil ze zřetele kým je. Upozadil své miliardové podnikání a propůjčil své technické schopnosti FBI, aby se z něj stal speciální vyšetřovatel federálního úřadu. Svým mírně domýšlivým vystupováním, intelektem a schopnostmi mi Will připomínal postavu Patrika Janea ze seriálu Mentalista. Willův vnitřní monolog mnohdy působil jako přímá řeč k ostatním postavám a k nám samým, čímž obrazně bořil čtvrtou stěnu.
Parťáky Willovi dělala řada postav, však těmi nejvýraznějšími byla kriminalistka Dana Lopezová a agent FBI Decker z kontrarozvědky. Dana se v jednom okamžiku svěřila Willovi s obdobnou zkušenosti, jakou prožil on. V tom monentu bylo možné zaznamenat pravé souznění mezi postavami, které korunovalo poznání, jež policistka Willovi dala, jak se vypořádat se svou minulostí.

Hlavní zápletku hrál fukušímsky jednorožec; plnohodnotný miniaturizovaný kvantový počítač. Murray postavil do popředí technologii, o které toho moc neříká, přesto s určitým umem zachovává její důležitost neustále v popředí zájmu čtenáře. Kniha není žádným technothrillerem i když užívá postavu Willovi formátu, dějem se míhají hackeři a je využíváno výpočetní techniky.

08.08.2023

Nemám zkušenost s předchozím dílem, ale už po pár stránkách musím říci, že Nepřátelské Převzetí mě dostalo dosti osobitým a peprným stylem psaní, drsným humorem a stejně jako postavami. Tuto knihu lze popsat jako literární verzi Pán a Paní Smithovy se vším, co k tomu patří: silné hlášky, nekorektní humor, stejně tak brutální akci budící nadšení a pobavení. Kniha byla i jistým průvodcem myslí profesionálních nájemných asasínů a strukturou jejich společnosti, čímž mi to připomínalo knižní sérii Falzifikátoři od Antoina Bella.

Co si budeme povídat, John Lago je správným typem antihrdiny. Kniha nám přibližuje jeho osobitý styl a šarm formou osobního vyprávění ve výslechové místnosti FBI, čímž se u čtenáře dostavuje něco podobného stokholmskemu syndromu. Nebýt toho, jak se pokoušel "rozvést" (chápej zabít) se svou ženou, obdivovali bychom zřejmě jeho práci z jiného pohledu. To, jak se pokoušel dostat na kobylku své milované ženušce a ona pro změnu zase jemu, bylo to nejlepší, co kniha nabízela. To bylo ovšem nic v porovnání se samotným koncem, který byl absorum bombastický, vtipný, plný vůně střelného prachu a nečekaného odhalení. Tato kniha je zkrátka jeden velký drogový trip, který výšňupnete na jedno posezení.

08.08.2023

Agent soukromé bezpečnostní společnosti, Scott Harvarth (neznělo vám také to jeho příjmení jako ta vysoká škola?), je velmi ostřílený hoch, což prokázal nejenom svým výkonem v Kongu při střetu se vzbouřenci, ale i později na domácí půdě Spojených států.

Hrozba AAH, která se nevznášela jenom nad USA a Izraeli, byla hmatatelná a nic to neměnilo, jak prostoduché se to zpočátku mohlo zdát. Ona vůbec cesta za odhalením Damienova plánu k nastolení "Malthusianske katastrofy" byla velmi pozvolná. Nebýt nápaditosti, osobnosti hlavního hrdiny, jeho třenic s jistou doktorkou a bývalých kontraktoru z řad SAS na počátku knihy, tak bych to velmi brzo odložil. Děj totiž nestál ani toliko na samotných okolnostech, jako na postavách.
Situace se změnila po návratu do Států. Najednou jsem měl před sebou plnohodnotný špionážní thriller s řádnou dávkou té správné konspirace, která se nezastavila jen u pokusu podkopat základy vlády USA, ale zcela nastolit nový světový řád na pozadí pandemie. Dozvěděl jsem se tak o tajném seznamu Main Core, dostal jsem náhled do fungování Mosadu a krapet i OSN. S přispěním Murphyho zákonů, se kterými Harvarth často koketoval, Brad Thor odehrával po většinu času skvělé dějství.

Závěrečné pasáže za odchycením Damiena s cílem překazit jeho plány už byly pomyslná třešinka na dortu. Spád toho všeho byl nicméně kvapný bez větší špetky pozornosti na detail a preciznost popisů, že jsem si je tolik neužil oproti začátku knihy. Stačí uvést ty části jako záchrana soudce Leaschtea, odhalení Damienovy spojky v Mount Weather či samotné dopadení Damiena. Kniha i přes pomalejší tempo na konci je jako našlápnuty holywoodsky trhák (film by tomu zaručeně slušel), tudíž knihu mohu vcelku doporučit.

22.06.2023

Má první kniha od tohoto autora, kdy není hlavní postavou nebojácný voják Schofield "Strašák" (nezapřu myšlenku, že by se tam stejně mohl objevit), ale žena, vědkyně, a navíc s tématikou mírně fantasmagorickou mimo vojenský okruh.

Nepodobnost s Jurským Parkem (JP) není pouze zdánlivá. Stejně jako v tomto kultovním filmu/knize jsou návštěvníci Velké dračí zoo ohromeni pozlátkem dosud neviděného, provozovatel parku se ohání nejlepším zabezpečením a mírou zajištění pro své návštěvníky. Pro ty více zvídavé je součástí prohlídky i prezentace probírající vznik parku a objev pravěkých zvířat.
Jenže ejhle! Zrovna čistě náhodou v tom samém čase, kdy park prochází inspekcí, se udá cosi ohrožující životy všech. Není téměř úniku a všude řádí krvežíznivá monstra.

Jak bylo řečeno, Střežená zóna je Jurrasic Park přes kopírák. To však vůbec nevadí. Stejně jako kdysi u filmu i knihy jsem byl plně ponořen do událostí u kterých mi byli souputníky a průvodci charismatické postavy. Namísto paleontologa Alana Granta z JP byla tou osobou v knize mladistvá herpetoložka CJ. Dobrou polovinu knihy jsem byl unášen proudem zběsileho úprku od jedné katastrofy k další - hroutící se budovy, honička ve vozidlech, z nebe padající vraky, střelba i letecké souboje s draky. Leč i přes mnoha tato úskal, bylo na pozadí tohoto pekla možno pociťovat inteligenci, kterou jen málokdo byl ochoten drakům přisoudit. CJ z první řady poznala čeho byla tato stvoření schopna. A ještě měla překvapit!

Než mohla CJ dospět k rozklíčování plánu draků a najít nečekaného spojence, musela se utkat s pronásledovateli z řad draků a Číňanů. Bylo neskutečné kolikrát tato mladá žena stála před hlavní čínských pušek, kdy ji dělily vteřiny od chladné smrti, a ona pokaždé zázrakem vyvázla. Nemyslete, že to působilo nějak omšele, naopak bylo to akční a nápadité jako Mission impossible. Neméně působivé vystupovali draci, zvláště Rudý čumák, který měl spadeno na samotnou CJ. Ono vůbec od jisté části to bylo celé jenom o akci a napětí. Na jedné straně souboj Davida (chápej Číňani) proti Goliášovi (chápej draci), na další straně neúprosné odtikávání hodin a uprostřed toho všeho CJ se zbytkem přeživších.

Knihy tohoto autora mají svůj osobitý rukopis a formu. V každé z jeho přečtených děl jsem našel schémata či mapky oblastí a budov, ve kterých se příběh odehrává. Společně se skladbou a kvalitou samotného textu to napomáhá vnímat knihu téměř jako film. Člověk se díky tomuto orientuje v dění a je schopen si vizualizovat scénu.

22.06.2023

Tématicky zajímavé, nejen po teoretické části věnované archeoakustice i pokud jde o autistické spektrum a jeho potencionál. Pokud se máme bavit o samotném zpracování, tam už bych byl o něco opatrnější. Jednotlivé kapitoly jsou krátké, během kterých se toho většinou moc neudá, a lehkým krokem postupují k akčněji laděným pasážím, o čemž řeknu trochu níže.

Na knize mě zaujal krom Eddieho zařízení, také samotný tvůrce a společnost proti které stál. Začnu tedy u Edwarda. Postavu Eddieho je těžké popsat. Díky svému talentu i prokletí zároveň je lehké jej považovat za podivína. Upřímné jsem ho nebyl schopen vidět jako dospělého, ale spíše jako otravné dítě. Jsou místa, zvláště zpočátku, kdy jsem si musel na jeho výstřelky zvyknout. Eddie je nicméně zajímavá postava i z jiného úhlu. Po celou knihu má zajímavé otázky, podněty či náhled na naše každodenními procesy, zvyky a projevy, které si ani neuvědomujeme. Proč kupříkladu lžeme, proč dáváme vyhýbavě otázky/odpovědi, co nás nutí se usmívat či projevovat emoce, nebo proč jsme nesví už z pouhé přítomnosti jiných lidí. Rychlost zvuku není zrovna doktoranska práce na téma autismu, přesto dává zajímavý vhled na tuto sociobehaviorální problematiku.

Společnost pro ochranu amerických hodnot (SPOAH) mi připomíná jiné dvě literárně podobně laděné soukromé agentury. Jednou je Konsorcium pro falšování reality ze série Falzifikátoři a BTC z knihy Gravitace. Jedna se snaží řídit určitým směrem společnost, druhá si uzurpuje technologický pokrok. SPOAH jistým způsobem kombinuje obě tyto tajné spolky a je tím, co vnáší do knihy vzrušení, jež z toho dělá ten správný konspirační thriller.
Ve souvislosti SPOAH s osobou doktora Fentona lze s trochou nadsázky hovořit o honění se za vlastním ocasem. Oba se snaží získat vynález do své moci, přesto přinejmenším jeden neví o faktu, že vděčí za svou existenci právě tomu druhému. Pokud by oba subjekty spolupracovali, celá zápletka by se zhroutila jako domeček z karet.

V knize je i pár akčnějších momentů. Nepatří mezi ně útěk Eddieho se Skylar, nýbrž kdy dochází na poměřování sil mezi Barnesem, šéfem ochranky Domu Harmonie, a kontraktory SPOAH. V jejich podání nejde o žádné přestřelky. Sokové jsou zarputilí profesionálové, kteří střílí jen v případě jisté rány, což z jejich duelu bylo velmi patrné. Takto dlouho jsem nezažil tak dokonale něco podbného popsané.

Kniha během četby je schopna zaujmout, nicméně po odložení vše vyšumí a zůstane jen jisté povědomí o příběhu a jeho okolnostech. Sáhnout proto po pokračování nijak netoužím ....

03.04.2023

Anotace toho hodně slibuje, ale neříká mnoho o knize samotné. Byl jsem skeptický. Skepce se rozplynula jakmile jsem se začetl. Kniha měla totiž jisté podobnosti s mou oblíbenou knižní sérií Atlantida od Grega Donegana. Styčné prvky spatřuji zejména na počátku ve využití námořnictva, delfíny (kytovce), Antarktidu, náznak přírodní katastrofy a tajemný úkaz v oblasti bermudského trojúhelníku a dílčí podobnost v zápletce.

Mé nadšení z knihy bylo enormní, stránka plynula za stránkou takovou rychlosti nakolik se stupňovala interstelární hrozba pro naši i cizí planetu. Ale rázem jsem zřejmě narazil na jistý limit, vrchol, kde začal můj entuziasmus klesat. Kniha provokovala v mnoha aspektech - v dobré i ve zlém. Zřejmě nejvíce svým vysvětlením paralelního mimozemského života podobného pozemskému na jiné planetě. S danou teorií jsem se přímo nezžil, přesto tvořila základní pilíř, který budoval příběh.
V ději se hodně sázelo na systém IMIS a schopnost komunikace s jiným druhý, v tomto případě s delfíny. Nevím jak v knihách navazujících, ale lze říci, že by ten příběh po jistých úpravách mohl fungovat i bez potřeby tohoto hi-tech zařízení.

Kde však začala upadat má pozornost a já se musel ptát proč, byla ta část, kde Cly s Caesarem osvobozují Palina z vězení. Měl jsem z toho zmatený pocit, jako bych něco vynechal, jelikož se nezdál důvodu takto jednat. Jak se později ukázalo, byl jejich odpor vzepřít se rozkazům správný, ale nepozdávalo se mi, že bylo tehdy použito všech možných řešení. #SPOILER Jak se totiž ukázalo na konci, mimozemšťané již disponovali potřebným množstvím mořské vody a hodlali své zařízení deaktivovat a odejít. Kdyby vláda zkusila vyjednávat, mohly být všechny kroky počínaje vypuštěním ponorek Trident a konče podmořským atomovým výbuchem, který narušil antarktický ledovec a vyvolal monstrózní tsunami, vynechány a my bychom se dočkali kratšího, méně výbušného a možná i více logického konce. #KONEC SPOILERU.

Takové řeči jsou ovšem pro kočku. Musím si přiznat, že nebýt famózního konce ve formě globální katastrofy, zůstalo by u nudy. Vzlétnutí C-130 při vzedmutí ledové masy společně s následnou vlnou hodně připomínaly jistou filmovou scénu jako z katastrofického filmu "2012" (obří přepravní Antonov startuje při pukání země a do cesty se mu staví kusy zemských desek). Kniha tedy zklamáním není a slibuje dost do budoucna, takže šup na další díl.

15.01.2023

Pustil jsem do četby zcela bez nějakých emocí, čekaje jak kniha na mě z péra Čecha zapůsobí. Může zřejmě za to mírná (neopodstatněná?) nedůvěra. Není asi mnoho současných autorů, kteří by fundovaně a záživne psalo o událostech, které se udály ještě před jejich životy. Mnohé takové mohou působit jako opis tehdejších technických parametrů či osobní zpověď bez užití podrobných reálií. Musim ale říci, že takoví autoři, i z našich luhů a hájů, kteří mě dokázali přesvědčit o opaku, postačí poukázat na autora série Nad českými zeměmi slunce nezapadá či F.Novotného a jeho Křižník Thor.
S takovým jsem se tedy pustil do četby knihy "Past" v očekávání jak dojde k propojení osudů tři rozličných charakterů; dvou na straně Osy a jednoho ze Spojenců. Nebude příliš velkým spoilerem, že krátce po začátku byli do državy zahnání oba němečtí důstojníci, což určitě nebylo, co bych očekával, čímž úměrně rostla má zvědavost.
Celá četba plynula s jistou míry rutiny. Kapitoly se střídaly, stejně jako průběžně osudy tři hrdinů jak se vyvíjela válka. Všichni zchytávali rány na těle, stejně jako na duši, ale nikdy natolik, aby se z nich stala hromádka neštěstí nebo šílenci pachtící za pomstou. Nějak tím vším proplouvali, naráželi a nalézali cestu dál jen, aby nejen přežili, ale i žili.

Z toho všeho bylo téměř nemožné rozhřešit kdy a jak se osudy těchto tří mužů protnou. Až znenadání kolem strany 185 vše začalo do sebe téměř zapadat - název knihy, jistá porada Hitlera s generály a také úloha obou německých důstojníků v plánech Vůdce. Uběhla ještě chvíle a najednou všichni tři spočinuli v ústrety sobě i pospolu na stejné palubě. Tyto finálové okamžiky byly zřejmě to nejlepší na celé knize, kdy se museli společně semknout, přestože stále bojovali každý svou (osobní) válku. Ve chvílích, kdy došlo k rozdělení osudu těchto tří mužů, bylo rázem všemu konec. Tam, kde mohl příběh dále pokračovat ještě řadu stran, se rozhodl autor celé to ukončit několika závěrečnými slovy shrnující osud hlavních postav a několika postav vedlejších. Takovým závěrem jsem se cítil být odbytý a zklamán. Zanechalo to ve mně pachuť, že to mohlo být lepší. Vlastně celá zápletka si zasloužila trochou více spádu a napětí, které jsem zažíval až na konci. Jinak kvalita knihy tím závažné neutrpěla a doporučuji každému, kdo rád ocení autentické prožitky z války.

29.12.2022

Loď Schwabenland vyplula roku 1938 směr Antarktida opanovat část tohoto území, které si (neprávem) nárokovali Norové, známého jako Země královny Maud, jejímž dílem byl i celek zvaný Nové Švábsko (Neu Schwabenland) prozkoumané právě nacisty. Průzkum byl veden převážně ze vzduchu a z moře. Byl objeveny bezledové zóny. Vše bylo řádně fotografováno a dokumentováno. Územní nárok měl být zpečetěn shazováním kovových háku se svastikou z letadla, které se měly zapíchnout do ledu. Plavidlo se po několika týdnech vrátila zpět do rozbouřené Evropy. Toť ve zkratce historie. Teď kniha.

Jak uvádí autor, kromě postavy Hermanna Göringa, jsou všechny ostatní osoby čisté fikcí, stejně jako ostrov Astropos, přesto v několika činech na začátku a místech spatřujeme odraz reality. Je vám povědomé pózování posádky Schwabenlandu s vlajkou s hákovým křížem, kterou drží jeden z nich za cíp? Máte pocit, že jste mohli slyšet o velikosti obsahu nákladu uloženého v podpalubí plavidla? Tak vám mohu říci, že se autor nechal inspirovat, ba přímo čerpal z reálií třetí antarktické výpravy Němců na jižní pól. Děj je nám vyprávěn (zejména) z pohledu amerického pilota Harta nájmutého Němci jako odborníka na polární oblasti a létání v těchto podmínkách. Úvod jeho osobnosti není nijak složitý a počáteční události nám dávají dost najevo s kým máme čest. Rychlé poté navazuje cesta do Němec, nalodění na Schwabenland a plavba na jih. Čas je vyplněn vzájemným oťuávaním s několika členy posádky a výpravy, mezi kterými vyčuhuje bioložka Greta, jediná žena na palubě, a umíněný politický komisař Drexler, jehož přičiněním dojde k nenadálým událostem, které již nejsou v souladu s historií a jsou plně v režii fantasie autora.

Astropos je líčen živými barvami, takže máte ostrov živě jako na dlani, včetně vraku norské lodi a její mrtvé posádky, taktéž scenérie kaldéry, planiny s zamrzlým jezerem a jeskyně tvoří nepatrné jeviště událostem, které by mohly změnit tvář válečné Evropy. Odhalení smrti Norů a jejího původce v hlubinách jeskyně eskaluje až do momentu odplutí Schwabenlandu domů, kdy se oddělují osudy Harta a ostatních Němců na dlouhé roky, než dojde opět k jejich spojení uprostřed rozpadajícího se Německa a opět na půdě ledového ostrova.

Ledová říše je čtivé dobrodružství na pozadí méně známé historie (leč z ní jen lehce čerpá), ale nemohu si odpustit pár poznámek. Nepozdávalo se mi několik slabých míst, které tvořily spíše oslí můstek, než aby plnila plnohodnotnou část knihy. Míním Hartovo šťastné nalezení deníku přeživších Norů, zatajení jeho obsahu a pozdější meziúdobí než se náš hrdina opět setká se svou milou po násilném odtržení na ostrově. Jde o ty pasáže, které se měly dle mého zasloužit více rozepsat, ale chápu, že se autorovi buď nedostávalo času či nápadů. Podobné lze klasifikovat Drexlerovo vyznání o způsobu zvrátit průběh války ve prospěch Německa, které bylo možno rozuzlit téměř již na počátku. Lze ještě podotknout, že Hart byl muž s opravdovým štěstím i smůlou zároveň, jak už podotkl Drexler, čímž dostával do varu Němce i občas mě. Bylo opravdu velmi neuvěřitelné nakolikrát se dokázal vyhnout jen tak tak blízké smrti, zvláště na konci, kdy měl být jeho osud zpečetěn kolem "divoké padesátky". No, nakonec vše šťastně dopadlo...

29.12.2022

Existuje obdobný komiks (Justina a Julieta), se stejnými postavami, ale s rozdílnou kvalitou. Bohužel musím takto v úvodu konstatovat, že Justina se v tomto porovnání nevydařila na mnoha úrovních: kresba, děj, explicitnost. Kresba má určitě své kvality, ale již nehýři toliko detaily mnohých erotických praktik, jako konkurent. V tomto navazujeme na příběh, který je více okleštěn, než eunuch. Chybí mi v něm plynulé přechody, kterých se nám v Justina nedostává. Kdybych neměl povědomí o scénáři z Justina a Julieta, nerozuměl bych tomu natolik, abych mohl příběh De Sadeho docenit jako geniální.

29.12.2022

Forma ležící mezi životopisem, pojednáním, soukromou zpovědi a vyjádřením názoru k mnoha kapitolám druhé světové války. Touto knihou se nám dostalo sondy do obyčejného života Japonce v období Šówaa zejména osoby vojáka sloužícího své vlasti. Tameichi ukázal poměry vládnoucí mezi nižšími hodnostmi a vyššími šaržemi, stejně jako neutuchající loajalitu bojovat za císařství, přestože si někteří mohli být vědomi okolností za kterých válce vypukla. Tento sebekriticky přístup prostupoval celou knihou. A nejednalo se jen o rozbor chyb Japonců, ale také Spojenců schopných neuvážených a nesmyslných činů. Čím déle jsem to četl, tím více se projevoval drastický rozdíl obou stran jak po technické stránce, tak i v oblasti taktické. Velkou vinu na tom neslo patolízalství, neflexibilnost a názor v neomylnost vrchního velení císařského námořnictva.
Až nástupem druhé poloviny války, kdy Japonci spíše ustupovali či v lepším udržovali pozice, se smyšlení některých velitelů klonilo k opuštění tvrdošíjného dodržování rozkazů. Bohužel už bylo příliš pozdě na radikální změny. Z popisu vyplynula řada chyb, kterých bylo dopuštěno. Nejednou byla v knize vyřknuta výtka k držení velkých plavidel Spojeného loďstva mimo zónu boje po téměř jeden rok. Řada mužstva z těchto lodí zlenivěla natolik až někteří piloti nebyli schopni rozeznat letadlovou loď od transportní. To se prokázalo na podzim 1943, kdy Japonci poznali svůj Pearl Harbor, když USA napadlo Bougainville, součást Šalamounových ostrovů.

Za řádu měsíců poté dosahuje Temeichi povýšení a funkce na pevnině jako vyučující školy posádek torpédoborců a později torpédových člunů. Z jeho popisu byla patrná vážnost přiřknuta torpédoborcům a dalším lehčím typům plavidel než byly bitevní lodě, letadlovky a bitevní křižníky, jež samozřejmě také měly své nezastupitelné místo ve válce. Jejich důležitost bych přirovnal německým u-bootum. Jednalo se o nejpočetnější plavidla, která nesla největší břímě vojny na moři, byly nuceny mnoha neskutečných výkonů, stejně jako transportních úloh, které musely vykonat.

Bylo s podivem číst o kritice jinak opěvovaného admirála Isoroku Jamamota, který stál za mnohými nezdary Japonců po bitvě u Midwaye. Autor ukázal, že nepíše o ničem, o čem nic neví či nemá z důvěryhodných zdrojů (aniž by papouškoval již mnohokrát vyřknuté). Mnohdy tak byl svědkem činů, které byly s ohledem na převahu Spojenců či Japonců nevyužité, což potvrzuje často jim opakovaným slovem "záhada". Z toho lze usuzovat o charakteru "nepotopitelného kapitána", jako osobě skromné a přímé, vyjadřující svůj názor bez přikrášlení.

Jedná se vskutku o zasvěcenou knihu zachycují mnohé aspekty nevídanou formou. Tameichi dokázal zaujmout svým písemným projevem a vtáhnout do události, jako by jich člověk byl sám účasten. Pravdou bylo, že jsem četl vzpomínky někoho, jehož národ stál za jednou z nejhorších krvavých události 20.stoleti, ale nemohl jsem si pomoci a někdy jsem musel fandit Japoncům.

29.12.2022

V ohledu na předchozí mnou čtenou knihu o ponorce U-234 jsem navázal na téma volbou tohoto titulu. Japonská špionážní síť byla vskutku rozlehlá. Diplomaticko-ekonomicky vliv Japonska sahal dokonce do takových dálav, kde bych to při prvním uvažování téměř nečekal, jako latinská Amerika (Panama, Mexiko, Chile, Argentina) nebo i na píseček Nacistů, do staré Evropa (Španělsko, Itálie, Švýcarsko). Japonsko tvořilo tak tajné buňky v částech světa, o kterých jsem se domníval, že byly ve sféře vlivu USA nebo Němců. Japonci mnohdy s nacisty nejen spolupracovali, koexistovali ale i konkurovali. Bylo vidět, že vliv a moc nad světem chtěly obě strany.

Imperiálnímu vojenskému tažení mnohdy předznamenávaly letité pokusy ovlivňování na mnoha úrovních. Do USA Japonsko vyváželo svou kulturu, jako filmy, a manipulovalo s politickými hnutími za práva menšin. V jihovýchodní Asii pro změnu získávalo vliv díky dovozu levného zboží, což jí umožnilo na místní úrovni řídit události.
Jižní a střední Amerika za druhé světové války možná stály mimo hlavní bitevní pole v Evropě a Pacifiku, přesto měly i v této hře mocností své místo. Uvnitř kontinentu bujel politický boj o moc a teoreticky i válečný konflikt, když např. Argentina požadovala dodání německých zbraní k obraně proti "okolním nepřátelským silám". Všechny státy jižně od USA de facto sloužily jako potencionální základny pro špionážní síť Osy, což také byly, ale jen pár států se stalo opěrnými body, ať to byla Brazílie či známá bašta Němců a fašismu nakloněna Argentina.

Kniha zmiňuje i nelehkou situaci kolem útoku na Pearl Harbor, kterého si Američané byli velmi dobře vědomi, však tuto skutečnost utajili ve jménu vyššího dobra. USA se rozhodlo obětovat několik tisíců na úkor milionů, které by vyzrazení odhalení japonského purpurového kódu mohlo mít na průběh války. Práce šifrantu znamenala mnohdy pomyslný jazýček na vahách vítězství a prohry. Nebýt jejich práce bitva o Midway by se nikdy neudála, jak ji dějiny popsaly, a napnuté síly Američanů by byly dislokovány zcela jinde.

V přelomovém roce '43 byl vidět obrat ve vývoji války na mnoha úrovních. Špioni Osy měli ztíženou práci natolik, že mluvit o špionážní sítí už nelze. Neutrální (jen když se mu to hodilo) Španělsko bylo v časech začátku války pro Japonsko zemí zaslíbenou, ale po tomto roce vypovědělo pod tlakem Spojenců (zastavení dodávek ropy) spolupráci s Osou, se kterou dříve paktovalo se, leč stále docházelo na zákulisní scéně ke spolupráci.

Občas bylo těžké určit dle kterého klíče se autor řídil při třídění jím sebraných údajů. Na knize mi nevyhovovala jakási roztříštěnost a nerovnoměrné uspořádání. Kniha nesledovala vývoj špionážní sítě Japonců chronologicky, ani se zaměřením na konkrétní místa jejího působení jak by se čtenář domníval a vyhovovalo o vytvoření přehledu. Mnohá téma jako spolupráce Japonců s Němci bylo formou vždy krátkých textů a mnohdy rozesety napříč desítkami stran knihy. Až na tento nedostatek je tato publikace dost obšírná, aby dala nahlednout do zákulisí. Kniha by měla být také upozorněním před hybateli světového dění, kteří se snaží opanovat nová území, zdroje a získat jejich obyvatelé na svou stranu v nečisté hře zákulisních pletich.

S Druunou jsou občas potíže. Navazování nového sešitu na ten předchozí je někdy tristní. Ale co naplat, už jsem si na to musel zvyknout. Říká se, že dvakrát do téže řeky nevstoupíš. S Druunou 2 se to povedlo a ještě snad lépe než v jedničce. Však potřetí už to tak slavné není.

Pokud jsem místy u předchozího dílu nevěděl, co se děje, bylo to tak schválně. Příběh měl spád a nuance, které jsem chápal až s koncem. Příběh trojky je bez hloubky a jen takovou procházkovou četbou při které pozorujeme Druunu při průzkumu a pak útěku před obyvateli planety. Nebudu ale tak zlý, abych tomu nepřisoudil jistou snahu pomrknout po filmech jako Vetřelec a Blade Runner, které si zřejmě autor mohl vzít za vzor. Děj a postavy a události v něm toho mnoho naznačují, ale nikdy otevřeně nepotvrdí, a to zejména zda daná planeta je tou domovskou, ze které kdysi odletěl lid Druuny.

Druuna není samozřejmě oddechová četba, tedy pokud vás křivky Druuny nenechávají chladným. Jenže jakmile došlo na věc sexu, jako by se tvůrce zapomněl, kde dříve skončil, a vrátil se spíše ke kořenům. Kde byla ona odvaha, kterou předvedl na konci druhého sešitu, odhalit dosud neviděné? Zdálo se, že i toho sexu ubylo, a namísto toho Druuna dostala více prostoru k oduševnělým monologům. Jako by se Serpieri snažil své ilustrované ženě vdechnout duši, ukázat ji v jiném světle a ne jen jako cíl mužských sexuálních tužeb.

Konec série byl neuspokojivý a podobně stavěný a otevřený jako v prvním díle, ve které je Druuně slibovano lepší místo ležící kdesi za obzorem. Pokud jde o bonusovou episodu, nebyla zlá a klidně ji lze považovat za požadovaný konec. Inspirace biblickým Edenem byl nepřehlédnutelný a vcelku tomu sedl. Za jistých okolností by bylo zajímavá výzva, kdyby celá Druuna byla "napsána" němým způsobem.

24.09.2022

Je až zarážející kolik fundovaných a jedinečných informací se v této knižní publikaci vyskytuje o parametrech různorodých druhoválečných strojů, informace ze zákulisí války a rozbor řady takticko-strategických situací.

Na začátku se lze dočíst o srovnání vojenské doktríny Němců s Japonců, stejně jaké to mělo dopady na ekonomiku obou stran na počátku i konci války. Následuje náhled do vzájemných "obchodních" vztahů partnerů Osy. Také tu je k nalezení popis historie vzniku ubootu typu XB, mezi které U-234 patřila, a minonosnych ponorek. Dalé se autor zaobírá detaily kolem klíčových postav z paluby ponorky, jež vnesli spojencům vhled do německého a japonského válečného úsilí. Setkáváme se tak s hrdiným kapitánem z (korzárského) německého pomocného křižníku Atlantis, generálem Kessslerem a dvojicí civilních inženýrů. Výpovědi těchto lidí mi rozšířilo povědomí o německém pokroku na technickém poli i dala náhled na japonskou válečnou indoktrinaci s názorem o svém neomylnosti a nadřezenosti.

Nejzajímavější a nejzáhadnější část o nákladu z U-234 si autor šibalsky nechal na samý závěr. Informace o uranu na palubě ponorky dle mnoha rozporuplných výpovědi, náznaků a dokumentů lze vyložit si jako jasný důkaz o rozvinutem nacistickém jaderného programu, ale i jako důkaz opaku. Autor předkládá vskutku stručný leč vyčerpávající přehled, tak aby si každý mohl učinit vlastní závěr, kde oxid uranu skončil (... jeskyně v Kansasu s archou úmluvy? - kdo četl pochopí narážku ;-).

Koho vskutku zajímá doba druhé světové války a detaily ze spolupráce Japonců a Němců, stejně jako zprávy od insideru z různých odvětví a hodností, si v této publikaci přijdou na své.

18.08.2022

Je zatěžko uvěřit, že tohle je nejaponská manga. Vyznačuje se solidním příběhem, atmosférou a malbou. Hnedle z úvodu jsme jako čtenař společně s Maxi a jejím "hejnem" hozeni do zběsilého úprku před neznámými vlkodlačími mutanty s cílem jejich polapení. Tato akce je tématem většiny kapitol, přičemž během toho byli nuceni se členové Maxiiny rodiny často rozdělit, aby záhy našli opětovně k sobě cestu. Až ke koncem se dozvídáme o existenci tajemné školy a jisté úlohy Maxim na záchraně světa...

Jak bylo praveno, je to skvělé počtení s několika krásnými melancholickými momenty (viz ošetření Maxiina střeleného zranění či let Tesáka a Brepty s jestřáby). Malé bezvýznamné mínus vidím v absenci většího úvodu a ve vykreslení Maxi jako čtrnáctileté dívky, která spíše působí o několik let starší.

07.08.2022

Gossip Girl na mne vykouklo v jednom antikvariátu. Zjevná manga od prvního pohledu, kterou jsem neznal, tak jsem hodil popisek na google, kde na mě vyskočil název Super drbna. Ta je pro mne zejména známa seriálovým ztvárněním, ale že existuje i manga verze mě překvapilo. Můj prvotní přístup byl opatrný, jelikož seriál jako takový nepatří mezi mé běžné žánry, ale když jsem zauvažoval hlouběji, že jde vlastně o mangu, jsem neodolal a po tomto komiksu jsem šáhl. Byl jsem až mile překvapen jak mě manga z prostředí mladých zbohatlíků zaujala a bavila. Není to žádná červená knihovna, žádná telenovela, ale příběh mající nadhled. Gossip Girl je plna nadsázky, kde mnohé společenské útrapy byly řešeny s vtipem.

05.06.2022

Jak už to bývá, pokud Vás nezaujme kniha ve svém počátku, jen těžko pak nalézáte cestu a chuť pokračovat dále. Kniha má dobrou premisu, která dává tušit o knize blíže (či spíše) vzdáleně podobné Šifře mistra Leonarda. Kdo by hned na počátku proto čekal vyobrazení renesanční Itálie, osobu Leonarda Da Vinci nebo zmínku o Mona Lise, zřejmě zapláče nad výdělkem. Namísto toho je nám předhozena řada (zpočátku) nesouvisejících situací, ve kterých vystupuje řada lidí a to napříč celou planetou i časem. Máme tu krásnou vědkyni neuroestetiky, její zmizelou dceru, zbohatlíka hledajícího svého otce, únosy miss Amerika, agenta FBI, plastického chirurga a třeba událost zničení věže polské radnice a vymírání včel.
Kniha je dále prokládána deníkovými záznamy datovaných do počátku 16.století psanou osobou blízkou Leonardu da Vinci. Jde zřejmě o nejnudnější pasáže, jelikož krom zmínky o tajemném Cizinci a jeho učení se o renesančním umělci mnohé nedozvídáme, snad jen o jeho zalíbení pro mladíky.
V tomto pelmelu bylo těžké orientovat se a hledat spojitosti. Až když po sto stranách se do popředí dostaly první náznaky o hrozbě vymření včel a lidstva, byl vzbuzen můj zájem to s knihou nevzdat a pokračovat ve četbě. Ostatní už poté jelo samospádem. 

Příběh dostal určitý řád. V popředí převážně bylo přejíždění Helen a Patrika po Evropě při hledání jejích bližních a v mezičase dokonce krádež Mona Lisy, o které se mohl člověk konečně dozvědět trochou více - i to, co jsem zcela netušil!
Bohužel části o odhalování počítačového viru Mona Lisa a včelího viru působily jako události okrajové namísto hlavní složku rámcující celý děj. Namísto, abychom cítili tíží z vyhubení lidstva, je médií propirána hrozba (spíše pro sedmou velmoc), že nebudou mít co ukazovat. Kdyby v příběhu nefigurovaly včely, děj by neztratil v žádném případě nic ze svého spádu. V konečném rozuzlení totiž byly hrozby virů zažehnány šmahem bez většího zápolení hlavních hrdinů. To naopak dění kolem Mona Lisy a konce dosavadních pořádků byly vždy v popředí a měly potenciál držet můj zájem. A vydržel téměř až do konce. Závěr byl možná bombastický (ti co četli vědí), ale jinak nic moc. Očekával jsem více rozvinutí pozadí a myšlenky o diktátu "krása vs člověk" ve všech svých aspektech - to bohužel bylo zvládnuto v průměru na dvou stranách.

Virus Mona Lisa je kniha, která pokládá zajímavé otázky o nás, co nás definuje, to zakomponované do kulis konspirace. Bohužel s nimi nepracuje příliš hlouběji a často nás ponechává v očekávání, přesto je to vcelku pohoda jízda bez nutnosti hloubání.

04.06.2022

"Vědecké objevy v praxi" považuji za duchovní nástupce encyklopedie pro menší "Vynálezy a objevy", která roky je součástí mé knihovny. I dnes si živě vybavuji, jak jsem tuto encyklopedii zakoupil v Levných knihách a s nadšením jsem ji listoval a listuji i dnešními dny. A proč tak nadšeně? Jako v každé dobré populárně naučné knize, jsou "Vědecké objevy v praxi" řazeny tématicky. V každé části jsou názorně vysvětleny principy a vyobrazeny konstrukce, přičemž na každé straně lze najít odkaz na další související odvětví a fyzikální principy na konci knihy, které tvoří druhou pomyslnou polovinu knihy. Vskutku jedinečná encyklopedie!

29.05.2022

Kniha mého mládí, kdy jsem jako dobrodruh rozkrýval taje vědy, jinak řečeno: Encyklopedička pro malé a zvídavé čtenáře. Je řazena do mnoha kategorií a bere je chrononologicky. Text má heslovitou formu a stručného popisu doprovázený mnoha příkladnými ilustracemi. Nejde tedy jen o uvedení letopočtů, ale obsahuje i vyobrazení principů řady objevů. Tuto knihu považuji za duchovního předchůdce encyklopedie Vědecké objevy v praxi.

29.05.2022

Tak tenhle malý poklad jsem dostal k vánocům jako žáček školou povinný a stále se vyjímá v mé knihovně (sekce historie), která se za ta roky rozrostla exponencionálním tempem. Obsahuje stručný přehled o všech zaznamenaných důležitých objevných cestách civilizace po moři a oceánech. Pro dítě velice zajímavé. A pro ty hloubavější odrazový můstek při hledání dalších zdrojů při poznávání historie mořeplavby.

29.05.2022

Od prvního dílu vidím velký posun zaujmout čtenáře. Nezměnila se nijak povaha jak jsou knihy psány, spíše tím jaké téma bylo zvoleno pro falzifikátorskou činnost Sliva - "spiknutí" za 11.zářím a otřesné důsledky, které to vyvolalo ve světě i v základech KFR. Nadále je nám konenčně vyjevena pravda za cíly organizace. Kniha tedy dává hlouběji nahlédnout do zákulnisního politického dění po teroristických útocích, nastinujě vznik Al-Kaidy, ale téže reflektuje svou dobu, ve které papír a tužku postupně nahrazují počítače a internet.

29.05.2022