wiolca komentáře u knih
Až se divím, tomu vysokému hodnocení. Styl psaní mi vůbec nesedí. Spoustu věcí mi už přišlo přitažených za vlasy, nelogické chování, skákání z jednoho do druhého, všichni zabednění, jen Joona ví všechno. Asi jsem, co se týče literární stránky, po čtení třeba v poslední době R. Galbraith, rozmlsaná.
Moriarty opět nezklamala. Pro mě je to záruka příjemného, oddechoveho čtení, které umí vtáhnout do děje.
Přečtena na pár zátahu. Myslím, že se teď podívám i na seriál. Líbil se mi styl psaní, preskakovani mezi postavami. Příběh mě chytil a knížku jsem nemohla odložit. Tak to má být.
Příjemné, napínavé čtení. Absolutně jsem netušila, kdo je vrah a pořád skákala z jednoho na druhého. A závěr byl opravdu překvapivý.
Četla se mi dobře, bavila mě. Chvílema mi běhal mráz po zádech.
Tohle by mělo patřit do povinné četby. Taková úzkost při čtení mě provázela. Člověk si jen říká, proč? Jak to bylo možné? Naše problémy jsou oproti tomu malichernosti...
Ještě lepší než Sedmilharky. Líbilo se mi prolínání děje postav. Moriarty se řadí mezi moje oblíbené. Příjemná oddechovka, která je mi blízká stylem psaní.
Dávám čtyři hvězdy, začátek se mi líbil hodně, konec už trochu míň. Každopádně mě to bavilo číst, líbil se mi styl Bary a to jak komentovala současný věci a svůj život.
Jsem nadšená a určitě si přečtu i Láďovi další knihy. Vůbec jsem nečekala, že mě to bude takhle bavit. Líbí se mi styl psaní, jeho čeština a hlavně jeho ironický, suchý humor. Poslední kapitola, kdy tak hezky, vlastenecky píše o naší vlasti byla krásným, milým zakončením.
Líbila se mi. Měla spád, děj jsem víceméně vůbec nepredvidala. Hlavně od druhé půlky jsem se nemohla odtrhnout. Spoustu věcí by se dalo přenést i na naší vlastně ještě poměrně šťastnou dobu.
Četla jsem od Radky už Bábovky a Veselí. Což se mi obě předešlé líbily víc. Ale nebyla špatná ani tahle kniha. Hlavně druhá půlka se mi četla lepe. Ovšem konec už mi přišel dost divný. Všechny postavy v knize na mě působily psychopaticky a nevyrovnaně. Opravdu ani jedna normální osoba ????. Ale proč ne.
Knihu jsem si vzala na dovolenou a udělala jsem dobře. Výborně se mi četla a bavila mě od začátku do konce. Přestože nejsem cílová skupina. Už beru do ruky druhý díl. Je to vážně milý příběh mladé holky a prvních lásek.
Medvědín se mi líbil, určitě si přečtu i druhý díl knihy. Byla tak zajímavě napsaná. Líbilo se mi to přeskakování mezi postavami. Bavila mě určitě víc druhá půlka, ta měla opravdu grády. Navíc v celé knížce bylo tak jako zastrkáno spoustu milých moudrých věcí. Fakt fajn čtení.
Mám ráda, když ve mně kniha vzbuzuje emoce. A to tahle dělala skvěle. Cesta k přečtení byla strastiplnejsi, nemohla jsem ji sehnat, pak jsem se nemohla zacist, ale pak to přišlo. Byl to nadhernej příběh, skvěle se knížka četla a mně je jen líto, že už ji mám za sebou.
Milá knížka plná krásných moudrých vět. Rozhovory s léčitelem mohly být klidně obsáhlejší. Poslední stránka mi vehnala slzy do očí. "Andy, nikdy nikoho nenechej, aby ti říkal, co dokazes nebo nedokazes. Je na tobě, co si vyberes a jak budeš žít." Je to přece na každém z nás ☺
Do čtení jsem se musela nutit, což znamená, ze to není nic až tak pro mně. Snažila jsem se v knize najít i pozitivní věci, ale přesto to bylo hlavně depresivní. Po přečtení to ve mně zanechalo rozporuplné pocity. Alespoň, že styl psaní byl příjemný, zajímavý a jiný, než jsem zvyklá.
Já miluju kočky, ale říkala jsem si než jsem začala číst, že z toho někdo moc nadělá. Příliš velké haló kolem jedné kočky. Ale od půlky knížky jsem se nemohla odtrhnout. Není to jen o kocourovi Deweym, ale je tam hezky, mile a láskyplně popsany životní příběh Vicky, s kterou se život taky úplně nemazlil. A jak píše na konci, vlastně jí Dewey v těch horších a lepších dnech držel nad vodou, jako nejlepší přítel.
Líbilo a s chutí si přečtu další Hartlovky, který vyjdou. Knížka se mi opět četla lehko a těžko jsem se od ní odtrhavala.
Tak nějak nevím. Myšlenky zajímavé, určitě to pro někoho může být přínosem, ale asi jsem čekala něco víc. Vadily mi odkazy na stránky za každou kapitolou. Myslím si, že podstatné mělo být uvedeno v knize a ne se pokaždé dívat na internet a někde se registrovat. Navíc mi vadí (což je u knih tohoto typu zvykem) časté opakování některých informací. Myslím si, že stačí některé věci napsat jednou. Pro zdůraznění dvakrát, ale ne to omílat celou knížku dokola.
Krásná knížka. Moc milá. Přečetla jsem jí vzhledem k jejímu rozsahu rychlostí blesku, ale vím, že se k ní vrátím a některé myšlenky si moc ráda někam napíšu. Při čtení mě pořád napadalo, komu bych jí ráda darovala, abych se podělila o ten příjemný pocit. Není to sice nic nového, ale lidi na tyhle věci prostě zapomínají :)