vlkcz komentáře u knih

Ušmudlané 4*, hlavně za závěr. Zdlouhavý úvod, možná díky anotaci nic nového nepřinášející. Vážně jsem uvažoval, jestli má cenu číst dál. Naštěstí asi v polovině si člověk začne klást otázku, co ještě ten člověk vymyslí. Ale pořád to je spíš intelektuální zvědavost než požitek ze čtení, co čtenáře u knihy drží. Až ten ne úplně happy-endový konec dojem zvedne.
Kromě nezáživného stylu mě rozčilovala nelogická místa (např. hotel plný detektorů kouře, který spustí jedna cigareta, ale v pokoji plném doutníkového kouře mlčí...) a ignorance jednoduchých řešení, aby pak všechny problémy vyřešila na poslední chvíli náhoda.

7 17.07.2023

Tohle mi tedy nesedlo. Tím nechci nikoho přesvědčovat, že kniha nestojí za přečtení. Ale Danu Brownovi sahá tak někam po kolena. Strhující rozhodně není, a i když se vyložených anachronismů nedopouští, balancuje k nim tak blízko a tak často, že to prostě působí nevěrohodně (všudypřítomná snadná dostupnost papíru, dámy houfně čtoucí rytířské romány, anatomické znalosti vyžadující provádění pitev, které ale nebyly ve 13. století nábožensky přijatelné, i když ne oficiálně zakázané...).
Navíc některé věci jsou očividně nelogické. Na jednu stranu pro lidi evidentní přítomnost ďábla po jednom výstřelu, ale při inscenovaném zjevení Panny Marie, kde proběhlo mnoho odpálení petard sirný pach nikomu nevadil. A i ten důvod, který stojí za hlavní zápletkou je hodně přitažený za vlasy.
Prostě o Da Vinci kód rozhodně nejde a přirovnání ke Jménu růže je už úplně mimo.

7 14.07.2023

Pokud člověk nečeká space operu, tak jde o moc fajn čtení. Heinlein opět využívá sci-fi kulisy k tomu, aby se vyjádřil ke své současnosti (a překvapivě občas i k naší). Vypadá to, že těžkopádnost státní mašinerie, její ochota vyhovět silným a občasné pohrdání běžnými lidmi je asi přímo v genetické výbavě každé vlády. K tomu Heinleinovo klasické téma osobní svobody a (ne)rovnoprávnosti (ať už rasové nebo věkové ve vztahu rodič-dítě).
Všechno podané s autorovým osobitým stylem a humorem.

8 11.07.2023

Wow, ta se musela při psaní sjíždět na hustym matroši, poněvač bez vlastních zážitků by to napsala těžko.
Ale jenom jako experiment, protože jinak by celou knihu nemohla udržet takhle pohromadě. A že v ní těch rovin je požehnaně. Drogy, hledání vlastní identity, vlastenčení, všudypřítomnost církve v životě, honba za penězi a postavením (v Polsku v devadesátkách podobně jako u nás). Tohle všechno autorka zvládla napsat v 19 letech nezvyklým jazykovým stylem (což může některé čtenáře popuzovat), s lehkým odstupem, zdánlivě nezúčastněně. Přesto člověk s jejími postavami žije, a i když s nimi zhusta nesouhlasí, vlastně je chápe a svým způsobem jim fandí.
Klobouk dolů. Stejně tak před překladatelkou.

7 09.07.2023

Pár drobných výhrad bych našel, taky nemůžu tvrdit, že jsem úplně všechno pochopil (většinou je na vině asi moje tupost, ale v několika případech jsem si téměř jistý, že nesrozumitelnost padá na vrub překladu), přesto jde o mimořádně inspirativní knihu.
Autorka se sice na několika místech vymezuje proti Jungovi a zejména Freudovi, ale jí předkládaný postup do určité míry odpovídá Jungově metodě aktivní imaginace, i když Její tradice je starší a asi i propracovanější. Na druhou stranu mi přišlo trochu zbytečné, když se distancuje od pojmu nevědomí, kvůli jeho nejasnosti a zprofanovanosti, aby používala pojem podvědomí, který je stejně zprofanovaný, navíc zavádějící, protože ve skutečnosti většinou mluví o nevědomí. Ale to jsou jen hnidopišské poznámky levé hemisféry.
V knize popisovaná metoda má za cíl "synchronizovat" svět, který vnímáme v bdělém stavu se světem snění. Nepřistupuje k tomuto úkolu ovšem analytickou cestou (nebo ne jenom jí), ale sbližuje oba světy tím, že zvědomuje snové obsahy a na druhou stranu snovou kreativitu přivádí do bdělého života.
V částech, ve kterých vysvětluje svůj přístup často používá mýtických příběhů ať už z řeckých bájí nebo Talmudu. Většinou tak činí velice poetickým jazykem, který samozřejmě "vědeckou mysl" dráždí, ale zároveň čtenáře svádí na kýženou cestu imaginace (při čtení jsem si často vybavoval Ženy, které běhaly s vlky, i s těmi překladatelskými problémy).
Nejlépe snad knihu vystihuje obrat, který autorka na několika místech používá. Cílem je udělat z vědomé mysli a snivé imaginace partnery, kteří dokonale tančí tango.

6 04.07.2023

Tady s 5* vůbec neváhám. Přestože nejde vlastně o klasickou detektivku, všechno je jasné téměř hned na začátku, napsané je to výborně. Studie o pomstě, osobních démonech, ale i o společnosti, o tom, jak pochybnosti o tom, zda funguje tak, jak si představuji, že by měla, postupně vedou k rozhodnutí vzít spravedlnost do svých rukou.

26 29.06.2023

Na tohle už asi musí mít člověk něco za sebou. Obsahově skvělé, ale přišlo mi, že v některých momentech se Tolle opakuje, dokonce se mi několikrát stalo, že jsem listoval zpátky, jestli jsem stejnou pasáž už nečetl jinde.
Pozitivní je, že Tolle čerpá ze svých zkušeností a upozorňuje na to, že podobné myšlenky jsou i v základech křesťanství či budhismu, jen často špatně chápané.
Bohužel mi úplně nesedl autorův styl, třeba dalajláma mluví o stejných věcech mnohem přístupněji.

10 27.06.2023

Skutečně pro začátečníky. Jazyk je velice jednoduchý, příběh velice zestručněný tak, aby si vystačil se základními gramatickými prvky.
Graficky příjemné, bohužel ne vše ze španělského textu je přeloženo do češtiny, což může být pro čtenáře motivací hledat i samostatně, ale u zrcadlového textu mi to přijde divné. Obdobně i chyba v překladu.

6 24.06.2023

Skvělá kniha ke ztišení, zpomalení. Autor jako poutník prochází Novohradskem a své dojmy vkládá do slov. Někdy poučných, zhusta se pokouší vcítit do minulých časů. Často obviňujících a připomínající křivdy, kterých se Češi dopouštěli na Němcích. Ukazujících, jak se tyto křivdy projevily v krajině a myslích novousedlíků. Ale nejčastěji poetických, oslavujících melancholickou krásu tohoto zapomenutého koutu pohraničí, skomírajícího vedle šumavského a lipenského Disneylandu v těsném sousedství.

11 22.06.2023

Moje druhé setkání s autorem a větší spokojenost než U muže, který chtěl být šťastný. Románové seznámení s Enneagramem zvládl perfektně, hlavně pro lidi, kteří se s ním ještě nepotkali. Ale i těm, kteří o něm leccos vědí může tato kniha odhalit další souvislosti.
K úplné dokonalosti chybí málo.
4,75*

6 21.06.2023

S ich formou se Berry popasoval skvěle. Bez odskoků k jiným postavám napsal výbornou akční jízdu. I téma, které není až tak historicky vzdálené a ke konspiracím přímo vybízí, pojal originálně.
Jeden z nejlepších Cottonů.

8 20.06.2023

Já byl spokojen. Samozřejmě, že skoro všechno už bylo napsané někde jinde, ale mě vyhovovalo jednak to, že ty důležité věci o obou velikánech filmu jsou takhle na jednom místě, a pak také jejich srovnání, což se v monografiích moc nenajde. A za tenhle osobní vklad do tématu si autorka ocenění zaslouží.
Jako rychlovka pro uvedení do života obou režisérů fajn.
3,5*

9 18.06.2023

Nutně musí člověku naskočit Komenského Labyrint světa a ráj srdce. Ve srovnání s ním Bunyan dbá i na rozvíjení příběhu, takže i když se objevují stejná témata; marnost světského pinožení, spása v podobě následování biblické cesty, přišla mi Poutníkova cesta čtivější, ne tak černobílá a i v těch církevních věcech podaná lidštěji.
4.5*

9 16.06.2023

Tak tenhle díl se úplně nepovedl. Sice se čtenář dozví, jak to bylo s Marií Murvalovou ze Zimní oběti, ale jinak se to neskutečně táhlo. Spousta úvah se opakuje z předchozích dílů, Hlasů už je tolik, že se v nich člověk pomalu nevyzná, jako kdyby je začínali slyšet i další členové týmu. Brutality už na mě taky bylo moc a vrchní záporák byl taková esence zla, až byl neuvěřitelný.
Roční období se nám tedy uzavřela, tak hurá na živly. Snad se autor znovu nadechne k lepším výkonům. Aspoň že Malin chlastala a dá se zařadit do výzvy. V tomhle díle už úspěšně abstinuje, ale vzhledem k tomu, že vyléčený alkoholik neexistuje, splní mi téma 5.

6 07.06.2023

Já nějak nevím. Se spoustou myšlenek, které autor v knize uvádí se ztotožňuji. Hlavně tedy s těmi, kterými analyzuje příčiny. Ale v okamžiku, kdy se snaží hledat řešení, vítězí, zdá se konfese, byť v textu kritizovaná. A začínají se objevovat rozpory a protimluvy. Mužům k jejich mužství má pomoci více ženskosti. Budiž. Ale... Má je k tomu dovést církev, která je dle autora plná mužů, kterým mužství chybí. A je podle něj plná ženské energie. Proto asi to ženství u reálných žen tak pronásledovala a mnohdy stále pronásleduje. A v jejím čele stojí muži, kteří přesně odpovídají nedospělému mužství, které tak kritizuje u civilizace bílého muže ze západu.
Hlavně se nenechat svést z cesty pravé víry "new age bláboly", které ale sám, byť konfesním jazykem sdílí.
Možná dobrá kniha, ale ne pro mě. A myslím, že ani pro toho, kdo se už v tématu trochu orientuje a promýšlí ho.

7 05.06.2023

Tady je třeba si uvědomit, že jde o text starý téměř 2500 let a nedopouštět se při čtení omylu, že tehdejší lidé vnímali život stejně jako my dneska. Byli daleko více propojení a závislí na společenství a méně prožívali svoji individualitu. A i když tehdejší polis byla daleko "rodinnější" než naše anonymní společnost a z té řeči občas vystrčí růžky imperiální obraty, není vůbec na škodu si tuto řeč pročíst i dnes a zamyslet se nad demokracií a její obranou.

8 02.06.2023

"Už ani nevím, jestli to má být kniha o mé rodině, o paměti, o mně samotném, nebo jestli je to pořád ještě vyprávění o těch titěrných japonských věcičkách."
Takhle v závěru shrnuje knihu sám autor, když se pokusí známému vysvětlit, proč přijel do Oděsy, města, odkud pochází jeho rodina. A je to shrnutí přesné, protože je o tom všem. Takže čtenář ochutná atmosféru Paříže druhé poloviny 19. stol, kde žil zakladatel sbírky Charles. Na jeho postavě ale autor krásně ukáže, co je vlastně umění (nejen výtvarné, ale i literatura nebo hudba), jak k němu přistupovat, jak ho vnímat a co člověku může dát. Na konci 19. století se sbírka jako dar dalšímu členu rodiny dostává do Vídně. A my pak můžeme na osudech jejích majitelů sledovat turbulentní dobu první poloviny 20. století v Rakousko-Uhersku, posléze v samostaném svobodném Rakousku i pod kuratelou nacistů. A jak se posléze se svou nacistickou epizodou (ne)vyrovnalo. S další generací se pak sbírka vrací zpět do Japonska, kde se její majitel po válce usadil a na sklonku života předal péči o sbírku autorovi knihy.
Přestože nejde o román, je v knize vše, co člověk od historického románu očekává. Atmosféra doby, dějové zvraty, emoce, i když tady podané poněkud nezaujatě, přesto s velikým citem.

8 30.05.2023

Tohle je teda hodně hustá YA. Skoro bych se tohle označení zdráhal použít. Hlavní hrdinka sice je teenagerka, ale témata, která se v knize objevují musí oslovit čtenáře napříč věkovým spektrem. Ono tu totiž nejde "jen" o smrt, i když ta nasvěcuje ostatní problémy nelítostným světlem.
Třeba problém pěstounské péče.
Závislosti a přílišného "ochranářství" rodičů. Protože v 16 letech už by človék měl mít nějaké povědomí o tom, jak svět funguje. V tomhle byla hrdinka hrozně naivní a zaostalá.
Komunikace. Sjíždíme virtuální sítě, ale reálná komunikace s reálnými lidmi nám nejde.
Ale hlavně, byť mám pocit, že to autorka tímto způsobem nezamýšlela, jde o obžalobu toho, jak smrt vytěsňujeme, nemáme k ní "zdravý" postoj a tím si způsobujeme řadu traumat s ní spojených zbytečně.
Nicméně napsané je to skvěle. 4.5*

11 29.05.2023

Asi jediný Hrabal, kde mi přišla kniha lepší než film. Ale i tak... Já se prostě s jeho poetikou míjím a tahle kniha mi to jen znovu potvrdila.

13 26.05.2023

Ideální kniha, když človék potřebuje zvolnit. Vymazlený jazyk, u kterého vůbec nevadí, že je už skoro 100 let starý. Melancholie i humor. Je pravda, že příběh je velice jednoduchý, takže se může zdát, že těch zhruba 100 stran je moc. Přesto v knize není jediné slovo navíc.

29 24.05.2023