vlkcz komentáře u knih

S touhle knížkou to mám trochu zvláštní. Vždy, když jí čtu, tak v ní jsou pasáže, které si od minula pamatuji jinak. Zřejmě jde opravdu o knihu, která je stále živá :-)
Kdyby se Tom Robbins nenarodil už v roce 1932, tak bych přísahal na to, že je Bulgakovovou inkarnací.

10 19.07.2016

Lepší 3 hvězdičky. I když v popisovaném prostředí je autorka "straniera", přece jen se tato kniha od podobných titulů v lecčem odlišuje. Možná díky svým italským kořenům pronikla do mentality lidí z vesnice hlouběji, než bývá zvykem. A díky tomu, že se nezaměřuje jen na své zážitky a pocity, ale dává dostatek prostoru i Barlozzovi a ostatním obyvatelům, má rozměr navíc.
Každopádně člověk by měl tuto knihu číst najedený, jinak ho recepty a popisy místních jídel a hostin dovedou k vyluxování lednice :-)

1 14.07.2016

Přečteno za jeden den a naprosto mě to uchvátilo. A až si tuhle knihu dám za rok, počítám, že to bude stejné. A to přesto, že literárně trochu pokulhává a nabízí velmi depresívní pohled na naši budoucnost. Ale pokud se člověk rozhodne skutečně převzít odpovědnost sám za sebe, tak ho to zase až tak moc trápit nemusí.

1 07.07.2016

Když tuhle knížku dočtete, začnete se na sny dívat jinýma očima. A vlastně nejenom na sny, ale na celý svět a vlastní život.

4 04.07.2016

Skvělý začátek, v prostřední části postupně upadající tempo, zřejmě aby si čtenář trochu oddychl před bezkonkurenčním koncem.

9 04.07.2016

Některé pointy jsou poněkud očekávatelné, v závěru kniha trochu ztrácí švih a tempo, ale jiné absurdity to bohatě vynahradí (Goodbodyho výcvik, válka o flašku, bloudění v Aténách).

5 04.07.2016

Tak pravil Zarathustra patří ke knihám, které je velice obtížné číst a interpretovat. O tom svědčí i to, že byl zneužit nacisty (učení o nadčlověku), přitom z kontextu díla je zřejmé, že stádnost a poslušnost, ke kterým nacismus vedl, jsou právě těmi věcmi, které Nietzsche viděl jako největší překážku v individuálním růstu a objevení božské podstaty v člověku.

6 29.06.2016

Ač chlap, očekávající červenou knihovnu, musím přiznat, že kniha mě víc než příjemně překvapila. I když příběh je zajímavý, daleko zajímavější je popis rozhodování, zda volit pohodlný život, který odpovídá obecným představám, ovšem bez pocitu naplnění, nebo být sám sebou, se všemi riziky, které to nese.
Z formálního pohledu je velice zajímavý postup, kdy dvě dějové roviny, které se potkávají až v závěru knihy, jsou vyprávěny odlišným způsobem. Současnost je podávána v ich formě, předchozí události jsou zprostředkovány jakoby nezúčastněným pozorovatelem.
Rozhodně zajímavá kniha, která navzdory poměrně skromnému rozsahu zůstane člověku pod kůží.

2 29.06.2016

I když mi jsou Guners pro smích, Hornbyho lásku chápu, a obdivuji, s jakou upřímností se z téhle své "úchylky" vyzpovídává. Jak už je u něj zvykem,chvílemi se člověk nad jeho knihou upřímně směje, aby mu nedlouho poté vhrkly slzy do očí.
Skvělé. Jen nevím, jak se ke knize mohou postavit lidé, kteří jsou fotbalem "nepolíbení" a mladí, pro které je popisovaná doba historií.

3 28.06.2016

Velmi pozvolný rozjezd, který se dá snadno překonat díky humoru, který se objevuje na nečekaných místech, zhruba od poloviny se už čte jedním dechem.

5 28.06.2016

Přesto, že se o Nadaci mluví jako o románu, jde vlastně o sérii vnitřně logicky provázaných novel. A s vědomím toho, že je Asimov začal psát v padesátých letech, člověku nezbývá, než se poklonit jeho géniu. Některé motivy se dají vysledovat i v "Dunách" Franka Herberta i jeho následovníků, na několika místech, zejména pozdějších dílů, si člověk se slzou v oku vzpomene na českého průkopníka sci-fi, J. M. Trosku.

6 28.06.2016

Jak na povídky moc nejsem, tak tahle sbírka je prostě klasika klasik a nemá konkurenci. Snad jen poslední mírně zaostává. Ale i tak je pro mnohé další autory nedostižná.

9 28.06.2016

Tady je hodnocení těžké. Možná se mi to časem rozleží, ale aktuální pocit po dočtení je, že se jedná o trochu nadhodnocený titul.
I když, jak se to vezme. Obsahově to nemá chybu. Co mi dost vadilo, je nevyvážené tempo. Často se autor dlouze rozpovídá o nějaké příhodě (v poznámkách se ukáže, že některé si vymyslel), aby pak v několika větách vychrlil nějaký závěr, aniž by bylo jasné, jak se k němu dopracoval. Ale je možné, že jsem jen pomalejší v chápání. Druhý nedostatek je jen subjektivní. Občas autor působí dojmem Brouka Pytlíka, když upozorňuje (i opakovaně) na to, že před popisovanou krizí varoval a nic na tom nemění, že má pravdu.
Do značné míry souzním s hodnocením uživatele Janek.

3 28.06.2016

Velice čtivé, i když předvídatelné. Z mého pohledu trochu škodí úplný závěr, kde je jasně zaděláno na pokračování.
Škoda odbyté korektorské práce, na několika místech jsou hrubé gramatické chyby, úplně špičkově nevypadá ani překlad, zejména odborné termíny vzbuzují podezření.

2 20.06.2016

Historie matematického myšlení dokumentovaná příběhy známých i méně známých matematiků, kteří se na jejím vývoji výrazně podepsali. V naprosté většině si člověk vystačí se znalostmi, které má ze ZŠ. Z mého pohledu má kniha dvě vady. Na můj vkus je v knize trochu moc chronologických překlepů. Předpokládám, že jsou výsledkem působení tiskařského šotka, ale takovéhle řádění svědčí o tom, že korektor si práci moc nepřidělával.
Druhá moje výtka směřuje na autora a jeho hodnocení myslitelů ve směrech, které nekonvenují jeho vidění světa a o kterých mnoho neví a pouze opakuje zažité fráze. Jeden příklad za všechny. Descarta hodnotí kladně také za to, že se vysmíval alchymii, astrologii a dalším pověrám, u Newtona, který alchymii věnoval přes 20 let svého vědeckého života (už jako respektovaný vědec) a napsal o ní víc než o matematice a fyzice dohromady, se jedná o předchůdce chemie.

3 16.06.2016

Nevyhnu se srovnání s Bridou, podle mého tyhle dvě knihy spolu souvisí (i autorovým odkazem v Bridě). Popis cesty síly (mužské) je víc orientován na vnější události a jejich propojení a dopad do vnitřního světa, u Bridy a její ženské cesty je to spíš obráceně. Zajímavá i tím, že poskytuje i praktická cvičení.

2 07.06.2016

Já jsem byl touto knihou velice zklamán. Když jsme ji začal číst poprvé, tak jsem se dostal do půlky a odložil ji. Napodruhé, s asi dvouletým odstupem, jsem vydržel až do konce, ale příliš odlišný dojem jsem si neodnesl.
Příliš mnoho postav. Dějová linka Luciena Crocé a jeho rodičů je z pohledu hlavního příběhu naprosto zbytečná. Na druhou stranu je možná zajímavější než zbytek knihy. Jiné postavy jsou klišovité a bez vývoje (patologická hráčka, policista trpící pocitem viny, že kvůli němu zamřela jeho rodina atd.).
Nepřehledné dialogy. Občas člověk neví, kdo komu při rozhovoru odpovídá, komu přisoudit kterou repliku.
Nesrovnalosti v ději. Např. Luc nastupuje do letadla poté, co oslavil s matkou 31. narozeniny (o den dřív), při výstupu z letadla se dozvídáme, že promarnil 33 let života.
Naprosto otřesný překlad, zejména tam, kde se jedná o drogový slang, a tam, kde se autor odkazuje na americké, britské či čínské reálie.

1 03.06.2016

Trochu Vonnegutovská vize budoucnosti, místy (zejména v závěru) mi to připadalo jako Heinleinův Cizinec v cizí zemi, ovšem na rozdíl od zmíněných autorů bez humoru a příliš patetické.

1 03.06.2016

Pro mě nejlepší Colleen, i když nejsem nijak velký znalec jejího díla. Rozhodně svižnější než Ptáci v trní, parádně ujeté a vcelku vtipné vyprávění o obyvatelích jednoho domu v pochybné čtvrti, kam se nastěhuje mladá zdravotní sestra.

2 03.06.2016

I když jde o knihu velmi kvalitní, na Irvinga je o trochu slabší. Zejména kvůli jisté ztrátě "drajvu" ve střední části.

1 28.05.2016