Vixiene Vixiene komentáře u knih

☰ menu

O dívce, která vládla příběhům O dívce, která vládla příběhům Martin Drtina

Tuto knihu jsem si koupila jednoduše kvůli obálce a názvu :-D tyto dva faktory mě zaujaly pro začátek, anotace mě poté utvrdila v tom, že může být opravdu zajímavá. I tak jsem ale nakonec dostala něco, co jsem vlastně od knihy nečekala. Přečetla jsem ji celou (ikdyž se musím přiznat, že některé části jsem přeskakovala). Sám o sobě příběh vůbec nebyl špatný, námět se mi líbil hodně a ta část knihy, kdy příběhy doslova ožívaly byla perfektní. Za mě ale kniha měla dva mínusy. Jeden menší - postavy mi nebyly vůbec sympatické. Ten druhý mínus byl to, že jsem vůbec nepoznala, pro koho má být kniha určena. Styl vyprávění byl až "pohádkový", že si člověk říkal - aha, tak to je cílené spíše na děti nebo mladší čtenáře? Ale násilné, případně sexuální scény, plus vulgarismy to vyvrátily. A právě tento "mix" v mých očích knize hodně škodilo a vůbec mi to nesedlo.

Jinak se kniha četla hezky (byť chyby tisku takové, že chybělo třeba několik písmen vždy na jednom místě na stránce mě fakticky štvaly), děj chvílemi stagnoval, ale většinu času ubíhal... Jako celek bych knihu hodnotila jako takové průměrné oddechové čtení na jedno/dvě odpoledne, ke kterému se ale už nevrátím.

23.12.2020 3 z 5


Jediné pravé lásky Jediné pravé lásky Taylor Jenkins Reid

(SPOILER) Velice naivní, nebojím se říct až "hloupoučká" romantická kniha, která vám do života nepřinese nic nového, ale i přesto mezi čtenáři (čtenářkami) poměrně oblíbená, dle hodnocení na databázi knih. Za mě to byla unáhlená koupě v levných knihách a kdybych si přečetla jen začátek a konec knihy, vlastně bych ani o nich nepřišla. Kdyby neměla tak málo stran a nebyla relativně čtivě napsaná, tak to asi vzdám.

Příběh začíná tak, že si Emma Blairová vezme Jesseho - muže, do kteréhose už ve škole zamilovala na první pohled. Osud je ale krutý a Jesse rok po svatbě zmizí při havárii letadla a po nějaké době je prohlášen za mrtvého. Emma se zhroutí, ale po nějaké době začíná znovu žít a znovu se chystá vdát, tentokrát za dobrého kamaráda z mládí Sama. Než se tak ale stane, objeví se Jesse, živý a relativně zdravý a Emma stojí před těžkým životním rozhodnutím, s kým vlastně zůstane.

Emma mi teda byla krajně nesympatická svou sobeckostí, některé části jsem i přeskakovala, protože to byly nudné a povrchní myšlenky Emmy nad tím, do koho že je to vlastně zamilovaná, co ona si zaslouží a nezaslouží, kdo vlastně je, prostě samé JÁ JÁ JÁ jenom JÁ, ohled na ostatní naprosto žádný. Ono se vlastně v knize kromě Emminých myšlenkových pochodů ani nic moc neděje.

Já už se ke knize určitě nevrátím, ale pokud chcete něco vyloženě oddechového, u čeho nemusíte zapojit mozkové buňky (ale naopak vám jich možná pár odumře), tak vzhůru do ní.

POZOR SPOILER!
Fakt jsem si přála, aby nakonec Emmu odkopli oba, Jesse i Sam, bohužel má kniha dobrý konec, proto jsem z původně plánovaných dvou hvězdiček stáhla na jednu. :-D

18.12.2020 1 z 5


Meta Meta Pavel Bareš

3,75/5
Meta je další kniha, která prosvištěla (nejen) instagramovým světem, ale tak nějak jsem si pořád říkala, že to není nic pro mě, takže jsem se jí vyhýbala. Nakonec si ke mně ale svou cestu našla a svým způsobem jsem i ráda. Hodně mě bavilo české prostředí - respektive prostředí Prahy; mám čím dál radši knihy právě z prostředí naší malé zemičky, nejspíš je to proto, že je to něco "známého" :-). Kniha je psaná hodně nespisovnou češtinou a hlavně tak, jak se mezi sebou baví dospívající (anglicismy, vulgarismy, ...). Což je na jednu stranu super, protože to vyvolává tu správnou atmosféru, na druhou stranu se mi hlavně zezačátku četla hůř, než jsem si zvykla číst něco jiného, než je spisovná čeština :-D.

Pokud bych byla o pár let mladší, asi by mě knížka bavila víc, nicméně i takto byla fajn (přece jen jsem ji přečetla za dva dny), jen to nebylo nic závratného, z čeho bych si sedla na zadek, což jsem právě podle všech těch pochvalných recenzí čekala. Občasné opravdu mrazivé scény střídaly relativně nudné dialogy dvou studentek vysoké školy, kdy celou knihou se nese "poselství", že vlastně každý (nebo aspoň většina) mužů jsou hulváti, kteří neumí ovládat sebe a své pudy, což byla druhá věc, která mi na knize vadila. Jako chápu, na co chtěl autor upozornit, co tím myslel a co bylo tou skutečnou myšlenkou knihy, ALE takto to působilo na mě (dokonce chvílemi i dost agresivně) a to se mi prostě nelíbilo. Ale jinak jsem spoko a Projekt Kronos, který na mě čeká v poličce už nějakou dobu si snad také brzy přečtu. Takže doporučuji, ale spíše mladším čtenářům :-)

16.12.2020 4 z 5


Porodní sestra z Osvětimi Porodní sestra z Osvětimi Magda Knedler

0,5/5
Knihu jsem nedočetla, proto se k ní nebudu ani kdovíjak rozepisovat. Dostala jsem se zhruba na stranu 100/300, pak jsem to vzdala. Velice špatně čtivý a řekla bych až chaoticky napsaný příběh, mnohdy jste nevěděli, o čem/o kom autorka píše. Samotné téma je samozřejmě strašné, ale bohužel zrovna tato kniha je jedna z těch, které se snaží zařadit do "trendu" nových knih o druhé světové válce, ale zároveň je docela zbytečná a tak nějak "navíc" - alespoň z mého pohledu. Nenajdete zde žádný příběh, většina kapitol (alespoň do té části, kam jsem dočetla, jsou hlavně popisy pocitů, ale bohužel nesourodých, nevíte proč to tam vlastně je a jde to takzvaně "jedním uchem tam a druhým ven"... Samozřejmě od přečtení neodrazuji, každý by si měl na knihu udělat vlastní názor, ale pro mě to byl ztracený čas, opravdu mi nesedla a vážně by mě zajímalo, z jakého důvodu měla tak vynikající marketing (díky kterému jsem si ji samozřejmě koupila i já, hanba mi! :D ). Půl hvězdičky za snahu autorky něco napsat, lépe ani hodnotit nemůžu, když jsem nedočetla.

12.12.2020 1 z 5


Řetěz Řetěz Adrian McKinty

Tak toto bylo něco. Thriller, který mi neskutečně sednul. Napínavý tak, že jsem chvílema emoce postav cítila doslova na vlastní kůži, měla jsem chut číst co nejrychleji, abych se dozvěděla, co se stane, ale zároveň jsem chtěla číst pomalu, aby mi kniha neubíhala tak rychle. Stresem se mi někdy zamotala hlava :-D Dočtenou jsem ji měla prakticky během necelých dvou dnů a donutila mě dát si do hledáčku další autorovy knihy, ikdyž co jsem pochopila, tak tato se autorovu stylu možná malinko vymyká?

Příběh je o Rachel, které je unesena dcera. Únosce Rachel zavolá, že aby dceru propustil, musí splnit určité podmínky a unést další dítě, jinak Rachelina dcera zemře. Musí tedy splnit všechny požadavky takzvaného "Řetězu". Organizace, která nechává řetězově unášet děti. Námět - perfektní, hodně děsivý, když si ho promítnete do reality. Zpracování - taktéž. Kniha je čtivě napsaná a stránky vám budou ubíhat pod rukama. Narážíme zde i na téma dark webu (mimochodem, opravdu je nutné jej překládat jako temný internet? :D zní to opravdu blbě, některý věci se prostě nepřekládají). V anotaci je uvedeno "poutavý, vynalézavý a černým humorem protkaný příběh" - skoro se vším souhlasným, ale černého humoru tam tedy bylo opravdu poskrovnu. Párkrát jsem se zasmála, ale jinam se knihou nesla tíseň, bezmoc a všechny tyto pocity na vás celou dobu útočily. Na vtipkování moc nebyl prostor. Se závěrem knihy jsem byla taktéž spokojená.

Mnoho lidí knize vytýká to, že za únosem vždy stojí "obyčejný člověk", žádný promovaný zločinec a tím pádem ztrácí kniha na uvěřitelnosti. Protože přece jak by normální člověk byl schopen únosu dítěte a třeba kvůli tomu i zabíjet? Myslím, že nikdo z nás si nedovede představit tlak, který je vyvíjen na rodiče, když je mu uneseno jeho vlastní dítě. Jak se s tím ten rodič dovede vypořádat a co všechno je ochotný udělat, aby své dítě dostal zpátky. Člověk pod takovým neuvěřitelným tlakem rozhodně pracuje jinak. Chladně, suveréně, s jediným cílem - udržet právě svoje dítě na živu. To je můj pohled, toto jsem si z knihy odnesla já :-)

Řetěz můžu doporučit všemi deseti.

11.12.2020 5 z 5


Spící obři Spící obři Sylvain Neuvel

Scifi knihy moc nečtu, tento žánr raději sleduji ve formě filmů, či seriálů. Úplně zezačátku jsem se do čtení nemohla dostat, což dávám za "vinu" formě, kterou je kniha psaná - není to jednolitý text, ale výslechy, případně zápisy z deníků, či jak to nazvat. V tomhle ohledu to možná trošičku svádí přirovnat k Illuminae. Nicméně, bavilo mě to víc, než Illuminae. Byly sice chvíle, kdy jsem se u knihy nudila, ale také chvíle, kdy jsem nemohla přestat číst. Samotná kniha začíná objevem obří kovové ruky, která se jeví jako mimozemská. Je potřeba být připraven na to, že je do knihy přímíchána politika, ale ne tak, že by byla otravná nebo nudná, jen v takové dobře únosné míře :) Co se týče postav, ikdyž vlastně nebyly nijak napřímo popsané, tak jsem si k nim našla cestičku a bavily mě, nejvíce "inkognito týpek", který celou knihu jakoby vedl :-D.

Dějově je kniha velice jednoduchá, ovšem podaná tak, že ikdyž nebudete kdovíjak odvaření z námětu, tak vás nejspíš bude držet od počátku do konce. Brala bych ji spíše jako oddechové čtení, ne jako nějakou hlubokou literaturu. Takže za mě krásné 4 hvězdičky a těším se, až se někdy dostanu k dalšímu dílu :-)

10.12.2020 4 z 5


Černobyl. Historie jaderné katastrofy Černobyl. Historie jaderné katastrofy Serhii Plokhy

3,75/5
Tuto knihu jsem poslouchala. A dobře jsem udělala, jelikož si nejsem jistá, zda by mě bavila číst. Na poslech byla ale jako dělaná. Příjemný "dokumentární" přednes pana Václava Neužila se poslouchal velmi dobře a audiokniha byla vždy mezi kapitolami protkána zvukovým doprovodem, který jí slušel. Nemůžu ale říct, že by mě na těch 13 hodinách mluveného slova bavila úplně každá minuta. Zajímala mě především situace během jaderné katastrofy, počínání Sovětského svazu a přímé důsledky spíše z technické a "zdravotní" stránky, nikoli z politické, které je v této knize více než dost. Ono to k tomu ale tak nějak patří. První dvě hodiny popisují události (hlavně právě politické) z období před katastrofou a poslední dvě hodiny z delšího období po katastrofě. Kromě těchto dvou částí jsem ale byla relativně spokojená. Byť jako nadbytečné považuji informace o tom, jakou barvu měl dům některých účastníků, či kdy si kdo dal kafe. :-D Někteří účastníci (a jejich život) jsou zde popsáni opravdu dopodrobna, to ale záleží na jednotlivých čtenářích/posluchačích, zda to uvítají, či naopak ne. Lidé, kterým voní detaily budou nadšeni. :-D Naopak technických detailů (co se týče reaktorů a jaderné energetiky) zde bylo poměrně málo a uvítala bych jich více. Jde zkrátka vidět, že to autor vzal hlavně z politické stránky věci, což ale rozhodně nesnižuje úroveň knihy, jelikož je vidět, že s knihou musel mít nesmírné množství práce. Ve zdejších komentářích jsem se dočetla, že si lidé všimli určitých faktických nesrovnalostí, či dokonce přímo nesmyslů, když to tak řeknu. Sama jsem si tato fakta zatím neověřovala, ale takovýchto připomínek tam bylo povícero. Samozřejmě člověk tuto literaturu čte proto, aby se něco nového dozvěděl a pokud tam jsou faktické chyby, tak to sráží celkovou hodnotu knihy. Závěrem - za mě doporučuji k poslechu, ale myslím si, že kdybych se pustila do čtení fyzické knihy, tak mě moc dlouho držet nebude.

08.12.2020 4 z 5


Krvavé svatební šaty Krvavé svatební šaty Pierre Lemaitre

Do Krvavých svatebních šatů jsem nešla raději s žádným očekáváním, protože jsem si ani nečetla celou anotaci, kromě toho, že je to "neobyčejně drsný thriller"... a udělala jsem dobře! Ideálně si u této knihy nečtěte celou anotaci ani žádné rozebírání děje, abyste o ní věděli co nejméně.

Kniha je rozdělena na tři části, přičemž abych se přiznala, první část mě až tak moc nebavila, narozdíl od zbytku knihy, ale samozřejmě byla naprosto nepostradatelná, a když si na konci vzpomenete, co vše se dělo, tak vše najde svůj smysl a zapadne do sebe. Od druhé části dál jsem se nemohla odtrhnout a upřímně se mi párkrát nervozitou až rozbušilo srdce, když "šlo do tuhého" ???? A ten konec? Božiiiii ????

Pokud váháte, rozhodně si knihu přečtěte, necelých 270 stran vám uběhne opravdu rychle.

07.12.2020 5 z 5


Sleduješ mě? Sleduješ mě? Vincent Ralph

Tato kniha má vynikající a originální námět. Potenciál je bohužel ale zcela nevyužitý. Je psaná hodně jednoduše a čtivě, krátké kapitoly způsobují, že vám stránky doslova lítají pod rukama. Zde bohužel ale pozitiva končí, ikdyž jsem se je snažila hledat, kde to šlo :-( Velké množství nelogických a těžko uvěřitelných situací mě nutilo neustále obracet oči v sloup. Nehledě na to, že mi místy přišlo, že autor nevěděl, jak děj okořenit, proto tam dal jisté "děsivé" situace. Jenže poté měl potíže s tím, jak by to mohl vysvětlit a vysvětlil to tím nejjednodušším možným a zároveň naprosto za vlasy přitaženým způsobem. Co se týče postav, tak byly velice "ploché", nevyvolávaly ve mně žádné emoce a už teď (dva dny po dočtení) si sotva dokážu vybavit jejich jména. Ikdyž jsem si v průběhu čtení říkala, že je to prostě průměrná kniha, tak konec mě bohužel utvrdil v tom, že ani ten průměr to není. Ono vlastně i to, že anotace slibuje "strhující thriller z prostředí sociálních sítí" je celkem nenaplněné, protože právě oné show, na které je to založeno, je tam až žalostně málo. Obecně je to thriller spíše pro young adult čtenáře, kteří toho ještě nemají moc načteno. Velká škoda této knihy, jsem si jistá, že své čtenáře si najde, ale já k nim bohužel nepatřím.

05.12.2020 2 z 5


Útočiště Útočiště Jérôme Loubry

Nemohla jsem se vůbec rozhodnout, jestli se mi kniha líbila nebo ne. Nejprve je nutno podotknout, že je to velice chytře napsaná kniha, plná detailů, které tomu všemu dodávají ten mrazivý "feeling". Atmosféru autor tedy vybudoval výborně. Hlavní hrdinka Sandrine se ocitá na ostrově, aby převzala věci po své zemřelé babičce, která zde žila. A to je asi tak vše, co bych k ději řekla, Útočiště je totiž nejlepší číst, aniž byste o něm COKOLIV věděli. Během čtení jsem měla různé teorie o rozuzlení, nakonec ale žádná víceméně nebyla správná. Na konci je totiž zvrat, který celou knihu naprosto otočí. A právě u toho zvratu pro mě nastává problém, že nevím, jestli to už nebylo AŽ moc. Když se na konci knihy ohlédnete zpátky, většina věcí tam samozřejmě dává smysl. Hlavně určité vzorce, či detaily, které doprovází celý příběh. Něco mi tam ale nesedí, něco je nedovysvětleno, pravděpodobně si to má čtenář domyslet sám. Námět knihy a samotná myšlenka je skvělá, autor si hraje s vaší hlavou od začátku do konce. Konec se mi zkrátka už tak moc nelíbil, ale přemýšlela jsem nad tím, jaký jiný by mi tam vlastně seděl? A na nic jsem nepřišla. :-D Jsem z této knihy prostě rozpolcená a pravděpodobně to potvrzuje i tento mnou psaný zmatený příspěvek :-D

Nicméně to, že už x dnů nad knihou musím přemýšlet také o něčem vypovídá ne? :-) Každopádně knihu k přečtení doporučuji a také při ní doporučuji co největší soustředění a třeba se vám podaří odhalit závěr již dříve :-) Osobně si myslím, že je to jedna z mála knih, u nichž si druhé čtení užiju více, než to první (právě kvůli tomu, že budu mnohem více vnímat ty detaily a budu vědět, co znamenají).

02.12.2020 4 z 5


Mé cesty do hlubin mozku Mé cesty do hlubin mozku Martin Moravec

Kniha Mé cesty do hlubin mozku byla skvělou volbou pro audioverzi. Načtená je Jiřím Langmajerem, Martinem Moravcem a Vladimírem Benešem, hlasy všech pánů mi hodně sedly, všichni se příjemně poslouchali.

Kniha je psána formou rozhovoru a právě to dodává audioverzi ten správný šmrnc. Jedná se o dlouhý rozhovor s neurochirurgem Vladimírem Benešem, který je bezesporu vynikající lékař, špička ve svém oboru a ví to o sobě. Poslouchat při operaci Rammsteiny? Tím si mě pan doktor jednoznačně získal! :D Má můj obrovský respekt, to co dokáže je neuvěřitelné a nesmírně jej obdivuji, byť ne ve všem jsem s ním souhlasila, hlavně co se týče přírodní medicíny. Je jasné, že je potřeba ji brát dosti s rezervou, ale pan doktor ji bohužel vnímá jako naprosto neužitečnou a ničím nápomocnou. Dojem z knihy mi to ale nezkazilo, ba naopak se mi líbilo, jak si pan doktor stojí za svým a nebojí se říct vlastní názor, ať už by byl jakkoliv nepopulární.

Nebyla snad jediná kapitola, která by mě nebavila, výborné bylo povídání o mozku jako takovém, zajímavé bylo také rozebrání etiky v medicíně. Ani se nemusíte bát, že byste v knize něčemu neporozuměli, či že by byla plná odborných a "prostým lidem" nesrozumitelných výrazů. Vše je podáno laicky, srozumitelně a pochopitelně.

Doporučuji všemi deseti.

21.11.2020 5 z 5


Prokletý rok Prokletý rok Kim Liggett

Vysoká očekávání bohužel nebyla naplněna, relativně průměrná kniha, jejíž námět byl sice fajn, ale autorka ho pojmula tak nějak "ploše". Mnoho nelogičností, nedostatečně propracovaný svět a jeho historie. Nicméně konec vylepšil dojem :-) Jinak je ale kniha napsaná čtivě a bylo to pro mě fajn oddechové čtení, ke kterému se ale nejspíš už nevrátím.

12.11.2020 3 z 5


Příhody placatého čumáčku Příhody placatého čumáčku Anna Beatrix Bártová (p)

Pro začínající čtenáře (a malé milovníky pejsků) ideální knížka, krátká s velkými písmeny, jednoduše napsaná, s milým příběhem a krásnými kreslenými ilustracemi. Příběh navíc uzavírají i nějaká ta ponaučení, které si děti mohou vzít k srdci. :-)

11.11.2020 5 z 5


Otevřený hrob Otevřený hrob Angela Marsons

Z tohoto dílu jsem bohužel poměrně zklamaná, mnoho nelogických rozhodnutí a dalších věcí, které se mi opravdu nelíbily dělají z tohoto dílu zatím asi nejslabší ze série. Bohužel tentokrát tomu moc nepomáhala ani čtivost textu, kterou autorka tak umí. Také začíná být pomalu běžné, že už tak v polovině knihy dovedete odhadnout, kdo je pachatelem, tím pádem vás na konci nečeká žádné překvapení. Jediné plus je to, že postava Kim se jakž takž vyvíjí (myšlena její postupná socializace). Za mě tento díl zklamání, ale pro velké fanoušky této série to bude asi fajn (což jde vidět na hodnocení :-D ).

03.11.2020 2 z 5


Ví o tobě Ví o tobě Sarah Pinborough

Nemám ke knize moc co říct bez toho, aniž bych něco prozradila. Každopádně v průběhu čtení se měnily postavy, kterým jsem "fandila", dá-li se to tak říct, případně ty, kterým jsem věřila. Konec byl pro mě naprosto šokující, to se autorce povedlo. A právě díky němu dávám plný počet hvězd. Místy sice kniha působila jako tuctová četba s milostným trojúhelníkem v hlavní roli, ale věřte, že naprosto vše - každá věta, náznak, nesrovnalost.... vše mělo svůj význam.

30.10.2020 5 z 5


Poslední číslo Poslední číslo Hayley Barker

Za mě bohužel jedna z nejhorší knih, co jsem kdy přečetla. Tuctový námět, rádoby srdcervoucí romantika, která je ale hodně těžko uvěřitelná, repetetivnost textu. Sice je kniha celkem čtivě psaná, ale to bohužel nezachraňuje ten její nijaký děj.

22.10.2020 1 z 5


Brutal Assault: 20 let (1996 - 2015) Brutal Assault: 20 let (1996 - 2015) Pavel Křiklan

Naprosto perfektní. Nutnost pro všechny, v jejichž srdcích se usídlil tento festival. Popis historie festivalu je napsán velice "lidsky", není to jen výčet zlomových událostí, ale jako přímé vyprávění organizátorů, vystupujících, fanoušků, přičemž mnohdy se dozvíte zajímavé vtipné střípky "ze zákulisí" (a že jsem se někdy smála opravdu nahlas) :D

20.10.2020 5 z 5


Pacient Pacient Sebastian Fitzek

Jedním slovem brilantní. Ke knize (potažmo k autorovi) jsem se dostala náhodou, ani jsem o jeho existenci nevěděla a je to obrovská škoda, nemůžu se dočkat, až sáhnu po dalších knihách od pana Fitzeka!

Trochu mi přecházel zrak z občas krkolomného překladu z němčiny, věty někdy nedávaly úplně smysl a byly zbytečně kostrbaté. Jakoby se překladatel řídil heslem "je to sice delší, ale zato horší cestou".

K samotnému příběhu ale nemám výtek. Parádně vybudovaná atmosféra psychiatrického prostředí, zároveň s ukázkou, že i vězni se bohužel mají jako "prasata v žitě", a to určitě nejen ve smyšlených příbězích. Pacient dělá opravdu čest svému žánru, je to psychothriller jak se patří. Konec vás ohromí a osobně až tak "psycho" jsem to nečekala :D Doporučuji všemi deseti.

15.10.2020 5 z 5


Bouře a vzdor Bouře a vzdor Leigh Bardugo

(SPOILER) Typický výplňkový díl série. I tak mě ale čtení bavilo, ikdyž hlavní hrdinka Alina je mi protivná, stejně jako Mal. Naopak velké plus za Nikolaje alias Sturmhonda, ten velice příjemně okořenil příběh. Nicméně, to množství chyb v knize je otřesné a hodně to sráží celkovou kvalitu knihy.

13.10.2020 3 z 5


Tichá modlitba Tichá modlitba Angela Marsons

Tento díl mě bavil asi nejvíce z těch, které jsem dosud přečetla. Jednu hvězdičku strhávám za to, že už tak v polovině jsem odhadla, kdo bude hlavní "zloduch". Na jednu stranu je sice fajn, že opravdu jen lehounkými náznaky od autorky na to můžete kápnout, na druhou stranu mám prostě radši, když mě na konci detektivek čeká velké wow a nečekané rozuzlení. Také se mi nepozdává, jak před úplným rozlousknutim případu Kim jakoby lusknutím prstů na vše přijde, všechno jí dojde a případ je vyřešen. Přesto mě čtení opravdu bavilo a nebyla snad stránka, na které bych se nudila. Baví mě postavy vyšetřovatelů i Kimina povaha. Hodně si užívám vztah mezi jejími kolegy, jejich vzájemné pošťuchování a provokování.

12.10.2020 4 z 5