VitoP
komentáře u knih
1984
George Orwell (p)
Poprvé jsem 1984 četl někdy v létě když mi bylo asi 18 a říkal jsem si takové to "Meh co s tím všichni mají, tak předpověděl že všude budou kamery." Líbilo se mi to ale jelikož jsem byl totální cucák co se zajímal hlavně o sebe a ne o věci tam venku neocenil jsem pořádně tuto knihu. Když jsem jí četl teď nedávno tak mi teprve padala brada a až mě vyděsilo jak moc se v tom odráží dnešní doba. Skoro jsem až s oblibou začal používat slovíčko dublethink u přítelkyně, jelikož mi občas přijde že ho s radostí využívá aniž by o tom věděla. Čeho se děsím snad ještě více, je že si knihu přečtu zase za 10 let a budu z toho mít už instantní depresi. Klobouček panu Orwellovi za jeho prozíravost a odhad, které (pokud jsou pravdivé) čiší i z jeho deníků, které se ovšem hůř žvýkají než tento skvost.
My děti ze stanice ZOO
Christiane Vera Felscherinow
Nejlepší příběhy píše sám život. Bohužel zde není příběh o hrdinství, odvaze a lásce (i když láska tam vlastně byla). Je to ponuré, syrové a tak trochu děsivé. Smutné navíc je i to, že i po 40 letech je stanice Zoo stále obklopena feťáky co si na fet vydělávají prostitucí. Za mě osobně je tahle knížka vrcholem v daném tématu.
Bílá nemoc
Karel Čapek
Díky téhle knize jsem začal svět vnímat i jinak než jenom černo-bíle. Díky téhle knize jsem pochopil, že ne vždy všechno končí šťastně. Doteď si pamatuji, když jsem knihu dočetl a došel za svoji mamkou, sdělil jsem jí své pocity a ona se jenom tajuplně usmívala, jako by mi říkala vítej ve světě dospělých. Čapek skvěle vystihl lidskou podstatu ve všech směrech i jaké je občas bojovat s větrnými mlýny.
Farma zvířat
George Orwell (p)
O fous lepší než 1984. Těžko říct zda mi to tak připadá díky jisté pohádkovosti, nebo jen se mi to lépe čte. "Už jste někdy viděli mrtvého osla?" Benjamin 1945
Souboj na Araluenu
John Flanagan
Po dočtení zůstala v ústech divná pachuť. Byl to sice Hraničářův učeň ale něco prostě chybělo. Netuším jestli to je tím, že mám přečteny všechny knihy a tak už znám šablonu, ale dost mě mrzelo když jsem v zásadě od 50 strany knihy rudé lišky věděl jak to přesně skončí. Abychom s rozuměli úplně přesně. (Nevěděl jsem místnost, ale to jak bude souboj probíhat atd.). Prostě mi chyběli ty emoce. Flanagan umí ve mě probudit empatii k postavám a já se s nimi raduji, smutním nebo se o ně bojím, ale bohužel tady mi to chybělo. Přesto je to příjemné čtení, které se hodí k vodě nebo za deštivého dne na chatu.
Hoši od Bobří řeky
Jaroslav Foglar
Jako člověk, který chodil do skauta je to pro mě velice blízké. Velice rád vzpomínám na zážitky z táborů i na lovení bobříků (u nás se lovili tři orlí pera). Prostě doba správných chlapů/ců.
Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky
J. R. R. Tolkien
Možná jsem udělal zásadní chybu, když jsem LotRa četl dřív než Hobbita, a asi proto si mě tak nezískal. Je to milá pohádková knížka, ale na svého mladšího brášku prostě nemá. I tak stojí určitě za přečtení.
Poslední Pán prstenu
Kirill Jurjevič Jeskov
Myslím si že na knihu se dá pohlížet ze tří hledisek. 1.) Jste skalní fanoušek Tolkiena a Středozemě a bude to pro vás utrpení, kacířství a hanba. 2.) Tolkien je vám fuk a budete to mít jako super špionážní literaturu a za 3.) Jste fanoušek máte rádi Středozemi tak jak je, ale tuhle knihu berete podobně jako u Marvelu "What if". Přikláním se k třetí variantě a moc mě to bavilo. Ti kladní pro mě vždy zůstanou kladasové, ale přeci jenom svět není černo bílý a o tom je tato kniha.
Umrlčí tváře
John Flanagan
Dobrá kniha je taková, kdy po dočtení ještě chvilku (i delší) vstřebáváte co jste zažili spolu s hrdiny. Dobrá kniha je prostě taková kdy si řeknete "V jedenáct musím jít spát, zítra brzo vstávám." a i přesto zůstanete vzhůru o další hodinu až dvě, jelikož prostě nemůžete jít spát když chcete vědět více a více. A mě nezbývá nic jiného než poděkovat panu Flanaganovi za přesně takovou knihu.
Tajemná Řásnovka
Jaroslav Foglar
Moje srdcová záležitost z dětství. Vždy se k ní milerád vrátím.
Odkaz Dračích jezdců 1–3: Eragon / Eldest / Brisingr
Christopher Paolini
Sérii jsem četl ještě před pánem prstenů, a tak se mi velice líbila. Příběhově je to krásná procházka úžasným světem a Paolini má můj obdiv za stvoření něčeho podobného. Avšak když jsem se ke knížce vrátil o pár let později po LOTRovi bylo znát jak moc jednoduše je to vlastně napsané. Nutno podotknout kdo by v 16 dokázal něco podobného takže i tak velký respekt autorovi.
Hraničářův učeň 1-12
John Flanagan
Ačkoliv jako dospělý asi nejsem cílová skupina, i tak si mě série Hraničářova učně získala a moc rád se k ní vracím. Vřele doporučuji všem na pohodové čtení a únik z reality.
Král věštec
Chris Bunch
Jak již bylo řečeno příběh je zajímavý. Autor jakožto bývalý voják dokáže popsat armádní život velice dobře a detailně. Mimoto umí i dějově překvapit. Co ovšem je rušivé jsou milostné scény i přes 2 strany, což když vás zajímá dějový zvrat není úplně co chcete číst. Trochu bych to přirovnal k Tolkienovým básničkám. Je hezké že tam jsou ale stejně je přeskočíte.
Kaldera
John Flanagan
Když teď zpětně shrnu sérii Bratrstva, napadá mě jediná věc která mi trošičku vadí a to jsou plytcí soupeři pro naše hrdiny. Většinou je to někdo strašně zlý, strašně ošklivý, odpudivý a z očí černých jak uhel mu čiší chamtivost a vraždění. Hrdinové se s ním takřka nesetkají, moc toho nenabojují a k velké škodě vlastně ani nenakecají. Zde bych možná ocenil více rozšířit epizodu s pirátem a Kluf. Víc nakopání zadku členům volavky, aby to sladké vítězství bylo ještě sladší. Hlubší náhled na tu zlou postavu co vraždí a ničí, aby jste si za A.) jí ještě více zhnusily, nebo za B.) viděli že je to třeba jenom člověk co se vydal na špatnou cestu. Potenciál tam je. Přesto všechno se budu v hodnocení opakovat ale já tenhle typ literatury prostě můžu. Je to skvělé odreagovaní a určitě se k Halovi a Volavkám zase jednou vrátím.