veverka@ořech komentáře u knih

Kristin Hannah mám ráda, líbí se mi její styl a zpracování tématu. I tento příběh se mi líbil, sice od začátku bylo celkem jasné, jak skončí, nicméně četl se příjemně, autorka si pohrála z různými dílčími zápletkami, nebyla to prvoplánová červená knihovna.
Trošičku mě bil do očí překlad některých výrazů - např. "pastor" - to je duchovní reformovaných/protestantských církví, není to římskokatolický kněz. Překladatelka zaměňuje kněže a pastora. Stejně tak špatně přeložila text vyznání víry. Na čtivosti to nikterak neubírá, ale já si prostě takových věcí všímnu.

1 05.01.2022

Skvělě napsané příběhy, životní osudy žen - Židovek za 2. světové války. Herbichová ukázala, jak by se mělo o holocaustu psát, umí naslouchat a také čtivou formou příběhy předávat dál.

2 18.11.2021

Příběh esesmana a jeho ženy je velmi plytký. Kniha napsaná horkou jehlou. Jediné, co bylo na knize zajímavé jsou svědectví dívek, které pracovaly v německých domácnostech.

1 18.11.2021

Kniha, která potěší hlavně děti předškolního věku a malé, začínající čtenáře. Jednotlivé kapitoly jsou krátké, bohatě ilustrované, kromě toho je autorův styl hodně minimalistický - krátké, jednoduché věty, takže i malý čtenář zvládne číst sám.

Kniha Anděl života přiblížuje příběh porodní asistentky Stanisławy Leszczyńské.
Stanisława Leszcyńská se spolu se svou rodinou aktivně účastnila odboje, proto jednoho dne do jejich domu vtrhlo gestapo a všechny přítomné zatklo. Stanisława spolu se svou dcerou Sylwií byla následně převezena do tábora Osvětim-Březinka. Vzhledem k tomu, že měla lékařské vzdělání, bylo jí umožněno pracovat v táborové nemocnici. Vězňům, kteří dovedli vykonávat určité specializované profese (např. zdravotníci, holiči, fotografové aj.), se zvyšovala šance na získání lepší práce v táboře a tím i šance na přežití. Stanisława v táboře pomáhala těhotným ženám rodit, následně pečovala jak o šestinedělky, tak i o děti, všestranně se snažila zlepšit jejich tíživou situaci.
Kromě Stanisławina příběhu sledujeme mladou dvojici Magdu a Maćka, kteří se do tábora dostanou v průběhu léta 1944, kdy jsou zatčeni během pouliční razie v Lodži. Magda je těhotná a v táboře se seznamuje se Stanisławou. Na příkladě Magdy autorka líčí postavení těhotných žen v táboře, nejedná se pouze o popis prostředí, nedostatečných hygienických podmínek, ale rovněž o emocionální rovinu. Autorka nechává Magdu promlouvat, vyjadřovat svůj strach a vnitřní pocity. Magdiny vnitřní monology přibližují čtenářům táborové prostředí, fyzické a psychické změny, kterými procházela každá vězeňkyně během svého pobytu, kdy se musela vypořádávat se svou situací, ale zároveň udržet si naději, že přese všechny těžkosti nemusí být nutně bezvýchodná a konečná.
Majewska-Brown v kapitolách střídavě vypráví Stanisławin a Magdin příběh, až se oba nakonec protnou, zároveň naraci prokládá mnoha digresemi, v nichž se snaží čtenářům přiblížit prostředí koncentračního tábora, okolnosti jeho vzniku, fungování táborové nemocnice nebo informace týkající se porodů a narozených dětí. Některé tyto odbočky vkládá přímo do textu, jiné do barevně odlišených rámečků. Kromě toho řadu vysvětlivek přináší v poznámkovém aparátu. Nutno podotknout, že mnohé informace jsou skutečně zajímavé a vhodně doplňují celý příběh, jiné však naopak působí rušivě a nadbytečně.
Přínosným počinem je, že autorka vyhledala v archivu Státního muzea Osvětim-Březinka svědectví přeživších vězenkyň, které se osobně ocitly v obdobné situaci jako hrdinka Magda. Úryvky z jejich svědectví přináší v druhé části knihy. Autorka cituje výňatky 30 svědectví bývalých vězenkyň. Některé z nich se dostaly do tábora jako těhotné a tam také porodily své děti.

09.04.2021

Velmi pěkně a zajímavě zpracovaná žitovní příběh českého fotografa Františka Drtikola. Román mne zaujal nejen po obsahové stránce, ale i jazykové (du-forma). Vzhledem k tomu, že František byl nejen fotograf, ale rovněž mystik, těšila jsem se na pasáže, které budou tomu věnovány. Autor zmiňuje několik předních československých mystiků a jejich tvorbu (např. Karel Weinfurter - Ohnivý keř nebo Leopold Procházka - Buddha a jeho učení). Přesto jsem někdy měla pocit, že autor "klouzal" pouze po povrchu a neponořil se do mystiky více. Možná, že je to jen můj subjektivní pocit, že jsem sama očekávala trochu jiný výklad.

7 05.01.2021

Na tuto knihu jsem se dlouho těšila a byla jsem ráda, když na ni konečně došla řada. Má očekávání naplnila. Začátek mě sice připadal poněkud zvláštní, dokonce jsem si říkala, jestli knihu dočtu nebo ne. Trvalo mi, než jsem se začetla.
Celkové dojmy z četby jsem však pozitivní. Autor velmi citlivě a plasticky dokázal popsat dobu 50. let a drsných vyšetřovacích metod. Při některých popisech mi běhal mráz po zádech. Dva bratři mi byli velmi sympatičtí. Dialogy, které spolu nebo s jinými lidmi vedli , byly prostě nádherné, mnohé slovní obraty, narážky a situační komiku bych si chtěla uchovat v paměti a snad i praktikovat ve svém životě. Na příkladě dvou bratrů autor velmi pěkně popsal nezlomnost charakteru a podstatu vnitřní svobody.

Čtivě napsaná populárně náučná kniha o povstání židovských vězňů Treblinky - včetně jeho příprav a posléze i strastiplné cesty k domovům. Autorovi se podařilo nejen shromáždit nepřeberné množství faktů a provést jejich kritiku (např. přežívající tvrzení o pomoci polského odboje povstalcům), ale dokázal čtenáře neustále držet v napětí, které mu nedovolovalo knihu jen tak odložit. Zajímavě vykreslil boxerský zápas, ale i psychologický profil velitele Stangla.

05.12.2020

Nina Majewska-Brown měla možnost se osobně setkat s dcerou Basiou, která jí vyprávěla příběh své matky. V Polsku za 2. světové války se mnoho lidí angažovalo v odboji, mnohem více než na našem území za protektorátu, proto nebylo nic mimořádného, že i Basin otec se připojil k partyzánům. Němci se ho snažili dopadnout. Unikl jim, ale místo toho sebrali jeho ženu, matku dvou malých holčiček, a odvezli ji jako rukojmí do Osvětimi.
Tato žena je představitelkou celého zástupu matek, sester a dcer, které nacistický režim trestal za to, že se jejich muži, otcové nebo bratři účastnili odboje.
Autorka se zdařile pokusila vykreslit válku z pohledu ženy, která se stává obětí systému a války mocností. Trpěla nejen ona, ale i její dcery, které byly od matky odloučeny.

4 04.12.2020

Přidávám se ke všem kladným komentářům- není co dodat, tento autor píše prostě skvěle. Četla jsem před rokem Klub nenapravitelných optimistů, který mě naprosto uchvátil. Teď jsem sáhla po této knize s otázkou, jak autor vylíčí poválečné Československo. Nezklamal. Nejenže je to dobrý vypraveč, ale má cit pro detail. Dokázal emoce a atmosféru popisovaných událostí přenést na papír.

5 21.11.2020

Kniha přináší obrazy konce války (líčí např. konec varšavského povstání, deportaci povstalecké nemocnice, pochod smrti vězňů z Osvětimi) a následně se soustředí na události, které následovaly po odchodu nacistů z tábora. Na vznik a provoz nemocnice, kterou řídil Józef Bellert.
Kniha nepopisuje žádný souvislý děj, ani chronologicky psaný životopis Józefa Bellerta, každá kapitola přináší obraz, z něhož si čtenář může poskládat mozaiku a poznat atmosféru měsíců, kdy po osvobození osvětimského tábora na jeho území působila nemocnice.

2 02.09.2020

Tato publikace je sestavena ze svědectví 30 přeživších věžňů, kterým se nejen podařilo z tábora uprchnout, ale vrátit se domů. Kniha je rozčleněna do 5 kapitol, v nichž vězni popisují vše prožitky z cesty do tábora, táborové podmínky, život v táboře a rovněž přípravy na povstání, které vedli sovětští váleční zajatci. Právě jejich zkušenosti z války pomohly v přípravné fázi vzpoury.
Svědectví sestavil k vydání dlouholetý badatel dějin sobiborského tábora Marek Bem, jenž je autorem doslovu, který celou publikaci velmi pěkně zakončuje a přináší informace o dalších poválečných osudech přeživších.

Pěkné, ale když vezmu v úvahu, do jakého prostředí je tento román zasazen, tak byl ten konec na můj vkus moc přeslazený.

1 16.07.2020

Pěkná a čtivá oddechovka, zpříjemnila jsem si s ní dva dny strávené ve vlaku.
Od této autorky jsem četla už více knih. Tato nebyla špatná, ale jiné se mi líbily mnohem více. (Heřmánkové údolí a Hlas kukačky jsou pro mne TOP)

6 02.07.2020

Dalši detektivka, kterou jsem si se zájmem přečetla. Nápad neotřelý. Vyšetřovatel Bergmann se proměňuje v "soukromé očko" a hledá vraha na vlastní pěst. Čekala jsem, že do textu budou zakomponována nedorozumění způsobená jazykovou bariérou. Ta, jakoby nebyla. Všichni si spolu skvěle rozumí, bez ohledu na svou národnost a rodný jazyk.
Jinak děj i zápletka jsou zajímavé. Četbu jsem si užívala.

6 19.06.2020

Výborné oddechové čtení, u něhož jsem se příjemně bavila.

Krutá pravda? Neřekla bych. Autor se pustil do psaní se záměrem, že ukáže svým krajanům, jak si svého jižního souseda (čili Česko) idealizují. Snažil se jim vyvrátit, že během několikadenní dovolené nemohou tuto zemi dobře poznat. Z toho důvodu vytahuje v knize samá negativa a míchá "páté přes deváté". Vzniká tak paskvil, naprostou nesourodý text postrádající pointu, nějakou vůdčí myšlenku. Zároveň je patrné, že autor není příliš obeznámený s českými reáliemi a dějinami. Vychází především z vlastních zkušeností a zdrojů typu "jedna paní povídala"...

3 26.05.2020

Mé druhé setkání s K. Hosseinim. Autor nezklamal, opět skvěle napsaná kniha z Afghánistánu. S každou kapitolou jsem si říkala, jak je dobře, že žiji v ČR. Uvědomovala jsem si tu rozdílnost kultur, postavení žen a mužů ve společnosti, vliv tradic atd. Příběh je drsný a surový, ale zároveň skrývá v sobě laskavost a něhu.

10 01.05.2020

Už po přečtení několika stránek jsem se do knihy začetla, děj mě vtáhl a nepustil...Myslím, že česká literatura získala další spisovatelku, jejíž tvorbu stojí za to sledovat.

17 13.04.2020

Poláci se o Čechy a Českou republiku zajímají už několik let a lze říci, že také poměrně do hloubky. Zásluhu na tom především má Mariusz Szczygiel, jehož knihy reportáží jsou s oblibou čteny jak v Polsku, tak i u nás. M. Szczygiel však není jediný, kdo Polákům ukazuje českou kulturu a historii. Opačně - je v české literatuře někdo, kdo by Čechům přiblížíl jejich slovanského souseda? Prakticky nikdo, proto je kniha Petra Vavrouška ojedinělá, takový solitér. Reportér oslovil 19 osobností, jež vyzpovídal. Vznikla kniha rozhovorů, které autor tematicky rozdělil do tří kategorií - společnost, historie a politika. Hovořil s osobnosti, které mají nějaký vztah k Česku (Agnieszka Holland, Mariusz Szczygiel, Piotr Kadlčik), hovořil s oběťmi nacismu (Kazimierz Albin, Józef Paczyński) nebo s politiky (Wojciech Jaruzelski, Lech Wałęsa) atd. Jeho výběr je pestrý, pomůže čtenářům v hledání cesty k pochopení polské duše.