veriszv
komentáře u knih
Truly
Ava Reed (p)
Přišlo mi. že autorka píše hrozně nevyváženě. U některých kapitol jsem umírala nudou, zatímco u jiných, zejména těch konverzačních, jsem se bavila. Oceňuju střídání pohledů dvou hlavních postav, i když kapitoly z Cooperovy perspektivy byly určitě zábavnější.
Kromě zdlouhavých nudných pasáží to bylo ale taky navíc celé dost předvídatelné…
Zkrátka oddechovky čtu občas ráda, ale oceňuju, když jsou svižné a mají něco trochu navíc, což jsem se tady bohužel nedočkala.
Knihu tedy doporučit nemůžu a do dalšího dílu se nepustím.
Truhla času
Andri Snær Magnason
AUDIOKNIHA
Pohádkou se line téma životního prostředí, které je tam hezky nenásilně zakomponované. Je to ale příběh i o tom, že musíme prožívat těžké chvíle, abychom dokázali ocenit ty hezké. A taky o tom, že utíkat před těžkostmi se nevyplácí a je lepší se jim postavit čelem.
Určitě bych řekla že je to pohádka pro trochu starší deti, třeba okolo 13 let, ale myslím že se bude líbit i dospělým.
Audioknihu načetla Tereza Hofová, jejíž hlas se k příběhu skvěle hodil a krásně ho podtrhl.
Zbláznění - Mánie, deprese, Michelangelo a já
Ellen Forney
Propojení komiksu a vážného tématu mi přijde jako opravdu skvělá volba, protože to zaprvé trochu odlehčí a zadruhé někdy je lepší emoce vyjádřit obrazem.
O nemoci, o kreativitě, taky trochu o sexualitě. O tom, jak je těžké skloubit práci, vztahy, no prostě život s tím, když jste jednou v totální euforii a jednou v totálním propadu.
Obdivuju autorku za otevřenost a upřímnost.
Doporučuju všem, kteří si něčím takovým procházejí, aby věděli, že v tom nejsou sami.
Mnohem víc ale doporučuju všem, kteří se s psychickým onemocněním nikdy nesetkali, aby alespoň trochu pochopili, jaké to je, jaké to může být… a že je to sakra těžký!
Mě osobně se kniha četla trochu hůř, kvůli někdy až příliš nahuštěnému textu. Bylo to občas trochu nepříjemné luštění. A taky mi nebyla hlavní postava moc sympatická, ale to je čistě osobní a nijak to nesnižuje obsahovou stránku, protože jsem moc ráda že se o těchto důležitých tématech konečně píše a mluví.
Březový háj
Lukáš Zárybnický
Březový háj čtenáři nabízí jiný pohled na válku v jejíchž kulisách se odehrává, obzvláště v poslední době, tolik knih, že každý z nás určitě už alespoň jednu přečetl…
Ale tato je jiná.
Pohled z německé strany, nejsme v koncentračním táboře, navíc tu velkou roli hraje pervitin, který se vojákům podával pro povzbuzení, aby třeba jako v této knize, zvládli postupovat celou noc beze spánku.
Na vše nahlížíme prostřednictvím mladého německého vojáka Ericha. Autorovi se podařilo věrohodně vystihnout pocity mladého muže, který je postaven před nepochopitelnou krutost.
Příjemně mě překvapilo, že v knize není mnoho válečných scén, ale spíše opravdu sledujeme pocity a okolnosti života vojáků.
Oceňuju, že autor vzhledem k tématu netlačil prvoplánově na emoce a nechal si to čtenáře prožít po svém.
Kniha je krátká, ale stihne předat všechno podstatné, ukrývá spoustu zajímavých myšlenek a konec s vámi otřese.
Já knihy z války už nevyhledávám, ale tato mě oslovila svým tématem a jiným pohledem.
To co slíbila, to jsem dostala. Takže pokud to máte stejně jako já, tak tuhle se nemusíte bát zkusit.
Tíha vesmíru
Jennifer Niven
Young adult plné závažných a důležitých témat, nicméně mi přišlo, že je to celé psané trochu účelově. Jakože si autorka vymyslela seznam těžkých věcí, které tam chce nacpat, a pak je tam prostě nacpala. Místy to potom působilo možná trochu nepřirozeně.
Co se týče postav, tak Libby jsem si naprosto zamilovala. Měla to v hlavě neuvěřitelně srovnaný, což mi vzhledem k jejímu vývoji, tak jak je v knize popsán, dávalo smysl a žrala jsem tak každou její hlášku.
Jack mi na druhou stranu byl hrozně nesympatickej a moc mi jeho chování smysl nedávalo.
Takže půlka, co vyprávěla Libby mě moc bavila, Jackova půlka tolik ne.
Jako celek ale dobrý. Napsané je to velice čtivě, takže to slupnete za pár dní. Obsahuje to zajímavá témata, a kdybych byla cílovka věkem, asi by se mi to líbilo moc. Navíc jsem se poprvé setkala s prosopagnosií a zjistila o co jde, takže mi kniha i rozšířila obzory.
Osiřelec
Mira Marcinów
Bolestné, těžké, plné lásky…
Originální zpracování pocitu ztráty. Vyznání lásky k matce, která nebyla dokonalá, ale jak je psáno v anotaci: “Jenže milujeme jen dokonalé matky?”
Síla, příběh čtenáře drtí pozvolna, ale nakonec ho rozmačká úplně.
Nic, co bych musela číst dvakrát, nicméně je to určitě zajímavý počin.
PS: Pokud právě procházíte ztrátou blízkého člověka nebo s někým prožíváte těžkou nemoc a nechcete o tom číst, tak tuhle zkuste jindy…
Bez srdce
Marissa Meyer
První polovina knihy je hodně rozvleklá, samé pečení a jeden ples za druhým. Druhá část už má větší spád, nicméně obavám se, že některé čtenáře může ten začátek odradit.
Jinak se mi ale kniha moc líbila, miluju Alenku v říši divů a byla jsem nadšená z toho, jak to autorka celé uchopila. Skvělé nahlédnutí do nitra postavy a jejího vývoje. Příběh o tom, jak lze někoho zlomit, změnit, zničit… A i když víte jak to dopadne, celou dobu vlastně doufáte, že to bude jinak.
Pokud vám tedy pomalejší vyprávění nevadí a máte rádi Alenku, tohle se vám bude líbit!
Klíčem je klid
Ryan Holiday
Klíčem je klid nabízí moudrost starověku zabalenou do úhledného balíčku, která je navíc podaná zajímavou formou. Kniha je rozdělena do tří částí - mysl, duše a tělo a autor naznačuje cestu, jak stoického klidu dosáhnout nebo se mu alespoň co nejvíce přiblížit.
Každá kapitola začíná příkladem nějaké známé osobnosti a na této ukázce je potom rozvedena celá hlavní myšlenka dané kapitoly. Díky praktickému příkladu je kniha lehce pochopitelná a navíc se člověk dozví různé zajímavosti ze života Kennedyho, Churchilla a dalších.
Kniha je napsaná opravdu poutavě a něco předá každému. Pokud tedy fandíte knihám osobního rozvoje a zajímá vás toto téma, můžu tuto knihu jen doporučit. Já se k ní určitě někdy vrátím.
Smutek se dědí
Olga Landová
Kniha povídek, jejichž pojítkem je smutek.
Atmosféra je ovlivněna krajinou česko-polského příhraničí v oblasti stolových hor Ostaše, Boru a Hejšoviny. A postupně se tu prolínají různé životy dětských i dospělých postav.
Až u čtvrté povídky mi došlo, že jsou tam některé postavy stejné, a že povídky nejsou propojeny jen smutkem, ale i osudy.
Autorka má zajímavý styl psaní, hodně toho zůstává nevyřčeno a v náznacích, také dost skáče v čase, a ač takové to neurčito nemám většinou ráda, tady mi to nevadilo. Pokud to nevadí ani vám, tak tohle je zajímavé čtení, o nahnutých lidských osudech a o tom, že smutek se dědí.
Tajemná zahrada
Frances Hodgson Burnett
Tohle byl balzám na duši
Něco tak milého, chytrého a pravdivého jsem dlouho nečetla. Dětské knihy jsou láska a nechápu, jak mě mohla tahle kniha v dětství minout...
Zlá krev
John Carreyrou
Příběh o tom, jak charisma jedné ženy a její velký sen dokázaly tahat za nos taková esa. Díky přízni investorů se hodnota firmy Theranos vyšplhala k devíti miliardám dolarů. Pod povrchem se ale ukrývá šílená firemní kultura a jeden velký podvod.
Já se přiznám, že jsem celou kauzu zaregistrovala, až když vyšla kniha. A dlouho jsem si ji chtěla přečíst.
Trochu jsem se bála, že to bude změť jmen a technologických údajů, ve kterých se budu ztrácet. Úplně odpočinkové čtení to sice nebylo, nicméně obavy, že se ztratím, byly taky zbytečné. A to jsem dokonce poslouchala ako audioknihu!
Pokud máte rádi skutečné příběhy, investigativní novinářské příběhy, taky trochu napínavé a v tomto případě i lehce fascinující příběhy, tak Zlou krev určitě zkuste.
Město čarodějů
Tereza Janišová
Fantasy s pohádkovým nádechem, to přesně je Erilian, a to přesně jsem právě teď potřebovala.
Kniha je primárně určena mladším čtenářkám, ale ráda občas po knize, primárně určené i jiné věkové skupině, sáhnu.
Příběh ani magický svět není nějak složitý, takže pokud hledáte nějakou náročnou fantasy, tohle vás asi nenadchne, tady se opravdu jedná spíš o tu pohádkovou notu, ale zase u toho dokonale vypnete.
Občas mě trochu zarazilo, že svět vypadá jako jen trochu poupravená současnost, ale jindy mi připadalo, že jsem zase o pár století zpátky. Některé dialogy byly trochu jednodušší a alespoň těch pár hlavních postav bych ráda poznala trochu víc do hloubky.
Nicméně i přes těchto pár věcí jsem si příběh moc užila a odpočinula si u něj.
Dospělí a ti druzí
Caroline Hulse
Vztahová oddechovka, která není nijak výjimečná a vlastně vám asi nic nového nepřinese. Já si ale tohle čtení fakt užila, protože jsem si u něj prostě odpočinula. Chvilku mi trvalo než jsem si zvykla na styl psaní, který by podle mě potřeboval ještě trošku učesat, ale jinak fajn. Pokud si chcete taky jen odpočinout u něčeho nenáročného, proč ne.
Skřítek: Cesta do tmy
Antti Leikas
Finské podivno je prostě podivno, musíte počítat s tím, že tu spoustu věcí nebude fungovat tak jak je známe ze života. Že se spoustu věcí bude vymykat logice nebo běžnému chápání, a já jsem s tím počítala, právě to mě totiž na podivnou tak baví, ale tohle.... to byl moc velkej blábol i na mě. Zkrátka snažilo se to být tak moc podivné, až to bylo tak moc překombinované, že se to skoro nedalo číst. Bohužel.
Stříbrná cesta
Stina Jackson
To, co je na této knize nejlepší, je rozhodně její severská mrazivá atmosféra. Ale tam to za mě asi končí. Příběh to byl neuvěřitelně rozvleklý, a i když to autorka na konci rozjela na plné obrátky, tak to za mě teda nestačí... Od thrilleru chci prostě švih a napětí, které mě nutí otáčet stránky jednu za druhou. Pokud chcete nasát tíživou atmosféru severských lesů, pusťte se do ní, ale příběh jako takový za mě bohužel nic moc...
Cizinec
Harlan Coben
Bylo to originální, líbilo se mi téma pocitu anonymity na internetu i rodinné prostředí thrilleru. Občas tam bylo sice pár pomalejších míst a za mě možná trochu zbytečných popisů, ale v audiopodobě se to dalo zvládnout.
Zamilované povídky
* antologie
Po těch všech ohlasech, které jsem zaznamenala na tuto povídkovou edici od nakladatelství Listen, jsem čekala... no vlastně ani nevím, co jsem čekala, ale rozhodně ne to, že budu tak moc zklamaná. Jsou to povídky, nepředpokládala jsem, že by se mi líbily všechny, ale že se mi budou líbit jen dvě?
Knihu jsem poslouchala v audioverzi a jako první mě zaujala povídka od Šabacha, ale hodně velký podíl na tom má interpretace Tomáše Hanáka, protože to se vážně povedlo. Pro text samotný se mi líbil Epstein a Hejkalová. U Hejkalové by mě klidně zajímalo i pokračování. Ale to je tak všechno. Zbytek mě nijak neoslovil, dokonce jsem asi u dvou povídek měla pocit, že je mi zase patnáct a čtu si Bravíčko...
Game
Anders de la Motte
No co si budem, bylo to trochu předvídatelné, místy jsem se nudila a to u thrilleru prostě nechcete. Navíc tam bylo strašně moc sprostých slov a taky anglických výrazů, co výrazů, celých vět. Což nevím, jak by se četlo třeba někomu, kdo anglicky neumí ani ň. Takže takhle, pokud bych tuhle knihu nečetla, asi bych o nic nepřišla.
Jako v zrcadle, jen v hádance
Jostein Gaarder
Jemný příběh o životě a smrti, ale dětem bych ho asi nečetla...