veriszv
komentáře u knih
My proti vám
Fredrik Backman
Návrat do Medvědína mě opět zničil.
I když byl první díl beze sporu lepší, stejně mě My proti vám zasáhlo.
Jasně, dá se namítnout, že už je to trochu překombinované. Ale tenhle díl utáhnul Benji a mě fakt zajímá, jak to bude dál.
Obzvlášť v této trilogii potom oceňuju, že se dokáže věrohodně vcítit do mužů i žen a zachytit různé nuance mezilidských vztahů.
Jinak je to prostě klasický Backman, kterého buď máte rádi nebo ne.
Zlodějka příběhů
Michaela Klevisová
Michaela Klevisová je sázka na jistotu, ještě mě nezklamala.
Její série s Josefem Bergmanem je zkrátka záruka dobrého čtení, od kterého se jen tak neodtrhnu. (I když ji teda nečtu tak jak díly popořadě vyšly.)
Zlodějka příběhů čtenářům dává nahlédnout do zákulisí jednoho z nekonečných televizních seriálů (Ulice, která se zde jmenuje Pavlač). Psychologická sonda mezi kolegy, kamarádky z dětství, rodiče a dítě a do toho samozřejmě vražda a spousta tajemství…
No ani tentokrát to neměl Josef Bergman jednoduché.
Pokud máte rádi psychologické příběhy s detektivní zápletkou, s touto sérií nemůžete sáhnout vedle!
Bílá Voda
Kateřina Tučková
Nespravedlnost. Křivda. Vztek.
Komunismus je zlo!
A pak kontrast.
Odvaha. Víra. Naděje. Láska. Odpuštění.
Novinářka Lena se do kláštera v Bílé Vodě přijela schovat před světem, ze kterého si nese hluboké šrámy.
V klášteře nachází pár řádových sester a jako úkol pro pomocnou ruku je jí zadáno probrat se nekonečným množstvím lejster v pracovně.
A tak se Lena probírá a my společně s ní. Zároveň tak odkrýváme osudy kláštera i jeho obyvatel během komunistické vlády.
A o tom, že to není veselý čtení asi moc říkat nemusím.
Vyprávění Leny je proloženo různými fragmenty, ze kterých jsou před čtenáře skládány jako mozaika osudy sester i celého kláštera. Nachází se tu tak dopisy, přepisy odposlechů a výslechů, deníky a další. Obdivuju, že se autorce opravdu všechny texty povedly napsat jiným tónem a působí velmi věrohodně.
Ač se jedná o román, je to román inspirovaný skutečnými událostmi. A ty vždycky bolí víc.
A tohle čtení ve mně opravdu umělo vzbudit emoce!
Kateřina Tučková je královna a její knihy jsou z těch, za které dám ruku do ohně.
Co ruku, klidně obě!
Ač jsem tedy měla očekávání vysoká, podobně asi jako většina z vás, tak musím říct, že Bílá Voda nezklamala.
Pokud vás nezaujme téma, může to být těžší čtení, protože je obsáhle nejen svým rozsahem, ale i hloubkou do které sahá.
Pokud vás ale téma osloví, stejně jako mě, tak slibuju, že tohle je zážitek.
Rybí krev
Jiří Hájíček
Zajimavé téma - vysídlení a bourání obcí, aby na jejich místě mohla stát jaderná elektrárna. Zároveň sledujeme rozsypání jedné rodiny, boj lidí za své domovy, a taky to, že síla odpuštění je mocná!
Všechno je podané svěže, autenticky, uvěřitelně, úžasným jazykem. Navíc hlavní hrdinka žena, je napsána autorem mužem taky velice uvěřitelně!
Těším se na další setkání s panem Hájíčkem, pořád mám co dohánět.
Úzkosti a jejich lidé
Fredrik Backman
Tahle kniha je jedním slovem úžasná! Dá se toho o ní říct strašně moc, ale myslím, že čím míň o ní před čtením víte, tím líp. Nicméně pár věcí bych přeci jen ráda zmínila. Za prvé nenechte se odradit tou příšernou obálkou. Za druhé v anotaci se píše, že je to bláznivá komedie, tím se taky nenechte odradit. Bláznivé to sice je, ale tak krásně bláznivé, párkrát se asi usmějete, ale není to nic trapně, rádoby vtipného. Za třetí, asi nesedne každému. Ať už stylem vyprávění na přeskáčku, i když to má svůj důvod a podle mě je to geniálně poskládané, a nebo i typickým Backmanovským neustálým odkazováním na lidskost, což třeba mě ale naopak přijde úžasný. Nicméně, i když každému pravděpodobně nesedne, je to škoda, protože tohle je zrovna jedna z těch, kterou by si podle mě měli přečíst úplně všichni! Tato kniha je totiž zase jednou ta, ke které se ještě několikrát vrátím.
Eleanor se má vážně skvěle
Gail Honeyman
Jak laskavost, která někomu připadá samozřejmá, může být pro jiného v jeho osamoceném životě naprostým zázrakem.
I když se děj rozvíjel celkem pozvolna, styl autorky mi sedl, takže jsem četla a četla. Ona ta ve vzduchu visící pachuť minulosti hlavní hrdinky, mi nějak nedala knihu odložit. Eleanor je skvělá, i když z ní její osamělost přímo čiší, tak ji dává jakousi svobodu v tom, být naprosto svá. Postupně sledujeme její cestu z temnoty která je sice smutná, ale vyrovnávají ji vtipné chvilky, způsobené převážně její sociální neohrabaností. Celkově je to moc milý a vlastně dojemný příběh.
Vířivka
Lucie Konečná
Některé knihy mají spousty stran a stejně vám nepředají tolik emocí, jako to některé jiné zvládnou na pár stránkách…
Autorka umí jít rovnou k věci a v pár větách vystihnout to podstatné. Kniha je psaná velice jednoduše a přístupně, a i přesto vás zasáhne. Autorce se do ní zkrátka podařilo dostat maximum.
Pekárna v Brooklynu
Julie Caplin
Vadí mi, že od první kapitoly vím jak to dopadne?
Ne.
Vadí mi, že jsou všechny knihy jak přes kopírák?
Ne.
Miluju tu atmosféru pohody, klidu, dobrýho jídla a milejch lidí, díky kterým se v cizím městě vždy hlavní hrdinka cítí jako doma?
No to víte, že jo.
Čím víc knih jsem od Julie Caplin přečetla, tím víc si uvědomuju, že moje nejoblíbenější postavy jsou vždycky ty, co dělají to milé a laskavé pozadí všech ztracených, čerstvě rozejitých a ve městě i v životě ztracených hrdinek.
A proto mám ty knihy ráda. Nejen, že to na mě dýchne atmosféru místa, ale především mi ty knihy připomenou, že i když to tak někdy nevypadá, laskaví lidé jsou všude na světě.
Dámský gambit
Walter Tevis
Do Dámského gambitu jsem se pustila až potom, co trochu opadlo všeobecné nadšení.
Dělám to tak skoro vždycky, ale tady jsem zároveň pořád trochu nemohla uvěřit, že mě to fakt bude bavit.
A bavilo.
Moc.
Poslouchala jsem jako audio, které načetla Jana Plodková a její hlas mi do příběhu skvěle seděl. Tentokrát jsem opravdu ocenila i hudební podkres a předěly a zkrátka celé audio zpracování bylo na jedničku.
Seděly mi postavy, tempo příběhu i jazyk. A pořád nechápu, jak to Walter Tevis udělal, ale bavilo mě číst o tazích v šachové partii!
Prázdniny v Evropě
Ladislav Zibura
Pokud máte rádi Ladislavův humor, čeká vás zábavné vyprávění, které na vás přenese dobrou náladu.
Kromě zábavných částí je tu ale i spousta zajímavostí o evropských zemích, ale třeba i o stopování.
A samozřejmě nesmím zapomenout zmínit povedené ilustrace!
Obecně mě baví Ladislavův přístup k cestování, jako třeba když se jede podívat tam, kde nic není.
Kdysi dávno jsem byla i na přednášce, a naživo je to asi ještě lepší než v knize.
Do tmy
Anna Bolavá (p)
Do tmy je příběh osamocené, nemocné ženy, která se živí sběrem bylin. Je to zvláštní kniha, jejíž hlavní postava je ponořená do sebe, a všechno nahlížíme skrze její pokroucené vnímání světa. A do toho je přimícháno mnoho zajímavostí o sběru.
Autorka má opravdu osobitý styl psaní, je hodně niterný a hodně intenzivní a čtenáře tak naprosto vtáhne.
Nicméně celé je to vlastně těžko uchopitelné, a uděláte dobře, když si knihu sami přečtete, rozhodně je to zajímavé čtení obsahově i jazykově.
Zmizela v mlze
Michaela Klevisová
Nejsem odborník, ale knihy Michaely Klevisové na mě působí spíš trochu jako psychologické romány s detektivní linkou než čistě detektivky. A asi i proto mě tolik baví, ale pro ty, kteří chtějí jednu akci za druhou to asi úplně nebude. Mě baví, to pozvolné odhalování všech skutečností a vykreslení atmosféry a prostředí. A taky mě baví, že se nejedná o žádné krváky, protože ty já fakt nemám ráda.
Takže pokud máte u detektivních příběhů stejné preference jako já, tak Michaela Klevisová je to pravé!
Šikmý kostel
Karin Lednická
Šikmý kostel je bezesporu výjimečná kniha. Jak autorčiným spisovatelským umem, tak tématem, které se v literatuře ani hodinách dějepisu moc nevidí. Já se přiznávám na rovinu, že historické romány moc nevyhledávám a tady jsem podlehla všeobecnému nátlaku. Rozhodně toho ale nelituju, protože jsem se dozvěděla zase něco o kusu naší historie, o kterém jsem mnoho nevěděla.
Navíc popis charakterů postav, vykreslení atmosféry, propracovanost všech drobných detailů, zkrátka čtenářský zážitek.
Medvědín
Fredrik Backman
Na první pohled příběh o hokejovém městě, kde nikoho nic jiného nezajímá, na druhý pohled příběh o lidech, přímo ze života tak, jak ho umí vyprávět jen Backman.
Pod povrchem hokejového snu jednoho města se odehrává několik příběhů, které jsou plné důležitých témat, jsou krásně napsané, dramatické, plné lásky i osobních tragédií.
Přiznám se, že i když mám tak moc ráda autorův styl, tady mě občas zarazil možná až příliš velký sklon k jakémusi patosu. Ale to nevadí, já mu to odpustím, jen pokud jste na tohle třeba fakt vysazení, tak ať s tím počítáte.
Navíc Backman je podle mě jeden z nejlepších tvůrců ikonickych vět, takže pokud rádi podtrhujete nebo vypisujete citáty, tady se pomějete.
PS: Ove pořád vede...
Probudím se na Šibuji
Anna Cima
Tohle mi tak sedlo do nálady, jak už dlouho nic. Tahle kniha se vám bude líbit pokud vás zajímá Japonsko, pokud máte rádi snové příběhy na hraně mezi realitou a nerealitou, pokud máte rádi příběhy, ve kterých se ukrývají další příběhy, pokud máte náladu na něco, co je psané s neuvěřitelnou lehkostí, ale přitom to vůbec není povrchní a banální příběh.
Magnesia Litera za objev roku 2019 nebyla téhle knize udělena pro nic za nic. Přijde mi, že je to opravdu svěží vítr i téma mezi české autory.
Tři
Valérie Perrin
Pokud hledáte kvalitní a poctivý román, tak tohle je on!
Geniálně vystavěné a poskládané, takže vám 600 stran uteče jako voda. I když tomu možná musíte chvilku dát, než se skutečně začtete. Ale až to přijde, bude to stát za to, slibuju.
Příběh o přátelství, vnitřní rozpolcenosti a o tom, zda je možné někoho skutečně znát
Spousta těžkých a důležitých témat. A zároveň až trochu detektivní linka.
Detailní psychologie postav, koneckonců je sledujeme opravdu dlouho, takže na to je prostor a autorka ho plně využila.
Příběh často skáče v čase, takže je nutné být opravdu ve střehu, nicméně o to víc vás to pohltí.
Matčin hrob
Lisa Regan
Matčin hrob je třetí díl série a za mě zatím nejlepší. Myslím, že je to tím, že tu je Josie v hlavní roli. Za ty dva předchozí díly si získala všechny moje sympatie, takže jsem jí tento díl fakt hodně fandila.
Přiznám se, že mě odrazoval název, ale nakonec jsem to překousla.
Myší díra
Simona Votyová
Myší díra je opravdu krásná knížka. Taková Backmanovská, a to já ráda.
Několik nahnutých osudů, které se navzájem hezky propletou.
Sem tam nějaké klišé, ale to k těm srdceryvným knihám patří a já jim to vždycky ráda odpustím, protože občas jsou klišé prostě fajn.
Jediné, co mě trochu zarazilo, byla opravdu až příliš vysoká koncentrace neštěstí, které sedělo na tak málo lidech… ale co už.
Pokud Simonu Votyovou ještě neznáte, doporučuji některou z jejích knih vyzkoušet!
Krev elfů
Andrzej Sapkowski
První nepovídková a bylo to přesně tak, jak jsem si myslela. Přečetla jsem ji mnohem rychleji, protože mě prostě udržela v pozoru.
Musím přiznat, že jsem se občas trochu ztrácela v tom, kdo je kdo a možná bych chvílemi ocenila mapu. Ale jinak je to čisté nadšení.
Největší radost mám z nečernobílých postav, které jsou tak uvěřitelné! A taky z toho, že Ciri je “úplně normální” holka, co řeší dospívání, menstruaci, kluky a dobře do toho občas nějakou magii a trénink. Ale to bylo tak osvěžující!
Mizející dívky
Lisa Regan
Svérázná a neuvěřitelně sympatická detektiv Josie Quinnová je postavou, na které to celé stojí. Momentálně je suspendovaná, a tak se poušti do pátrání na vlastní pěst, protože prostě nemůže jen tak nečinně sedět.
Až nepříjemně reálné, na můj vkus dost drsné, ale kniha se prostě nedala odložit.
Josie je postava, které fandíte od začátku do konce a místy zadržujete dech, protože o ni máte vážně strach.
A tak se před vámi pomalu odkrývá skvěle napsaný a poskládaný příběh. I když je vyšetřování docela komplikované a zamotané, všechno je vysvětleno a všechno dává smysl.
Takže i přesto, že to bylo docela drsné čtení, asi se pustím do dalšího dílu Dívka beze jména, protože detektiv Quinnová mě fakt bavila.