Velekněžka komentáře u knih
Hledám osobitého režiséra nezávislého filmu s vrozeným jemnocitem pro poetično, jenž pro mne (možná se pár zájemců postupně přidá) dokáže za pomocí vizuálního převyprávění pozvednout svérázný příběh Mladé nevěsty do vyšší kategorie správného uchopení. Dostatečný potenciál pro kultovnost díla zaručen (namátkou - mystično, děsy, smrt, bizarní rituály…) a následně i (filozofií a erotikou) neprůstřelně dopojištěn. Současné hodnocení na základě knižní předlohy budiž tedy spíše otevřeným prostorem vnitřnímu alternativnímu výkladu autora a nikoliv příkladem projevu odmítnutí. :-)
Odsouzen za vraždu, trestán však za uchopení daru lidského života jako netečné existence, jejíž smutným vrcholem stala se pouhost pasivního odporu.
Nemilosrdně originální Abeho pozemské zrcadlo úklidu jedné zdánlivě nenaplněné duše (umocněno filmovým zpracováním...)
Snad pozdě není
pokusit se
Bláhové snění?
Ta jedna báseň
možná všechno změní
- nikdy nedopsaná...
Dle nejnovějších literárních průzkumů se u bezvýčitkových pojídačů majonézy při čtení knih Toma Robbinse prokazatelně projevily silné léčebné účinky různých druhů psychických potíží. U konzumentů kečupu podobná spojitost doposud bohužel nalezena nebyla :-)
Dvaadvacetiletý literární pankáč bilancuje svůj dosavadní život, a čím víc zjišťuje, že hlavní chyba bude spíš v interním systému, tím víc se drží hesla „No future“. No, zřejmě si myslel, že je to známka punku :-)
Nevíte prosím vás někdo, kde v Česku najdu národní fotbalový stadion Pepiho Bicana?...
„Zanech po sobě něco
smysluplného
buď Kristem
na tomhle zájezdu
- Peníze ubíjejí duši – „
A Jim zanechal. Nádherně nedbal, zda jeho básním porozumíme. Stačí, když je s ním cítíme, když jim věříme…
To, že něco nevidíme či nechápeme, není důvodem k popření. Odmítnout Coelhova Alchymistu, znamená odmítnout vlastní srdce...
Absolutní Kundera :-) - žádné slovo nazbyt, každá věta si nese svůj filozofický odkaz, prostor pro vydechnutí v textu neexistuje. Dílo světových parametrů...
Jednou přijde den
(těším se)
kdy duše přivolá jeho knihu
(začnu se smát)
však nevím, zda dokážu
(mám strach)
číst řádky nalehko
(pocítím tíhu)
přestat se bát...
Duchovně-meditační minimalistické maximum.... „Nejdůležitější je udržet mysl vysoko ve světě pravého poznání a přitom se vracet do světa každodenní zkušenosti, kde musíme hledat pravdu krásy. Ať v daném okamžiku děláme cokoli, nikdy nesmíme zapomenout, že každý náš čin má vliv na naše věčné já (str.119/1120).“
Jejich revírem je příroda (plenér), jejich tempo je vražedné, jejich protivníci jsou všichni, kteří se řídí platnými pravidly výtvarného umění (hledači ideálu krásy). Muži kolem Claudea Moneta pracují ve dne v noci, jejich úkolem je zachytit okamžitou atmosféru dané chvíle (impresi)... :-)
Brilantní připomenutí, že život je jedna permanentní zkouška…
Tak tohle mě opravdu vyděsilo, vracím se k Hitchcockovi :-)
No prosím, a pak že veš není užitečná :-)
Svou externí neotřelou technikou získala polská sonda z českého žaludku mnohdy zajímavé či doposud nepoznané záběry na stále nezahojené národní vředy, přesto však ve mne místy zanechala dojem (Baťa, Baarová) poněkud lehkovážněji sestříhaného studentského filmu namísto objektivní lékařské zprávy.
Díky Ivane Děnisoviči, za jeden den si pro nás již nemohl udělat více...
Dlouhá léta poctivé dekantace padesáti odstínů bolesti...