Velekněžka komentáře u knih
Polehávám s knihou v zahradě a zaslechnu. „Jó Issa, na toho všichni vzpomínáme“.
Žbluňk
a jde si zase po svém
mluvka jedna ropuší
Můžeme se na Proroka zlobit či s ním nesouhlasit, jeho zrcadlo odrazu naší duše však rozbít nedokážeme...
Snad poustevníka zahlédnu
s jeřábem se proletím
hmotě záda ukážu
a sníh padat uslyším...
Klobouku, Tvé básně čte málokdo
já ano
mají v sobě sílu, tu svobodu tuláka
skutečnou, co nelze ji ovládnout
jen podlehnout, však víš...
Děkuji za bolest
za plameny dračí
jazykem bláznů
vzpomínky kráčí.
My démonů citliví
jsi náš chvilkový král
když otvíráš brány
v nichž blázen se smál...
Šibeniční písně
začínám se bát
zní to celkem přísně
no, prý se budu smát...
Hurá, sláva, poezie
konečně si někdo všim
fantazie tam to žije
hlavně sranda, občas rým :-)
Degasi, příteli, jsi snad jediný, komu v umění plně důvěřovati mohu?
Ne, ty nemusíš se bát, úmysly nejčistší ruku tvou vždy správným směrem povedou...
Naléhavé bez naléhání
Bolestí léčivé
Příliš citlivé jen strofou ukolébat
Necitlivým lucernu
Nemyslet, srdce provází
Pokora vše střeží...
Jednou přijde den
(těším se)
kdy duše přivolá jeho knihu
(začnu se smát)
však nevím, zda dokážu
(mám strach)
číst řádky nalehko
(pocítím tíhu)
přestat se bát...
Duchovně-meditační minimalistické maximum.... „Nejdůležitější je udržet mysl vysoko ve světě pravého poznání a přitom se vracet do světa každodenní zkušenosti, kde musíme hledat pravdu krásy. Ať v daném okamžiku děláme cokoli, nikdy nesmíme zapomenout, že každý náš čin má vliv na naše věčné já (str.119/1120).“
Kniha náročná jako život samuraje. Odměnou čtenáře naštěstí není hrdinská smrt v boji s řádky, nýbrž mistrovsky ukovaná výzbroj moderní doby - informace :-)
Nemilosrdně originální Abeho pozemské zrcadlo úklidu jedné zdánlivě nenaplněné duše (umocněno filmovým zpracováním...)
Ministerstvo antihumanity varuje! Opakované čtení knih Roberta Fulghuma výrazně zpomaluje současný žádoucí trend desocializace lidských bytostí :-)
Jó pod Berlínem, tam se jezdí na červenou. Kundera je punku vzorem a nástěnky jsou pevnější než Berlínská zeď. Děje se tu toho tolik, že se vlastně neděje nic. A komu nevoní šipka na východ, skončí stejně na záchodě :-)
Dlouhá léta poctivé dekantace padesáti odstínů bolesti...
Snad pozdě není
pokusit se
Bláhové snění?
Ta jedna báseň
možná všechno změní
- nikdy nedopsaná...
Současný ultraprogresivní vývoj séra pravdy (dnes však již spadá pod kompetenci softwarových měst) jistě šokoval nejednoho spolučtenáře, když dlouhodobý nedostatek kvalitního testovacího materiálu (vzhledem k upadajícímu zájmu o práci v dobrovolné sebeobětovací službě) obratem nahradila alarmující prudká masová účast nejen mladých uchazečů z řad tzv. sociálně síťových fetišistů...
Když v křehkém těle poezie mladická zběsilost srdce bije...
"Ve vesmíru, který nás obklopuje, se musí tělo zbavit pout materiálních zájmů, jinak je skutečná láska marná" (st. 102). Klíče od pout obvykle nalezneme volně pohozeny v mysli...
Brilantní připomenutí, že život je jedna permanentní zkouška…