VéjaTarabová komentáře u knih

Očekávala jsem průměrný spicy román, dostala jsem však poměrně kýčovitou splácaninu. Myslím si, že autorka očividně moc často koukala na film padesát odstínů šedi, jelikož dost věcí je zde až moc podobných. Jediné napětí se vyskytlo až na úplném konci, kdy jsem tedy musím přiznat byla vskutku šokována. Jinak docela nuda. Obě dvě hlavní postavy, Cassie i Harry, mi ke konci příběhu už docela vadily svými povahami. Nejlepší byla za mě Gia, která sice nebyla nijak speciální, ale prostě jsem si ji nějakým způsobem oblíbila. Dle mého názoru do této knihy bylo vpuštěno málo osobitosti, jež by mi dovolila si s postavami navázat jakýkoli vztah. Navíc číst jakékoli spicy scénky v češtině je docela bolest, každopádně mylně jsem si myslela, že když se knížka překládala “pouze“ ze slovenštiny, nebude to tak hrozné. No, spletla jsem se. Z některých výrazů se mi upřímně zvedal žaludek. Ovšem abych řekla i něco pozitivního, tak kapitoly byly dlouhé přesně tak akorát a četlo se to velmi lehce. Nedoporučila bych tuto knihu, druhý díl si nekoupím, ale pokud někomu stačí vážně blbost na odreagování, co moc nemá čtenářskou hodnotu, tak proč ne.

„Přesvědčil mě, že se ve své podstatě nemůže změnit, protože změnit se můžou jen ti, kteří nikdy nebyli sami sebou.“

05.01.2024

Toto volné pokračování o vedlejší postavě se mi líbilo o něco více než první díl. Hlavní hrdinka byla zajímavější i když asi ne sympatičtější. Nejvíce se mi líbila paní Andersonová, postarší všímavá babička se smyslem pro humor. Romantická linka totálně ohrané klišé, předem zhruba víte, co se stane. Playlisty v knize jsou asi fajn dodatek, mě však vůbec nezajímaly. Neviděla jsem Star Wars, tudíž jsem tedy nechápala úplnou většinu popkulturních narážek v knize. Grafické zpracování knihy opět nejlepší, jaké jen může být. Celkově nejsem nijak nadšená, tentokrát ale nejsem ani zklamaná.

Já a příroda máme vztah na dálku, kdy ji toleruju a obdivuju jen z odstupu, kde po mně nic neleze, nic mě neujídá a neštípe.

12.03.2023

Od knihy jsem čekala trochu něco jiného, ovšem vůbec to nebylo špatné. Příběh i styl vyjadřování mi připomíná tvorbu Bohumila Hrabala. Románek Mikóse a Lili nabírá nového spádu, vezmeme-li v potaz, že vychází ze skutečné události. Jinak mi obě hlavní postavy poměrně sedly, nic mě u nich vyloženě neštvalo. Děj plyne zvolna, spíše bez zvratů. Nemám moc v oblibě vypravování z pohledů více postav, zde to však díky úryvkům dopisů plynule přechází. Nenalézám zde příliš věcí, ke kterým se vyjádřit. Jednoduše silný příběh o neobvyklé lásce, vůli žít a velkých překážkách osudu.

„Dal si předsevzetí, že bude-li řeč o životně důležitých věcech, bude se přitom vždycky houpat na židli.“

17.08.2022

(SPOILER) Závěrečný, a přesto ne poslední díl příběhu, mám tedy za sebou. Náramně jsem si ho užila, tím však s touto autorkou končím. Její tvorba má zaručeně svoje čtenáře, já však mezi ně nepatřím. I tak rozhodně nelituji toho, že jsem si sérii rozhodla pořídit a probrat se každičkou stránkou. Později se k ní třeba ještě znovu vrátím. Každopádně abych tedy rozebrala tento díl. Osobnost Eadlyn se nám po celou dobu mění přímo před očima k lepšímu. Postupně dospívá, odhazuje svou sebestřednost a příchází na nové myšlenky. Čím menší je počet účastníků, tím se atmosféra stává přátelštější i sdruženější. Od začátku jsem fandila Kilovi a upřímně si myslela, že se stane výhercem Selekce. Jiní kandidáti vůbec nepřicházeli v úvahu. Když se zamilovala do Erika, působilo to na mě příliš náhle či vytrženě z kontextu. Poté si však získal i mé srdce. Na Maridovi mi od začátku něco nesedělo, cítila jsem z něj ovšem větší hrozbu, než v konečném dění byl. Závěrečných několik desítek stránek se četlo doslova samo, jeden převrat za druhým mě nenechal na chvíli odpočinout. Při zjištění, že Maxonův otec měl milenku má brada samovolně spadla dolů a odhalení postavení lady Brice to jen dovršilo. Chvíli jsem spisovatelce i věřila oddání Eadlyn s Henrim, nakonec však mám radost z konečného úsudku strávit život s Erikem po boku.

„Pořád ještě jsem nechápala, proč by měl člověk kvůli lásce zdolávat takové množství překážek, když z něj láska nakonec učiní něco tak bezmocného.“

16.04.2022

Popravdě jsem moc nevěděla, co od příběhu očekávat. Autorku jsem neznala a o knize nikdy neslyšela. Anotace mě však výjimečně velmi zaujala. Fantasy nabité akcí, které má hlavu a patu, dokáže vtáhnout do děje. Spisovatelka zvládla skvěle popsat atmosféru i prostředí a k tomu postupně rozvíjet či poodhalovat osobnosti jednotlivých postav. Byla jsem vděčná za to, že zde nebylo vše jen sluníčkové, ale odehrálo se i pár tragických úmrtí. Trochu mi vadily příliš dlouhé kapitoly, ovšem přece jenom stránky samy o sobě ubíhaly velmi rychle. Chytře vložené „efeméry“ jsou pro mě důkazem promyšlenosti, jenž si cením. Dále přiložený playlist dokázal potěšit. Musím však přiznat, jak moc jsem byla napálena, jelikož jsem netušila, že se jedná o sérii. Nýbrž téma této knihy se nejspíše doopravdy hodí do více dílů.

„Učení má tři části. Informace, vědění a moudrost. Pouhý sběr informací není vědění a schraňované vědění není samo o sobě moudrost“

30.06.2021

Fuhaa... no jsem ráda, že to mám za sebou popravdě. Nebudu lhát, protože prokousat se těmito téměř pěti sty stránkami byl trochu oříšek. Mně se od autorky poměrně líbila kniha Rytmus, já a Malychin, proto jsem se rozhodla se vrhnout i do krasobruslařského prostředí. Avšak zde mi nejspíše nesedlo ani chování hlavní hrdinky, ani celkově dějová linie. Pomalá romantika byla opravdu pomalá, až jsem začínala uvažovat nad tím, jestli vůbec nějaká romantika přijde na scénu. Vadily mi časté nehezké výrazy Jasmin, mířené proti Ivanovi. Také kapitoly na mě byly rozhodně příliš dlouhé a ke konci už jsem řádky spíše jen prolétávala očima. Ovšem musím pochválit námět nepodporujícího neboli nechápajícího otce či nelichotivé zprávy od anonymů, protože to už k takovýmto sportům patří. Rozhodně by se tedy všechny ty rodinné vztahy daly popsat lépe, ale chápu, že psychologie postav není asi cíl autorky. Spoustu situací bylo samozřejmě totální klišé, i když to se vyskytuje ve většině young adult knih. Netvrdím tedy, že kniha je špatná, pouze očividně nejsem cílovka, jelikož se už zaměřuji raději na vyspělejší knihy s hlubší tématikou.

„Jen máločeho člověk v životě litoval víc než toho, co nikdy nezkusil. A kdybych tuhle příležitost nepopadla za pačesy, litovala bych toho mnohem víc, než kdybych to neriskla.“

17.06.2021

Tak jsem se pomalu ale jistě pročetla až na konec. Tyto psychologické knihy mi samozřejmě vždy trvají trochu déle, jelikož se často u některých pasáží pozastavuji a opravdu přemýšlím nad významem. Upřímně jsem ale očekávala trochu něco jiného, i když vysloveně zklamaná také nejsem. Akorát to prostě nebylo nic dechberoucího. Když teď nad tím přemýšlím, nedokážu ani vytáhnout celkovou myšlenku autora. Přesto si myslím, že mi kniha přinesla spoustu nových poznatků do života, z nichž si beru ponaučení. Markovo černý smysl pro humor mi celkem vyhovoval. Chvílemi k nám mluví dost laicky a vysvětluje psychologické pojmy tak, abychom jim rozuměli. Jindy jsem však měla pocit, že si z nás dělá srandu a vymýšlí si náhodná slova, která za sebe skládá bez většího smyslu. Později bych ještě chtěla dát šanci jeho knize Důmyslné umění jak mít všechno u prdele.



„Snažil jsem se žít tak, abych v hodině svojí smrti cítil radost, a ne strach.“

„Rozptýlení přichází a odchází. Potěšení nikdy nevydrží. Rozmanitost ztrácí význam. Ale vždy budete schopni si vybrat, co jste ochotní obětovat, čeho jste ochotní se vzdát.“

„Bez ohledu na to, kolik sluníčka se naší obloze dostane, naše mysl si vždycky představí tolik mraků, aby byla trochu zklamaná.“

14.02.2021

Elitu jsem přečetla snad ještě rychleji než Selekci. Kniha doopravdy ubíhala bez zbytečných vycpávek a děj mě dokázal naprosto pohltit. Příběh je to rozhodně oddechový, i když jsem kolikrát až tajila dech. Myslím, že autorka odvedla dobrou práci, jelikož to na mě nepůsobilo jako výplňková kniha mezi prvním a závěrečným dílem, jak to bohužel často bývá. Kiera mi dokázala vsunout do hlavy nerozhodnost hlavní postavy, což oceňuji. Opět mě kniha místy vracela k mé milované sérii Hunger Games. Konečně se také trochu odhalil Maxon a dovolil nám tak nahlédnou do jeho myšlenek, tudíž i do odůvodnění jeho občasného chování.

„ , Jestli má lady America vyhrát, potřebujeme plán,' usmála se přímo ďábelsky. Zazubila jsem se na ni. Nikdy předtím jsem nepoznala tak dokonale sehraný tým, jako byly tyhle tři. S jejich pomocí nemůžu prohrát.“

11.01.2021

V tomto příběhu je vidět neuvěřitelný pokrok od debutové knihy spisovatelky. Černooká mě především svým stylem psaní až tak nezaujala, ovšem tady jsem hltala každičký řádek. Konečně někdo dokázal skvělou nenucenou formou podat téma LGBT komunity. Ačkoli je hlavní hrdinka lesba, není to zde ani jednou přímo řečené a nedělá se z toho drama století. Spousty lidí totiž prohlašuje - pojďme normalizovat LGBT skupiny - jenže právě tyto „bojovníci za práva“ z toho celého dělají něco odlučitelného, až to ve mně vyvolává dojem, že homosexuálové jsou nějaký samostatný stát se svou vlastní národní vlajkou. Ovšem Anička Musilová to dokázala podat tak nenuceně, že i když jsem knihu četla, tak i teď zpětně když na knihu vzpomínám, cítím z ní pouze nepochopení. To myslím vystihuje celý příběh - nepochopení ze strany někoho hodně blízkého. Na spoustě stránkách jsem objevila myšlenky, pro které bych sama nikdy nezvládla najít slova. Soucítila jsem s autorko a bylo mi jasné, že některými okamžiky si musela projít sama. Zároveň však ze mě odpadla malá část břímě s pocitem, že na to nejsem sama, protože vždy se můžu vrátit k této knize, jež mi s jistotou porozumí.

„ Na dobu, kdy sny měly ještě sladkou chuť příslibu, že se jednou splní.“

22.12.2020

Hned na začátek musím říct, že první díl byl rozhodně lepší. Naskytli se zde části, ze kterých jsem měla husí kůži. S oběma postavami mi nedělalo problém se sžít. Měla jsem pocit jako bych tma byla s nimi a rozhodně toho hodně ve mně kniha zanechala. Je to něco jiného, než čtu normálně, ovšem moc mě to bavilo.

25.08.2020

Ze začátku jsem nevěděla, která bije, jelikož první díl jsem četla asi před měsícem. Občas jsem se ztrácela v ději, protože nejsem nějaký extra fanda DC a tyto věci jsou pro mě pořád nové. Ovšem znovu musím vychválit práci výtvarníků, která je naprosto skvělá. Nejvíc se vždy celou dobu těším na konec komiksu, kde jsou alternativní obálky. Je úžasné vidět všechny ty různé styly lidí.

25.08.2020

(SPOILER) Příběh jsem si poslechla ve formě audioknihy a musím říct, že mě to moc bavilo. Oba vypravěči tomu přispěli jen tím nejlepším a velmi dobře se to poslouchalo. Postavy tak dostali hlubší význam. Co se týče příběhu - nejvíc oceňuji úplný konec. Naprosto skvělé rozuzlení, které jsem vůbec nečekala. Za celou dobu mě ani jednou nenapadlo, že by to mohl spáchat právě Theo. Postup děje ale také není k zahození. Objevování nových informací mě bavilo V tomto případě mi ani nevadilo se vracet do minulosti, v audio verzi to bylo hezky oddělené.

+nečekané rozuzlení
+skvělá audioverze