vavria01 komentáře u knih
Takhle rychle jsem knihu asi ještě nikdy nepřečetla. Poutavé a zajímavé čtení z lékařského prostředí, mnohem pravdivější než ty všechny televizní lékařské seriály. Autorka nezapře to, že dané prostředí důvěrně zná. Navíc lze ocenit, že žádná z postav není jen typicky hodná, nebo zlá (každá v různých situacích ukáže svou slabost, ale to z ní zároveň nedělá špatného člověka). Zkrátka, za mě pět hvězd a vyrážím do knihovny pro další knihu této autorky.
O "Haně" jsem se dozvěděla až z Databáze knih a podle zdejších komentářů jsem čekala vynikající knížku. A má očekávání byla nadmíru naplněna. Škoda, že o autorce slyším poprvé, kniha mě zaujala k vyhledání jejích dalších knih.
Konečně se mi zase po delší době stalo, že jsem vzala knihu do ruky a téměř ji neodložila, protože mě příběh úplně pohltil. Autorka na mě i přenesla svou fascinaci Japonskem. Takže rozhodně všem doporučuji, čte se poměrně rychle a příjemně.
Ale divila jsem se, když jsem se v rozhovorech dočetla, že příběh má jen málo autobiografických prvků, mně to celou dobu přišlo, že je jasné, že to více méně popisuje autorčin život (studium, seznámení s japanologem, fascinace Japonskem po přečtení Afterdark a konec konců i podobně znějící jména Jana→Anna, Viktor→Igor, Klíma→Cima atd.), ale třeba se mýlím :-)
Před přečtením jsem viděla film, což mi vůbec nevadilo. Kniha je psána jedinečným způsobem, Smrt jako hlavní vypravěčka prozrazuje děj daleko dopředu, ale čtenář děj "hltá" se stejným zaujetím, jako kdyby nevěděl, co se stane. Jedna z mých nejoblíbenějších knížek, která má čestné místo v mé knihovně a ráda se k ní po čase zase vrátím.
Kniha, která se tak odlišuje od všech ostatních, co jsem zatím četla a rozhodně není bez chyby, ale současně ve mně vyvolala mnoho různorodých pocitů a podnětů k přemýšlení. Houellebecq mi svými názory a svým stylem psaní příliš sympatický není, ovšem v této knize opravdu "uhodil hřebíček na hlavičku". Kdo tuto knihu vidí pouze jako nechutné líčení sexuálních orgií a snahu šokovat, o hodně přichází.
I když se jedná o příběh z nelehké doby, pan Svěrák ho napsal jako pohlazení po duši.
Nádherné a poutavé čtení. Autorova představivost je dechberoucí a jeho popisy vás dokážou uchvátit, kniha ale zároveň neuvěřitelně rychle odsýpá. Rozhodně všem doporučuji (nejen) na letní večery.
Pro mě bohužel nejslabší Fulghum. První část působí dobře, ta druhá jako by byla z jiné knihy, vše zachraňuje závěr. Na Fulghumovy knihy mi přišla nezvykle nihilistická.
Knihu jde velmi těžko hodnotit. Váhám mezi dvěma a třemi hvězdičkami, nakonec jsem se přiklonila k nižšímu hodnocení. Příběh působí velice nihilisticky. Hlavní hrdinka se vyrovnává se smrtí matky "po svém", tedy drogami, sexem a ubližováním svým blízkým. Částečná autobiografičnost příběhu dodává na autenticitě a atraktivitě, nicméně kniha jako celek se nečte příliš dobře a ačkoliv má pouhých 150 stránek, tak na mnoha místech působí zdlouhavě.
Knihu od ostatních odlišuje hlavně du-forma, která v určitých chvílích téměř nutí sympatizovat s vypravěčem, aniž by to čtenář chtěl. Nicméně vcelku se jedná o průměrný thriller, která sráží hlavně zjevná snaha šokovat (sexuální scény) či přílišná explikace typu "kdyby mě ostatní viděli, asi by si mysleli, že jsem magor, ale to já nejsem". Škoda.
V rámci žánru románů pro ženy jde, podle mého názoru, o velice nadprůměrnou knihu. Je čtivá, během čtení vyvolává emoce a konec není předvídatelný.
Důstojné zakončení celé série. Většina knihy mě příliš neoslovila, zato závěr naprosto parádní.
Nevím, jak to Simon Mawer dělá, ale ať zvolí jakékoliv téma, vždycky mě dokáže ke čtení tak připoutat, že se od jeho knihy nedokážu odtrhnout a čtu jí tzv. "na jeden dech". Kniha samozřejmě není bez chyb (osobně mi příliš nesedla dějová linka s Ellie a Jamesem a nad některými fakty jsem skřípala zuby), ale je tak čtivá a akční, že mi nezbývá nic jiného, než dát plný počet hvězd a doufat, že Mawer v dohledné době napíše další skvělou knihu.
Po druhém přečtení a uležení v hlavě zvyšuji ze dvou na tři hvězdičky. Jak je zde již psáno, autorův styl je originální a ne každému sedne.
Příjemné překvapení. Samozřejmě nejde o žádné úžasné dílo s velkými myšlenkami a vtipy se po čase opakují a některé jsou laciné, ale v žánru oddychová četba mi kniha vyhovovala.
Velmi čtivé a dost depresivní, škoda jen, že se vyřčená fakta v různých kapitolách mnohokrát opakovala. Kdyby byla kniha stručnější, hodnotila bych ještě výše.
Pozoruhodný příběh se šťastným koncem. Klobouk dolů před Martinem a i jeho blízkými.
Zpočátku mi dělalo problém se začíst, částečně na tom má podíl množství postav, do poloviny "Rodinného přítele" jsem měla problém vyznat se v jednotlivých sestrách a v jejich vztazích a v časových skocích na začátcích kapitol. Od poloviny dříve zmiňované povídky jsem se však již začetla a závěr prvního příběhu musím naopak ohodnotit velmi kladně. Druhá část mi přišla nejtemnější a u třetí jsem se vyloženě bavila (zásnuby, teta Marči). Celkově tedy hodnotím veskrze pozitivně, jen je třeba se prokousat přes polovinu prvního dílu a nesrovnávat s Pelíšky.