valda komentáře u knih

(SPOILER) V pokračování trilogie o lidech žijících v oblasti staré Karvinné, které se nyní jmenuje Karviná-Doly. Kvůli poddolování bylo celé město nakonec srovnáno se zemí, kromě kostela, který byl původně na kopci. Kopec se propadnul a kostel naklonil na stranu. Odtud název. Druhý díl je do roku 1945 a je ještě o 200 stránek delší než první. Oblast, o které píše je určitě unikátní. Patřila k českému království, ale tím že byla na hranicích, tak se zde vždy přelévali obyvatelé početnějšího Polského národa. Když se v roce 1918 rozpadlo Rakousko-Uhersko a bylo potřeba vytyčit hranice nového státu, Československa, bylo rozhodnuto použít hranici původního českého království, přestože obyvatelé Záolží, jak se oblasti říkalo byli většinově Poláci. Samozřejmě to způsobilo jisté napětí mezi lidmi formujícími Československo. Část Poláků se kvůli perzekucím muselo vystěhovat. Celé to vyvrcholilo tím, že Poláci využili Mnichovské dohody a území připadlo v roce 1938 Polsku. Část Čechů se muselo vystěhovat. O rok později Němci Polsko napadli a území bylo přiděleno do Německé říše. Začala jedna z největších "germanizací" průmyslově důležitého území a lidé hromadně museli podepisovat prohlášení, že se stávají Němci. Poláci a Češi, kteří nepodepsali, se většinou museli vystěhovat. V roce 1945, když Němci podruhé prohráli válku, musela se část poněmčených vystěhovat. Místo nich se vrátili někteří Češi. V závěru trilogie se nejspíš dočteme, že ani ti to neměli jednoduché. Jak je vidět, tohle území je opravdu unikátní a autorka ho má skvěle zmapované a umí o tom psát. A vy se tak můžete opět ujistit, jak se dneska máme dobře.

17 26.05.2023

(SPOILER) Válka pomalu končí a všem začíná být jasné, že sen o Velkoněmecké říši se rozplynul. Pomalu se blíží čas, kdy většina těch, co převlékli kabát kvůli kariéře, budou snad potrestáni. Ale ne ještě dnes. Partyzáni podnikají čím dál víc akcí, až se jednou stane, že zastřelí tři gestapáky. Pomsta nacistů je nemilosrdná a z různých důvodů je nakonec popraveno v malé obci pod Beskydami 36 lidí. Jedna z největších tragédií 2. světové války v Československu. Autorka podrobně nastudovala celou událost a zpracovala jí formou dramatizovaného příběhu prokládaného faktografií a fotodokumentací. Je to taková autorčina odbočka. Chápu to je, že si chtěla na chvíli odpočinout od megalomanského tématu Šikmého kostela. Kniha zdaleka není tak rozsáhlá. Čte se ale jako vždy dobře, jenom to už není tolik beletrie, jako spíš dokument. A taky pokus autorky narovnat trochu vnímání této události, která byla dříve zneužita pro propagaci komunistického režimu.

12 26.05.2023

O knize jsem věděl jenom to, že je to bestseller. A že by mělo jít o několik rozhovorů s poustevníky Šumavy. Tak trochu jsem čekal soubor podivínů, kterých vám bude tak trochu líto, trochu se budete smát nebo kroutit hlavou. Překvapilo mě, jak blízko se autor k poustevníkům dostal, určitě stálo hodně času a úsilí této úrovně v rozhovorech dosáhnout. A tak jsou rozhovory dál, spíš filozofické, než povrchní. A vás donutí nad tématy přemýšlet, chápat proč žijí tak, jak žijí. Mám rád i přírodu a samotu, ale poustevníkem bych být nechtěl, protože ruch života a lidí kolem je něco, co je pro mě stejně důležité. I tak jsem si ale z rozhovorů hodně vzal pro sebe a možná i pro pochopení lidí, kteří se rozhodli žít v samotě.

12 25.03.2023

Oblast Karviná Doly, kde kdysi býval život a dnes kvůli těžbě tam zbyl jenom šikmý kostel je určitě zajímavé místo, o němž si rád přečtu historii. Nasát atmosféru Ostravy a Orlové ze začátku 20. století, rozhodně taky stojí za to. Autorka má hodně nastudováno a nejspíš několik let touto oblastní doslova žila.
Popisuje příběhy několika lidí, jejichž osudy se v průběhu let různě proplétají, zažívají všechny ty události, které se životem v hornické oblasti souvisí. Četlo se mi celkem příjemně. Bohužel jsem se ale neustále nedokázal zbavit přemýšlení nad tím, proč je tohle jeden z největších českých bestsellerů poslední doby. Kdybych nevěděl, že je to bestseller, řekl bych si, že je to prostě další historický román ve stylu "těžký život na vesnici", kterých už jsem četl mnoho a určitě jsou i nějaké o této oblasti.

12 04.02.2022

(SPOILER) Když jsem tuhle knihu začal číst, věděl jsem, že je celkem úspěšná a částečně autobiografická. Drsný život baletek, které od 10 let stráví celé mládí drilem na prestižní škole, a potom, když mají štěstí, tak třeba pár z nich se podaří tančit sólo ve známém divadle. Drsná devadesátá léta plná drog a možností.
Na knize mě dost překvapilo, jak je vlastně depresivní, autorka pořád dokola popisuje, jak hrozný je život baletky. Nic proti tomu, napsáno je to čtivě. Nějak jsem ale čekal, že se nakonec ukáže, že ten šílený dril vyústí k nějakému pozitivnímu konci. Ničeho takového jsem si ale nevšiml. Knihu bych určitě doporučil rodiči, který svou nevinnou dceru nechá za dveřmi podobného ústavu. Rozhodně bych to svému dítěti udělat nechtěl. Třeba tomu ale jenom nerozumím.
Chápu, že kniha vyvolala velké rozhořčení většiny lidí, kteří se kolem baletu pohybují, protože z popisu nevycházejí rozhodně vůbec dobře.

12 26.10.2021

Hlavní hrdina se jmenuje Paul Bäumer, je to německý voják bojující v 1. světové válce. Ale v průběhu děje celé knihy budete mít silný pocit, že vůbec není důležité jak se jmenoval a za koho bojoval. Tahle kniha hlavně realisticky, necenzurovaně popisuje, co to znamená bojovat ve válce. Myslím, že po jejím přečtení musí i ten nejzarputilejší militarista, který se každý den obléká do uniformy a s flintou v ruce si hraje na vojáčky, trochu zapochybovat o tom jak by se zachoval. Jestli by v případě, kdy by válka opravdu vypukla, nevzal svou pečlivě vypucovanou uniformu s dokonale promazanou puškou, a nezakopal by obojí aspoň 3 metry pod zem, a začal simulovat poloviční slepotu, jenom aby mohl zůstat doma.
Myslím, že je dobře, že knihu Remarque napsal tak čtivě, a že většina lidí, co přečetla za život alespoň 10 knih, jí zná. Výhodou je taky to, že je celkem útlá. Myslím, že si Remarque plně zasloužil Nobelovu cenu míru, už jenom za ty lidi, co si knihu přečetli, a místo agresivních nacionalistických stran, šli volit někoho rozumnějšího.

12 15.10.2016

Mám minimálně dva důvody, proč nevlastním nic od Applu. Mám rád svobodu, tzn. mít možnost vybrat si jaké aplikace si do počítače nainstaluji, jaké ovládací prvky, připojená zařízení v něm budu mít apod. Nepotřebuji, aby to někdo rozhodoval za mě. Zároveň mi produkty Applu přijdou předražené.
Jak by řekl Steve Jobs, bylo mnoho důvodů, proč tahle kniha mohla skončit, jako totálně na hovno. Tak za prvé, na můj vkus vyšla hodně rychle po jeho smrti, takže jsem si říkal, že to bude nejspíš pěkná slátanina, dělaná horkou jehlou, aby vyšla co nejdřív, dokud je kolem Jobse největší haló. Steve Jobs byl obrovská ikona IT, takže každý chce psát o něm životopis, protože má zaručeny veliké prodeje. Taky jsem se obával, že kniha bude něco ve stylu, Steve Jobs je boží, ááno. Steve Jobs vymyslel počítač, ááno. Steve Jobs se pro vás obětoval, ááno. Bylo prostě spousta důvodů proč tohle muselo dopadnout blbě, nebo při nejlepší aspoň průměrně.
Ale ono to tak naštěstí nedopadlo. Kniha vyšla tak krátce po Jobsově smrti, protože Isaacson jí s Jobsem psal už 7 let před tím. Bylo to v době, kdy Jobsovi poprvé diagnostikovali nádor. Život Steva Jobse je sám o sobě skvělý námět, psát o člověku, co vybudoval jednu z největších firem v IT, pak byl z ní vyhozen, následně vybudoval možná největší studio animovaného filmu Pixar, načeš byl povolán zpátky do Applu, který pomalu směřoval do bankrotu, aby z něj opět vybudoval, tentokrát už prakticky největší IT firmu. O člověku, který měl zvláštní vznětlivou povahu, držel přísné diety, zřekl se vlastní dcery a onemocněl rakovinou. Svést se na téhle vlně je sen každého autora životopisů.
Steve Jobs si ale naštěstí vybral Isaacsona. A klobouk dolů, za to, co tenhle spisovatel udělal. Opravdu si dal tu práci a za ty roky vyzpovídal kromě Jobse spoustu lidí, kteří se kolem něj pohybovali. Isaacson rozhodně není žádný kazatel jablečné víry, a někdy mi přišlo, že Jobs z tohohle životopisu vychází dost blbě. Jenomže to je přesně ono, kdyby byl Jobs průměrný sympatický chlapík, který nezkazí žádnou grilovačku, tak by prostě nedokázal, to co dokázal. Netvrdím, že Jobsova cesta je ta správná, ale myslím si, že to co píše Isaacson, se aspoň dost blíží realitě.
Kniha je docela rozsáhlá. Rozdělil bych jí do takových tří částí, které se různě střídají. V jedné části Isaacson popisuje jak probíhala práce na některých klíčových projektech, různá jednání apod. Už tohle je unikátní v tom smyslu, že Isaacson se nebojí psát celkem detailně o věcech, které by leckterá firma, a myslím, že i většina lidí v Applu, považovala za know-how, a zakázala jejich zveřejnění. Naštěstí měl Isaacson ale požehnání od Jobse a ten si samozřejmě uměl prosadit svou. Druhá část se zabývala rodinnými vztahy a bojem s nemocí, čímž je taky dost silná. Třetí pro mě asi nejlepší jsou části, kdy Jobs, nebo někdo z jeho nejbližších přátel/nepřátel komentuje nějakou událost, myšlenku, vizi apod.
Myslím, že pokud si chcete přečíst nějakou knihu, která vám dá dostatek materiálu k zamyšlení se nad řízením firmy, nebo prosazováním si svých vizí, tak tohle je dobrá volba. Těch lidí, co začínali v garáži bylo hodně. S velkou dávkou píle, správného načasování, obrovskou porcí štěstí se jim povedlo něco velkého. A teď o tom píšou spoustu knih, ale v zásadě to byla hlavně náhoda. Ale Stevu Jobsovi se na rozdíl od nich podařilo ještě dvakrát potvrdit, že to nebyla jenom velká dávka štěstí, náhody, ale že to především byl on sám, kdo tvrdil, že nebudou dělat rychlejšího koně, že produkt je důležitější než obchodníci, kteří nosí peníze, byl to on, kdo poznal, co funguje a co ne. Někdy to ukradl, někdy koupil, ale vždycky to nakonec posunul, někam, kde by to nikoho nenapadlo. Byl jeden z mála, kdo prosazoval spojení umění a vědy.
Jinak o Stevu Jobsovi a Billu Gatesovi vznikl celkem dobrý film Piráti ze Silicon Valley. Film jOBS raději přejděte bez povšimnutí.

12 08.11.2014

Humoristický román o konzervativním mladém muži, který si pořídí výstředního sluhu Saturnina, který potom jeho obyčejný život naplní mnoha zvláštními zážitky a dobrodružstvími. Nechybí afektovaná teta Kateřina a její syn, rozmazlený floutek Milouš, krásná slečna Barbora, bonmoty hýřící doktor Vlach a excentrický dědeček.
Sice krátká, ale velmi zábavná kniha, plná anglického humoru a atmosféry první republiky. Zároveň v ní Zdeněk Jirotka paroduje různé žánry, jako jsou dobrodružné romány nebo detektivky, a zároveň, stále ale v rukavičkách a s elegancí, si tak trochu dělá legraci z usedlého prvorepublikového života vyšší společnosti. Určitě se nabízí srovnání s také povedeným filmem. Oproti filmu mi přišel román ještě jemnější a je z něj cítit, že autor byl také hodně zasněná a romantická duše.

12 07.03.2011

Asi nemá smysl rozepisovat se o ději. Stačí vlastnoruční autorův námět: "Pitomec u kumpanie. Dal se sám vyzkoušet, aby vystupoval jako řádný vojín."
Kdybych si na pustý ostrov mohl vzít jednu knihu, tak si vezmu tuhle. Četl jsem ji už v dětství a bavila mě tehdy i dnes. Pro mě je Švejk koncentrovaná dávka češství, českého humoru, improvizace, vyčůranosti, atd. Je taky o mně blízkém přístupu k životu: být nad věcí, a nedělat z komára velblouda.
Pro mě Švejk je hlupák, vždyť to i sám autor napsal, tak nevím, proč je o tom taková diskuze. Jenomže Švejk je hlupák "přiznanej".
No a za války se potkává se spoustou hlupáků, kteří si myslí jak jsou důležití a chytří, a přitom jsou mnohem hloupější než on. A Švejk to ví a tak toho sem tam využije. Hlavně pro to aby pobavil okolí, a taky sem tam, aby ho rovnou nezastřelili a asi taky aby se z toho všeho sám nezbláznil. V tom jsou trochu Osudy dobrého vojáka Švejka podobné Hlavě XXII (zajímalo by mě, jestli autor Švejka četl).
Samozřejmě nelze nezmínit i dokonalé filmové zpracování Karla Steklého a skvělé načtení knihy Janem Werichem.
Asi nemá smysl dál tady pět chválu. Kdybych měl přece jenom něco vytknout, tak je to množství německých vojenských pojmů, ve kterých jsem se opravdu moc neorientoval. Ale taková prostě byla doba. :-)
PS: "Das ganze tschechische Volk ist eine Simulantenbande!"

11 16.05.2021

Tak jsem konečně dočetl poslední díl sedmidílné série o Harry Potterovi. Podaří se Harrymu a jeho kamarádům Hermioně a Ronovi konečně získat všechny viteály a porazit Lorda Voldemorta?


Budu spoilerovat.
Jsem rád, že se ukázalo, že moje oblíbená postava Snapa, není zas tak černobílá, jak by se mohlo zdát. V průběhu série to bylo mnohokrát naznačeno. V tom předposledním jsem trochu začal pochybovat, nejen o Snapovi, ale i o Albusovi, tak jsem rád, že se nakonec všechno ukázalo, i když nakonec přes mnoho nesmyslně krkolomných dějových zvratů, být tak jak jsem celou sérii doufal.
Jak už jsem psal v komentářích předchozích dílů, tak knihy jsou pro mě nejsilnější v hlavních postavách. Čtenář se prostě těší, jak ta různorodá trojce bude problémy řešit. Zároveň jsou skvělé i některé ne úplně hlavní postavy. Co se mi ještě velmi líbilo, je, že Rowlingová sice píše pro děti, ale zároveň se nebojí tlačit na pilu v melancholii (asi to není záměr, ale prostě je taková), a vůbec v horrorových a thrillerových pasážích. Podobně jako v Martinově slavné Písni ledu a ohně se nebojí, i v sérii pro takto mladé čtenáře zabíjet důležité postavy, což chápu, že každý neocení, ale pro mě to prohloubilo sílu zážitku z knihy.
Asi tu spousta hardcore fantasy čtenářů, nebo obyčejných haterů kritizuje nelogičnosti děje, plochost světa, ve kterém Harry žije, nebo hořekuje nad ukradenými nápady z jiných knih. Harry Potter by měl ale být hlavně zábava, inteligentní zábava pro mladé puberťáky, kteří si tohle často přečtou jako svou první fantasy knihu, a naopak ocení, že svět není popisován zase tak dopodrobna. A pokud je kniha chytne, tak třeba dostanou chuť přečíst si něco "náročnějšího" a třeba z nich nakonec vyrostou lidé, kteří budou mít trochu víc fantasie, a budou schopní snít i o něčem zajímavějším, než je nové auto, a dosáhnou krásnějších cílů, než je nová televize, kde se budou moct dívat na Prostřeno ve 4K.

11 22.07.2018

Asi není moc klasičtějších knih pro mládež, než Dobrodružství Toma Sawyera. Tom brzy potkává rošťáka Huckleberryho Finna, se kterým většinu dobrodružství prožívá. Řekl bych, že tahle kniha v mnohém i definovala žánr takové té literatury, kterou čtou děti dostávající se do puberty. Některé Tomovy příběhy jsou celkem dost drsné, ale to je přesně to, co takového začínajícího puberťáka nejvíc zajímá: hřbitov, vražda, tajemný dům, neprozkoumané jeskyně, strašlivý Joe Indián, atd. Tom Sawyer rozhodně není žádný Mirek Dušín a na mě taky často nepůsobil zrovna jako kladný hrdina. Týrá zvířata, pere se, pořád vymýšlí, co udělat za lumpárnu, nebo koho obelstit. Ale život není černobílý, a příběh tak působí dost realisticky. Vzpomínám si, že když jsem knihu četl v dětství tak mi Tomovo chování přišlo úplně samozřejmé. A to je asi největší síla téhle knihy, že autor opravdu rozuměl tomu, jak se děti v tomhle věku chovají, a jaké jsou jejich motivace.

10 10.09.2019

"Román z venkovské... zív ... muž pracující ve škole ... zív ... najde zde i své štěstí ... chrrr." Pokud jste dočetli anotaci a neusli, tak vám gratuluji. Znal jsem K.V.Raise jako jednoho z autorů národního obrození a rozhodl se doplnit si zase jednu povinnou četbu. Čekal jsem klasickou nudu, která ale aspoň pomůže pochopit českou historii a rozšíří mou slovní zásobu.
Kniha mě ale dost překvapila. Autorův způsob vyprávění mi přišel na dobu vzniku celkem unikátní. Většina románů té doby mi připadá rozvláčná. Autoři vždy na pěti stránkách podrobně popíší vybavení místnosti, aby hrdina mohl vejít a vzít si jabko. K.H.Rais proti tomu píše hodně svižně, protože děj vypráví v podstatě komunikací postav mezi sebou. Takže román je hodně ukecaný. Navíc autor používá neskutečně vtipné nářečí. Je to pro mě určitě objev mezi ostatními celkem nudnými autory.

9 26.10.2021

Myslím, že tohle je ta esenciální kniha, pokud se chcete dozvědět něco o tom, jaké to je jít na ryby. Ota Pavel prostě vzal hodně koncentrovaný roztok všeho krásného, co se dá u ryb potkat, přidal k němu pořádnou dávku melancholie z touhy, aby všechno bylo jako dřív. A vytvořil z toho ne román, ale jak je u něj zvykem spíše soubor sem tam navazujících povídek. Sám nejsem fanda rybaření, ale myslím, že každý kdo kroutí hlavou nad tím, co rybáři vlastně vidí v tom nudném posedávání v dešti, pokud si přečte tuhle knihu může dost změnit názor. Jinak na motivy téhle knihy natočil Karel Kachyňa film http://www.csfd.cz/film/4989-zlati-uhori/, který se rozhodně vyplatí vidět, i když jste knihu už četli.

9 27.12.2013

Povedená, velmi aktuální kniha, která vám pomůže se vyvarovat některých nezdravých návyků ve stravě a životním stylu. Takových knih je v dnešní době obrovská spousta, ale většinou se jedná o velmi odpadní literaturu, plnou rad od doktorů, kteří nedostudovali základní školu, prodejců léků, náboženských fanatiků apod. Tahle kniha konečně nabízí vědecký pohled, je vidět, že paní Strunecká má velký přehled a hlavně působí velmi nezávisle na lobby farmaceutických a potravinářských firem, takže se dozvíte, jaké v zásadě jedy, nebo předražené látky jsou vám nuceny v reklamách, jak je nahradit levnými a zdravými produkty. Podobně z vědeckého hlediska popisuje vitamíny a potravinové doplňky. Velká kapitola je věnovaná významnému "byznysu" s očkováním malých dětí. Nechybí kosmetika a nakonec, jak zlepšit domácí prostředí.
Velkou silou knihy je umění autorů popsat složité vědecké závěry tak, aby je pochopili lidé, kteří v oblasti nemají odborné znalosti a navíc zábavně a takovým způsobem, že je vše přehledné. Taková kniha tady hodně chyběla.

9 03.12.2011

Obyčejnému pozemšťanovi Arthurovi Dentovi mají zbořit dům, kvůli stavbě dálnice, od dlouholetého přítele Forda Prefecta, ze kterého se vyklube mimozemšťan, se ale dozví, že kvůli galaktické dálnici se bude bourat celá Země. A tak ho zachrání vesmírným stopem Vogonské lodi, plné byrokratických recitátorů veršů. Při cestě vesmírem dále potkají Zafoda Bíblbroxe, dvouhlavého hipisáka a galaktického prezidenta, jeho přítelkyni Trillian, a Marvina, prototyp robota, kterému byl instalován modul lidských citů, čímž upadl do těžce depresivních stavů. Podle Stopařova průvodce se dozvíte, jak je při vesmírném stopu důležitý ručník, zjistíte, kdo je na Zemi pravým pánem tvorstva, nebo třeba jaká je odpověď na otázku života, vesmíru a vůbec.
Dokonalá galaktická směs sci-fi zábavy, spousta skvělých neuvěřitelných nápadů, prostředí, postav atd. Adams má obrovskou představivost a ve svých knihách je tak trochu pánem pravděpodobnosti. Tvůrci filmu se ani nepokoušeli natěsnat do něj nejlepší a nejbláznivější pasáže (o seriálu ani nemluvím).
Nepropadejte panice!

9 08.03.2011

Významný protiválečný román, který popisuje příběhy bombometníka Yossariana ve 2. světové válce, kdy Američané dobývají fašistickou Itálii. Autor, inspirovaný svými vlastními zážitky z války, dokonale popisuje absurdní atmosféru americké armády a válečné mašinérie. Yossarian zažívá mnoho naprosto absurdních nebo i mrazivých příhod. Pozná mnoho zvláštních postav a přitom se stále pokouší dostat se nějak z toho šílenství pryč a přežít.
Román musel v době vydání (1961) působit jako výbuch těžké pumy z Yossarianova bombardéru. V době, kdy byly média plné vojenské propagandy, všude vlály vlajky a hrdinové psali memoáry, tak Heller přišel se švejkujícím Yossarianem, který má příšerný strach, že ho všichni chtějí zabít, většinu času tráví simulováním v nemocnici nebo v bordelu. Heller je skvělý ve vytváření naprosto bláznivých parodujících situací (Milovy vajíčka, nahý muž na stromě, důležitý pumový rozptyl, major Major Major Major ...), nebo vyšinutých dialogů (Kdy jste neříkal, že vám nic nemůžeme dokázat?). Dokázal jsem si opravdu dobře představit celou tu specifickou atmosféru americké armády. Je také poznat, že má z války mnoho vlastních zážitků, tak jeho popisy bojové akce jsou hodně silné.
Trochu jsem měl problém s tím, že ze začátku na mě text působil trochu zpřeházeně, neurovnaně. Některé věci se vysvětlí až později. Celý román není tolik ucelený, je to spíš soubor mnoha příběhů a to společně s docela velkým počtem postav trochu brzdí ve čtení. Některé situace mi také přišli zbytečně nereálně přehnané. Zpočátku jsem si taky říkal, přesně v duchu Hlavy, kdo je vlastně tady blázen, jestli podivné postavy knihy, Yossarian nebo snad autor. Yossarian na mě působil jako nesympatický, cynický, povrchní frajírek, ale postupně mi začalo docházet, že to je nejlepší obrana, kterou vyděšený Yossarian ve válce má, proti tomu, aby se z toho všeho sám nezbláznil. Film je taky povedený.

9 07.03.2011

Příběh o kocourkovi z Hrusic, který uměl mluvit, kamarádil se s Pepíkem a společně naučili mluvit i Pašíka, kozla Bobeše, a malého kocourka Nácíčka. Četl jsem ve vydání o dvou dílech.
Tohle je pro mě jedna z nejdůležitějších knih hlavně proto, že se mi v dětství tak líbila, že patřila k těm vůbec prvním, co jsem přečetl. Do teď si pamatuji, že jsem jí celou přečetl nahlas, aby i ostatní mohli ocenit, jaká je to zábava. Kromě krásných Ladových ilustrací obsahuje kocourkův příběh taky mnoho správně bláznivých situací, třeba když Mikeš uhání na slonovi skrz Hrusice, apod. Zároveň autor do knihy nenásilnou formou přidal různá poučení o tom, jaké jsou ty pravé životní hodnoty. Každopádně je jasné, že Lada dětem rozuměl, a často měl pochopení, stejně jako Mikeš i pro rošťárny, které děti vyváděly kdysi, stejně jako dnes. A proto si myslím, že Mikeš i Ladovy knihy, jsou i po sto letech stále stejně čtivé a aktuální.

8 16.12.2018

Blair Witch 0. V roce 1959 se skupina vysokoškoláků vydala v zimě na výpravu na Ural. Existuje celkem podrobná dokumentace v podobě mnoha fotografií dovádějících studentů a studentek na výpravě. Přepisů jejich deníků atd. Kromě zhoršeného počasí na první pohled nic nenaznačuje, že výprava skončí tragédií. Studenti jsou nalezení v blízkosti svého stanu, popálení, se zlámanými kostmi, zmrzlí...
Na jednu stranu existuje dokumentace, na druhou stranu se neštěstí stalo v Sovětském Svazu v padesátých letech, takže je dost možné, že některé dokumenty se buď ztratili, nebo upravovaly.
Každopádně je to záhada, kterou se zatím nepodařilo rozluštit. A všechno to, co se kolem dělo, z informací, co máme, zní opravdu hodně děsivě.
Proč studenti opustili stan ve špatném počasí, proč mají na těle tolik ran. Napadl je snad domorodý kmen Mansijů, jejichž tajemné značky vyryté do kůry stromů studenti fotili? Založili snad tábor na jejich posvátném místě pod Mrtvou horou? Nebo je důvod jinde: zvláštní jev extrémního počasí, vybuchlá kamna ve stanu, zvířata, ufouni, tajná ruská zbraň?
Autor se v knize pokusil sepsat všechny informace a teorie, které kolem případu jsou. Myslím, že minimálně její první část, s vyprávěním o výpravě je povedená. Druhá část, kde se popisují teorie a přidávají různé aktuální útržky, už mi přišla trochu šitá horkou jehlou. Tady jsem si více než jinde říkal, že by se hodila ruka nějakého editora, která by z knihy nekompromisně vyškrtla cca 100 stránek. A taky jsem měl takový pocit, že prostě nebyly moc peníze a čas dát si s knihou ještě trochu víc práce.
PS: Každopádně pokud jste táborník a spíte pod stanem ve volné přírodě, tak doporučuji tuhle knihu nečíst. Protože po jejím přečtení, už jakýkoli zvuk, který v noci ve stanu uslyšíte bude nějaký šílený vraždící duch, který si pro vás přišel.

8 06.12.2017

Asi každý musel už někdy slyšet o německých koncentračních táborech. Po tom, co je spojenci osvobodili, tak byly dost podrobně zdokumentovány. Sovětský svaz ale nikdo neosvobodil, takže se dlouho nevědělo, že Rusko s vyhlazovacími tábory začalo mnohem dříve. A navíc v mnohonásobně větším měřítku, s pořádnou dávkou chaosu. Na rozdíl od pořádkumilovných Němců, kteří každého zplynovaného Žida pečlivě zdokumentovali, v Rusku zmizely statisíce lidí a jediné, co po nich zbylo je pár shnilých dřevěných prken uprostřed sibiřské tajgy. Žádné dokumenty, žádné fotografie. Desítky let žili lidé v Sovětském svazu v nejistotě, jestli si pro ně nepřijde tajná policie NKVD a odveze je někam, kde nejspíš zemřou hlady, a nebo podlehnou zraněním z výslechu, zmrznou, nebo se upracují. Důvod uvěznění nikoho nezajímá, je potřeba splnit normu počtu zatčených.
A. Solženicyn si prožil gulagovské peklo, a byl jeden z prvních, co se rozhodli, dát vědět zbytku světa o tom, co za šílenství se v Sovětském svazu děje.
Je potřeba vzít v potaz, že tohle je odborná literatura. Předtím napsal Solženicyn Jeden den Ivana Děnisoviče, aby se zpráva o gulazích dostala mezi co nejvíce lidí. Tohle je ale první díl trilogie, kde se Solženicyn snaží, co nejpodrobněji zmapovat celý obrovský systém zatýkání a gulagů, který v Sovětském svazu fungoval. Z textu je hodně patrné to, že Solženicyn se snaží být co nejdůkladnější a nezapomenout na žádný příběh, který mu někdo ve vězení vyprávěl. Snaží se popsat všechny cely, které navštívil, nebo o kterých se vyprávělo. Detailně popisuje nesmyslné procesy, které se vedly proti nevinným lidem, apod. Tohle je samozřejmě velice důležité pro historii, aby se na tuto zrůdnost a na lidi, kteří se na ni podíleli nezapomnělo (Solženicyn se nebojí psát konkrétní jména). Ale samozřejmě to hodně natahuje celý text, a tak bych knihu doporučil spíš historikům, než jako populárně naučnou.

8 02.08.2017

Z temného vězení Azkabanu, které je hlídáno strašlivými Mozkomory, utíká šílený a nebezpečný vězeň Sirius Black a všechno nasvědčuje tomu, že za další svou oběť si vybral Harryho Pottera. Harry všude vidí podivná znamení psa, která asi znamenají blížící se smrt. Mozkomoři pátrající v Bradavicích po Siriusovi se snaží ze všeho živého vysát veškeré veselé vzpomínky. Čím trpí nový učitel Obrany proti černé magii Remus Lupin? Bude muset být hypogrif Klofan odsouzen k smrti kvůli malé nehodě? Jak s tím vším souvisí Ronova krysa Prašivka a Hermionin kocour Křivonožka? Jak je možné, že Hermiona stíhá tolik předmětů najednou? K čemu je Pobertův plán? A podaří se řediteli Brumbálovi překazit Snapovy nekalé plány?
Zatím nejlepší díl série. Rowlingová hodně přitvrdila. Jak je vidět z anotace, tak celý příběh je dost temný. Ale i v ostatních aspektech typických pro sérii, je tenhle díl hodně silný. Např. ústřední trojce přátel dostala velký prostor. Zároveň přibyly další skvělé nové postavy, jako je profesor Lupin nebo šílený Sirius. Dostal prostor i Brumbál a Snape. Za tohle všechno velký palec nahoru. Rowlingová se sice opět drží schématu, jako v předchozím díle, že pomalu buduje děj, aby na konci mohlo dojít k velkému finále, ale v tomhle díle jsem to naopak spíše uvítal. Možná to finále bylo v některých okamžicích už trochu přes čáru, co se týče překombinovanosti, ale vem to Voldemort... :-) Myslím, že teprve tenhle díl definitivně prokázal, proč je Harry tak populární, a kdyby už nevznikl žádný další, tak by se o něm stejně psalo v čítankách.
Jinak film je oproti předchozím dílům taky hodně povedený. Alfonso Cuarón zvolil hororové zpracování, které v knize tak úplně není. To dalo filmu oproti knize další rozměr. Jinak je film taky plný různých skvělých nápadů, které v knize vůbec nejsou. Film by ale asi musel mít 4 hodiny, protože podle mojeho názoru, má chvílemi hodně kulometný děj. Když jsem ho viděl poprvé, tak jsem se opravdu dost hodně ztrácel v motivacích postav, proč se jednou chovají takhle a podruhé úplně jinak. Kniha je ale rozhodně mnohem lepší, ve filmu mi chybělo spoustu naprosto zásadních scén. A taky nedostal vůbec prostor Křivonožka :( Taky nechápu, jak ty dnešní děti musí být otupělé. Já kdybych na ty Mozkomory koukal v 7 letech, tak měsíc nevylezu z domu.
Každopádně doporučuju Harryho Pottera, pokud chcete číst něco v angličtině. Rowlingová není literární onanistka, jde jí hlavně o vyprávění děje, takže tomu jde dobře rozumět.

8 30.04.2013