ujira komentáře u knih
Milé, poetické, vzpomínkové čtení s lehce smutnou závěrečnou linkou z jedné velké židovské rodiny. Pan Fischl píše krásným jazykem, okořeněným humorem a lyrikou.
Co naplat, mám pro Klímu slabost. Jeho knihy , ač s obyčejnými hrdiny a obyčejnými příběhy, mne neobyčejně zaujmou. Tak stejně tahle. Dobře napsaná, čtivá, přesto nechybí hlubší psychologický pohled na život a jeho nesnadnost, na všednodennost.
kniha s úžasnými ilustracemi a méně úžasným obsahem literárním.
Inspirativní a zajímavá publikace. Škoda, že dnešní domy už nemají domovní znamení a že zanikly např.vývěsní štíty jako dobrý způsob reklamy, souvisí to s odosobněním architektury a ztrátou duše domů.
Dá se diskutovat, zda autor skvěle a neobvykle zachycuje pochody psychického šílence, nebo jen nezajímavě popisuje psychologické anomální duševní poruchy jednoho vyvrhele. Autorovi dám ještě jednu šanci s nějakou jinou knihou, ale tahle asi nepatří mezi jeho nejtypičtější a nejlepší.
Podle mne ještě lepší ,,návrat,, k tématu bílého muže vychovaného indiány a dále se rozvíjející dilema, která skupina je na tom lépe. Rezonuje mi stále, že přes překážky, porážky a pronásledování je život,, primitivních,, mnohem bohatší a v souladu s přírodou.
Škoda, moc mě to nezaujalo, literárně nedonošené a nevyvážilo to ani aktuální ,,dramatické.. téma, které podtrhuje krátkost povídek. Jenže chybí zralost obsahu. Jako tvrdá, zelená hruška, láká k zakousnutí, ale vylomíte si na ní málem zub.
Moje první Monyová, lehká, čtivá, plytká. Jednou za čas příjemná oddechovka.
Dodnes si v těch kartičkách s radostí a nostalgií zalistuji. Ovšem Googl je rychlejší.
Zkušenosti s americkým zdravotním systémem jsou nelichotivé, odstrašující, díky za naše ,,nedokonalé,, české zdravotnictví.
Zajímavá kniha postřehů a vzpomínek ze života vědce. Roztěkanost, kterou tu mnozí zmiňují ,je charakteristická autorovi. Jak žije a myslí, tak píše.
Škoda, že autor nedokázal tohle téma zpracovat více čtivě, prolínání dějové historické a současné linky mohlo být přidanou hodnotou, naopak bych ubrala dějových odboček, které
jen přidávají stránky, rozmělňují jinak zajímavý námět a unavují. Bohužel ani tato druhá Morrellova kniha mne nepřesvědčila o výjimečnosti autora.
Bohužel, foglarovky mne nezaujaly, Velinský mne také nebavil. Četla jsem, abych pochopila, v čem tkví kouzlo těchto dobrodružných chlapeckých próz, ale neshledávám na tomto druhu literatury nic kultovního ani literárně skvostného.
Posloucháno v audioversi, ale ani tak jsem to nemohla překousat, hrozná hloupost. Mumínci snad nemohou oslovit ani dětského čtenáře, naše pohádky a pohádkové příběhy pro děti měly vždy vysokou úroveň, tak snad neklesneme.
I literaturu faktu lze psát čtivě, ale pan Stehlík to bohužel neumí. Je to suchý popis historické události , životopis seskládaný sice poctivě, leč fádně. Nemá to náboj ačkoli Kubišův životní příběh je tak nabitý.
Čím jsem starší, tím víc Hrdinovi Groenova románu rozumím. Žít a nechat žít se stává i mým mottem. Docela zajímavá rozprava o smyslu stárnutí a hledání si vlastní cesty. Západní společnost stárne a potýká se s deziluzí reklamních výzev po aktivním stáří, po odchodu do důchodu už toho moc nezbývá a to i za předpokladu, že je člověk nezávislý a relativně zdravý.
Vyprávění jemné, romanticky moravské, provází nás českým rokem, zvyky a tradicemi, vyprávění o ideální rodině a vesnici. Krásné, milé.
Vyzrálejší dílo, s prvky autobiografickými, zajímavá sonda ze života českého disentu.
Byly doby, kdy jsem považovala Lenku Procházkovou za jednu z nejlepších autorek současné české prózy a četla od ní vše, co se dalo. Dnes už si nemohu vzpomenout o čem tato kniha byla, takže asi průměrná četba bez výrazného přesahu.