Terva komentáře u knih

„Akta X
jsou typickým výrazem
devadesátých let,
protože dávají možnost
o všem pochybovat.“

„Není v nich žádné řešení, žádná odpověď.“

Druhý neoficiální průvodce seriálem Akta X má o jednu řadu víc. Tedy se zaobírá třemi prvními řadami populárního seriálu. Prvním dvěma řadám jsem se věnoval v tom zeleném neoficiálním průvodci a tak bych se zde soustředil na řadu třetí. Ale ještě než to udělám, vyzradím některá základní fakta a nic nebudu tajit. Nejdříve je tu pár informací o hercích a tvůrcích seriálu, lokality pro natáčení a pár střípků informací o vzniku seriálu.

Citát: Chris Carter se rozhodl do seriálu pevně zakotvit realitu tím, že proti záhadným paranormálním událostem postaví jako protiklad vědecký skepticismus Scullyové.

Nejbohatší nadílka je formou informací o samostatných dílech v seriálu. Najdete tu třeba datum prvního vysílání, scénáristy, režiséry a hlavně obsazení. Jména nejen herců, ale i postav, které ztvárnili. Dále stručný obsah každého dílu a pak delší povídání na dané téma, postřehy a střípky z natáčení. Tak že opravdu bohatá nadílka pro všechny fandy seriálu. Bohatá studnice informací od A až do Z. Prostě vše, co se o vzniku různých dílů v tomto seriálu můžete dozvědět.

Citát: Jsou dvě věci, které nebudu dělat ve svém volném čase: mluvit o Aktech X a přemýšlet o tom, jak mě lidi vnímají (David Duchovny)

A teď něco málo o třetí řadě. Vždycky jsem byl přesvědčen, že kdykoliv se v seriálu objeví nějaký mimozemšťan, vždy ho doprovází spousta politiky a tajností. Zamlžování a tajnosti, to je vždy okolo mimozemšťanů zatažená opona. Ale je tu několik velmi nádherných dílů i bez mimozemského přičinění. Například velmi mrazivý je díl S03E11 nazvaný Zjevení (Revelations), zde jsou postavy Mulder a Scullyová prohozeny myšlenkově a chovají se jako jejich protějšky. Mulder tu například šíří skepci, kdežto Scullyová je schopna uvěřit.

Citát: Zjevení zpočátku vypadalo jako dost obtížná epizoda. Patřilo k těm měkčím epizodám, a k těm je třeba přistupovat opravdu opatrně, aby Akta X neztratila své hlavní rysy.

Asi nejzajímavější a vlastně nejvtipnější epizodou bych označil tu s názvem Válka koprofágů (S03E12). Mě osobně se tu líbila dr. Bambi Berendaumová, kterou ztvárnila herečka Bobbie Philipsová. Přitažlivá herečka, kterou můžete třeba zahlédnout v televizním filmu Chameleon si tu zahrála pěstitelku švábů. Zajímavostí je, že při natáčení používali tvůrci živé švábi, ale ze dvou různých pěstitelských kolonií, a ti se mezi sebou nesnášeli.

Citát: Spoustu legrace jsme si užili i se zvuky, které švábi vydávají. Protože to měli být mimozemští švábi, chtěli jsme zkombinovat zvuky, které vydávají brouci, s něčím kovovým.

Co mě však nejvíc překvapilo v této řadě jsou dva díly na sebe navazující. Tím jsou Piper Maru (S03E15) a Apokryf (S03E16). V těchto dílech (64 a 65) se objevuje černá hmota mimozemského původu. Pro větší pochopení, a tak trochu ze srandy, bych tuto hmotu popsal jako Venom. Ano, Marveláci mě teď pošlou do „Já jsem Groot“, ale já si nemohu pomoci. Tato látka se dostává do těla formou černé tekutiny, lidi nezabíjí, protože po opuštění hostitelského těla, lidé přežijí. Akorát není ukecaná jako Venom, ale pro mě je to Venom.

Citát: Epizodu Piper Maru nám seslalo samo nebe. (Režisér Rob Bowman)

132 03.04.2022

„Na Solárii
je každý v něčem
buď jediný
nebo nejlepší,
nebo obojí.“

Druhá kniha, druhý příběh detektiva Eliáše Baleye a R. Daneela Olivawa, který mistr Isaac Asimov napsal již v roce 1957. Už v té době dokázal pan spisovatel s roboty takové divy, že se nám nad tím tají dech. Dokonce už vymyslel i kolonizaci 49 světů. A ačkoliv se všichni skoro vyvíjejí, Země naopak čelí přelidnění a nemocem. Ale i tak si vnější světy sem tam s něčím neví rady. Proto vraždu na Solárii musí přiletět vyšetřit pozemský detektiv. Sci-fi a detektivka možná nejde dohromady, ale pan spisovatel to dokázal.

Citát: Ale já přeci nemůžu opustit Zemi!

Líbí se mi ten obrovský paradox, pozemšťan, který se bojí oblohy a slunce je nucen řešit případ na planetě, kde se naopak strašně bojí pozemských nemocí a doslova se štítí pobytu mezi dalšími lidmi. Geniálně vymyšlená situace, u které si čtenář říká „to přece nemůže fungovat!“. Nakonec zjistíte, že to funguje a Lie Baley i R. Daneel Olivaw se na Solárii ocitnou. To, co tam prožijí je nádherná detektivní spolupráce a skoro po vzoru Sherlocka Holmese se vydávají k cíli. Tedy vraždu vyřešit.

Malá ochutnávka:
Bylo to přece naprosto směšné, dětinské, tohle předstírání, že Pozemšťané můžou ovládnout vesmír. Dobývání Galaxie! Galaxie byla Pozemšťanům uzavřena. Měli ji už zabranou Vesmířané, jejichž předkové byli sami před staletími Pozemšťany.

I když je to o tři roky dál od Ocelových jeskyní, je tu poznat, že se Isaac Asimov se svým dílem hodně posunul. Jeho technika je propracovanější a logičtější. Ano, sice je tu stále lidstvo závislé na jaderné energii, která určitě byla, za dob života pana spisovatele, vrcholem technologií, ale i on už pomalu chápe, že s jaderným štěpením to prostě dál nepůjde. Proto se už tady (napsáno 1957) dostává do popředí solární energie jako záchrana. A k tomu ještě další věci, které ale nebudu prozrazovat. To by jste měli moc jednoduché.

Citát: Člověk přeci ani nemohl přátelsky milovat Daneela Olivawa, který vůbec nebyl člověk, ale robot.

Musím přiznat, že Nahé slunce se mi líbilo mnohem víc, než Ocelové jeskyně. Je tu náznak možností cestování na jiné planety a upozornění na to, že i tyto Vnější světy mají své chyby a nedostatky. Je to mrazivé, hlavně poslední kapitoly této knihy. To, co v nich Isaac Asimov rozvíjí je šílené až geniální. Rozhodně mi z toho čtení vstávají chlupy na těle i dnes. Tohle si zaslouží plný počet.
(Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ )

Citát: Robot uvažuje logicky, ale ne rozumově.

132 06.09.2021

Tak kde máš toho ducha?
Jak to, že jste dva?
Tohle je moje kolegyně Lesley Mayová.
Proč máte masku?
Protože mi odpadl obličej.

Třetí příběh ze série Řeky Londýna přináší opět další překvapení. Myslel jsem si, že kvalita příběhů bude mírně klesat, ale je vidět, že Ben Aaronovitch má co říci a v rukávu má ještě pár es. V tomto příběhu opět najdeme odlehčený britský humor, nám známé postavy, pár nových přírůstků, zažijeme další dobrodružství a zde je přidána i špetka napětí až hororu. A nesmí chybět pár narážek na Harryho Pottera.

Malá ochutnávka:
Metropolitní policie zaujímá k vyšetřování vražd velmi přímočarý postoj, není jí vlastní instinkt detektiva ani rafinovaná logická dedukce soukromého čmuchala. Ne, metropolitní sbor na problém rád vrhne kvanta lidí a sleduje každou jednu potenciální stopu, dokud se nevyčerpá, dokud není dopaden vrah nebo stářím nezemře vrchní vyšetřovatel....

Opět se to lehce čte, příběh nabírá na otáčkách zvolna, krásně se tu čtenáři dávkuje děj, nic není ponecháno náhodě. Jen jsem měl pocit, že tu není nějaká silnější scéna, která by se čtenářům vryla do paměti. Například v předcházejícím příběhu to byla eskapáda ze sanitkou, v první příběhu to rozhodně bylo skákání z mostů Matky Temže – to vše jsem si zapamatoval, ale zde taková silná scéna chybí. Proto také jen ty čtyři hvězdy.

Citát: Člověk by si myslel, že polda, co je zároveň čaroděj, bude zajímavější. Harry Potter nebyl takovej suchar. Vsadím se, že i Gandalf by tě přepil.

132 14.07.2020

„Život a smrt jedno jsou.“
„Kdo se smrtí
se nesmíří,
života neužije,“
řekl Ten druhý.

„Je to zvláštní, zúčasnit se konce civilizace a přežít ho.“

Příběh „Cynik“ začíná přesně tam, kde příběh „Dobrák“ končí. („Aby ses z toho nepo. . .“ povídá Ten druhý) Respektive první příběh končí před setměním a téhož dne začíná toto dobrodružství. („Fakt, plnohodnotná informace, rýpnul si Ten druhý. . .“) Pravda je, že jsem měl raději, když byl hlavní dvojhrdina sám, nebo i když byl s Jonášem, to se ještě dalo. Protože účast více lidí mi v postapokalyptickém světě, okupovaném mimozemšťany, připadá celkem rušící. (Jak to řekl Ten druhý: Zbytečná! . . . ) Nerad to říkám, ale Ten druhý má pravdu. Moc lidí znamená moc opatrnosti, moc rozkazů, moc pohlcení osobnosti a moc starostí o ty druhé. (Hele, hele, máš nějaký problém s Těmi druhými? . . . ) Tak že jsem netrpělivě „čekali“ až se příběh pořádně rozjede.

Malá ochutnávka:
Tak jak se cítíš? Řekl ráno Ten druhý.
Cítil jsem se odpočatě a měl jsem dokonce i něco jako hlad. Zato Singhaia nevypadala dobře, opravdu ne.
Sakra! Sakra sakra sakra!!! začal jsem horečně tahat věci z lékárny.
Zapomněl jsem jí včera dát triádu. Když jsem ty tři injekce vbodl, veškerý hlad mne přešel. Budu to muset dělat každé ráno ještě dalších deset dnů. Třetí den bude navíc zpestřen vyndaváním stehů.
To se moc nenajíš, poznamenal Ten druhý.

Naštěstí hrdina a ani Ten druhý nechtějí pap-anc-tek, (ani se neptejte, z čeho pochází) tak že dokonáno jest. Vedl jsem s Tím druhým dost dlouhej rozhovor o tom, jak se zachovat a nakonec jsem se shodli, že „ve dvou se to lépe táhne“. Takže oba hrdinové, Jonáš a Singhaia pokračují v cestě sami a spolu ve čtyřech. To je dobré nakročení k dalšímu dobrodružství. Minimum lidí, více šancí. Sranda teprve začala operací. Nebo spíš odstraněním dvou prstů na ruce Singhaiy. To jsem omdlel a musel to za mě dočíst Ten druhý.

Citát: No, vidíš, že vidíš. Je lepší přijít o obě chodidla než o jedno oko.

Čtyři měsíce byl klid. Jen jízda a jízda a jízda . . . a sex. Ano, ano, čtete správně, v příběhu je i sex. Ale neptejte se jaký, byl jsem nucen mít nasazené brýle na řízení saladina, koukat dopředu a na uších sluchátka s hlasitou hudbou. Ale sex byl asi dobrý, protože Ten druhý už docela dlouho mlčí. Pak se to zdramatizuje. A bylo načase. Jenže to drama nejsou jen pavouci. Příběh nabere zajímavý směr a pak ještě lepší. Další amputaci jsem s Tím druhým četli společně. No prostě, užíval jsem si každou větu, každou akci i každou ironickou poznámku Toho druhého. Mám pocit, že jsem se u toho i pochechtával. Opět perfektní. Dal bych deset pavouků, ale všechny jsem je snědl. Motýlci musí stačit.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ )

Citát: Lepší si nachcat na hlavu, než v tom celou noc ležet.

PS – Už snad ani nebudu připomínat scénu „hledání neviditelného kola v poušti“. Je to jen malý odstaveček, ale mě utkví nadosmrti v hlavě . . . vlastně už tam mám Toho druhého. To je podle mého (vedle srnek) nejgeniálnější scéna v české, zahraniční i mimozemské beletrii. Nezáleží na velikosti, ale na poselství.

Citát: Hvězdy zrudnou krví našich nepřátel, máme nového boha a máme cíl. Cesta krve může začít.

131 27.02.2023

Nastražte uši!
Bez sluchu to nejde.
Vždy s klidem.
Naslouchání.
Jenom publikum.

Vůbec netuším jak vy, ale já, jako městská hrouda, se do lesa opravdu moc nedostanu. Sem tam jednou za rok na houby. Jenže to spíše hledím k zemi a pozoruju utíkající fungi, které se předemnou schovávají a já tak nedostanu šanci dostat je do svého perorálního otvoru. Určitě pak nemám čas pozorovat ptáky, kteří jsou v mé blízkosti, a svým posměšným zpěvem dávají jasně najevo, jak jsou rádi, že jejich rostlinní přátelé utekli. Houba kdysi byla rostlina, teď už je to jen houba. Ale zpět k ptákům. Musel bych si vzít dalekohled a vyrazit na celodenní výlet. Jenže, zas tak mě to neláká. Ptáky miluju. Pravda, více papoušky, ale celkově mám velmi kladný vztah, ke všem tvorům, co dokáží létat.

Citát: Les je víc než jenom stromy. A není les jako les.

Když už se nedostanete do lesa, musí hora k mohamedovi. A tím mohamedem je v tomto případě německý spisovatel, fotograf i pozorovatel Klaus Nottmeyer. Dal dohromady tuhle nádhernou knížku. (pozor, existuje víc knih, nejen z lesa) Hned, jak jí otevřete, musíte žasnout. Začíná to anatomií ptáků a pokračuje sérií 24 fotografií, nejčastěji viděných ptáků v lese. Ano, 24 se zdá hodně, ale to jsou jen ti „vidění“. Existuje spousta těchto teplokrevných obratlovců, kteří před váma obratně zmizí a jen si zlehka zatrylkují. V této antologii najdete opravdu všechno. Dokonce se budete i divit u některých ptáků, že jsou řazeny do „lesního“ teritoria. Já byl například překvapen u některých druhů čápů.

Citát: S pozorováním ptáků je to jako s učením cizího jazyka, čím dříve začnete, tím lépe.

Dohromady tady najdete 64 druhů ptáků a zhruba okolo 150 odnoží tipu nisius, milvus nebo třeba cornix. To jsou jen malé rozdíly mezi stejnými druhy. Kecám jak encyklopedie, co? Je to však tím, že jsem si tuto knihu přečetl, prohlédl všechny ty okřídlené a sem tam jsem si i něco zapamatoval. Ale nemyslete, že mám vztah k ptákům jen v knihách. Díky jedné místní Mostecké uživatelce už jsem zaregistrovaný v ornitologické společnosti a poskytuji jim statistiky krmených ptáků. Ovšem jen za mým oknem v hlavním městě. A to bude téma mého příštího komentáře k jiné knize o ptácích. Tohle je krásná a vyčerpávající publikace, kterou doporučuji všem ptákům.

Citát: Podle dnešních zákonů musí být každá plocha, na níž byl vymýcen les, do dvou let znovu osázena.

131 15.01.2023

„V každém davu
se vždycky najde někdo,
kdo netuší, o co jde, a řve:
„Mrdat!“
nebo „Ukaž kozy!““

„V jedné předaleké galaxii“.

S Legií se to má tak, že „jednou jsi nahoře, jednou dole“. (ve vesmíru je to ještě horší, tam nevíte, jakým směrem) Aga je rozhodně hodně nahoře. Syrové, akční, srandovní, s trochou sexu a hodně krve. A vlastně už ani nevím, co o tomto příběhu více napsat. Nic mě tam nevadilo, všechno to mělo řád. Na konci dokonce i náznak vyšších možností a dalších cílů. Potyčka s archeology, získané schopnosti Kapitána Bouchače alias Moravce, nepřekvapující sex, ale naznačující další možnosti, které vás nenechají na pochybách, že je mistr Kotleta schopen jít ještě dále (nebo hlouběji?), ...u těch emzáků člověk nikdy neví.

Malá ochutnávka:
Karskému komandu velela Sekáček. Šlo o jednu z nejdrsnějších karských vyšetřovatelek. Přesto ale nesplnila svůj rozkaz a místo nařízené popravy nás zachránila. Měl jsem takové ženy rád – tvrdé, drsné, ale přemýšlející nad tím, co dělají a proč. Civilní karský oděv, jejž měla na sobě ona i tři členky jejího komanda, připomínal kabát, který jsem nosil na Jednotykadlákovu památku. Zdálo se, že se v něm necítila zrovna nejlépe. Nejspíš to byl dar od tanečníků petragunu.

Na konci tohoto příběhu je vystínováno pokračování, které napsala Kristýna Sněgoňová. No, přečetl jsem si pár komentářů a moc to lidi nechválej. Tak že se toho trochu bojím. Navíc, „Pán hor“, jako fakt? Kdo dá vesmírné lítačce takový název? Trochu mi to připomíná názvy ze série JFK (John Francis Kovář). Po chvilce rozvažování další knihu zatím odkládám, protože si chci zanechat dobrý pocit z Agy. Tohle je zatím nejlepší příběh ze série Legie. A já doufám, že přijdou ještě lepší nebo alespoň na stejné úrovni. František Kotleta za toto dílo dostává deset půlek plnohodnotných Hetešáků.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ )

Citát: Znovu a znovu mi dochází, jak je vesmír obrovský a pro nás lidi neznámý a nebezpečný.

131 04.07.2022

„Mor je to, mor!
Ze začátku
to máš na kůži
a pak tě to začne
žrát uvnitř. Je to mor“.

„Ať žije válka!“

Karel Čapek byl génius nebo měl přístup k hodně staré historii lidstva. Dějiny se totiž neustále opakují a lidstvo si zatím nikdy neuvědomilo, jak by bylo důležité změnit myšlení a přístup k sobě a ostatním lidem. A tak čas od času se tu objeví nějaká nemoc, která se snaží lidstvo vyhladit. Zde jí říkají Bílá nemoc, lékařsky Morbus Tshengi, podle profesora Čenga, který ji jako první popsal v Pejpinském špitále.

Malá ochutnávka:
Tak si představ, maminko, že mě dnes pan baron jmenoval vrchním účetním. Víš, kolik kolegů si na to místo brousilo zuby? A všichni pomřeli na tu Bílou nemoc! Zaplať pánbůh, že ji tu máme! Bez ní by se nám tak nedařilo.
„Tak bys neměl mluvit!“
Ale vždyť je to pravda! A nám se už nemůže nic stát, prý na ni objevili lék!

Vizuálně je tento komiks v tmavých barvách, nakreslen na jednoduchém levnějším papíře. Ale zase je to na úkor ceny, protože komiksy v této řadě nejsou předražené a může si je pořídit opravdu každý. I chudí a malomocní, pokud tedy udrží mír a svět bez války. Ano věčný mír – takový zločin, když jsme vydali tolik miliard za zbrojení. Tohle je nesmrtelné téma, nesmrtelný román. Nevím, jak si povede jeho komiksová verze, ale mě se to líbilo.

Citát: Copak se tohle může psát? Od čeho máme cenzuru?!

ZAJÍMAVOST: Jan Štěpánek věnoval tuto knihu všem zdravotníkům, kteří v první linii bojovali a bojují proti covidu-19.

131 04.07.2022

(SPOILER) „Zakroutím hlavou,
zamlaskám,
protože bych si dal
pivo a panáka a cígo,
a vydám se za knížkama“

„Lidi jsou strašně divný zvířata“.

Ty dva citáty nahoře vlastně vystihují skoro celý děj tohoto příběhu. Obsahově to není zas tak složitý. Vincent Krhavý, neblaze proslulý likvidací „dárců“ orgánů, skončil v Odpočinku a musel vzít za vděk místní knihovnou. Avšak ke knihovně patří i kostel. Takže k půjčování knih dostal bonus. Jako farář, který vede nedělní mše. Příběh není tak strhující jako předešlá Posmrtná predace, avšak je to stále legrace plná slovních hříček, ironie, chlastu, hudby a knih.

Malá ochutnávka:
V týhle hnusný a nepřejícný republice máme takový rčení, že nikdy nejni tak zle, aby nemohlo bejt ještě hůř. A je pravda, že obvykle jsou to jen cynický kecy, ve kterej se odráží naše nátura – takovej ten důvod, proč o nás náckové za druhý světový mluvili jako o smějících se bestiích a většinu z nás hodlali zplynovat.

Pan Koubek má slovní dar. Dokáže slova ve větě tak nádherně poskládat, že to ve mně vyvolává takový zvláštní pocit, zda tou větou vůbec myslel to, o čem píše. Rozhodně se jeho slovní větné formace lehce a rychle čtou, není s nimi problém a někdy dostanete i příjemné vypointování na konci odstavce.
Jen jednou mě naštval!
Když prohlásil, že „ne všichni pejskaři jsou milovníci Kinga, ale všichni milovníci Kinga jsou pejskaři“. Houby, já jsem milovník Kinga, ale miluju papoušky.

Citát: Nevěřili byste, jak se s člověkem sblížíte, když spolu kopete hrob a nadáváte na starý lidi.

131 05.06.2022

„Nevadilo mi umřít,
ale nechtěl jsem,
aby to bolelo tak jako naposledy.
I když technicky -
jsem vlastně neumřel“.

Rotmastr Maxmilián Bronštejn, hlásím se do služby po návratu z dovolené...

Zajímavý je fakt, že po delší době čtu příběh, kde není moc akce, skoro žádný sex, ani humor a mě to baví. Druhý díl trilogie „Kapitán“ je spíš průvodce Pustinou. Je to příběh o objevování, o učení a strategii. Velká průzkumná akce, kde se Kapitán Max Bronštejn opět projevuje jako perfektní stratég, vůdce a muž, který tvrdě brání své podřízené, přátele a celou posádku. Velmi sympatická postava, která mnohdy dokáže překvapit svým jednáním a výroky. Rozhodně jsem si ho oblíbit.

Malá ochutnávka:
„Zdravotník! Kde je zdravotník? Doktor, kde je doktor?“ řval jsem. Zdravotník!
Klekl jsem si ke zraněnému a zkoušel mu nějak pomoct, ale nedokázal jsem si vůbec představit, jak by to šlo. Pak konečně umřel.
Ulevilo se mi.

Co mě trochu překvapilo na konci příběhu, je použití pojmu Maurbyho efekt. Zatím, co se v tomto příběhu snaží vše chránit proti magii, aby se například tanky dokázaly magii bránit, je najednou zmíněn tento efekt. Mám pocit, že Maurbyho efekt je pojem spíše ze série JFK (John Francis Kovář). Jedná se o efekt, kdy se zbraně nové výroby dostávají do jiné reality a jiného času, kde nedokážou držet konzistenci a brzy přestávají fungovat. Tak nevím, zda se to sem nedostalo omylem. (A nebo jsem to popletl)

Citát: Sekundy odplouvaly jedna za druhou na skládku věčnosti...

Pravda je, že ke konci knihy se naskládalo pár nelogických skutků a věcí. Asi dvakrát jsem se musel vracet o stránku či dvě zpět, zda jsem něco nepřehlédl. Příkladem tak je čtveřice vojáků, který jsou zajati. O dva odstavce zpět je už psáno o pětici mužů a následně už zase o čtveřici. Také mě chybělo vysvětlení, co se s těmito muži stalo po výslechu, zda byli zadrženi nastálo, nebo propuštěni. Ale i přes pár nepřehledných situací je tohle velmi dobré čtivo. Sice s vojenskou tématikou, což některým čtenářům může vadit, ale já se bavil.

Citát: Všechno jde vylepšit, absolutní dokonalost neexistuje.

131 05.03.2022

A co je to deget?
A co jsou to naslouchači?
A jak vypadá turnul,
A proč všichni ten sklenit objímají?
A on je teda u černý sklenit?

Naslouchač se zpočátku pěkně rozjížděl. Bylo co obdivovat, svět je dobře popisován a ani se jmény a místy jsem neměl problémy. Pak se to však začalo všechno hroutit. Čtenář zjistil, že vymyšlený svět, kde jsou sklenaři vlastně otroci, tak trochu nefunguje. Hlavní hrdina, nebo, chcete-li, hrdinka Ilane (Ty nejsi Vlasta, ty jsi Vlasta) se mi po jistém incidentu přestala úplně líbit.

Citát: Ona slyší reteu!

Ona/on je vlastně otrokem, ale to, co si ona/on dovoluje k otrokářům, by snad nezvládnul ani Quentin Tarantino. S takovou by už několikrát byl/byla zmrskán/a, zbičován/a a ne-li rovnou pověšen/a. Žádný trest za její otrokářskou drzost však vůbec nepřišel. A jako čtenář jsem si říkal, proč si vlastně furt na otrokářství stěžuje, když se má jako prase v žitě?

Malá ochutnávka:
Kapitána jsem našla až po delším pátrání. Postával ve stínu se svým pobočníkem a vše pozorně sledoval. Čas od času na někoho ukázal a občas cosi přes rameno prohodil k Vargasovi. Nepatrně jsem poodstoupila, abych neupoutala jeho pozornost. Snažila jsem se užít si poslední chvíle, kdy ještě nejsem jeho otrok a nemusím poslouchat jeho rozkazy.

Vrcholem všeho je vlastně poslední část této knihy. Otrokovi je navrhnuta jistá věc (nechci spoilerovat), která mě hodila do kolen a to už jsem nechápavě kroutil hlavou. A vlastně, ještě, než jsem tuto první knihu dočetl, už jsem přemýšlel, zda se vůbec pustit dále do tohoto podivného dobrodružství. Celé se to pokazilo a chování hlavní/ho hrdiny/ky jsem nepobral. Jistou dávku dobrodružství to má, ale za to naivní chování hlavní/ho hrdinky dávám dvě hvězdy.

Citát: Ty dobré vzpomínky si pamatovat chceme, ty špatné se připomínají sami.

Dvě věci jsou
nekonečné.
Lidská hloupost
a vesmír.
(Albert Einstein 1879 - 1955)

Psal jsem to již nespočetněkrát, že kdykoliv si pořídím knihu na podobná témata mimozemšťanů, archeologických nálezů a aktivit mimozemských civilizací na naší planetě Zemi, vždycky budu přirovnávat jen k jednomu spisovateli. A tím je Erich von Däniken. I u této knihy jsem hodnotil podle něj. Hartwig Hausdorf má prostě tu smůlu, že jsem mistra astroarcheologa Dänikena četl dřív. Proto mám vždycky pocit, že pan Hartwig mi nedokáže nabídnou víc.

Citát: Je tam venku ještě někdo, a to blíž, než si myslíme. . .

Když se však začtu do jeho knih, sem tam najdu i něco víc a nikdy není špatné zopakovat si to, co už člověk zná. Tak že ani u této publikace jsem se rozhodně nenudil. Rozhodně je nad čím žasnou a nad čím se zamyslet. Například nově nalezené extrasolární planety, které se díky novým a vylepšeným technologiím hledají snáze a rostou doslova jako z vody. Planety, které se velmi podobají naší matičce Zemi už nejsou jen teorií, ale praxí. Jen se na ně dostat.

Malá ochutnávka:
Do dnešního . . . roku . . . (2017) bylo již prokázáno víc než 2 000 extrasolárních planet a téměř denně přibývají další. . . . První planetou tohoto druhu byla roku 2009 Gliese 581c. . . . Lepší šance na čekatele v pozici Druhé Země mají planety Kepler 438b a Kepler 442b. S vysokou pravděpodobností jsou tvořeny masivní horninou a mají teploty příznivé pro život.

Na některé nálezy a skutečnosti je potřeba se dívat moderníma očima a ne přes zamlžené brýle. Svět se hnul a i někteří vědci už si zahrávají s myšlenkou jiných civilizací a mimozemských technologií. Ano, jako konspirativní nadšenec věřím, že například ty technologie tu už máme desítky let, ale je potřeba vpustit vědomosti i mezi normální lidi. Krásným článkem je ten o Antarktidě. Zelené teplé plochy a ukrytá podzemní místa, to jsou záhady, které mě v této knize překvapily. Nakonec jsem dostal, co jsem si koupil a nejsem zklamán.

Citát: Je na pováženou, jak málo si někteří lidé váží svobody názoru ostatních.

130 25.06.2023

„Město
vidím veliké,
jehož sláva
hvězd se bude
dotýkat.“

Jak začít? Co k tomu říct? Je to kýč. Je to drahý kýč za 600 korun Českých. Chyták a lapač turistů. Z 70% na těch fotografiích není nic nejkrásnějšího. Ano, jsou tu focena nejkrásnější místa Prahy, ale ty fotky, to je někdy otřes. Jedny z nejhorších fotek jsou ty, kdy se fotograf snaží zachytit Prahu při vycházejícím Slunci. Je to rozmazané, oči z toho slzí, půlka fotky je bez obrazu – hrůza. A vrcholem je „vylézající“ slunce nad bronzovým „černým“ miminem, umístěným na Kampě. To je nejhorší fotografie v této knize. (strana 14) Nemluvě o tom, že se ty „tři fakani“ do nádherného centra Prahy vůbec nehodí. Můžete si to přečíst i anglicky, kdyby jste nevěděli, kde to je.

„Tam v lese je místo, třicet honů odtud vzdálí, Vltava řeka je obíhá.“

Co mě strašně uspokojilo je, že pan fotograf vyfotil „katedrálu ukrytou za kvetoucími kaštany“. (strana 26) Já sám osobně jsem ten stejný záběr od pražské lanové dráhy udělal už asi před deseti lety. Uspokojilo mě, že jsem byl dřív. Rozesmála mě fotografie Lennonovo zdi. (strana 52) Je to jak baseballkou přes hlavu – to je absolutní anti-fotografie. Ale hlavně, že se všichni szeretet. Láska je láska. A prostudujete si třeba fotografii na straně 23. Hlavně její dolní část. To je umělecké dílo samo o sobě (myšleno ironicky) 30% fotografií je nádherných.

„Budeť mu čest a chvála a bude slovutno světu.“ (Libuše)

130 13.01.2023

Všechno mám.
Lana, kladky,
háky, skoby, cepín.
A mám to i v čem vodvízt.
(Invalidní vozík s přívěsem)

Švestka: Jevištní sklerotikon

Švestka je opravdu perfektní dvadelní hra u které se každý pobaví. Ti starší si připomenou, když jim ještě sloužila paměť a mladší zjistí, co je čeká ve stáří. A rozhodně to nebude žebřík. Je to vlastně velmi smutná hra u které se od srdce zasmějete. Musím vyzvednou perfektní výkon Jana Kašpara v roli Sváti Pulce, horolezce, který dostal chuť na přepálené švestky a v neposlední řadě i výkon Přemysla Hájka, který stále zapomíná, proč na železniční stanici na znamení, která se jmenuje Středoplky, vůbec vystoupil. Vystoupil tam i Nastoupil a jeho haranti, ale to je jiný příběh...skoro.

Komentář k semináři, který předchází hru Švestka, najdete zde:

https://www.databazeknih.cz/povidky/svestka-79794

Citát: Já tě klidně pustím, Jenny, ale pak to bude horší.

130 21.12.2022

Hoj, dénta aparátoš!
Já jdu zamrkat na váš zub, pane továrníku.
Otevřete si na mě hubu, prosím.
(Bierhanzel otevře ústa) Oj! Fujvároš! (Steward vrtá)
Tak prosím. Flusněte, prosím.

Vražda v salonním coupé – Detektivní hra

Dlouhé tmavé tunely přináší smrt. Tedy, alespoň kdysi přinášely. Dnes už to možné není, protože „coupé“ jsou osvětleny a i když zhasnete, svítí vám nad hlavou bezpečnostní světlo. Asi je to právě díky této hře a hlavně díky Mistru, protože, a to si přiznejme, má asi velký podíl na tom, aby v tunelu bylo světlo. Jára Cimrman i teď zasahuje do naší doby. Nejlepší, pro mě, je postava Jindřicha Hlaváčka. Tedy jsem ovlivněn Miloněm Čepelkou, protože když jsem na této hře byl v divadle, tak to on hrál roli Jindry Hlaváčka. A právě jeho ústy jsem ústy pana Čepelky poprvé slyšel tu legendární větu, kterou řekla prostitutka Vilma „Hledej, šmudlo“. Perfektně zahrané a seminář i hra jsou na plný počet „kriminálníků“.

Odkaz na komentář k semináři „Na prahu kriminalistické kariéry“, který předchází této hře, najdete zde:

https://www.databazeknih.cz/povidky/vrazda-v-salonnim-coupe-79803

Citát: No dobře, prostitutka. I s takovými lidmi musíme pracovat.

130 05.11.2022

„Jsi tvořivej,
intuitivní a umělecky nadanej,
a proto tě,
ty magore,
nikdo nechápe“.

POZOR – Komentář není vhodný pro těhotné, kojící a citlivější postavy a pro děti do 15 let.

„Hmyz v kůži, hmyz ve vlasech, hmyz v krvi!“

Pár věcí mě na této knize zarazilo. Ta první byla cena. Knihu jsem koupil za 30 kč? Žádný antikvariát, ale plnohodnotné knihkupectví. Druhé zaražení se týká image, (což berte s nadhledem) ale je fakt, že kniha není balena v lidské kůži. A to je logické, že jo? Ovšem, originál je jen jeden. Dalším takovým otazníkem je přiznání tvůrců a nakladatele, že v tomto přepisu není použito doslovně všechno, co pan Sebastian Rainer napsal. Prý, abychom tomu lépe porozuměli. The Plastic People of the Universe by původní obsah příběhu určitě pochopili. (viz: Hmyz)

Malá ochutnávka: (viz: POZOR)
To je něco. Kdo si něco takovýho troufnul namalovat? Obraz na plakátě působil pohádkově i děsivě zároveň. Skupina šesti postav stahovala z kůže sedmou, uprostřed visící za nohy na stromě. Sakra, vždyť ty nohy nejsou lidský, jsou zvířecí! „A to malý děcko?“ Malé dítě drželo psa a další malý raťafák lízal krev ze země. Co ho uhranulo, byl smířlivý výraz visícího ubožáka.....

Příběh v této knize je dost brutální. Je to hodně o krvi, fanatismu, odplatě, sexu, chlastu a životním cílům. Hlavní postava románu je malíř, kterého fascinuje Tizianův obraz „Apollón a Marsyás“. Sám se pak snaží vytvořit podobné dílo. Ono, když se podíváte na ten obraz (teď googlit).. chvilku počkám ...máte ho? Síla, co? A tohle máme v Kroměříži. Přesně tak, jak násilná scéna na vás z obrazu „vyleze“, je násilí i v této knize. Vše je bravůrně rozděleno, dávkováno, nasekáno a pak na čtenáře vylito ve strhujícím a šokujícím konci.

Citát: Chlap, co přežil první i druhou světovou válku, pozná křik člověka, kterému jde o život.

Příběh o lidském šílenství jsem už dlouho nečetl. Možná se ptáte, proč to pan spisovatel zabalil do vlastní kůže, kterou si stáhnul z boků, inu, podívejte se znova na ten obraz. Pravdou také je, že v roce 1973 by tohle klasický čtenář prostě nedal. Takové násilí, to ještě nikdo nebyl zvyklej číst. Kniha tedy musela čekat, byla kdesi schovaná, až jí našel (Nebo se nechala najít) současný majitel a rozhodl se jí vydat. Ovšem, pokud už není pozdě, protože mezi tím se na celém světě staly horší zvěrstva. Je to však napínavý román, který rozhodně maniakům doporučuji.

Citát: Cokoli, co označíte za ohavnost, můžete stejně tak označit za krásu.

Jo, a pokud si vy uživatelé, co to čtete, myslíte, že jsem při psaní tohoto komentáře poslouchal The Plastic People of the Univerze, tak to se hodně pletete. Při poslechu této skupiny totiž hrozí, že zmagořím, zešílím a pak budu chtít napsat nějakou vlastní knihu. Nůž mám taky. Tím nechci nějak „urážet“ památku na Sebastiana Rainera, jen tím chci říci, že vše k něčemu vede. Šílenství má každý v sobě, jen někdo ho však dokáže vyvést až na povrch a ještě o něm napsat.

Citát: Každý prožitý trauma ti něco dá, něco tě naučí.

130 29.05.2022

„Jestli kecáš,
tak ti rozbiju držku.“
„Platí…,
a jestli nekecám,
tak ji rozbiju já tobě“.

Březen je podle mínění některých měsícem Internetu a podle jiných ještě stále měsícem knihy. My jsme se fikaně rozhodli zavděčit se všem a současně trochu zpestřit obsah ISDN Serveru o nějaké to zábavnější čtení. (Petr Heteša & Karel Veverka)

Citát: Ať vstanu kdy vstanu, stejně se probudím až v deset.

Vzhledem k tomu, že mám mistra Hetešu načteného, neměl jsem velký problém se zorientovat. Spousta známě-neznámých slov, které jsem již četl v několika spisovatelovo knihách, mi nedělalo problém. Pro ty, kteří se dají do čtení této knihy a bude to zároveň první příběh od Petra Heteši, to bude určitě nejdříve chaos a zmatek, ale časem do toho vpadnete.

Malá ochutnávka:
Sedl jsem si do křesla k terminálu a okamžitě zaklel. Zapomněl jsem si vzít z ledničky pivo. Kdysi jsme měli s Ronym jednoho burše naprogramovaného jako sluhu. Prostě ráno neodjel na stavbu s ostatními, ale tajně jsme si ho nechali tady, aby obstarával všechny tyto pochůzky. Fungovalo to perfektně do té doby, než nám na to náš Slizoun přišel. Zůstali jsme kvartál bez prémií. Zapnul jsem terminál. Veškeré soustředění bylo v tahu. Vidina piva v ledničce mě tak rušila, že jsem stejně nakonec vstal a došel si pro něj. Všechno bylo jako naschvál a k vzteku.

Je tu snad vše, na co jsem už zvyklej. Hlavní postava, super programátor a mistr přes počítače, který však dokáže dělat chyby, cigára, pivo a chlast všeobecně, sex, spousty technologií a hlavně velké průmyslové město s několika podlažími, ve kterém se prostě musí žít natvrdo. Perličkou na vrcholu je pak člověk-robot. Prostě vás napíchnou na elektrody, spojí se s vaším mozkem a už děláte jen to, co vám „naprogramují“. Říkají tomu BURŠ

Citát: Vítejte v Pekle. Doufám, že se vám bude u nás líbit.

I když je příběh skoro bez humoru, četl se velmi rychle. Navíc jsem si užíval ty veškeré vymoženosti, co tvůrci do příběhu vložily. A když jsem se dostal až na samotný konec, do samotné propasti a hlubiny města Monopollis, vybuchnul jsem smíchy. Ano, vlastně jsem nějakou podobnou pointu čekal, ale strašně mě to rozesmálo. Příběh tak na 90% tedy devět půlek Hetešovo motýlků.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ )

Citát: Vždycky jsem si myslel, že hůř už snad nemůže být a oni mi dokázali, že může.

130 10.04.2022

„Pokud jde o zbraně,
tak těch máme víc
než porna.
A porna máme opravdu hodně.“
(Poutník z Mohameda)

Jsem rád, že v roce 2018 pan mistr Kotleta vyslyšel mé přání a ze dvou knih Leoše Kyši udělal jednu knihu Františka Kotlety. Naprosto úžasný počin, který však svým obsahem překonal mnohé knihy novější, které již napsal pod pseudo F.K. Ano, řekněme si pravdu, že Poutník z Mohameda a Alláhův hněv jsou rozhodně lepší příběhy než například Lovci (samostatný román - 2015) a nebo Vlci (spin-off k Bratrstvu krve – 2015). A já si s potěšením tyto dva příběhy opět znova přečetl. Tedy myslím Poutníka z Mohameda a Alláhův hněv.

Citát: Není nic tak posrané, aby to nemohlo ještě víc smrdět. (Alláhův hněv)

Tak trochu jsem čekal, že pan spisovatel do této dvojknihy vloží alespoň nějakou malou povídku. Daniel Kalandra by si to zasloužil. Jako bonus by to bylo pro čtenáře přijatelnější, než když si vlastně kupuje příběhy, které už jednou zakoupil a zákonitě i četl. Ne, dalšího příběhu Daniela Kalandry se už asi nedočkáme. Což pan Kotleta v předmluvě, u této knihy, sám napíše a potvrdí. Musí tak doufat, že knihu si zakoupí čtenáři jak ti, co už četli, tak i ti, kteří netušili, že Leoš Kyša je vlastně pseudonym pro Františka Kotletu.

POUTNÍK Z MOHAMEDA:
Strhující a dramatické akční sci-fi, kde nechybí plno mrtvol, trocha lásky a rodinné pohody. Tedy pokud se všechno neposere a nedonutí hlavního hrdinu Daniela Kalandru jednat. To pak jde přes mrtvoly a nezná Mohameda. Pravda je, že mi tady chyběl nějaký ten humor, toho je jako šafránu, ale na druhou stranu, tohle je prostě bomba. Syrové, surové a odvážné.

Malá ochutnávka:
Neboj se, řekl jsem Šadii, pohladil ji po vlasech a vlepil jednu rychlou pusu za ucho.
Provedeme plán bé, vysvětlil jsem.
A jaký je plán bé?
Nejdřív si odskočím a pak ho vymyslím, slibuji, zašeptal jsem jí do ucha.

ALLÁHŮV HNĚV:
Víte, když jsem tohle četl podruhé, došlo mi, že tento příběh Daniela Kalandry není zas tak poctivě napsaný. Je to moc rychlé, bez nějakých dramatických zvratů, kdy příběh prostě plyne, tam kam má a divák jen čeká, kdy se to posere. Ovšem loď Alláhův hněv a její funkce s černou dírou je fakt geniální myšlenka. Konec příběhu se nese spíš v rytmu pomalém, klidném a více politickém. Že by strach z Alláhova hněvu?

Malá ochutnávka:
Každým okamžikem může znovu začít válka a my musíme nutně vědět všechno o projektu Alláhův hněv. Váš otec je pro nás důležitý, stejně jako pro budoucnost kohokoliv mimo Muslimskou federaci. Chceme, aby byl spokojený a pomohl nám, přešel jsem do konejšivého hlasu.
Rusům se nedá věřit, prohlásila zarputile Číňanka, jako by ani neposlouchala, co jsem říkal.

129 17.11.2022

Mezi božskými bytostmi
se najde nemálo těch,
kdo s chutí vyvolávají drobná jatka,
pokud jim mohou projít bez postihu.
(Pidžin a Theresa)

Tato antologie třinácti spisovatelů a dvanácti povídek vyšla na počest dvacátého výročí webových stránek, které založil Hans-Áke Lilja. Všechny informace o světě Stevena Kinga najdete právě zde: liljas-library. a za tečku napište com.

Citát: Moje jméno je, samozřejmě, Stephen King. (Modrý kompresor)

Každý autor, který vám bude tvrdit, že se nikdy nedopustil plagiátorství, je lhář. Dobrý autor vychází ze špatných nápadů a nepravděpodobností a přetavuje je do komentářů o lidském údělu. V těchto dvanácti povídkách se vám bude zdát, že už jste to někde četli. Ale proč ne, proč si nevzít myšlenku jiného spisovatele, tvůrce nebo dramatika, a tu jeho „nevyužitou“ myšlenku prostě přepracovat do své podoby.

Citát: Pocházejí ze dvou odlišných světů – světů, které musejí navždy zůstat oddělené. (Aeliana)

O povídkách samotných si můžete přečíst mé komentáře u této knihy v sekci „části díla“. Tak že jen pár postřehů. Knihu jsem si koupil kvůli tomu, že je v ní jedna povídka od Stephena Kinga. Rád bych měl doma vše, co tento mistr pera (pc) napsal, a co u nás vyšlo. Proto volba této povídkové knihy. Příběh „Modrý kompresor“, od Stephena Kinga, není tak šokující, jak bych čekal, ale i v něm najdete nějaké to moudro. Zajímavá je povídka „Síť“ od spisovatelů Jacka Ketchuma a P.D.Cacekové. Krásně nám tu poukazuje na fakt, že jsme čím dál více závislí na internetu.

Citát: Myslíš, že je možné, aby se dva lidé zamilovali – opravdu zamilovali – jen tím, že si spolu píšou? Aniž by se potkali? (Síť)

Také je tu pár povídek, které, jak se tak říká, mi nejdou k tělu. Například jsem vůbec nepobral „Román o holokaustu“ (Stewart O´Nan) „Hřbitovní tanec“ (Richard Chizmar) a tak trochu i „Vábení plamenů“ (Kevin Quigley) Naopak se mi strašně líbily povídky „Pidžin a Theresa (Clive Barker), „Zrádné srdce“ od mistra hororu E.A.Poa, „Strážcův průvodce“ (John Ajvide Lindqvist) a nejvíc mě dostala povídka „Konec všeho“ (Brian Keena)

Citát: V seriálu jsem jim tu zombie apocalypsu, kterou prožívají, záviděl, protože maj všechno, co jsem chtěl mít já. (Konec všeho)

129 11.08.2022

„Naděje posiluje,
obavy jsou
koulí na noze
a úplná beznaděj
spolehlivě zabíjí“.

„Pán země“, kniha druhá z trilogie „Tajemství pěti světadílů“ se mi zpočátku obsahově strašně líbila. Šla ve stopách knihy první „Pán vzduchu“. Tak že se to perfektně četlo a dobrodružství jsem si užíval. Jenže, čím víc se příběh, respektive kniha, blížila ke svému konci, to nadšení mě pomalu opouštělo. Začal jsem dokonce pochybovat, a někdy i kroutit hlavou.

Malá ochutnávka:
Leviathan velebně putoval pod nebeskou klenbou, znovu vysoko nad příkrovem mračen. … Pohybovali jsme se jen v malé části jeho obrovitého objemu. … Za přepážkami z tvrzeného nehořlavého papíru hučely elektrické generátory. Vyráběly elektřinu pro čtrnáct motorů s vrtulemi...

Ve třetí třetině příběhu se mi začalo zdát, že už to pan Ondřej Neff trochu přehání. Všechny ty technické vymoženosti jsou uvěřitelné, a kdo četl něco od Julese Verna, tím víc byl spokojenější. Jenže pak přišel, a to doslova, chodící/létající stroj Nora a tady už jsem začal pochybovat. Jak se vešel do ponorky? Jak byl velký, když unesl ve vzduchu čtyři lidi? Kolik vůbec vážil? Atd... Tohle jsem prostě nepobral. A protože měl tento stroj hlavní podíl na konečném ději v tomto příběhu, lehce mě to přestalo bavit a celé mě to připadalo až absurdní.

Citát: Jsem pánem vzduchu. Blesky nejen přijímám, já je taky vytvářím.

Něco by mělo mít své hranice. Ondřej Neff se tu nechal moc unést a z kyber-steamu udělal skoro čisté sci-fi. Ano, sci-fi, které se do tohoto světa, počátku devatenáctého století, prostě nehodí. Navíc ilustrace v této knize nakreslil Lubomír Kupčík, obrázky jsou nevýrazné a oproti nádherným kresbám Milana Fibingera (Pán vzduchu) to beru jako úpadek. Tomuto druhému příběhu dávám dva a půl Hetešovo černě kovových motýlků a s obavou se pustím do knihy poslední.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ )

Citát: I ten nejchytřejší plán se skládá z třiceti dvou chyb.

129 08.06.2022

„Pro všechny
milovníky a milovnice
rozsáhlých příběhů,
do kterých autor vepsal
celou svou duši“

Kniha ze série Věčné Mlhy má tu smůlu, že je první. Aby nás pan spisovatel dostal do děje a do svého prostředí, které v tomto fantasy vytvořil, je potřeba se trochu obrnit, protože tohle je jedno velké seznamování s postavama. Hlavní téma je záhy dáno, ale je potřeba poznat všechny zaujaté i „zatím“ nezaujaté. Proto zde najdeme spousty popisů postav, jejich postoje, oblečení, názory i vlastní cíle. Má to však svůj účel pro další děj v příbězích. Později už osoby znáte a není velký problém si v každé kapitole skoro hned uvědomit, o kom je řeč.

Citát: Nevyplácí se mě přerušovat ve věštbě. To, co jsi vyřkla už nemůžu změnit, ale zmírnit ano.

Kdo by s tím náhodou měl problém, je na konci knihy obsáhlejší seznam (Průvodce po světě Věčných Mlh) jak osob, obyvatel, měst a dokonce i spisovatelem vytvořený časový vzor dnů, i například hodin, v příběhu použitých. Což se dá pochopit, neboť by bylo nepřijatelné používat naše hodiny nebo dny. Honza Urban si dal tu práci a vytvořil skoro dokonalý kalendář se zajímavými názvy. Chvilku trvá, než si to vše uvědomíte, ale dá se to a později už to nebyl žádný nebo skoro žádný problém. A pokud jo, stačí se podívat do „informací“ na konci knihy.

Malá ochutnávka:
Já, Etheralda, ti z moci své prorokuji, že za tebe budou hovořit činy, nikoli slova. Vykonáš věci, kterými se vyrovnáš dávným králům, ale slávy, o niž budeš stát, a bohatství, se nikdy nedočkáš.....

Postav je tedy dost, a vybrat si tu, která se vám zdá nejsympatičtější je oříšek. Ale našel jsem jednu, respektive dvě postavy, ke kterým jsem získal jistý respekt a oblíbil si je. Jedním je bůh šalby a mamu Armansfel. Hned jeho první vstup do děje se vám vryje do paměti. Opírá se o sloup – jasný postoj člověka nad věcí - boha, který ví své a neřekl vše. Navíc má létajícího hada. Prostě paráda. Druhou postavou je Syhaia. To je ta dívka na přebalu knihy. Je to vlastně lovec. Sice nemá zatím moc prostoru, ale její úkol je jasný a bude nás doprovázet ještě dalšími knihami.

Citát: Bůh šalby a mamu je jen jeden, tedy já.

Zajímavostí je i fakt, že na konci knihy najdete hudební soundtrack k tomuto příběhu. Pravda je, že jsem ho nepoužil a při čtení tohoto příběhu jsem si poslouchal to své. Kdo by to však chtěl využít, není problém si přidané interprety sehnat, doladit s přehrávačem, a pustit. Četlo se mi to lehce a celkem rychle, ale jak jsem již řekl, je to první kniha z obsáhlé epické fantasy. Teď musím čekat na další knihu. Karty jsou rozdány – respektive - kostky jsou vrženy, a já se těším na pokračování. A teď si nejsem jistý, zda se pan spisovatel nenaštve, když mu přidělím deset žlutých Hetešáků :-) :-) :-)
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ )
Aby se zas neurazil pan Heteša, protože je to sci-fista :D

Příběh za to stojí, vřele doporučuji.

Citát: Přemýšlení nahlas nikdy nedělalo dobrotu.

129 02.11.2021