Vražda v salonním coupé přehled

27.01.2024

Tuhle hru miluju! To sem v nejbližší době napíšu téměř jistě patnáctkrát, protože miluju, a to zcela upřímně, každou jednu hru z Divadla Járy Cimrmana. Vražda v salónním coupé není výjimkou, je samozřejmou součástí.

Je zvykem všech her do jedné, že parodují nějaký literární žánr či typ, postavu, archetyp či děj a pustou legrací nečiní z nich absurdity, ne, nýbrž rozkrývá jejich pravou podstatu, obnažuje je světu a dovoluje nám se jim smát. V tomto smyslu se jedná o pravou klasickou komedii v tom nejlepším smyslu. Vražda soustředí se očividně na detektivky. A svou práci dělá dokonale. Shodou okolností (no dobře, úplně shoda okolností to zase není) jsem zhruba před rokem četl naprostou většinu příběhů Sherlocka Holmese a mírně jsem se zajímal o ten žánr vůbec. Při sledování a tím více při čtení detektivek, kde vás neruší estetické působení provedení, člověk samozřejmě naráží na žánrové dominanty, archetypy, které už od zakladatelského díla zkrátka nemohou chybět. Cimrmanova hra je obnažuje zcela nezakrytě, sic ne hloupě a tupě.

Inspektor Trachta je kvintesencí takového archetypu (Auguste Dupin, Sherlock Holmes, Hercule Poirot, House ovšem i každý jeden detektiv zůstávající na poli klasické detektivky). Génius, jehož geniální postřehy jsou v posledku absurdní. Nejsou takové jen ty Trachtovy! Jsou takové postřehy všech výše jmenovaných, jen to není tak okaté. Od pozor k Dardanelám a od Dardanel k Bosporu a bum, je tu Popleta. Aby autoři mohli absurditu detektivek odkrýt precizněji, přidali Trachtovi něco z jiných postav, některé klasické složky přesunuli jinam. Trachtovi bylo přiděleno to, co obecně přináleží jejich kolegům (snad nepojmenovaný pomocník Dupinův (v povídkách vypravěč), Watson, Hastings, Wilson), tedy svalstvo, zdravé tělo. Ovšem odejmeme-li jim tuto charakteristiku, zbude už jen druhá polovina jejich charakteru – poněkud komická hloupost (ve srovnání s jejich detektivními kolegy), přičemž tedy na Hlaváčka zbyde jen ubohost. Detektivové bývají rovněž charakterizování laickostí, nezačleněním do policejní komunity. Ta je Trachtovi odebrána a přidělena Mayerovi. Je plně ukázáno jak podezřele to působí, je ukázáno to, co jinak ukazuje třeba seriál Sherlock s Cumberbatchem – ono je to tak trochu podezřelé. Nesmí nám chybět ani tak trochu hloupý detektivní konkurent Klečka.

A to je jen část charakteristik a hříček demonstrovaných na hlavní postavě detektivky. Je jich tam ovšem více, je jich tam strašná spousta. A všechno to dohromady tvoří fascinující guláš, který je parodií detektivky – a přitom jakoby její uměleckou definicí.

Vedle toho nesmí chybět naprosto geniální semináře, z nichž, tak jako ze hry, vzešlo kvantum vynikajících hlášek a prohlášení, která ovlivňuji českou kulturu en bloc. Pro nás právníky (ve výrobě) je takovým klasickým pionýrem slepých uliček Nejvyšší soud a šrapnel se v učebnách rozléhá pravidelně.

Nu dost. Prostě je to skvělé. Textové vyhotovení je oproti živému provedení očividně v lecčem velice ochuzené – ostatně zrovna herci Divadla Járy Cimrmana jsou proslulí jistým živým dotvářením svých kousků. Stejně je to však ohromně zábavné, takže doporučuji i ke čtení.

24.09.2023

Vždy, když se potřebuji uklidnit, nasát něco pozitivního o světě - sáhnu po Svěrákovi. Dělám to už 30 let a skvěle to funguje.