Terka_v25 komentáře u knih

Donbas - oblast ovládaná separatisty, oblast v sevření mezi Ukrajinou a Ruskem. A taky region paralyzovaný strachem, bídou, promarněnými sny a ideály, falešnými nadějemi a v neposlední řadě promyšlenou propagandou. Reportáž z místa konfliktu, kterou napsal T. Forró, přináší nejen popis toho co se v tomto regionu událo a děje, ale zasazuje jej i do širšího kontextu. Úkol to byl dosti nesnadný, ale myslím si, že T. Forró si s ním poradil se ctí a výsledkem je velmi čtivá kniha, která mi přinesla spoustu poznatků. Zajímavé jsou i zmínky o České republice. Pokud vás dané téma zajímá, tak určitě doporučuji k přečtení.

30 24.05.2021

Milé čtení - jednohubka na nedělní odpoledne. V několika jemných detailech se liší od filmového zpracování, ale opravdu jen nepatrně. Je to příjemně ztřeštěný příběh. Potěšil mne uličník Terry a "amatérský detektiv" sluha Jan. Vtipné bylo také sourozenecké hašteření mezi Evou a Michalem. A o roztomilé tetě Pa, která plete punčochy, jenž nikdo nechce nosit, ani nemluvě :)

30 06.04.2021

Knihu mě zaujala názvem, i když anotací se moc neblížila tomu, co většinou čtu. Ale dala jsem tomu šanci a jsem ráda. Kniha zpracovává zajímavá témata - rasové problémy, řízenou sterilizaci, otrockou práci, sociální problémy či zneužívání žen a dívek. Hrdinka Jane se stává sociální pracovnicí, která má velkou snahu pomoci sociálně slabším. Bojuje však s velkou nedůvěrou, jak soc. slabších, tak i svých kolegů. Sympatické je, že se Jane snaží pomáhat a má snahu něco změnit, ne se jen řídit poučkami. Byť tahle její snaha občas působila jen větší zmatky a katastrofy. Celkově se mi kniha líbila, dobře se četla a zpracovává palčivá témata, takže jsem se dozvěděla i něco nového.

30 05.11.2020

Mladá dívka se ztratí v tajemném lese, noc na krku, v patách má podivné monstrum a v rukou fotoaparát. Co se sní asi tak stane? Policie samozřejmě nehýří aktivitou při jejím hledání, proto se ji její bratr s partou přátel vydává hledat, což nebyl zrovna nejlepší nápad. Musím říct, že mě kniha překvapila, nečekala jsem nic extra, ale větší část knihy mě nutila číst dál a dál. Sice si úplně nemyslím, že to byl horor a občas mi tam něco vadilo, ale vypadalo to dost zajímavě. Být samotná v takovém lese bych tedy nechtěla. Výsledný dojem mi trochu pokazilo posledních cca 50 stránek, asi budu ojedinělý případ, ale ten konec mě moc nenadchl. Nevím proč, ale tam to pro mě ztratilo atmosféru. Autorka to musela nějak zakončit, to chápu, ale čekala jsem víc po těch poměrně slušných 300 stránkách. Tady mám pocit, že autorka měla dobrý nápad na příběh, ale pak měla co dělat, aby ho vůbec vysvětlila.

29 14.02.2022

Dům na samotě je mojí první knihou od paní Klevisové a jsem příjemně překvapená. Přečetla jsem ji skoro jedním dechem. Je to taková klasická detektivka, ale je fajn. Celkově bych se shodla s komentářem od PetiJelinkova, lépe bych to asi nenapsala. Hl. vyšetřovatel Bergman mi nevadil, ale že bych si k němu vybudovala nějaký bližší vztah to se říct taky nedá. Snad se o něm dozvím více v jiných dílech ze série.

29 02.01.2022

Pro mě opravdu zajímavá kniha. Když si vezmu, že originál vyšel už v roce 1985, tak je to pozoruhodná vize (ne)možné budoucnosti. Začátek knihy mě chytnul, neměla jsem problém se stylem psaní autorky. Jediné na co jsem si musela dávat více pozor bylo střídání přítomnosti a minulosti hl. hrdinky. Bohužel s blížícím se koncem to pro mě ztrácelo trochu dech. Možná je to tím, že čím víc jsem knihou postupovala, tak tím víc jsem měla otázek, ale málo odpovědí. V tomto ohledu kniha dostojí svému názvu - Příběh služebnice. Její myšlenky, pocity a omezené žití jsou v popředí. Fiktivní republika Gileád je zčásti zahalena tajemstvím. Pokud se vrátím k samotné úloze služebnic, tak je to dost smutné, ale ona i ta úloha mužů byla zvláštní. Snad se více dozvím v navazující knize - Svědectví.

29 24.06.2021

Vražda reportéra Johana Ruttena, jenž měl v plánu zjišťovat skutečnosti k několik let starému případu záhadného úmrtí ženy z jednoho holandského ostrova, skýtá spoustu otazníků. Vraždu pomáhá objasnit český vyšetřovatel Josef Bergman, který to v neznámém holandském prostředí nemá úplně jednoduché. Je to taková klasická detektivka, nijak závratné tempo, malý ostrov, několik postav, hraní si s detaily a trochu toho vodění čtenáře za nos. Vrah byl pro mě překvapivý, adeptů jsem měla několik. Pro oddych fajn čtení, příště zkusím další díl z této detektivní série.

28 29.11.2022

Kdo z nás se někdy choval nebo něco (ne)udělal s vědomím, že to tak bude nejlepší pro všechny (často je tomu právě naopak). To je i případ Hany, jejího syna Viktora a babičky Evy. P. Soukupová rozehrála velmi realistický příběh. Nejvíc mě oslovila postava babičky, naopak postava Hany mi přišla lehce šablonovitá - herečka, neschopná se postarat o syna, její vztahy... Ale i přesto hodnotím knihu kladně, líbila se mi atmosféra a celkové vyznění knihy, i když neveselé, ale to je život.

28 11.10.2021

Náročnější čtení, ale stále aktuální a s přesahem, protože tu bude vždycky nějaká podoba moru, který zaútočí na společnost a rozebere ji na jednotlivce a odhalí jejich pravou podstatu. Někoho mor pohltí, ale některé jedince dostane na vrchol. Zajímavý je střet zájmů jednotlivce a blaha celé společnosti, to ostatně názorně prožíváme i dnes.

28 05.07.2021

Zajímavý příběh, hezky se to četlo. Hlavní hrdinka Cass toho měla naloženo hodně, měla to těžké - kdo ví, jestli je blázen, trpí nemocí nebo je to všechno jinak. Jako bavilo mě to, docela dost, ale některé situace byly přitažené za vlasy.

28 05.07.2021

Jde o první historickou detektivku, kterou jsem od pana Vondrušky přečetla. Je to sice kratochvilné čtení, ale vcelku příjemné. Nejvíce se mi líbil asi hned první příběh z Oldřichova mládí, tedy pobytu v klášteře. Ale i zbylé dva příběhy byly zajímavé. Takže pokud si chcete přečíst něco nenáročného, tak je to celkem dobrá volba.

28 22.03.2021

Sen o Somersetu je moc pěkně napsaný román. Autorka píše poutavě. Já mám rodinné ságy v oblibě, takže jsem ráda, že jsem se s příběhem seznámila. Kladně hodnotím, že je na začátku knihy rodokmen rodin, takže se i při větším množství postav dá dohledat, kdo ke komu patří. Příběh pojednává o lásce, přátelství, odvaze a je plný dramatických událostí. Jen těch tragických konců tam možná bylo až moc, ale tak je to život nebo podle autorky síla prokletí.

28 22.03.2021

Soběstačný - musím říct, že jsem v konečném důsledku měla přeci jen vyšší očekávání. Příběh o Štěpánovi je dobrý, čtivý, smutný a takový ze života. Štěpán se i přes pošramocené rodinné zázemí a další překážky nakonec stává nezávislým a samostatným. I když to znamená, že se v důsledku toho chová dospěleji než skuteční dospělí. Je to těžká škola života. Bohužel mě osobně příběh více nezasáhl, možná to je i stylem psaní autorky nebo něčím jiným, kdo ví.

27 28.01.2022

Líbil se mi námět, o EMP jsem předtím neslyšela, takže to bylo zajímavé. Nechtěla bych to zažít, i když se to zdá překvapivě reálné a znamenalo by to prakticky ve chvíli zhroucení světa, jak jej známe. Nicméně mám pocit, že to mohlo být větší drama. Melodramatický příběh hlavního hrdiny Johna a jeho rodiny, no co k tomu napsat, abych nedělala příliš spoilery. Tam snad bylo všechno, trochu nechápu, proč autor nezapojil i detailnější líčení denních útrap a pocitů nějakých dalších obyvatel. Ostatní tam byli popsáni dost povrchně a vystupovali spíš jako dav. Dav hladovějících, umírajících či bojujících. Možná to tak ale mělo být, snad to byla ukázka toho, jak je jednotlivec propojen se společností, a když se dostaneme všichni do závažného problému nezbývá než se semknout a řešit to společně a potlačit osobní zájmy. Nechci aby to vyznělo příliš kriticky, není to špatná kniha, čte se vcelku dobře. Jen jsem asi osobně čekala víc.

27 23.02.2021

Désirée je příjemný historický román. Děj se začíná v dobách Velké francouzské revoluce a končí až v roce 1829, ale to už ve Švédsku. Kniha je psána formou deníku, který si píše Désirée Clary. Zaznamenává v něm nejen své pocity, ale i významné události (dnes už je to jen historie) této převratné doby. Oceňuji především to, že jsem se díky této knize seznámila se zajímavými osobnostmi - Désirée, její sestrou Julií, rodinou Bonapartových, J. B. Bernadottem a mnoha dalšími.

Smutné čtení, z pohledu obyčejných žen. Jejich vyprávění se do značné míry shodují, byť každé je jedinečné a dokresluje realitu, která se jim vtiskla do paměti, a se kterou žijí nadále. "Válka zabíjí čas, drahocenný lidský čas."
Jsem ráda, že těmto ženám dal někdo příležitost říct svoje příběhy (byť někdy patetické a tendenční), protože je to zajímavý materiál k zamyšlení. A neměly to ty ženy vůbec lehké, jak za války tak bohužel i po válce. "Nejvíc zraňuje člověka to, že nás vyhnali z velké minulosti do nesnesitelně malé současnosti."

27 28.12.2020

Kniha, která pojednává o výpravě do tehdy nepříliš prozkoumané Afriky. Z tohoto pohledu je zajímavé srovnat, co víme o Africe dnes. Pan Verne měl určitě velkou fantazii a cesta balónem není sama o sobě nezajímavá, ale bohužel pro mě, kniha byla místy až moc popisná a celé se to trochu vleklo. Líbily se mi ilustrace.
Celý dojem z knihy pro mě vystihuje pár vět ke konci příběhu: „Taková cesta, jako byla naše, nestojí celkem za nic, a kdo dychtí po rozčilení, tomu radím, aby jí nepodnikal; člověku se na konec znechutí, a kdyby nebylo příhod na jezeře Čadském a na Senegale, myslím opravdu, že bychom byli umřeli dlouhou chvílí!“

27 27.11.2020

Knihu jsem četla do Čtenářské výzvy a je to pro mě docela oříšek, protože poezii v zásadě nečtu. Z tohoto důvodu se mi dílo hodnotí obtížně. Celkově kniha vyznívá spíše smutně až pesimisticky. Pozoruhodné pro mě je, že se tak mladý J. Wolker zaobíral takovými tématy jako je nenarozené dítě či sociální problémy ve společnosti. Ve sbírce je i několik básní věnující se lásce. Některé básně byly dobré (Balada o nenarozeném dítěti a Balada o očích topičových), jiným jsem příliš nerozuměla.

27 16.11.2020

Útočiště - zajímavá kniha, kdy si autor dokáže se čtenářem dobře pohrát. Co je skutečnost a co je smyšlené, co je pravda či lež. Četlo se mi to dobře a nejvíc mě zaujala první část. Nicméně už jsem podobnou knihu o "ostrově" četla, takže jsem většinu knihy spíš čekala, jestli to skončí stejným způsobem. Proto jsem na konci nebyla moc překvapená z toho, jak to dopadlo. Taky si myslím, že autor mohl více dovysvětlit příběh v závěru knihy. To hlavní objasněno bylo, ale na něco jsem odpověď prostě nenašla. Je to škoda, snad příště.

26 10.10.2021

Příjemné čtení na nedělní odpoledne. Na zámku Blandings panuje ta správná britská atmosféra. Lord Emsworth a jeho záliba v chovu prasat je úsměvná. Příběh doplňují pěkné ilustrace A. Borna.

26 16.05.2021