tereza0319
komentáře u knih
Přitažlivost planety Krypton
Jiří Mádl
pavel9410 psal, že mu Mirek připadal jako Dušín, já jsem si na Foglara vzpomněla taky, při popisech života v klášterní škole. A bohužel taky na Lanczovou. Přišlo mi to jako takový temný román pro mládež. Některé zápletky byly předvídatelné, a ta ohledně vztahu Mirka a Veroniky tak násilná, až to bolelo.
Na druhou stranu mi přijde, že dojem krutosti i něhy se mu podařilo vyvolat dokonale, problémy i pocity postav byly uvěřitelné, zejména ta pasáž o Martinových úzkostech. K postavám jsem si dokázala vytvořit vztah a přemýšlím o nich doteď. Ale ten konec, ten se neměl stát...!
Závislé vztahy
Heinz-Peter Röhr
Člověka to až fysicky bolí, když cítí, že se ho to týká.
Daisy Millerová / Daisy Miller
Henry James
Jak psala Aaron Lewis, taky jsem to četla kvůli škole a taky nejméně třikrát, psala jsem na to seminárku. A taky byl s každým dalším přečtením zážitek větší a větší. Dost dobrá knížka.
Probudím se na Šibuji
Anna Cima
Promyšlený postmoderní kousek. Zezačátku jsem měla obavy, že nedám to pražské nářečí. Ale naštěstí to po čase ustoupilo do pozadí. Takové japonsky posmutnělé, ale zároveň se mi to četlo strašně lehce. Příběh ve mně vzbudil chuť přečíst si něco z japonské literatury.
Cit slečny Smilly pro sníh
Peter Høeg
Vůbec jsem to nepochopila a to nemám ráda. :-D Taky mě tam štvaly ty vševědoucí věty o životě, kterých tam bylo jako máku. Smilla byla přechytralá, chladná a ano, jak píšou všichni, nezničitelná. Ale na druhé straně dlužno přiznat, že to bylo napínavé a exkurs do grónské duše stál taky za to.
Něžná je noc
Francis Scott Fitzgerald
Celou knihu jen náznaky, mlhavost, nerozuměla jsem, o čem to je, a na konci do sebe všechno zapadne. Dokonalé. A ty popisy!
Český rok v pohádkách, písních, hrách a tancích, říkadlech a hádankách - Zima
Karel Plicka
Vždycky jsem se toho jako dítě strašně bála, některé příběhy jsou úplné horory. Mám moc ráda tu rozmanitost, říkadla, básničky... Taky ta různá nářečí mě vždycky fascinovala. Jedno z nejlepších čtení mého dětství.
Bílá zvířata jsou velmi často hluchá
Ivana Myšková
Afektované a didaktické. Jediné, co se mi líbilo, byla obálka a první listy, velmi zajímavé.
Ach, vy dívky mládím zmítané 1
Mari Okada
Tady mi docházejí slova. Mám pocit, že jsem přečetla něco, co pochází z Marsu. :-O
Jsem ráda, že moje matka zemřela
Jennette McCurdy
U těchto memoárů psaných románovou formou bych striktně odlišovala formu a obsah. Forma je dle mého dost děs, je to psáno tak, aby tomu porozuměl průměrný Američan, nejhorší pro mě byl začátek, kdy jsem jí to uvažování šestileté holčičky vůbec nevěřila, navíc za každou větou na sílu nějaký vtip. Na druhou stranu to tam muselo být, aby člověk pochopil, jak nekriticky děti ke svým rodičům přistupují a za normální považují i to, co takové vůbec není. Jakmile Jennette přejde do dospělosti, styl psaní sedí víc, i černý humor je občas vtipný, během čtení jsem často měla pocit bolestivého mrazení v těle, jako když si přejedete po zubním kazu. Jsou tu dokonale popsány mechanismy dysfunkční rodiny, že každý hraje svou roli, a nikdo nedokáže být „zachránce", ani okolí ne, to radši dává ruce pryč. Ukazuje i to, že když trapič vyklidí scénu, neznamená to, že je všechno hned růžové. Poměry ve filmovém průmyslu jsou vyobrazeny moc pěkně, hned to jednoho odradí, aby tam strkal dítě. Ostatní tu hodně píšou, že kdo je na nějaké z témat citlivý, nemá po knize sahat, já si naopak myslím, že může být terapeutická. Kdyby se jednalo jen o obsah, dala bych pět hvězd.
Tam uvnitř něco je
Tomáš Peřina
Nádhera, moje surrealistické srdce přetéká rozkoší. Dokonalé jak po jazykové, tak po výtvarné stránce. Mám chuť si tu knížku koupit, a to to zásadně nedělám.
Temné matky a jejich dcery
Lucie Jandová
Stejně jako někteří čtenáři přede mnou mám pocit, že se spousta příběhů podobá, mateřská temnota má určitě ještě i nějaké jiné varianty a projevy, než jaké byly v knize předestřeny. Celkové vyznění, poselství, je v rámci možností povzbudivé, „ezobláboly" mi přišly podnětné, pomohla mi, jsem spokojená.
Cesta k billboardu
Ondřej Škrabal
Autor mi svým stylem velice připomíná Milana Kunderu. V jedné z povídek k němu taky explicitně odkazuje, a tady jsem narazila na jednu věc, která mi vadí. Významně na mě v textech mrká, abych si všimla, k čemu z reality se právě vztahuje. To jednak uráží moji čtenářskou inteligenci (ne, že bych všechna vyústění pochopila), jednak nestojím o to, aby byla literatura tak pevně zakotvena ve skutečnosti. Líbil se mi svižný ráz a z něj vyplývající koncentrovanost povídek, na druhé straně si říkám, jestli by zakončení nebyla pozvolnější a promyšlenější, kdyby byly o něco delší. Protože o zajímavá témata nouze nebyla.
Ticho: Síla introvertů ve světě, který nikdy nepřestává mluvit
Susan Cain
Knížka mi dokázala dát pocit, že nejsem až tak divná, jak jsem si celé dětství a dospívání myslela, takže mě mrzí, že se ke mně nedostala daleko dřív. Naopak člověk může být na sebe hrdý v oblastech, o kterých by ho snad ani nenapadlo přemýšlet, autorka přesvědčivě ukazuje, proč svět potřebuje oba typy lidí (i zvířat). Hemžilo se to tam amygdalou a neokortexem, to mám ráda, když je v takové publikaci i pár vědecky podložených výzkumů. Nemile mě ale překvapilo, že asi z 95 % se Susan Cain věnuje pracovní oblasti, a to ještě krajně specifické, až v závěru to dohání statí o tom, jak přistupovat k introvertním dětem, a popisem manželské hádky, to mi tedy připadá jako dost chabé pokrytí osobního života. Otevřené a jmenovité pomlouvání práce a děl svých kolegů, byť evidentně odůvodněné, mi přijde hluboko za hranicí vkusu.
Home Body: Mé tělo, můj chrám
Rupi Kaur
Když se člověk oprostí od self-help hesel a levicově liberálního balastu, najde i zajímavé myšlenky. Oceňuju popis emocí a uvažování člověka v klinické depresi. Velká škoda, že je to všechno předžvýkané jako pro mimina, nedá se v tom už nic dalšího najít.
Ten, kdo stojí v koutě
Stephen Chbosky
Politicky korektní, didaktická kniha pro mládež o tom, co si má myslet, jak se chovat, co číst, a co poslouchat. Kýčovitá sloučenina Forresta Gumpa a Kdo chytá v žitě. Nenašla jsem nic, co by se mi na tom líbilo.