Tatopulos komentáře u knih
Není to jako vynikající Pracka v láhvi nebo trilogie Třikrát ve slepé uličce. Přesto je to napínavé, domyšlené, fandíte Corridonovi a čte se to jedním dechem. Zaujali mě záporáci.
Kniha vhodná třeba na Vánoce, když vás omrzí pohádky.
https://www.databazeknih.cz/knihy/trikrat-ve-slepe-ulicce-63263
https://www.databazeknih.cz/knihy/pracka-v-lahvi-25896
Skvělý film, ještě lepší je ale kniha- více psychologičtější a niternější
Neuvěřitelné, jak Jan Keller touto knihu opět umí definovat dobu a absurditu, v které žijeme. A to nejen esejemi, ale i vysvětlováním pojmů ve slovníku. Keller zde dává víc prostoru politologii a jako v předchozí Společnosti věčného mládí kritizuje novou levici. Je to skvělé, jak knihy motivují k tomu ujasnit si vlastní hodnoty.
Po slabé Veselé Vdově příjemné překvapení. Moc se mi líbila postava Cyrila Borna. Neffovi se podařilo na 260 stranách zobrazit období končícího Rakouska-Uherska, první republiky, druhé republiky a protentokrátu. Už to samozřejmě nejsou Sňatky ani Císařské fialky, ale určitě se k pátému dílu vrátím. Za zmínku stojí třeba debaty postav a úvahy o ruské revoluci, teroru a o Stalinovi. Je tam mnoho provokativních myšlenek, které lze číst z mnoha pohledů a různě chápat. Právě ta nejednoznačnost a volnost pohledu je na posledním dílu sympatická a odkazuje na mnohoznačnost prvních dvou vynikajících částí.
Nejslabší z celé pentalogie, nejpodařenější jsou v knize myšlenky než postavy. Román na mě působil jakoby byl narychlo spíchnutý, žádná psychologicky silná postava, žádný podrobný životopis jako v předchozích románech- Martin Nedobyl, Jan Born, Vojta Náprstek. Postava Kiesela mi začala být protivná, ale když odešel nezbylo nic jen povídání pro povídání. Šnajberk, Babila, Helebrant, proces s Omladinou, Ema Destinnová, život v Rakousku-Uhersku 90.let a v novém století, drobné trable Bornů, žádný velký konflikt se tentokrát neodehrál.
Třetí díl pentalogie už jde příběhově dolů, postava dělníka Pecolda nemá charisma a potřebnou přitažlivou ideovou a fantazijní sílu jako osoby Borna a Nedobyla, Schönfelda nebo básníka Dýnbíra. Za to socialistický idealista Haffner - to je můj člověk, trápí se pochybnostmi o možnosti revoluce, zničil si život po kriminálech za své socialistické ideály, ale přece zůstává dál radikálem. Vadily mi dlouhé popisy žabomyších sporů mezi Čechy a Němci, příliš mnoho místa bylo věnováno Míšu Bornovi a tajnému Kieselovi. Musím ale přiznat, že kapitola Míša Born a Kiesel byla lépe zpracována v knize než ve Filipově seriálu Zlá krev. Především díky amatérsky zahranému odosobnělému Míšovi. Třetí díl má ale jeden skrytý symbol, který jsem hned nevnímal- Haffner a Pecold
Jedna z nejgeniálnějších sci-fi, které kdy byly napsány ! Doporučuji stejnojmenný film od Tarkovského. https://www.csfd.cz/film/32352-solaris/prehled/
Vyhněte se americkému zpracování s Clooneym. Jsem rád, že mám tuto nádhernou knihu ve své knihovně
Další z knih, kvůli kterým se vyplatí nejít spát, Neffovo vyprávění o technologickém pokroku, o víře v pokrok, o zřejmě prvním českém feministovi Vojtu Náprstkovi je natolik přitažlivé, že se nemůžete odpoutat.
Proti dnešním románům je příběh popisován z hlediska jednotlivých tříd, protože jinak vidí svět člověk ze střední třídy, z horních vrstev a zase jinak chudý dělník, odlišně pak třeba Hana Váchová z deklasované střední třídy.
Chtěli byste se vrátit do 19.století ? Mám obavy, že už jsme se tam vrátili.
Velice čtivá biografie, knížka byla zfilmována- jedná se o 4-dílnou minisérii Muž v pozadí https://www.csfd.cz/film/249097-muz-v-pozadi/prehled/
Dialogy postav Napoleona a Fouchého a jejich psychologické portréty způsobily, že se mi o nich pořád zdálo.
Úžasné ilustrace Kamila Lhotáka, dá se sehnat přes internet. Opravdu bohatě ilustrováno, i když Lhotáka není nikdy dost. Knížku jsem si půjčil hlavně kvůli V. Neffovi, ale Lhoták převážil nad Neffovými vzpomínkami. Lhoták mě spoutal jakousi magickou silou a nepustil.
...Bolemír Noc pohrdavě krčil rameny nad tou nezdolnou trpělivostí lidského mravence a shledával ji nízkou a nesmyslnou, tak jako je nízký a nesmyslný celý tento svět.
Básník byl odměněn zdvořilým potleskem.
Vynikající psychologický popis, rozhodně lepší než nepovedený Bertolucciho film. Až na výjimky je vždy lepší kniha než film. (Výjimky, kdy bylo lepší filmové zpracování než kniha- Muž z vysokého zámku od Dicka a Ďáblova past od Vláčila, Soukromá vichřice)
Socialismus je idealistický. Sláva našemu týmu !
To jsou slova, která u nás a v USA postrádáme.
Co víc dodat ?
Úžasná kniha, jak mě mohla minout ? Duch vítězí nad hmotou, obsah nad formou, neuvěřitelné nad všedním, věčnost se vzpírá mučení a omezenostem života. Platonismus v akci- tělo je ničím, zahoďte jej !
Duše je všude. Proti tomu je Mořský vlk frontální útok na idealismus a vše duchovní.
Souboj idealismu a materialismu, přičemž se idealista Hump a materialista Mořský vlk pořád k sobě přibližují a přitahují jako jing a jang.
Vlk Larsen mi byl místy bližší než Hump ! London se na vlka nedívá stereotypně, ale má pro něho sympatie.
Jen mi vadila poslední asi třetina románu ta byla zbytečná rozvleklá a už nic nového nepřinesla, jenom kecání o lásce.
Od Londona doporučuju- Martin Eden, Železná pata, Tulák po hvězdách
Pouze průměrný Chase, zápletka není špatná, ale detektiv je moc vševědoucí. Konec není moc uvěřitelný a na hlavním hrdinovi se nedá najít snad nic pozitivního.
Od Chase mám nejraději Pracku v láhvi, Zlaté rybičky, Tvrdou lekci a brilantní Máš, co ti patří vydané v knize Třikrát ve slepé uličce.
Spolu s Prackou v láhvi vynikající kriminální novely. Úplně mě dostala novelka Máš, co ti patří. Jako kdybych byl upoután tlustým pásem, musel jsem to dočíst
Ocelové město a Vynález zkázy jsou mé nejoblíbenější verneovky. Nejsou tam tak nudné popisy, nudný děj a dinosauři jako v knize Cesta do středu země.
Vynikající historická práce. Je zmíněn i odbojář Smudek, který se za protektorátu prostřílel přes hranice. Brandes se tu hodně věnuje komunistickému i nekomunistickému odboji. Ukazuje tu, že komunistický odboj fungoval i před nacistickým vpádem do SSSR v červnu 1941.
Spíš než detektivka je to psychologický a sociálně-kritický román. Z knihy je jasné, že Chase "obdivoval" kapitalismus a tržní vztahy. Julie Hollandová není příliš sympatická postava a na konci její hlad po majetku vyvrcholí. Postava stoika Wesleyho působí tajemně, mysticky, nutí ptát se nás, kdo vlastně Wesley je ? Julie Hollandová z toho vychází jako emoční mrzák.