Taťka Hraboš komentáře u knih

Velmi čtivá kniha. Poutavý děj plný zvratů, včetně překvapivého závěru, svérázné postavy francouzského venkova, silné emoce, ale i skvělý humor, to vše na pozadí krásné provensálské přírody, kterou umí Pagnol plasticky vykreslit - zkrátka nechybí nic, co by ve výborném románu mělo být.

10 25.06.2018

Jedna z nejlepších knih, co jsem letos (a vlastně kdykoli jindy) četl. Psána brilantním jazykem, myšlenkově bohatá, vtipná i dojemná. Škoda toho závěru - vůbec ne proto, že by byl špatný, ale proto, že se člověk tak náhle, z ničeho nic musí rozloučit se všemi těmi úžasnými hlavními postavami, i když je náramně zvědavý na další vývoj jejich vzájemných vztahů.

10 07.08.2017

Od Lady zatím ta nejlepší kniha, co se mi dostala do ruky. Líbila se mi i více než Mikeš. Připadala mi jaksi promyšlenější, sevřenější, bez slabých míst. Prostě super čtení. V dětství jsem kmotru kdovíproč nečetl, i když jsme ji měli doma, o to víc jsem si to proto užil teď při večerním předčítání dětem.

Vynikající nápad a ještě lepší provedení. Klobouk dolů před autorem, který tohle dokázal napsat jako svou prvotinu a ještě ve třiceti. Každý příběh je sám o sobě brilantní dílko a to vzájemné propojení a gradace je geniální. Dlouho se mi nestalo, že bych z knihy měl tak silný dojem. Chápu ale, že ten závěr s rysy téměř katastrofického scifi nemusí všem sedět. Kdyby ale kniha končila nějak jinak, kdoví, jestli by pak záměr autora tak trochu nevyšuměl do ztracena.

10 15.02.2017

Bůhvíproč jsem měl představu, že to bude taková pohádka pro dospělé - kombinace fantasy a cestopisu. Ve skutečnosti je to mnohem hlubší kniha a právem si zaslouží své postavení jedné z nejvýznamnějších beletristických knih v historii. Nečekejte v ní ovšem žádné napětí, emoce či poetiku, je to suchý, střízlivý popis bájných zemí, které Gulliver navštívil, prokládaný ovšem (a v tom je hloubka knihy) řadou sžíravých ironických komentářů ohledně snad všech nešvarů Swiftovy doby (a mnoho z nich je tu samozřejmě stále, proto je ta kniha opravdu nadčasová). Swiftova satira nešetří nikoho - krále, šlechtu, učence, právníky, lékaře a v závěrečném příběhu si bere na paškál lidské pokolení jako celek. Vadilo mi jen to, že překladatel tohoto vydání a ti, co to četli po něm, zřejmě neznají pravidla psaní čárek a písmen i/y (klenoty jako "vyplívá" jsou tu bohužel docela časté).

10 05.03.2016

Nebyl jsem knihou nadšený bez výhrad, ale nakonec jsem jí těch pět hvězdiček dal. Za ten silný příběh, téměř kafkovskou atmosféru i sympaticky pojatého hlavního hrdinu, který si na nic nehraje (a navíc mi byl blízký už jen pro své introvertní založení). Co mi vadilo, byl někdy trochu neobratný jazyk (ale to spíš bude problém překladu) a i bez těch detailně popsaných "erotických" scén by se příběh klidně obešel, aniž by mu to ubralo na zajímavosti.

10 20.12.2015

Tuhle knížku nedoporučuji číst před spaním, ani když je člověk unavený. Jinak se vám jen těžko bude dostávat z depresivního naladění, do kterého vás dostane. Je to prostě síla. A byla by možná ještě vetší, kdyby si autor na závěr odpustil ten náznak happy-endu. I když je otázka, jestli se u takové knihy dá vůbec o nějakém happy-endu mluvit.

10 03.08.2015

Když jsem byl malý, doma jsme tuhle knížku neměli, tak jsem znal z různých zdrojů jen pár Púových příběhů. K přečtení celé knihy jsem se dostal až teď v rámci večerního čtení synovi před spaním a jsem nadšený. Klidně bych si ji přečetl i sám jako dospělý. Každá postavička je malý klenot (hlavně Ijáček), úžasných dialogů a skvělého humoru je v ní tolik, že jen málokterá dospělácká kniha snese srovnání.

10 11.04.2015

Moje první od Nesba. Dal bych devadesát procent, pokud by to šlo. Řemeslně zvládnutá velmi dobře, napětí, tempo, hezky prokleslené postavy. Jenže vraha jsem znal už tak po 200 stranách (jako řada dalších tady) a některé kroky hlavního hrdiny jsem prostě nechápal - typicky zavolat vrahovi, abych zjistil, jestli je doma, když se ho chystám zatknout. Jako by milý Hole měl nějaké divné výkyvy duševní kondice.

10 02.11.2014

V doslovu autorky v mém vydání knihy o tom nepadlo ani slovo, ale nedivil bych se, kdyby se při psaní této knihy inspirovala i Překrásným novým světem od Aldouse Huxleyho (nebo Orwellem či Zamjatinem). Je to taková dětská verze Huxleyho románu – čímž ale vůbec nechci shazovat hodnotu Dárce. Naopak jej považuji za velice chvályhodný počin; knihu bych směle zařadil do seznamu doporučené četby na ZŠ. Děti si díky této knize mohou samy zapřemýšlet, jestli by daly přednost světu, v němž o všem podstatném v jejich životě rozhoduje pár vyvolených a v němž jsou pod neustálou kontrolou, ale který je snad bezpečný, bezbolestný a pohodlný, byť poněkud jednotvárný a nudný, anebo světu, kde sice vládne nejistota, ale o svém osudu si obvykle rozhodujeme sami a náš život může být nesmírně pestrý a bohatý. A to nemluvím o hlubších úvahách na téma hodnoty každého lidského života, včetně života těch nejmladších, nejstarších či nemocných.

9 09.02.2024

Nevím, čím to, ale ve druhém díle už mi tolik nevadily nedostatky, které jsem vnímal v tom prvním, asi jsem si prostě zvykl. Do popředí se naopak dostalo to, v čem je Sanderson dobrý - zápletky, akce, překvapení, dějové zvraty. Proto se také tahle kniha čte rychle, člověk se ani nenaděje a má 700 stran za sebou. Pokud jde o ta překvapení, ani Sanderson ovšem není úplně nepředvídatelný, především samotný závěr se v základu čekat dal. Jinak by ostatně nebyl důvod psát třetí díl.
PS: Jak si tak čtu komentáře níže, řadě čtenářů vadí, že do knihy Sanderson zatáhl politiku. Mě osobně zrovna ta politická linka docela zaujala - myslím, že se autorovi podařilo docela dobře vystihnout postavení a osud člověka, který se snaží uspět v politickém boji jen se slušností a čestností a nezneužívat moci, nevyužívat manipulace, úplatků, pohrůžek a jiných neférových metod.

9 22.08.2023

Pozoruhodné dílo na pomezí scifi a fantasy od autora ze staré školy (však mi také styl občas připomínal knihy Mervyna Peaka, občas zase Ursuly K. Le Guinové, která si ostatně sama knižní tvorby Genea Wolfa velmi cenila). Najdete tu bohatý, detailně vykreslený svébytný svět i s vlastní terminologií, relativně poklidně se odvíjející děj s řadou mnohoznačných zápletek a překvapení a plejádu svérázných a zajímavých vedlejších postav. Škoda jen, že (jak jsem zjistil už mnohokrát předtím u jiných ve světě známých sérií daného žánru) byly zatím přeloženy jen první dva díly pentalogie. Ale pokud vím, měl by v tomto případě dluh být napraven a na překladu zbylých dílů se pracuje. Až vyjdou, rozhodně se chystám pustit i do nich.

9 15.06.2023

(SPOILER) Tenhle díl mi zpočátku připadal takový koncentrovanější, přehlednější, srozumitelnější, jako by se Adams po předchozích dvou dost chaotických dílech zklidnil. Ani jeho humor už nepůsobil tak výstředně, byl umírněnější a nemyslím si, že by mu to uškodilo. Pak ale znovu sklouzl k upadající kvalitě typické pro předchozí dva díly. Má oblíbená Fenchurch se zničehonic bez vysvětlení z knihy úplně vytratila, místo toho se nečekaně objevila Arturova dcera (skoro mi připadalo, že Adams měl rozepsány dvě verze tohoto dílu a pak je zcela nesystematicky spojil v jednu knihu). Docela dobrým ukazatelem kvality alespoň pro mě je, kolik pasáží z knihy mi po prvním čtení utkvělo v paměti (po 28 letech). První dva díly působily při druhém čtení jako staří známí, docela dost jsem si pamatoval i z toho čtvrtého, ale trojku a pětku jako bych snad ani předtím nečetl. Snad to bude tím, že sebejiskřivější humor v románu nestačí, pokud není naroubován na dobrý příběh, který od trojky sérii chybí. Samotný autor si asi těchto nedostatků byl vědom, což možná vysvětluje ten nekompromisní závěr, kterým s postavami a knihou definitivně zúčtoval.

Začátek se Adamsovi nevyvedl, pak se čitelnost knihy o něco zvedla, ale přece jen je to o poznání slabší kafe než předchozí dva díly. Postavy se na většinu času rozdělily a tím jako by všechny ztratily šťávu, děj se namísto půvabně nepředvídatelného honu za myšlenkou života, vesmíru a vůbec zjednodušil na klišovité téma záchrany vesmíru (byť s řadou tu méně, tu více zajímavých odboček) a ani pasáže ze Stopařova průvodce už nejsou tak vtipné. Autorovi zkrátka trochu došly nápady a inspirace a jen slovní ekvilibristika (místy také recyklovaná) to nezachránila, spíše naopak - nejzáživnější byly pasáže, kde se o moc velkou originalitu vyjadřování nesnažil.

(SPOILER) Nejprve jsem si myslel, že jsem výjimečně - stejně jako v Norském dřevu - narazil na Murakamiho realistu, ale brzy jsem byl vyveden z omylu. Těžko říci, jestli ta trocha nereálna knize pomohla, nebo naopak - myslím, že by tenhle komorní příběh trochu netradičního milostného trojúhelníku obstál sám o sobě. Tím spíše nejsem přesvědčený o nutnosti toho snad happy-endu, ale Murakami zjevně nerad zatěžuje své čtenáře špatnými konci. I tahle kniha mě utvrdila v závěru, že Murakami patří mezi autory, kteří si stále znovu a znovu zpracovávají svá oblíbená témata (paralelní světy, samota atd.) a v zásadě stále týmiž způsoby. Pokud si ale člověk dá přiměřeně dlouhou pauzu mezi jeho knihami, vůbec to v tomto případě nevadí.

9 11.03.2023

Druhý díl se mi líbil ještě víc než ten první, možná proto, že není tak profláknutý. Anebo také proto, že v něm dostaly spoustu prostoru mé oblíbené postavy Levin a Kitty. Překvapil přerod Karenina, nevím, nakolik by opravdu byl možný. Ale Tolstoj jej podává přesvědčivě, stejně jako další mužské postavy – je znát, že jim rozumí víc než těm ženským, které mi – až na titulní postavu – připadají trochu nevýrazné. Stejně se ale autorovi musí přiznat, že lidské psychice té doby rozuměl výborně. Kromě toho ale v tomto díle ukázal, že výborně zvládá i satiru a absurditu – především v pasážích týkajících se Kareninovy úřední činnosti. Prostě pestré, poutavé a myšlenkově bohaté čtení.

9 21.06.2022

Knížka tak pro žáky prvního stupně základní školy, což musí člověk brát při hodnocení do úvahy. Není možné od ní očekávat nějaké rafinované zápletky, hlubší ponor do psychiky postav a další prvky, které oslovují starší čtenáře. I tak je to ale vyprávění poutavé i pro dospělého čtenáře; ten si v něm možná ještě více než děti užije humoru, dávkovaného sice střídmě, ale s o to větším účinkem. Tím nejpůsobivějším v celé sérii – a důvodem, proč je tahle série klasikou světové literatury – je ovšem úžasná autorova fantazie, s níž dokázal postavit celý svět Narnie.

Upřímně řečeno nechápu zdejší mizerné hodnocení knihy. Asi ji vzali do ruky prozatím hlavně lidé, kteří od knihy žánru fantasy čekají úplně něco jiného. Já osobně jsem byl jednoduše okouzlen. Je to oslava přírody a umění, fantazie, tvořivosti, lásky a obětavosti. Psáno krásným, poetickým jazykem, evokujícím dojem malby nebo hudební skladby. Všechny charaktery jsou jedinečné a až na hlavního (a jediného konkrétního) záporného hrdinu jim člověk musí fandit a obdivovat je. Je víc než pravděpodobné, že tahle kniha byla míněna jako úvodní díl budoucí série, tak jen doufám, že ji autorka skutečně dokončí a že vyjde i u nás.

9 24.11.2021

Nevím, jestli je druhý díl opravdu lepší, jak naznačuje průměrné hodnocení, každopádně je ale čtivější. Možná i proto, že je v něm o poznání více akce. Navíc mi už ani nevadilo to, co mi vadilo v prvém díle; asi jsem přestal mít přehnaná očekávání. Opět se jedná o knihu plnou originálních nápadů, i když ten s lesem jako podzemním městem už pro mě byl trochu za hranou; naopak temný les, kde každý hledí druhého sežrat, jako alegorie vesmíru je velmi zajímavá myšlenka. Navíc se autorovi podařilo hezky vystihnout naivitu, iracionalitu a bezmeznou důvěru lidstva ve vědu a techniku.

9 13.07.2021

Můj další kandidát na nejlepší díl série (těch ale asi ještě bude :-) ). Je obdivuhodné, jak se autorovi daří neopakovat se. Dělá to chytře – už sama změna prostředí dává slušnou záruku, že si postavy a (čtenáři s nimi) zažijí něco, s čím se ještě nesetkaly a musejí se novým podmínkám přizpůsobit a znovu dokazovat své kvality. Autor většinou také pěkně rozdělí role, takže žádná z postav nevyjde úplně naprázdno. Úsměvné je snad jen to, jak Flanagan označuje své země, národy, státní funkcionáře a tak – i to je ale asi v bohulibém - vzdělávacím – úmyslu; předpokládá zřejmě, že si čtenáři sami uvědomí či zjistí, že Bedullini jsou Beduíni, Tualagové Tuaregové či emrikír emír (jen vakír mi bohužel pořád v mysli evokoval fakíra :-) ).

9 12.07.2021