TallulahDragon komentáře u knih

Čtyři hvězdičky za odvahu autora a jeho rodiny. Nedá se říct, že by kniha byla nějak působivě napsaná. Kdyby byl příběh smyšlený, asi bych ho označila za brak. To, co by vyznělo jako prvoplánovitý pokus zaujmout, se reálným podkladem mění v děsivě upřímnou a jednoduchou výpověď. Šikana je téma, o kterém by se mělo mluvit a já tleskám Jonathanovi a jeho rodině, že udělali tenhle velký krok.

31.05.2017

Po této knize jsem sáhla proto, že prvotina Osamělost prvočísel mi přišla jako jedna z nejlepších knih, co jsem za poslední dobu četla. Tato útlá knížečka nebyla tolik čtivá, hlavním pocitem, který se na jejích stránkách znovu a znovu vynořoval, byla prázdnota. V manželství i v ostatním lidských vztazích. "Osamělost" končí nadějí, Čerň a stříbro spíše skepsí. To mě trošku mrzelo a postrádala jsem zevrubnější popis postav, což ještě umocnilo pocit prázdnoty a tísnivé reality, že takové příběhy se jednoduše doopravdy denně odehrávají, ve skutečném světě.
Ale abych zmínila i něco hezkého - líbila se mi péče a jistá dávka něhy, s níž je popisována paní A., i se všemi svými lidskými chybami a strachy.

24.04.2017

Jednoduchý příběh přeměněný Vančurovým stylem v kouzelné čtení plné obrazů, které by mohly vystoupit z papíru, zhmotněny poetickými příměry. Také však příběh samoty bláznů, osamělosti Josefininy a udivující svornosti chudáků.
Ze sociálních úvah mě zaujala myšlenka, že jediný spravedlivý hněv je hněv špatně zaplaceného dělníka. Tímto Vančura naplňuje tehdejší požadavek proletářského prvku v umění a vydává se na cestu k umění převážně poetistickému.
Nemyslím si ale, že by byl Pekař Jan Marhoul Jakýmsi "prvním pokusem", po němž následoval nějaký "více vytříbený styl psaní". Se sociálním tématem si Vančura dle mého názoru poradil stejně dobře jako třeba s pozdější zbojnickou baladou Markétou Lazarovou.

24.04.2017

Všichni tu píší dotčené komentáře o smutném příběhu. Víte, proč je tak smutný? Protože Charlieho osud možná čeká i nás. Všichni, jestli se dožijeme osmdesáti, budeme nejspíš senilní. Na rozdíl od Charlieho, který si uvědomuje, jak málo má času, si my namlouváme, že nám se nic takového stát nemůže.
Ale upřímně, nad Charliem se tu lidé rozesmutňují, soucítí. Ale kdo se tak dívá na své prarodiče, kterým již paměť a mysl neslouží tak jako dřív, ten je hoden obdivu.
Já tenhle příběh viděla u své babičky ještě před bílou myškou. Dnes bych si přála, abych se zachovala jako Alice, ne jako Fay.

10 24.04.2017

Útlá knížečka, zpracováním žádná literární perla, skoky v ději by měly být lépe zvládnuté - ztrácela jsem se. Co se příběhu týče, rozhodně jsem se ráda dozvěděla něco o historii svého rodného města. Ale Kathy by si zasloužila více prostoru. Příběh měl být pravděpodobně ztvárněním lidského osudu, připomínkou pro naše generace. Namísto toho je Kathy pohřbena někde pod strohými dialogy a zmatečnou kompozicí.
Nápad hezký, zpracování nikoli.

24.04.2017

První část knihy jsem milovala, část druhá se chvilkami vlekla, obzvlášť pátrání H.H.. Po Lolitě jsem sáhla ze zvědavosti. Jaké bylo mé překvapení, když jsem byla uchvácena nikoli dějem, ale stylem psaní. Humbertova cynická přízviska skvěle podtrhla absurditu zakázané lásky, ovinutou závojem snové nostalgie a něhy, kterou ke své nymfičce její otec cítil.

2 24.04.2017

Ačkoliv se kniha zabývá problémem politického uspořádání světa a slepým následováním ideologie, donutila mě pozastavit se spíše nad druhým tématem na jejích stránkách vyzdvihovaným. A sice svobodou lásky. Místo dojmů z Goldsteinových teorií ve mně dílo zanechalo pocit vděčnosti, že mohu svobodně milovat lidi mně blízké.

11 10.03.2017

Dočetla jsem, ale nejspíš nejde o knihu pro čtenáře mého věku. Příběh muže středního věku, který prochází krizí, spousta lyriky a cynický podtón. Zajímalo mě, jestli se stane něco podivného. Celá kniha je prodchnuta nepravděpodobnými momenty. Neřekla bych, že se moje přání splnilo. Konec byl podle mého názoru poněkud sentimentální.

10.02.2017

Přečteno během dvou dnů, kdy jsem ji nemohla odložit, pokud jsem opravdu nemusela. Zaujalo mě zpracování a hlavně vztah Zděny a Pannoniky. Pannonika pomohla Zděně stát se lepším člověkem, aniž by si toho Zděna všimla.

10.02.2017

Některé kapitoly jsou velice zdařilé, ač bych ocenila více detailů. Jiné, jako třeba "Sekty a zpravodajské služby" mi připadaly jako konspirační teorie. Z první části knihy jsem byla nadšená, proto nakonec čtyři hvězdičky.

1 10.02.2017

Ze začátku jsem byla nadšená, nespisovný jazyk mi připadal zajímavý, konečně něco nového... Avšak brzy mě to omrzelo, protože děj nebyl nijak zajímavý. Deus ex machina na každé druhé stránce, nic pro mě.

10.02.2017

Osamělost mě ze začátku nadchla. Konec jsem si představovala jinak, byla jsem z něj trochu rozpačitá. Ale i tak to byla velice působivá kniha, nejlepší, co jsem za poslední dobu četla.
Onen často vytýkaný pesimismus mi nevadil, naopak udělal z knihy originální kousek

08.01.2017

Misery je zajímavá kniha i sama o sobě, ale pokud víte, že je jakousi metaforou pro tehdejší Kingovu drogovou závislost, působí ještě zajímavěji. Sledujeme, jak Annie postupně připravuje úspěšného spisovatele úplně o všechno.
Ale mám-li být upřímná, Misery by byla skvělá povídka třeba na 150 stran, ale jako 300 stránková kniha mi to přišlo místy dost natažené.

11.12.2016

Na prvotinu velmi dobré. První jsem viděla film, takže jsem věděla, jak všechno skončí. Stejně jsem ale Carrie přečetla za chviličku. Jediné, co mi scházelo, byla plastičnost postav. K té se nejspíš King propracoval až časem, v Carrie jí moc není.

1 19.10.2016

Alenka vyrostla, Alenka se zmenšila. Alenka vyrostla, Alenka se zmenšila....Nu já nevím, obdivuji lidi, kteří píší dětskou literaturu - musí mít úžasnou fantasii. Možná už jsem moc velká, aby mi Alenčin příběh připadal napínavý. A věci, které postrádají odůvodnění, jen prostě jsou, mě tak trochu rozčilují.

4 03.10.2016

Pořád jsem čekala, že se začne něco dít. 40 stránek před koncem jsem se dočkala - tedy alespoň chvíli jsem si to skutečně myslela. Závěr nebyl nijak působivý, od díla považovaného za symbol 20.let jsem čekala o mnoho víc. Námět je zajímavý, ale dalo by se z něj ,,vytřískat" mnohem víc.

1 03.10.2016

Této knížce jsem se až doposud úspěšně vyhýbala. Avšak tahle povinná literatura mě přeci jen dostihla. Začátek byl zajímavý, ale po 150 stránkách Anniných úvah jsem se neuvěřitelně nudila. Dočetla jsem, i když s nemalým vypětím morálních sil.Tuhle knihu by měl číst jen ten, koho skutečně zajímá. Udělat z ní povinnou četbu je podle mě přešlap.

1 03.10.2016

Velmi přívětivě napsaná kniha na závažné téma, problém lidské společnosti pozorovaný očima mladé slečny, vyprávěný s dětskou upřímností. Kniha je čtivá, v prvním díle se všeho všudy nic neděje, ale druhá část byla napínavá až do poslední stránky.

1 22.09.2016

Krátká knížka, která je skvělou ukázkou naturalistické tvorby. Četla jsem ji asi tři večery, přestože má kolem sta stránek. V některých chvílích už jsem prostě nemohla číst dál. Stejně naléhavým, drásavým dojmem na mě působila snad už jen Kafkova Proměna.

2 28.07.2016

Celá pojednává o přístupu k sexu, nikoli o aktu jako takovém. Autor radí, abychom byli ke svému partnerovi otevření, upřímní, respektovali jeden druhého, přijali svá vlastní těla. Ve světě, kde je tlak na dokonalost a výkon skutečně znatelný, je tato kniha příjemnou známkou, že se celý svět ještě nezbláznil a stále existují lidé jako pan Klein, kteří tvrdí, že být dokonalí a normální je hrozně nudné.

23.08.2015