t_gon komentáře u knih

Rozporuplné pocity mám po dokončení této neskutečně dlouhé Conanovky. Víceméně se dá podepsat BroDan-úv komentář, s čímž kdokoli, kdo má za sebou mnoho Conanovek, nemůže nesouhlasit. Asi bych nevěřil, že se budu přemáhat do dalšího čtení jednoho z mnoha Conanových dobrodružství, když anotace slibovala fajnové dobrodružství.

Inu, řekl bych, že autor chtěl nacpat do tohoto světa příliš mnoho a místo zábavného úvodu, kdy má následovat spanilá rubací jízda se dostavil utahaný úvod, přecpaný postavami, které se pletli po chvíli víc než děcka na metalovém koncertu, příběh byl zasazen do nudného prostředí výběru nového vládce horských kmenů, z Conana udělal autor neschopného jelimana, schopného ožrat hubu ze dvou decek levného vína, ale přitom si zachovat reflexy hodné Spider-mana a v mezičase si vydělávat kovářstvím a po slíbených ghůlech ani stopy. Místo nich se nakonec dostavili nějací hybridi Gorilo-pštrosů z historií sahající až do samotného Acheronu (za takový původ by se styděl i orangutan po lobotomii) a překombinovaná hra na přechcávání, která patří do jiných příběhů.

Dojem z knihy zachraňuje poslední třetina, kdy tempo dostane pořádný spád, nešetří se krví ani mrtvolami a dostane to jakž takž závan poctivé Conanovky. Co však naplat, když se k tomu musí protrpět to bahno předtím? Ale co už, jak by řekl Conan na hloupou otázku:

„Proč bys ale odcházel“ zeptala se náhle.
„Proč? Proč muži odcházejí?“ Pokrčil Cimmeřan rameny a odpověděl si sám. „Za něčím jiným, lepším, větším…“

2 22.12.2016

Další z mnoha „fiktivních“ dějepisů, které by bylo škoda minout. Což vzhledem k informovanosti na webu a zdejšímu zastoupení mezi čtenáři může být pravda. Série Halo, která slaví svůj úspěch zejména na konzolích Xbox má za sebou téměř 20-letou historii (první herní díl vyšel roku 2001) a od té doby se dalo do tohoto universa zavítat v 10 hrách, které rozvíjí příběh lidstva ve 26. Století a to hlavně díky stěžejní postavě celé série – postavě Master Chiefa.

Tenhle průvodce příběhem tak pokračuje v trendu, který používají jiná studia, která ke známé značce vyrábí další merchandising a hrne ho na trh pro své fanoušky. A proč vlastně taky ne, že ano? Stejně jako letošní první díl kronik světa Warcraftu ,tak i zde si projdeme kompletní historii Halo vesmíru, od prvních stvoření, která formovala vesmír a jejich obyvatele až po dění posledního herního dílu (Halo 5) a knihu ukončíme náznakem toho, co nás čeká příští rok ve hře Halo Wars 2.

Kniha je celkem obsáhlá, rozdělena do 5 hlavních kapitol a i když některé události jsou zde popsány velmi stroze, tak celkově se jedná o perfektní materiál pro fanoušky tohoto světa. Samotná minulost, o které se píše zatím v u nás nepublikované trilogii (The Forerunner Saga) je zde konečně trošku rozepsána dopodrobna a my tak konečně víme, jak to bylo se starodávným lidstvem, Floodem, Forerunnery a dalšími. Navíc je kniha doplněna pěknými náčrty bojových lodí a obleků a skvělými ilustracemi od mnoha odborníků, které podtrhují veškerou válečnou minulost, ve které je tento příběh zasazen. Mnoho obrazů nechá čtenáře se vyloženě kochat tím vyobrazením dané situace a podbarví perfektně danou událost.

Kniha potěší i samotnou cenou, která je ve srovnání s konkurencí víc než příjemná (např. cena u stejného typu knihy ze světa Mass Effect je úplný výsměch). Co už však nepotěší a je velký problém si na to zvyknout je veškerý překlad originálních názvu z angličtiny do češtiny (ať už se jedná o rasy, lodě, bojové operace, planety apod.) Číst to bylo často utrpení, a když se v jedné větě objeví tři podobné překlady, tak se nejeden znalec ztratí. Nechat to v originálu, nebylo by knize co vytknout. Takhle sebou překlady nesly i klasické korektorské chyby, ale to už je škoda zmiňovat.

Celkově jsem však rád, že podobné knihy vznikají a najdou si k nám cestu.

2 29.10.2016

Po výborném úvodu do postapokalyptického Metra roku 2033 jsem se těšil na pokračování velice. Navíc doprovod ve formě dvou výborných PC her natěšení ještě umocnil. Glukhovsky perfektně v první knize vybudoval a přivedl k životu netradiční prostředí, ve kterém jsme sledovali životní pouť mladého Arťoma mezi zbytkem lidské populace (co se děje a zda vůbec něco za Uralem, to si můžeme jen domyslet). Od pokračování jsem tedy logicky očekával pokračování příběhu Arťoma ve chvíli, kdy se vypořádali s „hrozbou“ temných.

Místo toho se děj věnuje okrajové postavě z prvního dílu a tou je Hunter, ze kterého se bohužel pro mě (což dle komentářů ale není asi jen můj problém) stal velmi nesympatický kretén, o jehož život jsem se v průběhu čtení nemohl zajímat méně. Navíc změna psaní, kdy se do cca poloviny knihy čtenář lehce ztratí při čtení různých příběhu, které rozvíjí linky jiných charakterů, aby se v cca polovině mohli potkat, také zážitek z čtení příliš nezlepšuje. Když si k tomu přičtu ještě místy (rozuměj stanice metra) nesmyslně „božské“ a nepřemožitelné mutanty a odbytého Arťoma, ze kterého je nyní spíše takový poslíček než ostřílený veterán z prvního dílu, závěr je spíše zpackaným rychlokoncem bez žádné katarze a pořádného vyvrcholení, tak tu máme mírné zklamání. Což je škoda, neboť svět metra je v první knize výborný a dobrý autor by z tohoto prostředí vydoloval lepších příběhu spousty.

Komu není PC hrací scéna cizí, tomu rozhodně doporučuji odehrát Metro: Last Light, což já osobně beru za plnohodnotné pokračování prvního dílu s Arťomem v hlavní roli.

2 05.07.2015

V podstatě lze jen souhlasit s předešlými komentář. Výborně „jednoduše“ (i když ta poslední kapitola mě s pertubacemi trošku ničila) popsána historie a budoucnost vesmíru, rozebrána problematika černých děr a jejich využití jako dopravního prostředku (zdravím hvězdnou bránu) plus srozumitelně popsány Einsteinovy „milníky“ fyziky (teorie relativity a kvantová mechanika) takovým způsobem, aby se čtenář se zájmem o astrofyziku a „mechanismus“ vesmíru dověděl něco nového a nemusel přitom studovat doktorát z fyziky v oblasti plazmatu a jaderné fúze (:

Bonus Hawkingova dětství a jeho studijních let v úvodních kapitolách čtenáře o to více vtáhne do děje a s nabitými informacemi ho pustí až po poslechnutí poslední desky…

2 16.10.2014

Změna autora na postu pisatele knih z ME vesmíru přinesla klasicky „průměrnou“ kvalitu knih z této série. Není to vyloženě špatné, subjektivně o fous lepší než předchozí díly (Vzestup a Odveta) této „trilogie (první kniha uvádí Davida Andersona a jeho partnerka Kahlee Sandersovou, ale druhá a třetí se motá kolem Cerbera a jeho experimenty s Reaperskou technologií na Greysonovi) a i když se počátek celkem táhne, tak poslední třetina celkem sešlápne plyn.

Opět jsou zde „neduhy“ z minulých dílů typu krásně naplánovaná akce malým gangem a její svižný průběh, aby ji o pár stránek nahradila stupidita, kdy se role obrátí a útočníci jsou smeteni vskutku podobně geniálním plánem. Fanoušky potěší rozšíření historického pozadí některých postav (např. Leng, i když jeho nesmrtelnost navzdory nakládačce, kterou fasuje v průběhu celé knihy je už otravná) a narážky na hru, někoho na druhou stranu (např. mě) celkem naštve rychle splácaný konec, kdy se během dvou stran rozloučíme s nejednou z hlavních postav velmi odbytým způsobem. Kolem a kolem se však jedná o příjemné počtení z tohoto vesmíru.

A teď, když už máme pár knih venku, tak poprosím o masivní, epickou a akcí nabitou trilogií, která nás zavede do galaxie před mnoha cykly (takový boj Reaperů s Protheany nebo úplně první cyklus, kdy Leviatani byly „přechcání“ svým AI, bych bral okamžitě). Mnoho jiných světů takovou trilogii má (WarCraft, StarCraft, Halo…), tak proč by to nešlo zde?

2 31.07.2014

Odveta za události odehrávající se v knize vzestup, čímž je jasně určeno, komu je kniha určena. Nyní už nejenom hráčům, ale i čtenářům, kteří mají minimálně Vzestup načtený. Děj se totiž odehrává 2 roky po událostech v knize Vzestup a na scénu vrací všechny hlavní postavy (v pár větách se dostane i na Gillian) a přidává konečně spousty nových lokací (Omega, základna Záhadného, Citadela…), cestování vesmírem a konečně i větší zapojení Reaperu (fuck smrťáckým názvům), když se v rámci provázaní s „běžící“ herní trilogií dostáváme téměř na konec Shepardovy cesty. Kniha je čtivá, děj pěkně odsýpá a ždímání korunek může pokračovat.

Jedinou velkou výtku mám ke všem těm přestřelkám a útokům jednotlivých frakcí na sebe, kdy se během chvíle efektivně vystřílí jedna frakce za použití brilantně naplánované akce a taktiky, aby vzápětí dostala na prdel druhou stranou za použití neméně podobné taktiky (zdravím Omegu-squad, Turiany a hlavně Kai Lenga a Záhadného). Tohle mi rvalo „oči“…

2 20.07.2014

Krapek horší než prvotina Vzestup cíleně zaměřená na hráče, kteří mají za sebou nejlépe první dva díly her. Jak píše tomas5327, nedokážu si představit čtenáře nepolíbeného hraním her Mass Effect, který by se měl knihou prokousat do konce a na konci ji nechtít použít jako ubrousky na grilování.
Proti Vzestupu se malinko přitvrdilo v akci, přimíchalo se do děje trochu intrik a více ras (opravdu bonus za Kvariany), ale jak je všude uvedeno, jedná se o „doplněk“ pro hráče, který bohužel nijak extra neobohatí fanoušky informacemi z tohoto vesmíru. Slušný průměr pro hráče…

2 20.07.2014

Zjevení není vyloženě špatné, jak by se mohlo z komentářů zdát a jako prvotina v písemné formě slouží jako doplněk k univerzu Mass Effect víc než dobře. Více méně se jedná o prequel k prvnímu dílu herní trilogie Mass Effect, jež vysvětluje historické pozadí některých postav z uvedené hry.
Pro nehráče by se teoreticky mohlo jednat o příjemný vstup do tohoto vesmíru, i když v porovnání s knihami založenými na jiných herních značkách by tento kousek nevyšel s příliš vysokým hodnocením. Každopádně se jedná klasicky o příjemné zpestření na dva večery, jež nedotčené buď vtáhne, nebo kompletně odradí od skvělého „živého“ vesmíru značky ME.
Poslední strany knihy jsou velmi příjemným propojením papíru s digitálním světem na monitorech (:

2 20.07.2014

Když má Knaak o čem psát, je to radost číst. Druhý díl trilogie a formování světa konečně servíruje konzistentní příběh, který má jasně politicky rozestavěné strany, postavy hrají své party, tajuplná a dosti nejasná minulost tvůrců dostává reálnější kontury a děj má tak body, odkud a kam nás má provázet. Poctivá a svižná fantasy exkurze do nyní zajímavějšího světa (z pohledu dočtení dvou knih), kdy zadostiučinění dojde mnoho postav, cestování po novém světě představí ten pravý epický přesah lokálních půtek z Kodexu a zároveň nastíní věci budoucí. Jen škoda některých urychlených linek, zatlačení Drua do pozadí (jeho postava zde naprosto zbytečná) a otevření vrátek k novým světům a postavám, které zde vyklidí prostor stejně rychle, jako se na scéně objevili (a je to škoda, neb mají co nabídnout a dle informací k Dračí říši se zde jen představili, aby se jejich integrace do světa vytáhla v knihách mimo tuto trilogii). Takto prostřední díl mohl být epičtější, popř. fungovat samostatně s hlubším dějem. Odskok od 1. dílu v podobě 15 let je totiž jediné napojení na úvodní Exodus, čímž se koncept trilogie úplně nenaplnil a zároveň se rozumně uzavřel vše podstatné, bez otevřených vrátek. Tak uvidíme, co nás dále čeká…

1 26.05.2021

Nalajnované koleje svatbou jsou dány a dvojka v nich pevně jede. Základní kámen příběhu o cestě za pomstou a spravedlností v kulisách temnějšího středověku okořeněném prvky fantasy by v podání Joda a Lia mohl vytvořit famózní zážitek. Místo toho se vše dobré, ale hlavně špatné ze svatby přenáší i zde snad v mnohem větší míře. Neskutečně nesympatické, od narození zparchantělé postavy, které se snad trénují na soutěž „ultra svině“ stěží zaujmou a získají plusové body. Kapitola sama o sobě je král Alvar, který idiotismus zvedá na úplně novou úroveň. Navíc věci, které platily ve svatbě, zde jaksi neplatí (viz mrtví pozorovatelé) a aby fantasy nebylo málo, přimícháme do tohoto mišmaše klasické „klanové války“ z Underworldu. Vznikne neskutečný bordel, který zachraňuje Liova kresba, která mnohdy evokuje pocity listováním Serpieriho Druuny či děl mistra L. Roya. Takže ano, stejně jako svatba se jedná o vizuální žrádlo, které však při bližším omaku smrdí až na kost a nechává v hubě po konzumaci zkyslou pachuť promarněné šance, kterou ani jeden hodný „vlček“ nespasí. Tohle dílo se mi v knihovně ani vedle artbooku jiných mistrů nemůže zabydlet a proto pomaže jako ho*** z lopaty vykládat historii trotla Alvara o knihovnu dál…

1 20.12.2020

Ve velmi skromné a malé vesničce, která leží na severu u úpatí Anladských hor, dělá někdo místním obyvatelům pořádný bordel na polích. A jelikož je na tento úkol rychtář krátký, sežene si na pomoc ze vzdáleného Enderonu partičku dobrodruhů, kteří by se škodné mohli mrknout na zoubek (pokud jim nějaký v hubě zůstal). Na pořádný příběh je zaděláno a nyní se díky této skromné „knížečce“ můžeme vypravit na rozšiřující dobrodružství po vzoru D&D ke hře Stín meče. Pravidla jsou srozumitelně popsána, jednotlivé postavy, rasy, jejich denní činnosti, vztahy mezi rasami (elfové, goblini, vesničani…), to vše zde každý správný dobrodruh najde a zbytek, pokud se rozhodne misi přijmout, bude už cistě na jeho rozhodnutí, kudy bude svou družinu za vytouženým cílem, tedy osvobození vesnice od škodné na polích, směrovat. Příjemně jednoduché RPG „DLC“ k papírovému hraní na hrdiny, které potěší i dětskou vizualizací jednotlivých příloh a celkově je jednodušší než čtvrteční nákup v Lidlu.

1 31.08.2020

*** Rúžáka kulka srazila na zem a mozek, zasažený směrem od podbradku, vycákl roztříštěnou lebkou. O podrážky mých bot něco plesklo. ***

Další z místních „Kulha-like fiction“, která je zbytečně schovaná někde v koutě. A přitom má rozhodně co nabídnout. I když jak se to vezme. Kniha trpí „rozdělením“ na dvě poloviny, které jsou dějově a žánrově dost rozlišné a to se podepíše dost na kvalitě. První půlka nás seznámí s celkem nezajímavým Arthurem, který maká jako „nájemná síla“ pro tajnou agenturu (popř. toho, kdo zaplatí víc než štědře) a zrovna dodělal kšeft tykající se italského mafiánského bosse Canossiho. Než však skončí soudní přelíčení, dostane Arthur pořádný kopanec a kulky se na něj začnou sypat odevšad. Je frajer trénovaný a dobrý programátor, takže to ho moc netankuje. Horší už je to s tím, že jeho pronásledovatelé po dávce ze samopalu ne a ne zhebnout.

Následuje celkem přiškrcený popis naší Pražské kotliny a „postapo“ světa, kde se děj odehrává a to je první kámen úrazu. Jako by kniha nevěděla, kam patří. Máme tu jasně vykreslený svět, kde proběhl „Exodus“ (o němý se více nedovíme) a následně se zformovaly vlády, nové verze EU a jednotlivé gangy plné vylepšených lidí a podobné sebranky. Takový CyberPunk. Arthur se v tomhle světě pustí do pronásledování svých lovců a skáče příběhem a světem jak ožralá kulička v pinballu - není to špatné, ale ani nijak extra dobré.

Zlom přijde v druhé půlce, kdy dostane nakládačku od Švédských upírů a před nepěknými pokusy ho na poslední chvíli vykopnutím dveří (takových deus Ex macine tam bude nespočet) zachrání novodobá verze Gimliho a Legolase. Arthurovi je ve střípkách vysvětlen zcela nový svět se svými obyvateli (zde se snad dostaví i Opičí král, Shang Tsung a další…) a je na něm, aby v rozehrané partii bohů odehrál svůj part, nebo natáhl brka na jednom z operačních stolu. Tahle část je z ranku „Vládci strachu“ a potěší každého, kdo si rochní v takových brakových četbách. Mluva je řádně ostrá, vtipů přehršel (i když některé jsou víc než mimo a dávat přirovnání za každou druhou větu je někdy dost otravné) a člověka načrtnutý svět chytí a chce se o něm dovědět více.

***“Je-je-je tu hro-hrozná zima!“
„Tak leť rychlejc, ať se zahřeješ!“***

Což je za mě největší problém této knihy, protože byť avizuje a tváří se jako první díl a stejně tak i končí (na konci je „Cliff“ jak prase), tak druhý díl nikde není a vzhledem k době vzniku první knihy pochybují, že kdy vyjde. Na úvod by se hodilo varování, že je to s příběhem a jeho ukončením jako s hodně špatně přerušeným sexem, kdy musíte zdrhat nasr*** oknem pryč…

**Lo-Pan stál za mnou v nějakém svátečním habitu. Vypadal jako buzík z čínskýho komiksu. ***

1 14.08.2020

Chápu formu a snahu této knihy, přinést jakousi osvětu dobře stravitelnou formou mezi čtenáře, kterým by mohl starší formát jít hůře přelouskat. To se velmi cení a myslím, že „dětskost“ vizuální stránky k tomu hodně pomůže zvláště v dnešní době, kdy je manga hojně rozšířena. Jakýsi obrázek o tom, proč je Japonsko a navždy bude tak fascinující zemí s těžce pochopitelnou historií v porovnání se západní kulturou a obdivem k tehdejším samurajům to jistě poskytne. Mnoho kapitol však zůstane s výkladem na půl cesty a některá moudra a kapitoly původního kodexu vyzní do ztracena bez pointy daného vyprávění, což zamrzí (Bushido by si zasloužilo plnohodnotné a krásné zpracování). Pokud nemá někdo načteno více z Bushida a je tohle jeho prvotina, může to dobře posloužit jako úvod k pomalu vymírajícím tradicím této obdivuhodné země. Ostatní to však neurazí, ale nijak zvlášť ani nenadechne. Příjemný doplněk knihovny...

1 20.04.2020

***Conanova rozhodná tvář se ušklíbla a v očích se mu potěšeně zablesklo. Zhluboka se nadechl a po chvilce vzduch zase slastně vydechl. Tohle byl život: dubová paluba pod nohama, půl stovky odvážných darebáků pod jeho velením, šumící moře kolem dokola, nepřítel, se kterým se člověk může utkat – a divoké, krvavé a skvělé dobrodružství na obzoru!***

U Ištařiných cecků a Nergalových koulí, to bylo panečku dobrodružství. Úplně nekriticky jsme nadšený, z této výpravy, jak je ostatně u dvojice Lin a Sprague dobrým zvykem, když vypráví jeden z mnoha příběhu fantastického Conana, tak jako nikdo jiný.

***U Croma! Člověk může zemřít jenom jednou, tak jaképak stýskání nad nebezpečenstvím, které možná, alespoň prozatím určitě, existuje jen v jeho představivosti. Dost na tom, že se člověk musí s nebezpečím vypořádat, když se do něj dostane, s mečem v ruce a s bitevním třeštěním v srdci. ***

Opět se vinou osudu stalo, že Conan kvůli jedné pečínce k večeři
(***„Od té rozmíšky v krčmě U devíti tasených mečů, kdy mu Conanova pěst málem urazila hlavu z ramen, měl nezdolnou touhu se pomstít.“***)
skončí ve víru intrik a bojů o nic menšího, než osud světa (časem určitě). Jo a taky princezna tam je, která si vyzkouší nedobrovolně výměnu rolí (služka – pán) Hyborského věku.

V tomto příběhu dostaneme hojně všeho, po čem dobrodruhovo srdce prahne, byt ženská srdce mají často zvláštní přání
(***„Nežli jí do života vstoupil obrovitý Cimmeřan, vždy své muže snadno ovládla. Ale ovládat Conana bylo nemožné“***).
A i ta dobrodruhova očka při toulkách exotickou zemí amazonek snad najdou to pravé ořechové
(***„některé ze svých náčelnic – velkých, zjizvených a drsně vyhlížejících černých žen, které v Conanových očích měly asi tolik ženskosti jako bojové sekyry.***).
Dojde i na časté holdování banánového vína
(***Conan říhl. „U střev samotnýho Croma, kamaráde, to je ale život!***),
parádní krvavě souboje
(***„Navzdory své mohutnosti se pohyboval poddajně jako útočící panter a rubal Zingařany jako zralou pšenici.“***)
a taky bourání plánu na dominanci světa mocným mágům
(***„Conan Thoth-Amonovi hlasitě a nezdvořile poradil, co si se svou nabídkou může udělat.“***).

Potěší setkání se starým známým Jumou, jehož linka přimíchá dostatek exotiky a lidožravých stromů do příběhu
(***„Potichu, šklebíce se, ale zároveň zadržujíce slzy, si pevně stiskli ruce. Nic neřekli, protože oba podvědomě cítili, že na tomto světě se již nikdy nesetkají.“***).

Těžko říci zda tyto ingredience někoho potěší i ostatní čtenáře, ale
***„Čert ví a čerta to i zajímá,“ zamručel Conan.***

Drobné nedostatky v korektuře nebo „nesoulad“ popisů postav (např. jednou má Sigurd světlé vlasy, později je z něho zrzek) jde lehce odpustit a člověk, pokud na to přistoupí, dostane parádní dobrodružství, které uteče rychleji, než Thoth-Amon s výpraskem z paláce, který se s princeznou obratem nabídne Conanovi. A co on na to?
***„Kdepak, Sigurde, já si nějaký trůn jednoho dne získám, dá-li Crom; ale nejspíš s mečem v ruce, a ne jako svatební dar.“***

Dodatky na konci knihy o životě autorů a jejich popis Howardova životopisu byly více než příjemné. Howard a jeho dítě Conan jsou prostě nesmrtelné legendy.

***„Vše pryč – vše zmar, tak ať mě už na máry dají;
Slavnost je ta tam a svíce se tmě vzdají.“***

1 31.01.2020

Zyt má v jeho komentu trochu pravdu a i já mohu říci, že ze všech mnou čtených „Lin de Camp“ Conanovek je tahle jednoznačně nejslabší. Na druhou stranu právě pro to, že tento výlet do Aquilonie či Argosu psali tito pánové, tak se o žádný šunt v rámci Conanových příběhů nejedná. Člověk v Hyborii zběhlý tak nějak ví, jaký typ čtení a rubanice od nich dostane a na tom se nic moc nemění. Je pravda trochu vleklé kampaně, při které Conan verbuje svou armádu, aby zametl se standardně nechutným sadistickým vepřem na Aquilonském trůnu, jež dělá podrž tašku mocnému čaryfukovi z dob dávno minulých. Taktéž pasáže, kdy se Conan zapomíná na své zkušenosti a nechá sebou zamést kdejakou figurkou, z nichž některé nechá volně pajdat po světě i po svém nástupu do královského statusu (Quesado, Alcina, Thulandra Thuu) nechají zvláštní pachuť na jílci meče. Což je vzhledem k období, kdy se příběh odehrává velká škoda, neboť se jedná o velmi důležitou část Conanova života. Ocenit se na druhou stranu dá popis válečných scén znepřátelených armád, které si vzájemně pouští žilou. Tohle téma se často v Conanovkách nevidí…

Silvanova tvář pobledla… Sáhl do kožené brašny… a vyňal z ní miniaturu malovanou na alabastru. „To byla moje dcera. Je mrtvá“… „Vzal mi ji“…

Conanovi modře zadoutnalo v očích. Jeho důstojníci nejistě přešlapovali, protože věděli, že surové zacházení s ženami dokáže obrovského Cimmeřana rozzuřit jako nic jiného. Conan pozvedl miniaturu, aby na ni ostatní dobře viděli a vrátil ji kapitánovi.

Conanovskou atmosféru si kniha udržuje víc než dobře a i když chvíli trvá, než Conan pořádně šlápne do sandálu, pod kterými rozmete Numedidovo království, tak své čtenáře odmění spokojeným pocitem.

1 29.08.2018

Tak tohle byl snad horší zážitek, než vypít týden zkvašený kobylí kumys. A co se ho Conan nachlastal, než se stal hrdinou z tohoto románu. Moje první Carpenterova Conanovka a byl to bolestivý zážitek. Nevím, kde autor bral nápady a inspiraci, ale z předchozích Conanovek jen stěží. Myslel jsem si, že když jsem už přežil Conana „cirkusáka“ z Warcraft světa (Prameny Černé řeky), tak mě moc nemá co překvapit, ale chyba sekyry v hrudníku. Tady Conan panáčkuje, jak mu absolutně směšní nadřízení pískají do rytmu, stává se z něho již nyní (cca ve 20?) pěkný domácí usedlík, který si svou přítelkyní (je to tak) Saryiou zařizuje uprostřed válečné pevnosti svou garsonku z bambusu a kvítí a až zjistíte, že umí pěkně naříkat „Auuu“ a přes držku mu dá snad každý druhý chcípák ve městě, budete si chtít při četbě vypíchnout oči a jít na lobotomii, abyste zapomněli.

To, že se opět dostaví pocit „chybějících stránek“, kapitoly jsou děsně řazené, kouzelnické prvky trestuhodně nevyužité (celá část s „Mojurnem“ je totálně zabitá a ve finále umocněná neskutečným Cliffhangerem), bitvy jsou psány chaoticky a jakákoli konfrontace či „pád“ dějově důležité postavy jde mimo záběr (celá část s Babrakou je totální úlet). Je to smutné znásilnění legendy, kde celý závěr vyšumí do prázdna. Těch zdejších 5* nechápu ani v podnapilém stavu a s přimhouřením očí celého paneláku. Kdo zná ty „pravé“ Conanovky, zde musí zatlačit nejednu slzu. Kdyby se to jmenovalo Blažej, Hermión a Blažena mají Road Trip po putykách a bordelech, kde fantazírují o slonech, kteří umí kreslit choboty, neměl bych nic proti. Tohle se Conanovi ale nedělá…

A občas dobrá fráze knihu nezachrání: „Dejte si pozor, přátelé, dokonce i tenhle syrový řízek opičího masa vám může po několika dalších rundách téhle břečky připadat lákavý! Proto je vždy lepší zvednout včas kotvy.“ A já to kvituji a zvedám kotvy o knihu dál…

1 01.02.2018

Dračí studna dějově předchází obrům a údolí, které jsem již od autora četl, takže pro mne bylo příjemné překvapení „vidět“, jak se Conan dostal k přátelství s některými postavami, s nimiž putuje v dalších knihách (Kudru, Dakša, princezna…). O to více jsem si tento příběh užil. Tohle bylo mnohem čtivější, dynamičtější a prostě Conanovější, než autorovi další mnou čtené knihy. Parádní souboje se střídají s bojem na moři mezi galérami, bojem monstry, klasickou Conanovskou zlodějinou a dalšími zábavnými prvky, kvůli kterým se ke Conanovi tak dobře vrací. Navíc příběh je příjemně uzavřen s pouze naznačeným slibem kamarádovi do budoucna, k němuž se právě v Údolí bohů vrátíme.

Víc než příjemná jednohubka z Conanovského univerza, která doplní o další střípky autorovi knihy, které se soustředí na dobrodružství a fantastické výpravy Conana z oblasti Vilajetského moře.

1 16.08.2016

Přímé pokračování Horských obrů začíná delším prologem (který slouží víc než dobře pro kompletní shrnutí předchozího děje), po kterém sledujeme sadistické hovado Narana v jeho snaze přechcát všechny bohy z předchozích dílů (Krokodýlí bůh a Kámalí), udělat si z nich své otroky a přitom se pomstít někomu, kdo mu leží v žaludku jako nikdo jiný – samotnému Conanovi. Jenže jak už to tak u našeho barbara chodí, Naran má peška a po jednom velikém dobrodružství s postavami z předchozího dílu, kdy se dějové pohybujeme chvílemi v řeckých bájích a zaklínačském mýtu (Divoký hon), si na konci dáme sraz v údolí bohů s nejednou bohyní a dočkáme se krásného pocitu zadostiučinění, když Naranovi nevyjdou plány tak, jak si ve svých zvrhlých snech představoval. Což je pro čtenáře, který vydržel a nepřeskakoval jeho brutální čistky tisíců obyvatel Hyborie krásný pocit.

Tato kniha je stejně brutální, jako její předchůdci, ale mnohem čtivější než předchozí obři s ucelenějším dějem a svižnějším vyprávěním. Taková menší poznámka, nevím, proč se vydavatel rozhodl takhle vykecávat v anotaci vše, ale rozhodně nedoporučuji číst celou anotaci knihy. Na pár řádcích se takhle do čtenáře nasype celý děj v kostce. A přitom jsou ty obálky k Blancovým knihám tak povedené…

1 16.08.2016

Zbývajících doposud pět nevydaných povídek, které duo Sprague & Carter dali, dohromady není už tak úderných a strhujících jako předchozí devítka v Kletbě monolitu, i tak je zde dodržen „standard“ Howardovské kvality, kdy jednotlivé výlety Conana ve východních krajích utečou svižně, doplní mezery v jeho putování za Aquilonskou korunou a potěší každého, kdo si nenajde moře času na sáhodlouhé fantasy ságy.

Samotná povídka Plamenný nůž však příjemně vybočuje z formy povídky a v knize má téměř rozsah románu, obsahuje výbornou zápletku o skrytém království, hromadné bitevní scény i hororové momentky a vytahuje celou sbírku kvalitativně hodně nahoru. Klasicky příjemně strávené odpoledne. (:

1 03.02.2015

Kniha sama o sobě je výborným průvodcem obsahem kurzů CCNA, ať již v rámci samo výuky, nebo kurzů v akademii. Větší význam má však ve spojení s přípravou na průmyslovou certifikaci, kde si v této malé bibli člověk projde kompletní problematiku pomocí osvědčených postupů, rad a triků. Navíc každá kapitola obsahuje jak testy pro ověření znalosti a pochopení dané kapitoly, tak je na přiloženém CD kvantum video návodů a praktických konfigurací, které se hodí nejen při praktické zkoušce završující výuku tohoto kurzu. Výborná kniha, která splňuje svůj účel („přípravu“) víc než skvěle.

1 03.08.2014