Svářeč komentáře u knih

Podotýkám, že nejsem fanoušek JFK, nýbrž Vladimíra Šlechty. Neodehrávat se tato kniha v Krvavém Pohraničí, nezavadil bych o ni ani pohledem, protože Kovář mě nikdy příliš nelákal. A jak tedy skloubení dvou populárních světů dopadlo? Skvěle! Jako čtenáře zcela neznalého JFK mě potěšilo, že Šlechta neřeší žádné Kovářovi problémy z minulých dílů a soustředí se pouze na hlavní zápletku. Rovněž agentův úkol je v podstatě poměrně banální a s hlavní zápletkou nemá co dělat - JFK ho celý splní asi tak na posledních deseti řádcích. Popravdě mám pocit, že kdyby Šlechta chtěl, mohl příběh s minimální změnami napsat s jakýmkoli jiným hlavním hrdinou... Jinak se samozřejmě jedná o skrz naskrz akční příběh okořeněný milostnou zápletkou, ve Šlechtově podání neskutečně čtivý.

02.01.2018

Kdo by vzhledem k anotaci, která mimochodem vyzradí prakticky celý děj, čekal akční příběh se dvěma netradičními a protikladnými antihrdiny, měl by se radši připravit na dojemný doják o tom, jak se dva tak dlouho hledali, až se nakonec našli. Což není vysloveně špatně, kniha se čte velmi dobře, jen jsem prostě čekal něco krapet jiného... Nicméně na další díl se docela těším, protože konec jedničky slibuje konečně onu akční a dobrodružnou fantasy se dvěma netradičními antihrdiny, s jejímž příslibem jsem si Temného gryfa koupil.

02.01.2018

Začínám mít takový nepříjemný pocit, že tady už se vaří z vody. Jediné, co se v rámci série posune trochu dopředu, je vztah mezi Mercy, Adamem a jeho smečkou. Co se týče samotného příběhu, nebyl pro mě příliš zajímavý a popravdě už teď mám docela problém si vzpomenout, o čem kniha vlastně byla. Takže: Stříbrná relikvie je sice podle mě zatím ze všech dílů nejhorší, což však neznamená, že je špatná. Pořád se to skvěle čte, příběh táhnou nahoru sympatické postavy - ale už to pro mě nemá ten šmrnc prvních dílů.

02.01.2018

Na první pohled další z řady nudných klasických fantasy, ve skutečnosti však neuvěřitelně čtivá, zábavná a v lecčems originální prvotina svého času talentovaného, dnes již uznávaného ruské autora Alexeje Pechova. Ten v podstatě nepřinesl do žánru nic nového, pouze vzal již zažité motivy a lehce je pozměnil k obrazu svému. Výsledkem je, že první dvě třetiny knihy v podstatě ani nejsou klasickou fantasy, spíše jakoby akčním, městským románem na motivy počítačové RPG hry - kompletních dvě stě stran se totiž odehrává ve městě, přičemž hrdina kromě hlavního úkolu musí splnit také množství vedlejších "questů". V poslední třetině pak Pechov rozehrává klasickou fantasy, jak ji známe. Hrdinové konečně vyráží na dlouhou, strastiplnou pouť, v jejímž průběhu jsou nuceni čelit mnoha nebezpečím. Škoda, že autor vše utne v okamžiku, kdy se hrdinové konečně někam dostanou. Každopádně, těším se na další díly...

02.01.2018

Popravdě, Heteša má u Brokilonu sestupnou tendenci. Démoni byli naprostá bomba, Nevermore Baltimore bylo už "jen" skvělé, Ruská ruleta je pouze dobrá. Co mi na tom nejvíc vadilo: Až do poloviny jsem prakticky ani nemohl tušit, kam se příběh bude ubírat. Akorát na začátku je jakýsi prolog o nějakých dvou soškách, pak už se hlavnímu hrdinovi jen ztrácí mrtvoly z jeho krematoria, přičemž ten se (dlouhou dobu neúspěšně) snaží přijít na to proč. Jinak se prvních dvě stě stran neděje nic dramatického. A když se to pak rozjede, je to takové bez šťávy - prostě Démoni i Nevermore Baltimore byli jízda až do konce plná zvratů, napětí a akce, tohle tady trochu chybí. Ten konec mi pak přijde vyloženě zabitý. Mohla z něj být napínavá akční sekvence a ono nic. Co dál: hlavní hrdina je celkem v pohodě, ale že by mi nějak přirostl k srdci se taky říct nedá. Dialogy taky nic moc, když to porovnám třeba s Démony. Změna prostředí Hetešovi taky podle mě moc neprospěla. Tu ruskou studenou atmosféru a typické hlášky typu "Posaď se, dáme vodku" moc nemusím. Amerika mi přijde lepší :) Ani jedna z těch věcí sice neznamená, že by se Ruská ruleta četla špatně (přečteno za tři dny), ale stejně mi na jazyku zůstává taková divná pachuť... Že to prostě mohlo být o dost lepší.

02.01.2018

Knihy kopírující příběh nějaké PC hry většinou končí přinejlepším jako šedý průměr. Příliv temnoty je mezi nimi hrdou výjimkou. Hra Warcraft II: Tides of darkness vyšla přeci jen v roce 1995, což je raný pravěk počítačových her. Starší hráči si tak nostalgicky zavzpomínají na časy, kdy na svých prehistorických sestavách proháněli primitivní 3D figurky, mladší generace, odkojená World of Warcraft se zase přiučí něco o historii svého světa. Obyčejní, hrou nepolíbení čtenáři fantastiky dostanou nadprůměrnou epickou fantasy. Po slabším rozjezdu není nouze o pořádné bitvy, krev ani odťaté údy - akce je hodně a je to dobře, protože ji Rosenberg opravdu umí. Na rozdíl od vytváření postav, kterých je taky hodně, ale v tomto případě to je spíš na škodu, jelikož jsou nedotažené, z příběhu mizí a ne vždy se opět objevují, podle toho, jak se to autorovi hodí. Jedinou výjimkou je asi-záporák Orgrim Doomhammer. Je to škoda, protože jinak se to čte opravdu dobře. Jako by to psal úplně jiný člověk než ten, co vyplodil super nudný Starcraft: Královna čepelí. Suma sumárum, klady převažují nad zápory. 80% je tak akorát.

02.01.2018

Z počátku jsem se do toho vážně nemohl vůbec začíst a i potom tam bylo více hluchých míst než by bylo zdrávo... Ale jinak musím uznat, že je to sakra dobrá kniha :) Akce popsaná na jedničku, o hlášky taky není nouze a hlavně hodně sympatický hrdina. Navíc nejsem zrovna fanoušek Evropské Unie, takže o to víc mě ta kniha potěšila. Velkou radost mi taky udělal prakticky zcela uzavřený konec. Ač je kniha avizována jako první díl bůhvíkoliklogie, vůbec mě nenapadá, kam by chtěl autor ten příběh vést dál. Takže za mě spokojenost, těch 80% je akorát...

02.01.2018

Začnu hlavním hrdinou. V prvních dvou povídkách mi přišel v pohodě, sice podvodník, zloděj a lhář, vlastní prospěch až na prvním místě, ale přesto docela sympaťák... V té třetí jsem ho však už moc nemusel, působil na mě jako nesympatický prospěchářský hajzl. Občas jsem měl pocit, že toho antihrdinství je v knize až moc a nějaký ten heroický patos by tomu neuškodil. Na konci si u mě Wolrich trochu šplhnul, ale i tak... Takže tohle je asi jediný malý zápor téhle knihy, protože jinak je Holomráz zábavný, čtivý, vtipný, akční, originální a tak by šlo pokračovat až do nekonečna, přelouskal jsem ho za jediný den (no, přeci jen jsou ty prázdniny a já nemám celý den nic na práci :)). Jednička skoro podtržená. Teda... ještě jeden zápor by možná i byl. Tři závěrečné povídky mají pěknou pointu, ale to je tak všechno. Jinak jsem je přelouskal jen z povinnosti. Ale to už je opravdu jen detail.

02.01.2018

První třetina je o ničem. Nic se neděje, postavy jen cestují, kecají apod, a já jsem si z toho odnesl pouze ponaučení, že před pokračováním bych si měl vždy znovu přečíst i předchozí díl, místy jsem se totiž dost ztrácel. Ale pak se příběh slušně rozjel a já se od toho nemohl odtrhnout. Knihy ve stylu "politika & intriky" obyčejně moc nemusím, ale tohle mě bůhvíproč prostě chytlo a knihu jsem tak přečetl za cca dva dny. Palec nahoru, těším se na pokračování.

02.01.2018

Podle mě trochu slabší než Věšet každý může. Hlavní novela mi přijde taková dost nekompaktní, bez nějakého výrazného děje. Ten sice nebyl ani v Rákosových polích, ale tam aspoň hrdinové cestovali, tady jen trčí na zadku ve Vojslavicích. Ale ten humor to naštěstí zachraňuje. Nejlepší na celé knize je tak několik kratších povídek na konci. Hlavně ta o Kubově návštěvě pekla je opravdu skvělá. Celkově mi ty čtyři hvězdy přijdou akorát.

02.01.2018

Má to jen dvě stovky stran, ale stejně jsem to nedokázal dočíst. Ty povídky nemají ani náznak nějakého příběhu a ne že bych se vůbec nezasmál (třeba fontské spiknutí a jména jako bratr Garamond, Tahoma, nebo Arial mě fakt pobavila :)), jinak mi to však přišlo jako dost laciná kopie Zeměplochy. V Pevnosti už musí mít velkou krizi s nedostatkem knih do edice, protože kdysi jsem někde narazil na otázku, zda se nechystá druhý díl Mořičvílu - odpoveď byla, že sice existuje, ale nechystá se, jelikož podle šéfredaktora není dostatečně kvalitní. A není...

02.01.2018

Moje první seznámení s Vandrovcem a hned taková bomba... Musím trochu nesouhlasit s BlackDawnem, kratší povídky jsou sice dobré, ale dlouhá novela Rákosová pole vyřídila mou bránici jako už dlouho nic. Nejlepší jsou paradoxně části bez Vandrovce - jen s Leninem a Dzeržinským, ale i Jakub to glosuje (nejvíc mě pobavil Cthulhu v tabletce :)) Už dlouho jsem se nezasmál tolik, jako u Věšet každý může, takže pět hvězdiček je zcela zasloužených.

02.01.2018

Kniha nemá prakticky žádný ústřední děj, pouze na pozadí válečného konfliktu vypráví životní osudy velkého množství lidí, kteří se kolikrát buď setkají až na konci knihy, nebo se naopak rozejdou už na začátku a mnoho z nich spolu nemá prakticky nic společného. A postav je opravdu hodně, až příliš, navíc toho námořního dobrodružství je v knize dost málo, plus mínus desetina obsahu (anotace je v podstatě úplně mimo, ve skutečnosti je to hledání neznámé země jen vedlejším motivem). Pomezí světa má jednoduše tolik nedostatků, že pokud bych měl hodnotit objektivně, je to tak na dvě, maximálně dvě a půl hvězdy. Jenže... Ta kniha je tak čtivá a poutavá... :) Začátek jsem sice protrpěl, musel jsem se prostě seznámit s postavami a světem, ale jakmile se to asi po sto stranách rozběhlo, nemohl jsem se od toho odtrhnout, najednou jsem se podíval na budík a byly tři hodiny ráno :) Hlubší příběh sice chybí, ale naprosto mě odrovnala ta osobní životní tragédie většiny postav, že jsem prostě musel číst dál, abych se dozvěděl, co se s nimi dál stane. Celý román je přímo nasáklý emocemi, zmarem a nesplněnými sny, což v konečném důsledku, díky věrohodnému zpracování, přebíjí všechny nedostatky a po dočtení mě nechává v dychtivém očekávání dalšího dílu.

02.01.2018

Docela zklamání. Ono je to sice dost čtivé, ale to je tak všechno. Celý příběh je jedna velká honička s několika důležitými momenty a spoustou zbytečné vaty, která to dost ředí. Pointu člověk chápe prakticky od začátku, hlavní hrdina je dost nevýrazný a motivaci prakticky všech vedlejších postav jsem měl problém pochopit. U některých se mi to ani nepovedlo (možná jsem jen nedával pozor, uznávám). Navíc to opěvované spojení originality (Lukjaněnko) a klasické fantasy (Perumov) zdaleka nedopadlo tak dobře, jak píšou třeba v listopadové Pevnosti nebo v medailoncích obou autorů na konci knihy. Žádný divný mišmaš to není, ale osvěžující mix taky ne. Spíše něco mezi... Ale čtivé a v podstatě zábavné to je, o tom žádná.

02.01.2018

Možná o trochu, o maličký ždibeček, slabší než jednička, ale pořád vysoce kvalitní čtivo. Tentokrát skoro celý příběh strávíme v jedné horské pevnosti přípravou na velkou finální bitvu, jednoduchý příběh je však okořeněn takřka detektivní zápletkou (byť primitivní). Autorské duo píše nanejvýš čtivým, úsporným stylem, kniha je sice nevelkého rozsahu, ale o to zábavnější a dynamičtější. Trochu zamrzí, že ve dvojce chybí Selquist a jeho kumpáni, s jejich odchodem text ztrací něco ze svého kouzla, nicméně vyvedenou čtveřici z jedničky se ctí zastupují pubertální drakoniánky. Dost jsem se kvůli nim nasmál... Ještě jedna věc: Za mým pětihvězdičkovým hodnocením prvního dílu stojí šok - čekal jsem od něj jen o trochu lepší klasickou fantasy a to, co jsem dostal, mi vyrazilo dech. Tady u dvojky už jsem samozřejmě věděl, do čeho jdu a žádné "Wow!" se nekonalo. Tolik k nižšímu hodnocení dvojky, ta kvalita je jinak skoro stejná.

02.01.2018

Od téhle knihy jsem toho moc nečekal, maximálně dobrou klasickou fantasy z pohledu té druhé strany, ale to, co jsem dostal, mě opravdu překvapilo, či spíše šokovalo. Pryč jsou armády elfů, mocní čarodějové a hrdinský patos, tohle je prostě masakrózní dobrodružná fantasy s výraznou příměsí humoru. Na jedné straně drakoniáni plukovníka Kanga, kteří se starají o nějakou tu akci, na druhé straně trpaslík Selquist a jeho parťáci, kteří obstarávají humor, jenž mě mnohdy dostal do kolen. Kniha rychle uteče, také díky své nevelké délce, žádné slovo není zbytečné, žádná výplňová vata. Autoři ženou příběh kupředu, nakonec si ani neuvědomíte že se děj pořádně rozběhne až v polovině. Tohle je prostě jedna z nejlepších knih, co jsem za poslední dobu četl a moc se těším, až se začtu do druhého dílu.

02.01.2018

Knihu jsem dočetl už včera, takže jsem měl čas si v hlavě trochu urovnat dojmy. Je to Abercrombie, jak ho známe. Neuvěřitelně čtivý, zábavný a sarkastický. Mnohdy mě svým humorem dostal do kolen. Z postav není žádná vysloveně dobrá ani špatná, hlavní hrdinové jsou v podstatě lumpové, možná kromě Třesavce. Všechny jsou celkem vybarvené a sympatické, přičemž Abercrombie se nebojí provléct hrdiny i tím nejhorším bahnem. Dokonce mu odpustíte i ten šíleně přímý děj, kniha je skutečně celá jen o cestě za pomstou. Co mě však přinutilo srazit jednu hvězdu je (ne)provázanost s Prvním zákonem. Ano, v knize vystupuje pár postav z trilogie v roli více než jen vedlejší, další se zde mihnou jako takové malé cameo. Jenže když se všude psalo, že Best Served Cold se odehrává ve světě Prvního zákona a že se dozvíme více o osudech různých postav, a tak dále, čekal jsem, že nám Abercrombie řekne, co se v třeba takovém spojeném království stalo za těch pár let, jak to vypadá na severu, jak to vlastně dopadlo s hlavními postavami trilogie a jak si vedou (Psí čumák, Logen, apod). Abercrombie se však omezil na pár velmi neurčitých zmínek, čímž mě, přiznávám, trochu zklamal. Ale možná na to budou mít ostatní jiný pohled, každopádně kniha je to skvělá, výborně napsaná a nejen pro čtenáře Prvního zákona must have záležitost.

02.01.2018

Ne. Sorry, ale to se fakt nedá. Po slušném prvním díle z toho mohla být zajímavá - a dobrá - epická fantasy, vzniklá situace se přímo nabízela. Ale Lenka hnízdilová řekla ne! Namísto toho udělala z knihy svoji osobní duševní masturbaci, celý děj utopila v k uzoufání nudných citových výlevech postav a pro mě, jako čtenáře, co má rád odsýpající děj a pokud možno i nějakou akci, z knihy udělala nečitelnou záležitost. Nedokázal jsem to dočíst... Opravdu velmi špatná záležitost. Škoda.

První třetina je průzračná esence nejčistšího utrpení. Autorka na vás vybalí miliardy postav, z nichž pro pozdější děj upotřebí pouze zlomek, děj absolutně nemá jakýkoli spád, prostě nuda non plus ultra a být celá kniha jako první třetina dávám bez rozmýšlení brak. Když už jsem ale vážně chtěl knihu odložit tak se to kupodivu docela pěkně rozjelo a začalo to být zábavné. Za druhou třetinu jednoznačné plus. Nicméně, děj je místy dost z cesty, navíc styl psaní autorky mi příliš nesedí, některé ty "abstraktní" části plné popisů pocitů atd jsem později i přeskakoval. Taky ke konci to jde zase trochu dolů a kniha opět začne být dost zdlouhavá a rozvláčná. Naopak se mi celkem líbí některé postavy a prostor, který dává autorka záporákům. Nakonec je to s přimhouřenýma oběma očima na tři hvězdy, ale tak tak. Jsem celkem zvědavý, co autorka vymyslela ve druhé díle.

02.01.2018

Antologie nemusím. Čtu maximálně tak povídky od svých oblíbených autorů se známými hrdiny. Když nepočítám Město přízraků a Zrození modrého měsíce, což jsou tématické antologie z Asterionu (a to první vlastně antologie ani není), byli jediné dvě antologie, které jsem si kdy koupil, Memento Mori a Žoldnéři fantasie. První mě zklamala, druhou jsem nedočetl, ne snad že by se mi vysloveně nelíbila, ale po ruce bylo lákavější čtivo. Takže s Draky jsem dosti váhal. Byl jsem zvědavý, ale byla tu nemalá pravděpodobnost, že se mi nebudou líbit, přičemž nejsou nejlevnější. Nicméně po brigádě jsem byl docela bohatý, takže budiž. Šel jsem do nich. A nelituji toho. Texty Jůzlové, Pavlovského, Kuglerové, Lince, Kočího a Antonína mě nadchly, pak je tady obrovská kopa těch nadprůměrných, pár průměrných a jen dvě povídky balancující na hranici průměru a podprůměru (Němec, Rečková), když tedy nepočítám báseň Leonarda Medka. To je, řekl bych, přímo vynikající bilance, když uvážím počet povídek a množství relativně neznámých autorů. Co se mi obzvlášť líbilo, byla různorodost, člověk tu narazí na ty klasické fantasy s nebojácnými hrdiny a draky, ale taky na originální povídky, které se snaží prozkoumat nové vody. Takže za mě určitě oba palce nahoru, takovéto antologie vznikají jednou za uherský rok. Kdybych měl zprůměrovat svá hodnocení povídek, vyjdou mi tak čtyři hvězdy, nicméně tahle kniha jako celek si tu "pětku" zaslouží, nejen za vymazlenou úpravu.

02.01.2018