Sova15 komentáře u knih
Opět klasika, kdo by Tři mušketýry neznal. Knížky jsou objemné, ale dobře se čtou.
Kdysi jsem četla, nedávno poslouchala jako audio. Výborné, bohužel v některých věcech i teď aktuální.
Mě se také kniha líbila. Příběhy postav se krásně prolínaly a já jsem se vždy těšila, jak to bude dál. Uvědomila jsem si, že (i ve skutečném životě) je každý jiný a že každému může vyhovovat něco jiného. Důležitý je postoj ke svému životu a když se pro něco rozhodnu, jít za tím. Zde, ti co lžou a ubližují druhým, dostali lekci. Kdyby to tak bylo i ve skutečnosti....
Další kniha od Kmenty. A další nářez. že Babiš není neviňátko, ale (jak to napsat slušně?), jsem věděla. Přesto mě dost věcí překvapilo. Oceňuji, že pan Kmenta "neplácá", vše má podloženo, většinou z více zdrojů.
Jen stále nechápu, proč Babiše někdo volí. To jsme slepí a hluší i v době, kdy se k informacím dá dostat. Docela se bojím, co bude dál. A těším- i netěším se na Rudého Zemana.
Zase jedna z knih, od které jsem se nemohla odtrhnout. Moc se mi to líbilo a určitě se časem vrhnu na další díly. Cestou do a z práce jsem poslouchala audioknihu krásně namluvenou Martinem Stránským a doma knihou vyplňovala každou volnou chvilku. Jsem zvědavá i na i film.
Pan Mawer opět nezklamal. Obdivuhodné je, co vše o naší historii ví (Milada Horáková, Palach, Kafka...). Příběh je velmi čtivý, autentický a tak může mladé nenásilně poučit. Jen malá připomínka. Když popisuje mladé lidi v Čechách, duchem jsou zajisté podobní těm západním, ale v té době neměli všichni džíny (daly se koupit je v tuzexu). To ale neubírá na mém kladném hodnocení knihy. Vřele doporučuji.
Knihu jsem si našla díky výzvě - kniha vydaná v roce, kdy ses narodil. Ač hra je z roku 1933, první vydání knihy je z roku 1965. Některé hry Voskovce a Wericha znám, ale Osla a stín jsem četla poprvé. Báječné, aktuální v době vydání, ale i bohužel i dnes. V některých pasážích jsem slyšela hlasy těchto velikánů naší literatury a divadla. Škoda, že není z té doby nahrávka. (Nebo neumím hledat? )
Velmi zajímavé jsou kritiky hry, které jsou součástí knihy a samozřejmě i rozhovory s Voskovcem a Werichem.
Určitě opráším i jiné hry Osvobozeného divadla. A tuto jsem předala dceři, která se shodou náhod o ní učí ve škole.
Budu mít komentář opačného rázu. Kniha se mi moc líbila, možná víc, jak Stařík. Nad neobvyklými situacemi se asi nesmí moc bádat. Já jsem se skvěle pobavila a těším se na Zabijáka.
Knihu mi půjčila kolegyně, které jsme před lety koupili, protože má vše - s prominutím- u prdele. Je velmi zajímavá, ale musí se při čtení přemýšlet a nechat si rady prostoupit tělem až do hlavy. Než to má člověk tam kde autor popisuje, chce to dlouhý trénink. ale výsledek je potom skvělý.
Jako všechny knihy od Jojo Moyes je i tato krásná. Bonusem je, že je jejím námětem skutečná událost. Vůbec jsem nevěděla, že k plavbě nevěst došlo. A příběhy dívek byly velmi zajímavé.
Výborná kniha, ke které jsem se dostala díky výzvě. Překvapilo mě, že mě bavilo číst o naší válečné historii, ale když je to napsáno zajímavě a jakoby z ženského pohledu bylo to velmi poučné. Nic není černobílé a nemůžeme tehdejší aktéry soudit z dnešních podmínek. A jak již bylo uvedeno, mrzí mne, že se dějiny opakují a válka blízko nás zase zuří.
Knížka se ke mě dostala z úplně jiného důvodu. Dcera dělá fotoknihu jako svou bakalářskou práci a chtěla jsem jí inspirovat. To se mi nepovedlo, ale já jsem se do ní začetla. Střídání vyprávění paní Brejchové a Terezy Brodské vůbec nerušilo, doplňovalo se. Fotky krásné. Velmi zajímavé.
Přesně - nejprve úsměvná, později mrazivá kniha.
Jak moc se necháme ovládat? Médii, společností, vládou, diktátorem? Asi necháme, každý do určité meze a panika vzniká tam, kde je strach. A ustrašení lidé se dobře ovládají.
To se nikdy nepoučíme z historie?
Zase jedna hezká, čtivá kniha od Moyes. Ed mě ze začátku štval, později to zlepšil. A Jess jsem fandila. Neměla to hezké a dokázala si poradit a ještě být optimistická. Starat se sama o dvě děti není žádný med. A ona to, třeba i s trablemi, zvládala dobře.
Ano, jistě byly tam určité nepřesnosti. Ale knížka se dobře četla. Až jsem si říkala, zda není zvrácené si číst o 2. světové v době další hrozné války,
Pan Jonasson umí psát. I když první díl byl lepší, těšila jsem se z toho co stařík a jeho parťáci opět vyváděli.
Kniha se mi moc líbila, k autorce jsem se vrátila po knize Velké maličkosti a opět mě nezklamala. Mimo krásného vyprávění jsem se dozvěděla hodně zajímavého o slonech.