Soofi komentáře u knih

Hledala jsem nenáročnou letní četbu, která by zároveň neurážela moji inteligenci, a té se mi dostalo.

1 05.09.2018

Thriller, jehož hlavní síla netkví v závěru až příliš překombinované zápletce, ale ve výjimečných prostředích a situacích, ve kterých se obě sestry nacházejí. Kitty, uvězněná se svými myšlenkami v nefuknčním těle a Alison zajatá vlastním svědomím v takřka poustevnickém životě, který si navíc zkomplikuje výukou v otevřené věznici.
Právě život v pečovatelském domě a vězeňské prostředí a jeho "pravidla" mě v knize nejvíce zaujaly, stejně jako skutečnost, že žádná z postav není černobílá a každá z nich si nese svoje vlastní provinění. Rozhodně zajímavý a čtivý příběh!

Největším úskalím této rozsáhlé monografie je úporná snaha o všeobsažnost, kvůli které jsem zpočátku doslova "bojovala" s každou stranou. Obzvlášť první polovina knihy se topí v tolika podrobnostech, výčtech a popisech, že je opravdu velmi náročné udržet pozornost.
Zhruba od poloviny knihy se dostáváme k politickým dějinám, kdy kniha znovu nabírá dech. Rovněž mi moc nevyhovoval sloučený systém poznámek a odkazů, který mě neustále nutil přeskakovat mezi oběma částmi knihy. Poznámky by byly vhodnější přímo v textu.
Tři hvězdy dávám především za precizní práci a odbornost, ačkoli by vhodná redukce monografii zcela jistě prospěla.

1 01.01.2016

O něco méně čtivější než Marie Stuartovna Stefana Zweiga (která se ovšem pohybuje spíše na pomezí historického románu) o to rozsáhlejší a historicky věrnější. Je zde vše, co byste chtěli vědět o vztahu těchto dvou královen a jeho historických kulisách - nesporně příběh, který stojí za to vyprávět i zdokumentovat.

1 04.12.2015

Ze začátku jsem byla z příběhu nadšená, líbil se mi ten pohled do zákulisí plného dřiny ale zároveň i pospolitosti, příliš mi nevadily ani naturalistické popisy, na které jsem byla díky zdejším komentářům připravena. Postupem času ale příběh zakrněl, stal se rozvláčným a těžko stravitelným. Možná i proto, že mě Sára jako hrdinka příliš neoslovila.

1 29.07.2015

Naprostou souhlasím, první část skvělá, byla to moje první zkušenost s autorkou a musím říct, že velice pozitivní. Druhá část reflektuje spisovatelčiny pocity související se smrtí její matky - alkoholičky a je velice, velice depresivní.

1 29.01.2015

Titul Borgiové - Rod s nejhorší pověstí rozhodně nenaplnil moje očekávání - alespoň co se samotného textu týká. Jedná se o nákladnou publikaci, s bohatými ilustracemi, které hodnotím jako hlavní přínos knihy, za nimiž bohužel textová část značně pokulhává. Kniha je rozvržena chronologicky, do jednotlivých let a měsíců. Bez výraznějšího pojítka jsou zde vykresleny události příslušného roku a měsíce, v naprosté většině formou citací z literatury nebo pramenů. Naprosto mi chyběl jakýkoli autorský vstup, hodnocení nebo kritika dobových pramenů.
Zvolený přístup činí celkový vývoj událostí velmi nepřehledný (a v závěru na hranici čtivosti), navíc přehlcený množstvím jmen, která se v příslušných rodových liniích často opakovala. Na celkovém dojmu nepřidají ani občasné tiskové chyby. Jak už jsem zmínila na začátku, hlavním přínosem jsou především krásné ilustrace, které doprovází text na každé straně knihy.

1 15.07.2014

Po padesáti tisicích kilometrech na dálkových trasách Christine Thurmer opravdu ví o čem mluví a kniha je tak plná tipů a zkušeností prověřených měsíci na cestách. Často budete překvapeni, že její doporučení jdou proti radám, které byste jinak dostali v specializovaných outdoorových obchodech, o to více jsou její zkušenosti cenné. Ve zkratce můžete na pohorky při dálkových túrách rovnou zapomenout.
Nemám nejmenší důvod pochybovat, že jedním z nějvětších problémů, na které si člověk při dálkové turistice musí zvyknout, nejsou ani tak puchýře a natažené svaly (jak si většina lidí mylně myslí), ale neustálý život ve špíně; stejně jako jsem doteď netušila, jak může být užitečný kostel a hřbitov při dálkovém pochodu. I když bych ocenila ještě více příhod ze života na cestách, je nepochybné, že Christinina kniha je velmi dobrým a užitečným příspěvkem k tématu dálkových tras.

Román má opravdu velké ambice obsáhle reflektovat současnou Ameriku i revoluční šedesátá léta, ale jako celek zkrátka nefunguje. Nepopírám, že obsahuje řadu zajímavých myšlenek a postřehů, jeho nejpalčivějším nedostatkem je však naprosto přepálený obsah, kdy lepší části střídají zdlouhavé a nadbytečné pasáže, které čtenáře vedou k myšlence, zda to nevzdat v půlce pouti.
Kredit autorovi rozhodně patří za postavy Guye Periwinklea a Laury Pottsdamové, které jsou zajímavou reflexí současné doby sociálních sítí, médií a konzumu.

26.08.2019

Asi by se dala zkritizovat spousta věcí, včetně faktu, že jednička byla nejlepší, druhý díl přinesl staré klišé v podobě milostného trojúhelníku a trojka byla nedomyšlená, trochu zmatená, ztrácela dech a zpracování závěru asi nikoho moc nenadchlo.
Na ničem z toho ale nezáleží, když si uvědomím, že mi postavy a jejich svět i po přečtení zůstaly v hlavě, že mě příběh nepustil a že to zkrátka a prostě stojí za přečtení.

Kniha mě zklamala. Postavy i prostředí šustí papírem. Často jsem se přistihla, že některé řádky čtu vícekrát. Většina "intelektuálních soubojů" se mi zdála samoúčelná. A "muž z křesla," který nazval slečnu Prudencii hloupou (ačkoli ve skutečnosti chtěl říct, že se chová hloupě), kavalír? Jsem ráda, že zůstal pouze na papíře.

09.06.2015