Střih
Nathan Hill
Samuel Anderson je v krizi. Učí sice literaturu na univerzitě, ale dluží nakladateli román, za který už dostal zaplaceno, ale nenapsal z něj ani čárku, marní čas hraním počítačových her a nechal si uniknout životní lásku. K tomu všemu se ještě trápí prastarou křivdou: když mu bylo jedenáct, utekla jeho maminka od rodiny. Nyní se však dlouho ztracená matka vrací z nečekaného směru – všechna média dokola propírají senzační zprávu: „Neznámá žena zaútočila na republikánského prezidentského kandidáta Packera kamením! Kdo je to a proč to udělala?“ Když Samuel dostane vzápětí ultimátum, aby sepsal matčin životní příběh, a dostál tak smlouvě s nakladatelem, nezbývá mu než předložené podmínky přijmout. Široce rozmáchlý román Nathana Hilla je emocionálním putováním jak po mapě Ameriky šedesátých let 20. století, tak po současném světě univerzit, konzumu, médií a popkultury. Důvtipně vystavěné vyprávění sršící vtipem přivede nezralého hrdinu k dickensovsky šokujícímu odhalení – Střih je velký ambiciózní americký román a hluboký čtenářský zážitek v jednom.... celý text
Přidat komentář
Za mě dobrý. Takovej správnej větší americkej román. Má to děj, myšlenku a dobře se to čte.
Místy zbytečně ukecané. U zdlouhavého popisu kolapsu během hraní počítačové hry jsem málem zkolabovala já, ale rozhodně ne proto, že bych se od toho nemohla odtrhnout. Za mě to tedy "důvtipně vystavěné vyprávění sršící vtipem", jak je psáno výše, určitě není. Ambiciózní to je určitě, některé momenty jsou zajímavé, ale jako celek nic moc.
Začátek mne zaujal, ale pak se rozjel opravdu až příliš široce rozmáchlý příběh (na 550 stranách velkého formátu), který mne nijak neoslovoval (možná spíš pro Američany, kteří v 60. letech stejně jako sám autor ještě nebyli na světě a chtějí nějaký "neotřelý", zcela neautentický pohled na "svoje tehdejší revoluce", zcela v duchu otřepaného „Kdo si pamatuje šedesátá léta, ten je neprožil.“). Pak ještě závan konce osmdesátek a hrdinova současnost deset let po 11. září... A do toho ještě vášeň hrdiny i autora pro počítačové hry, proto tam vrazil ještě gamebook, to mne odrovnalo bezpečně. Takže nakonec pro mne opravdu nic moc.
Velký americký román? To sedí! Neromantizovaný pohled na hippies, studentské nepokoje a jejich vnímání pracujícími Američany, současnost, sociální sítě, videohry, požadavek na hyperkorektnost... Hlavní hrdina je sympaticky nedokonalý, postavy dělají chyby, jsou uvěřitelné, lidské. Nebudete ani vědět, jak vám těch víc než 500 stran textu uteklo. O současné společnosti vám toho sdělí hodně - a mockrát se zarazíte, že už to není jen v Americe, že už je to i tady.
Velkolepý román!
Autor se bez kompromisu trefuje do zajímavých témat: současná konzumní společnost, sexualita, politika, Allen Ginsberg, válka ve Vietnamu, nesprávná životní rozhodnutí...
Kniha nepostrádá vtip ani napětí, hromadu výtečně napsaných postav, překvapivé (a působivé) finále... a i ta lovestory se povedla!
Myšlenka z knihy:
“Je to asi ten nejnebezpečnější druh Američana, jaký existuje: heterosexuální běloch, který nedostal, co chtěl.”
Román má opravdu velké ambice obsáhle reflektovat současnou Ameriku i revoluční šedesátá léta, ale jako celek zkrátka nefunguje. Nepopírám, že obsahuje řadu zajímavých myšlenek a postřehů, jeho nejpalčivějším nedostatkem je však naprosto přepálený obsah, kdy lepší části střídají zdlouhavé a nadbytečné pasáže, které čtenáře vedou k myšlence, zda to nevzdat v půlce pouti.
Kredit autorovi rozhodně patří za postavy Guye Periwinklea a Laury Pottsdamové, které jsou zajímavou reflexí současné doby sociálních sítí, médií a konzumu.
Vyber si své vlastní dobrodružství. Vyber si svou vlastní cestu. Na životních křižovatkách se pokus zvolit ten správný směr. A teď jen doufej, že opravdu byl ten nejideálnější z možných. Jenže co když ne?
Román o mnoha rozhodnutích, které viděny zpětně možná nebyly tak úplně správné. A všechny postavy z románu ve svém životě na několik takových momentů, k nimž se musí v myšlenkách stále vracet, narazily. Jak by čas šel, kdyby tehdy neudělaly to a to? Kolikrát kohokoli napadne, že by leccos v životě vrátil a tehdejší krok směřoval jiným směrem?
Je to román o cestě ke smíření se, především sám se sebou. Román o jedné americké rodině, vcelku obyčejné, prožívající ovšem neobyčejné okamžiky svých životů. Okamžiky, které se jim navždy zaryjí do hlavy, jichž se nikdy nezbaví a které z velké části formují jejich bytí. Náhled na USA divoké doby konce 60. let a doby nedávno minulé, už formované 11. zářím. Obě doby Nathan Hill popisuje bez kudrlinek, nebere si servítky. Místy se ale příběh přeci jen trochu řídl, možná pár stránek ubrat, vlastně mi do konceptu tak úplně neseděl Pwnage, sám o sobě byl zajímavý, ne že ne, ale v této knížce mi přišel nějak navíc. Ale výtky mám jen drobné, byl to moc dobrý román. 4 a půl
Chce být velkým románem, je velkým románem, ale ke skvělému velkému románu přece jen ždibíček chybí.
USA. Současnost prolínající se s divokými šedesátými léty. Osudy postav rozehrané v rozmezí několika dekád, rozložené jako puzzle, které s každou další stranou skládáte v jeden velký obraz. To vše pod taktovkou geniálního Nathana Hilla, jehož barvité popisy umí v člověku (nebo alespoň v mém případě) vyvolat ty správné pocity.
Rozsáhlý román naplněný vším, co lze od takové knihy očekávat. Radosti a strasti, jemný humor i hluboké zamyšlení.
Zajímavé čtení, které se vine ve dvou liniích roku 1968 a 2011. Příběh učitele a jeho matky, s jejich osobními příběhy na panoramatu války ve Vietnamu a voleb na prezidenta. Díval jsem se na web autora a zaujala mě více originální obálka než u českého vydání a snad by se i dalo souhlasit o názvu, jak píše v komentáři Sandy007. Opravdu dlouhá kniha za kterou jsem chtěl dát původně čtyři hvězdičky, ale vše vysvětlující závěr změnil mé rozhodnutí na pět a ještě ji zařadím do doporučených.
Když já nevím, čekala jsem víc? Čekala.
Ani jedna postava mi nebyla úplně sympatická, a tím pádem se mě jejich osudy tolik nedotýkaly. Ke konci mi to už přišlo docela zdlouhavé, přála jsem si, ať už to skončí. Taky mi přišlo, že je tam spousta dějových linek, osudů a zvratů, které jsou vlastně úplně nepodstatné, a řekla bych, že už si jich ani polovinu nepamatuji. A ať nad tím přemýšlím, jak chci, nedokážu se dobrat toho, jaký smysl měla linka s hráčem počítačových her. Pro hlavní děj žádný. Možná nějaké zamyšlení a poučení ze závislosti na hrách.
Prostě a jednoduše, kniha byla až moc přesycená, podle mě zbytečně.
A bylo by lepší, kdyby se i v češtině jmenovala Nix.
Výborná podrobná analýza americké společnosti 1968-2011.
Román z rodu Medojedek, Posledního kabrioleta, Amerického snu, Nájemníka pana Moonblooma, Lidské skvrny ...
Netradičný recept na Veľký Americký Román: (ďalej len VAR)
Zospodu idú 60-te roky, Ginsberg, sexuálna revolúcia a deti kvetov, navrch sa dávajú deti detí detí kvetov s bruchom plným suši a ajfónom v ruke okupujúce Wall Street a medzi to sa capne šťavnatý príbeh o priateľstve, láske, zrade, rodičovstve, manželstve a predzáhradkách, dôkladne sa premieša a nechá sa 200-300 strán podusiť vo vlastnej šťave a na záver sa 100 strán pogriluje na silnom plameni. Na zdôraznenie chuti možno okoreniť sexuálnymi deviáciami či extrémnym konzervativizmom, prípadne pridať jemnú arómu slzného plynu, tí, čo to majú radi trochu krvavé, môžu zamiešať do deja jedného či dvoch policajtov, čím surovejších, tým lepšie. Tajomstvo úspechu spočíva v dôslednom prekladaní jednotlivých vrstiev príbehu kritikou spoločnosti.
VAR je hotový, keď z neho po okrajoch začne vytekať politické bahno, mediálna žumpa a slizkí právnici a hoci môže svojou hĺbkou a celkovou rozkošatenosťou pôsobiť ťažko stráviteľne, ak je naozaj pripravený správne, číta sa zľahka, rýchlo a oči po ňom kĺžu ako po masle.
Na odľahčenie sa odporúča podávať s iróniou a humorom, na dekoráciu sa tradične používajú listy zvädnutého šalátu a pre dosiahnutie čo najautentickejšieho zážitku treba VAR zapíjať diétnou colou.
Na úplný záver si pravdepodobne budete musieť vyšpárať spomedzi zubov zvyšky amerického sna.
Mám ráda knihy, v kterých se prolínají pocity osobní tragédie a soukromá rodinná dramíčka s něčím větším. V tomto případě jsou tím větším novodobé americké dějiny. Je to tedy tak trochu rodinná sága, trochu historická fikce, trochu politický román a taky trochu román o současných problémech a ztracených iluzích/snech. Ve Střihu skáčete mezi Chicagem 1968 a protesty na Wall Street 2011. Občas odbočíte úplně jinam, ale mě to vše zajímalo. Každá minoritní postava, každá malá událost, dokonce i procházka pseudowowkem ve virtuálním světě. Mám pocit, že jsem se všude doopravdy ocitla, že je Faye moje kámoška, že by Střih mohl mít milion stránek a já bych si je mohla dávkovat do konce života s tím, že jsou všechny ty fiktivní postavy jeho součástí. A to jsem si vlastně ani nikoho nijak zvlášť neoblíbila. Najednou mám pocit, že je vše smutné, ale že to je i tak v pořádku.
Jsem ve čtení za třetinou knihy a nemůžu se odtrhnout. Jsou knihy lepší a horší, podle vkusu každého, ale když se nemůžete dočkat a snažíte se utrhnout každý možný kousek času na čtení, to se nestane tak často. A s touto knihou to tak mám.
Tak to bylo něco. Nejdříve jsem se bála, že se bude jednat o další výlet do dětství jednoho hrdiny s jeho první láskou a natvrdlými dospělými, a dostala jsem to, ale taky mnohem víc. Kniha mapuje náladu USA šedesátých let, maloměšťáctví, odkazuje se na hromadu popkulturních odkazů, jako World of warcraft, informační sítě a jejich prázdnotu, tápání lidí v jejich životě, dozrávání ve středních věku, pokrytectví a dnešní konzum. To všechno je psáno tak úchvatným jazykem, že překladatel měl co dělat, aby zachoval jeho barvitost, a povedlo se mu to na jedničku.
Tohle je pro mě jedna z nej knih roku 2018.
Štítky knihy
americká literatura USA (Spojené státy americké) spisovatelé učitelé, učitelky univerzitní román ztráta matky
StřihKniha Střih je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 62x |
| Čtenářské výzvě | 4x |
| Doporučených | 9x |
| Knihotéce | 36x |
| Chystám se číst | 57x |
| Chci si koupit | 16x |
Nejenže se jedná o knihu roku podle New York Times a Washington Post, ale podle citací na přebalu má být autor literární mistr, má mít talentu na rozdávání, neexistuje pro něho poloha, kterou by neovládal a navíc román má být temně satirický, ale i hurónsky vtipný!
No nekupte to!
Já jsem v románu Střih ale, bohužel, nic z toho nenašel. Nevzpomínám si na jinou knihu, kde bych tak často volil přeskakování některých pasáží. Marně si vzpomínám na nějakou situaci, kterou bych mohl označit za vtipnou, natož za hurónsky (to jako že fakt hódně ) vtipnou.
Přišlo mi to jako slepenec všeho, co by autor rád sdělil, a vybral si toho hodně, a pak přemýšlel, jak to všechno tak nějak poslepovat.
Některé dějové linie mi přišly až křečovité, některé postavy obtížně uvěřitelné. V knize se objevují i reálné postavy a děje a je jasné, že to všechno vyžadovalo dlouhou a pečlivou přípravu. Pak to ale autor na vás „vypáli" a detailně, na mnoha stranách popisuje, takřka minutu po minutě třeba průběh nepokojů.
Takže když nad tím teď tak přemýšlím, nejsem si vůbec jist, jestli moje tříhvězdičkové hodnocení je vůbec oprávněné.