SONP komentáře u knih

Být Robertem Langdonem, tak nechodím na žádná senzační odhalení a vůbec ne tam, kde se objevuje nějaká lepá a chytrá děva. Mohlo by se mi totiž stát, že budu opět s touto děvou pobíhat po evropských památkách s nějakým bizarním zabijákem v patách. A nebo ne, ať to radši R.L. dělá, protože jinak bychom nedostali žádnou dávku googlovsko-wikipedického thrilleru Dana Browna. Googlovsko-wikipedického proto, že ke čtení /anebo v mém případě poslechu/ tohoto typu knih si ještě přidejte dobu, po kterou si budete informace získané čtením prohlížet na těchto vymoženostech moderní doby - půjde o známé či méně známé církevní stavby i muzea, progresivní fyziky nebo moderní umělce, kteří postavili obří pavoučici nebo si nechali patentovat zvláštní odstín modři. A to mi asi na Brownovkách vyhovuje nejvíc - těm naprosto šíleným příběhům to dává jakýsi ráz reálnosti, protože čtenář si může daná místa virtuálně či reálně odejít a říkat si: aha, tudy běželi, tady zatočili a tady se na tom schodišti se pan profesor utkal se záporákem. Možná že Brown i dostává provize z těch turistických prohlídek, které se na motivy jeho knih konají. A proč ne.
Kniha je dostatečně zábavná, což nic nemění na tom, že některé pasáže jsou až neuvěřitelně zdlouhavé a je až komické, jak například postavy letící vrtulníkem poté, co je málem někdo zabil, nahlas debatují o architektonických zvláštnostech barcelonských bulvárů. Ale i to k Brownovi patří... Akorát ten závěrečný plot twist mi nějak nesedl k tomu, jak byly postavy celou dobu popisovány (víc už ani ťuk, abych nespoiloval.
Nakonec tedy solidních 70%

11 08.06.2019

Co může člověk napsat ke knížce, která ho někdy ve 12 letech přivedla ke sci-fi? Dětskýma očima byla samozřejmě docela jiná než dnes po 30 letech. Už tenkrát byla více jak 20 let stará a dnes po půlstoletí zub času samozřejmě zapracoval dál a v mnoha ohledech je buď jazykově nebo představově směšná nebo technicky zastaralá. Přitom si ale zachovává své kouzlo zlatého věku fantastiky 60. let, šmrcnuté trochou dänikenismu (toho jsem v dětství četl taky a nestydím se za to).

Cesta slepých ptáků:
Vernem inspirovaný první díl je klasickým dobrodružstvím v exotice. Verna to připomíná i velmi dlouhými popisnými pasážemi o přírodních krásách Islandu a horolezeckých výstupech, které jsou tak zdlouhavé, že se člověk stěží brání je přeskakovat. Ale jakmile hrdinové vlezou do díry sv. Patrika, je všechna nuda ta tam. Tenhle díl je k jeho škodě dost ideologicky zabarven. Přece jen je napsán v době kubánské krize a tak hlavním bubákem je NATO a američané, zatímco islandští komunističtí novináři jsou tak mladí a chytří a progresivní... Naštěstí to v dalších dílech Součka už přešlo, a ve slunečním jezeře, psaném v rozvolněné době kolem roku 1968 už je to pravá utopie, kde se drží kolem ramen sovětský kapitán a americký pilot stíhaček. Vyprávění ve stylech jednotlivých postav si ale drží celá série, a tenhle pseudodokumentární přístup knížku dost pozvedá, i když některých expresivních a hovorových výrazů je trochu moc a navíc jde o o archaismy (ani v 80. letech člověk opravdu už neříkal ve chvíli překvapení "joj cigán").

Runa rider:
Prostřední díl jsem v dětství přečetl snad jen jednou (ten zbytek snad 8x), prostě a jednoduše mě nebavil. Po dnešním přečtení se na něj dívám jako na klasický dobrodružný rodokaps z pralesa. A dost mě taky bavila sebeparodie Součka, když zde popisuje Cestu Slepých ptáků v komiksové úpravě (ten sešit se jmenuje Islandská příšera).

Sluneční jezero:
Na mém kdysi nejoblíbenějším kusu série čas zahlodal snad nejvíc (když nepočítám směšně komunistické pasáže dílu prvního). Tohle kosmonautické dobrodružství na Marsu je opravdový pulp jak ze 40. let (a švanda je, jak si právě z těchle pokleslých dílek postavy neustále dělají legraci a přitom sami v jednom z nich žijí). Kniha se v naprosté většině zabývá popisem marsovského života a tomu všemu ještě přispívají pseudorealistické fotky fotů, špaget a mnoha dalších přírodopisných vylomenin. Na rodokapsový charakter předchozího dílu pak odkazují popisy horolezeckých akcí záchranné výpravy v Himaláji. Teprve po sestupu do jeskyň "podzemních bohů" se knize vrací seriozní scifi tón a při čtení rozhovoru s ufony (rozum poslední kruh, poslední létá) mně hororově mrazilo ještě dnes.

Myslím, že další generace už Součka číst asi nebudou, přeci jen fantastická literatura je už dneska někde jinde, ale možná je to škoda. Tohle je totiž na dřeň obnažené to, co mám na sci-fi rád, i když už v notně obnošeném kabátě. Objektivně bych dal tak 70%, ale z nostalgických důvodů musím prostě dát tu stovku...

14 01.06.2019

Když jsem Zajímavé Časy četl asi před 24 letech v angličtině, nevěděl jsem nic ani o samurajích ani o terakotové armádě ani o asijských historických filmech, a tak mi to přišlo nějaké celé zmatené a nezanechalo to ve mě nějakou významnější stopu. Ale ona je to ve skutečnosti velká taškařice, když víte, o čem to celé je!V mém druhém cyklu zeměplošského čtení, který jsem zahájil po smrti páně Pratchetta, je 17. díl asi tím nejzábavnějším zážitkem, asi proto, že jsem si pamatoval jen tolik, že kniha je parodií na Asii a v podstatě jako bych tuhle knížku nikdy nečetl. Je tu všechno - parta více či méně senilních postarších barbarů (So říká?), z nichž jeden je pensionovaný učitel ze základky, slavičí podlaha, nindžové, acházští úřednící píšící básně o ponících, pádících přes rýžová pole a samozřejmě Velký Mák a mistr útěků odkudkoliv Mrakoplaš. Celé je to pojato jako pokračování prvních dvou dílů a čte se to opravu skvěle. 90%! P.S. Tvoje žena je obrovský hroch (znak pro močícího psa)!

9 18.05.2019

Jedním z mých prokázaných pravidel literatury je, že série mají až na velmi ojedinělé výjimky pravidelnou sestupnou tendenci. A toto pravidlo se nevyhýbá ani mistrům Zlatého věku - 2001 byla výjimečná sci-fi, 2010 byla kvalitní sci-fi, a tohle je... nemůžu říci nic víc, než veskrze průměrný kousek. Už jen to, že loď Universe má na palubě bazén a stewardy na mě bylo už trochu moc - realistické pojetí umělé gravitace jen při zrychlení a brzdění to už nezachránilo. A diamantová hora a související jihoafrická linka už to jenom dorazily. A nejhorší na tom bylo, že mi bylo úplně jedno, co nebo kdo že to žije na Europě. 50% - když přihlédnu ke skvělým Rotreklovým ilustracím českého vydání z r. 1990, tak možná 60%.

2 02.05.2019

Na "Báthoryho pětku" jsem se hodně těšil už na Vánoce, bohužel papírová kniha nedorazila a e-kniha by se mi nehodila na výstavku. Z anotace sice bylo jasné, že půjde především o válečnou řežbu, což mi obvykle moc nevyhovuje, ale Ďuro je zkrátka Ďuro a v jeho vybraných seriích nesmím minout ani díl. A tak, že jsem se nespletl. Příběh je parádní, postavy super napsané, fantasy/hororový prvek je přítomen, akorát že zkrátka a dobře takových 70% knihy je tvořeno popisem válečné vřavy včetně dobových popisů složení hradeb a zbraní (jak je u Bathoryho zvykem). Představte si bitvu o Helmův žleb rozmáchnutou do 500 stránkové knihy a okořeněné trochou listů encyklopedie historického šermu a dobývání pevností. Nebudu zakrývat, že jsem některé akční pasáže a popisy bitev při čtení poněkud urychlil (vždy mne ovšem zaujal nějaký krvavý detail, povětšinou spočívající v popisu toho, co vypadne z rozpáraného křesťanského či osmanského břichu) , ale o to více jsem si vychutnal ten zbytek. 80%

7 20.04.2019

Pro kohokoliv, kdo kdy přičichl k létání, je tato kniha naprostou nutností. Piloti mají dost často básnické střevo a rádi píší vzpomínkové knihy. Munzarovo dílko je ale z docela jiného soudku, protože autor je z docela jiného těsta než většina pilotních autorů - poetika narůstá oproti nim o několik stovek procent. Nejblíže je to asi Bachovi, prostě až dětsky čirá radost z létání a krajiny, doplněná významnou dávkou nostalgie po starých dobách. Poslechl jsem si to jako audioknihu, načtenou samotným autorem, a byl jsem nadšen. Nedokážu ale posoudit, nakolik budou nadšení sdílet ti, kdož jsou létáním nedotčeni. 99,9%!

5 11.04.2019

Bohužel už podruhé neudeřil Sanderson na mé struny. A průběh byl takřka stejný jako u prvního Mistbornu: nejprve nadšení z báječně vymyšleného světa, pak zjištění, že román má silné young adult prvky a nakonec trochu nucené dočítání pasáží o intrikování šlechty. Naštěstí v poslední desetině se kniha docela slušně rozjela, takže jsem znovu získal tempo. Ale číst si o emancipaci dvorních dam, které nejdřív vyšívají a pak je hlavní hrdinka naučí šermovat, anebo o lásce princezny ke kdysi krásnému a náhle zošklivělému princi (no samozřejmě, že zase zkrásní) a o hodném, ale přísném tatínkovi králi, tak na to už jsem opravdu trochu starý. Asi se zdá, že Sanderson není se mnou úplně kompatibilní, a přitom po Cestě Králů se mi zdálo, že by to šlo... No dám si na to příště už pozor. 60%

2 31.03.2019

Kniha je pokračováním filmu a nikoliv prvého dílu série, což mne při čtení všech dílů popořádku upřímně trochu rušilo. ACC se trochu utrhl ze řetězu a oproti 2001 napsal klasické dobrodružství posádky tam, kam doposud nikdo nevstoupil (ano Star Trek je tu zmiňován) - ta tam je samotářská atmosféra prvního dílu. Na palubě Leonova je veselo, vodka teče proudem, řeší se mezilidské vztahy a pro ACC netypicky tu i eroticky jiskří. Děj se odehrává v utopické spolupráci USA a SSSR (ostatně psáno jen několik let po projektu SOJUZ-APOLLO) a je vidět, jak moc by si autor něco takového přál. Závěrečné vyvrcholení je skvělé a má opravdu vesmírné rozměry (nechci spoilovat, ale některé spoilery jsou níže), akorát mě trochu štval Bowman coby všudypřítomný deus ex machina - asi na něm ACC chtěl ilustrovat výhody beztělné existence, což je ostatně hlavním tématem série. Celkově důstojné pokračování 2001 s několika hluchými místy (líčení života na Europě a Jupiteru mě nějak nezaujalo. 80%

7 05.03.2019

Co k tomuto napsat... Všichni správní scifisti znají HALa 900, vědí, kde se přestupuje z linky ze Země na linku na Měsíc i co to je TMA-1. Ale řada z nich to víc spíš z filmu, než z knihy - a to není žádná ostuda, protože tato kniha předlohou filmu nebyla a vznikala současně. A přesto nejde o nízký typ literatury zvaný novelizace scénáře, ale o plnohodnotný příběh, který má celou řadu odklonů jak dějových tak místních (například se neletí k Jupiteru, ale k Saturnu). Čte se to jedním dechem a jde o úžasný příklad ještě stále technicky i humanisticky optimistickou hard-scifi 60. let. 100%

12 01.03.2019

Pár rad, které kniha obsahuje, už většina rozumných rodičů provozuje a nejsou nijak světoborné. Souhlasím s autorovým názorem na záplavu dětského světa plastem a ani níže popisované levičácké autorovy názory mi nejsou zcela cizí, jenže špatná je podle něho i veškerá technologie, auta, letadla, moderní domy, myčky nádobí, zábavní parky a mnoho dalších věcí, bez kterých se člověk 21. století neobejde.
Většinu textu tak tvoří prezentace autorova světonázoru ve stylu "Současná doba je špatná, nejlepší byl středověk a co bylo po 17. století je třeba zahodit". Takže moderního člověka nesdílející autorovy názory kniha spíše naštve než poučí. 50%

5 16.02.2019

Opravdu hodně Mievillovské, krásně vymyšlený svět. Bohužel však pro mne nefungoval hlavní příběh, nechci tvrdit, že byl nezáživný, ale nějak mne prostě nevzal za srdce. Snad proto, že politika pro mne ve fantasy moc nefungovala nikdy, a to ani v sáze o zaklínači, kterou jinak zbožňuji. A právě politiky je tu opravdu hodně. Mnohem víc mne zaujaly epizodní příběhy o mládí hlavní hrdinky, Sigrudův příběh a další menší úkazy, kterých je v knize požehnaně. 70%

1 16.02.2019

Zatím ještě všechny povídky nedočteny, ale už jsem si na Pilipiukovu tvorbu udělal názor: představte si Svéráz národního lovu, přehoďte to do Polska, dodejte basu piva Perla a z jednoho z hlavních hrdinů udělejte 80 letého exorcistu. Knihu jsem si koupil po přečtení jedné z novějších Pilipiukových povídek, která se mi líbila, ale tahle raná tvorba mi tak docela nesedla...

Druhá polovina násilně rozděleného díla byla pro mě v důsledku už proběhlého vysvětlení světa a spojení mnoha dějových linií do jedné o něco čtivější než ta první a některé části bych neváhal označit za strhující. Hlavní problém jsem měl s postavami - v zásadě jsem mezi protagonisty nenašel nikoho, kdo by mi byl vyloženě sympatický. To je vlastně příčinou, proč nedávám 5 hvězdiček, protože jinak jsou zde všechny ingredience na skvělou sci-fi, které jsem vypisoval už v komentáři v 1. díle. 80%

12.01.2019

Ačkoliv mám Lukjaněnka rád, na tenhle námět jsem se díval tak trochu s despektem. Přišel mi totiž okopírovaný z legendární sci-fi z 80. let "Alien Nation". A k tomu dnes trochu profláklá zombie apokalypsa... Ale autor mne opět vyvedl z omylu a znovu prokázal, že umí tvořit senzační světy. Detektivní linka s hledáním viru neštovic je totiž vedlejší, hlavním je (jak jinak) zamýšlením nad funkčností světa, kde vedle lidských měst (a venkova zamořeného klasickými přihlouplými zombíky/povstanci) existují aglomerace prudce inteligentních, emoce nemajících, maso nežeroucích a ekologicky žijících kvazi. Mají právo na existenci nebo ne? Měli by je lidi vyhladit, nebo by se jimi raděi měli stát? Hloubání nad těmito otázkami se mi líbilo, měl jsem jen trochu problém s noirovou postavou drsného detektiva, který mi byl nesympatický. Ale i to byl asi autorův záměr. 80%

8 01.01.2019

Gamebooky jsou naše rodinná slabost (vyrostli jsme ve stínu LoneWolfa), a tak ani tento komiksový nemohl uniknout naší pozornosti. Dali jsme si to se ženou ve dvojím (jeden otáčel stránky, druhý zapisoval) a výsledkem byly skvělé dva večery plné hrůzy a tajemství. Bez kreslení schematické mapy by to ovšem nešlo. Některé křižovatky jsou totiž opravdu šílené a bez zakreslené mapy jsou některá místa velmi zapeklitá (zahrada, první patro domu). Příběh je OK (i když možná až příliš mysteriozně nepochopitelný) a kresba je správně ponurá a v krvavých scénách velmi detailní. Toto dílko prostě ukazuje, že ani komiks ani gamebook nemusí být nutně zábavou pro děti. 90%

5 29.12.2018

Je to vlastně pokračování dvou knih - jednak Morta a jednak Pohyblivých obrázků (zde jen co do popkulturního námětu, který je tak trochu podobný -jen bez chapadel). Oba náměty na sebe byly tak trochu naroubované a v podstatě klidně mohlo jít o dvě samostatné knihy. Jo a SMRŤ se nám už zase zatoulal (KVÍK!) - tentokrát se dal na chlast (kdo jiný by měl padat jako podťatý než Pochmurný sekáč), žebrání (pod pseudonymem Pan Pinďous) a do klačské cizinecké legie (neviděli jste tady někoho, kdo chtěl zapomenout na svou minulost? eeeh, takoví jsou tady všichni). No a kdo někdy hrál v něčem, co připomínalo rockovou kapelu, tak v knize jistě pozná celou řadu situací...
Není to úplně top zeměplocha, ale pobavilo to až dost. 70%

3 21.12.2018

Příběh z té části druhé světové války, o které v našich zeměpisných šířkách mnoho nevíme. A i proto je zajímavé si přečíst tragické lidské osudy utečenců odsouvaných z dnešního Polska německou armádou po moři. Téma tedy velmi zajímavé, postavy byly opravdu super - každá jiná a přitom nešustící papírem. Též jsem ocenil, že se z děje nestala limonáda, i když děj to vyloženě v závěru nabízel. Co mi zejména na začátku hodně vadilo byl autorčin styl. Obecně hůře snáším časté střídání více než dvou dějových linií a tady jich jednak bylo o hodně více a jednak kapitoly byly opravdu kratičké (chtělo by se říct kulometné). A tak mi trvalo snad třetinu knížky, než jsem se řádně začetl. I tak čtení stálo za to a jsem rád, že mi drahá polovička tuto knihu doporučila. 70%

9 11.12.2018

Tahle povídková sbírka je jednou z knih, které mne přivedly ke scifi. Asi největší stopu zanechala povídka Poselství pro Agla Mathona, kterou bychom dnes označili za odrůdu dystopie s přídechem středověku s překvapivým koncem.

3 02.12.2018

Co se stane, když se svět stane nesmrtelným, známe my Pratchettovci už ze Sekáče. Zde se ale zemřelí neprosekávají z hrobu na povrch, nezakládají spolky nemrtvých a nepotácejí se po světě jako Rumpál Žička. Smrt totiž vymýtila věda, lidé žijí věčně a čas od času se zresetují do mládí. Touha mít děti ale neodešla a tak je zapotřebí zřídit novou profesi Smrtek, které čas od času někoho pokosí neboli úplně usmrtí a udržují tak lidskou populaci na přijatelné výši. Tenhle poměrně zajímavý námět ovšem nebyl použit ke stvoření dystopického románu, ale "jen" pro dílko z oblasti Young Adult. Nechci říct, že by to knize ublížilo, ale rozhodně ji to trochu vzdálilo od mého předmětu zájmu. Dlužno ovšem podotknout, že i když hlavním hrdinům je 17 let, chovají se poměrně dospěle a nejde tak o žádnou limonádu. Takže nakonec i pro poněkud odrostlejšího scifistu byla kniha docela přijatelná. Nějaké temnější tóny se také našly (zejména v citacích z deníků kosení), takže celkově spokojenost. Navíc jsem si k novotvaru "čápnout" z předchozí autorovy knihy Bez Šance přidal podobně zábavné "pokosení" - překlad P. Kotrleho byl tedy znovu úspěšný. 70%

6 02.12.2018

Další ze série "slow sci-fi" spisovatelky B. Chambersové. Komu se nelíbil první díl tohoto poměrně vzácného žánru, ten ať po druhém ani nesahá. Já jsem byl z prvního dílu docela nadšený a dostal ode mě 5 hvězdiček. Pokud jde o ten druhý, pak co se mě týče, autorka už zašla až příliš daleko. Tahle knížka až do 70% rozsahu nemá vůbec žádný děj. A když říkám žádný, myslím tím skoro žádný. Leda že pro Vás jsou dějem citové trampoty umělé inteligence instalované do umělého těla v mraveništi skutečných lidí (lépe řečeno sapientů různých ras). O něco více dějovou je linka dívky pracující od dětství v jakémsi Orwellovském ocelovém městě. Ale pozor: dílko stále doručuje slušnou dávku emocí, kterou známe už z prvního dílu. Paralely s životem menšin ve většinové společnosti jsou taky stále významné, a potud kniha funguje. Zkrátka, pokud na sebe knihu necháte působit jako celistvé dílo, tak obstojí. Jestli ale chcete něco svižného pro zábavu, tak se Dvěma místům na slunci (kdoví proč se to tak v češtině jmenuje - v originále se to jmenuje Společná uzavřená orbita) hyperbolickým obloukem vyhněte. Mě asi také kniha nezastihla v dostatečně pomalé náladě, tak mne nezasáhla docela do černého, ale mnohé části jsem si celkem užil. 70%

1 23.11.2018