SONP komentáře u knih

Když jsem přečetl druhý ze dvou dostupných dílů Archivu Bouřné Záře, rozhodl jsem se zkusit starší autorův cyklus Mistborn. Úmyslně jsem si o něm nic nepřečetl a tak jsem byl od počátku fascinován ponurým světem s padajícími sazemi, utlačovanými nevolníky a revolucí ve vzduchu. Dokonce mi to připomnělo zlatou dobu Chiny Mievilla. K tomu všemu se přidala velmi pěkně vymyšlená magie kovů a vypadalo to, že jsem odsouzen přečíst si cyklus celý. Jenže postupem času se přidaly plesy a krásné šaty a krásní sečtělí šlechtici a jejich intrikující snoubenky, zkrátka se to nějak nepozorovaně změnilo v Young Adult, jak má být. A tak jsem zbytek knihy už strávil s tímto pocitem a nějak jsem to doklepal sice bez počátečního nadšení, ale přeci jen s občasnou radostí ze čtení, protože Sanderson psát umí. K tomu všemu se využití magie v soubojích změnilo v dojem, že čtu několikastránkový popis cizího hraní hry na konzoli, kde tlačítko X=pálení cínu, A=zatlačení na minci a tak dále. Nějakou dobu jsem to ještě zvládl číst. ale nakonec přišlo na řadu přeskakování těchto pasáží. Ocenil jsem ovšem, že jde o sevřený příběh s koncem (dnes vzácné!). Tahle série ale asi nebude pro mě a tak si radši počkám na další díl Archivu. 70%

3 29.08.2017

Asi bych nedokázal seřadit zeměplošské knížky podle své oblíbenosti, ale rozhodně dokážu vyjmenovat svých 5-10 nejoblíbenějších. Stráže-Stráže určitě patří mezi ně. A navíc jde asi o první zeměplochu, která v příslušném díle parodicky pojímá některá témata současnosti, což se v dalších dílech stane pravidlem. Zatímco předchozí (a také moje oblíbené) Pyramidy se věnovaly parodování orientálních příběhů, tady se rozjíždí plnokrevná policejní story, v níž najdeme všechny policejní typy (životem znaveného velitele, obtloustlého seržanta, který div že se neživí koblihami, i idealistického nováčka). Jako nádavek dostaneme bohaté paničky pěstující draky s rodokmenem místo psů a konečně toho správného cynického Patricije. 100%

9 08.08.2017

Je snadné hodnotit lidský příběh, když o něm vlastně nic nevíte a přeberete cizí názory. Prostřednictvím této knihy, která získala v roce 2005 cenu Magnesia Litera, si lze udělat vlastní informovaný názor na kontroverzní story skupiny bratří Mašínů. Ani autor knihy samozřejmě není bez názoru a i když s ním tak docela nesouhlasím, napsané je to skvěle (poslechnul jsem jako audioknihu načtenou Jiřím Ornestem). Dozvíme se vlastně vše - osudy Mašína st. za protektorátu, kovbojské akce skupiny na východ od Prahy (včetně známého přepadení stanic SNB a auta s penězi) i zoufalé putování územím NDR o hladu a mrazu. Čím od událostí ubíhá více času a čím víc se všichni ti mrtví skrývají za horizont událostí, lze příběh vnímat jako dobrodružství pár dvacetiletých kluků, které se změnilo v boj o holý život, a netřeba si zážitek kazit hodnocením dnes již víc jak 60 let staré historie. Popřemýšlet si můžete poté, nejdřív si užijte toto skvělé dílko. 100%

2 08.08.2017

Druhý díl ode mne dostává o hvězdičku nižší hodnocení než ten první, ale pořád je to kvalitní čtivo z řádu klasické sci-fi. Farmerův Sam Clemens (už zase Mark Twain ve scifárně!) byl tak posedlý postavením Riverworldsko-Missisipského parníku (poháněného elektřinou z výbojů grálových kamenů), až jsem dospěl k závěru, že P.J. Farmer už v 70. letech vynalezl steampunk! Jinak už se ale autor bohužel tak nevěnoval možnostem, které nabízí prozkoumávání tajemného světa, v němž nelze umřít (čili ani nikoho s úspěchem zabít - lze ho jen oddělit od jeho blízkých, co by to asi udělalo se společností?) a poté, co se zjevně spokojil s vlastním názorem, že až na pár jednotlivců zůstane lidstvo mocichtivé a krvežíznivé, popisuje půtky nově vzniklých ministátů o suroviny. Čili pro lidstvo nic lichotivého a nic nového pod sluncem a pro knihu samotnou nic zvláště objevného - ty primitivní společnosti z prvého dílu byly prostě zábavnější. No a "fiflající" titantrop Joe Miller mne tedy štval neskutečně, to by mě zajímalo, zda byl v angličtině taky tak otravný. 70%

24.07.2017

Vykonavatel = "Andělé a démoni" minus antihmota minus Robert Langdon plus jedna příšerně hysterická kriminalistka (která buď brečí, nebo po něčem touží - zpravidla je to objetí prošedivělého kněze/bojovníka). Jednohubka na pár večerů, která surfuje na vlně chtění, aby se v tom strašlivě suchém Vatikáně dělo něco proradného. Tentokrát to ovšem není Opus Dei, ale... (nebudu spoilovat). Pro zajímavé propletení s autentickými vatikánskými událostmi té doby, a pro pár inside informací z vatikánských kulis (otázkou je do jaké míry je to i zde fabulace) toto dílko za přečtení ale stojí. 60%

16.07.2017

Nikdy bych nečekal, že mne zrovna čínská kniha takhle pohltí. Když jsem si na začátku přečetl seznam postav, bál jsem se, že s těmi všemi Weji a Yangy pro mne bude kniha nečitelná. A opak byl pravdou, nemohl jsem se od ní skoro vůbec odtrhnout, a to přes to, že na fantastický prvek jsem si musel nějakou dobu počkat (nejdřív je třeba projít úvodem z kulturní revoluce). Když se ale objevil odpočet běžící na fotografiích, běhal mi mráz po zádech. Neznámé čínské prostředí zcela zastínilo menší originalitu námětu (SETI už tu přece jenom bylo) a také mě potěšila prakticky úplná absence akčních scén - v rozporu s anotací je kniha spíše klidná a filozofická (to mám rád!). Problém jsem nejdříve měl s pasážemi, odehrávajícími se ve virtuálním světě hry Tří těles, ale nakonec jsem si zvykl.
Zkrátka a dobře, dlouho jsem nečetl nic tak dobrého ve stylu klasické scifi (nálada mi hodně připomínala Asimova) a čtu-li níže, že první díl je považován za nejslabší, pak se nemůžu dočkat dalších dílů! 90 %

12 11.07.2017

Pár let předtím, než se strejda Donald stal prezidentem USA a než jsme vůbec u nás doma poznali strejdu Andreje, napsal Stephen King tenhle antipopulistický epos o slabosti většiny a síle menšiny obyčejných lidí, a definitivně se vybarvil coby příznivec amerických demokratů.
Scifi prvek je tu jen velmi slabě přítomen a posloužil autorovi jen k tomu, aby na jeho oblíbené americké maloměsto mohl položit kupoli a vytvořil z něj akvárium k pozorování toho lidského hemžení a vzájemného požírání (a občasných kladných vlastností). Velmi chvályhodné, ale muselo mít tohle dílko opravdu 1.000 stran? A to podle doslovu zapracovala mistrova editorka a zkrátila toho dinosaura do přijatelných mezí! To bych ovšem nechtěl vidět, jak to vypadalo předtím. Odboček a rozličných dějových linií tu nejsou desítky, ale snad stovky. Každá z nich je sice obsazena kingovskými postavičkami, takže číst se to kupodivu dá, ale jen s velkým vypětím. Přes sílu knihy byl proto celkový zážitek rozmělněn do tří hvězd, ale to závěrečné komorní finále v závěrečné desetině knihy má u mne pět (růžových) hvězdiček. 70%, ale teď mám fakt chuť přečíst si něco hodně svižného.

3 30.06.2017

Vypadá to jako další z řady popisných knih o kosmonautické historii, ale ve skutečnosti je to dílko o buldočím úsilí autorů dostat se s Menierovým syndromem na Měsíc (Shepard) a se srdeční arytmií do vesmíru vůbec (Slayton). A člověk jim nemůže nedržet palce, zvlášť když kniha končí mojí neoblíbenější kosmickou misí (Apollo - Soyuz).

1 28.06.2017

Po slabším a rozvleklejším Turnusu návrat k hutné postapo atmosféře prvního dílu. Vysvětlování existence sil zejména v první polovině ustupuje do pozadí a hlavní roli tu opět hrají zrezavělé stroje, dieselový motor tunelujícího bagru a spojování těch částí lidstva, které podle plánu měly zůstat odděleny. Pak už sice zase nastupují méně záživná podvratná dobrodružství ze Sila 1, krev chrchlající klaďas Donald a televizní záporák senátor Thurman (kolik už jsme viděli těchto zlých vyschlých dědků politiků), ale naštěstí se vždy vrátíme k nedobrovolné hrdince Juliettě prosáklé vyjetým olejem. V závěru napětí graduje a kniha je téměř neodložitelná. Musím ocenit, že závoj tajemství není zcela odkryt ani na samém konci a čtenářům je tak umožněno fantazírovat o tom, co se vlastně stalo - po extrémně objasňujícím Turnusu jsem to opravdu nečekal. Celkově 80%, ale nikdo mi nevymluví, že kdyby se všechny tři díly zcvakly do jednoho proškrtaného, mohl to být opravdový dieselpunkový epos. Je zkrátka hrozně vidět, že je to psané po kouskách na pokračování. I tak nepochybuji, že se dočkáme Sila coby filmu nebo seriálu, tuhle látku bych opravdu chtěl zpracovanou vizuálně třeba od Ridleyho Scotta.

3 04.06.2017

Na začátku byla vynikající povídka "Cupanina", z níž jsem si tehdy sedl na zadek a kterou pro nás autor obložil dalším dějem a vzniklo Silo. A Turnus je nefalšovaný prequel k Silu, který trpí snad všemi neduhy, kterými prequely trpívají. Samotné vysvětlení, jak to celé vzniklo, sice snažil autor pojmout originálně jinak, než obligátní jadernou válku, ale stejně to celé tak nějak kulhá a když jsme v prvním díle nevěděli nic, bylo to možná i lepší. Navíc se zde pokračuje v tradici samostatně stojících příběhů a některé z nich jsou opravdu nezáživné (mluvím o Missionově pobíhání tam a zase zpátky - nebo spíš nahoru a zase dolů). A kromě prequelových nemocí se zde objevuje i nemoc prostředních dílů - kromě toho že kniha nemá jednotný děj, nemá ani jasný konec. Jo, je nevděčné psát série, ale když nakladatelé si to přejí a slušně za to platí... Pak to dopadá tak, že musíme číst popisné litanie o chytání kočky nebo otvírání konzervy - kdyby to byla jedna knížka, asi by to byla sci-fi legenda, ale takhle to je už nastavovaná kaše.
Ale zase nechci dílko zas tak docela pohanět. Autor velmi pěkně zpracoval téma plynoucího času, trochu a la Highlander (zde coby rekvizity slouží hnijící těla vedle záchodového koutku, a k tomu to přirovnání k sýru cottage, brrr) a s tím souvisejícího trhání blízkých od sebe, a také jasná autorova nechuť k sociálnímu inženýrství a žádoucímu vzdoru proti němu stojí za to. Ovšem pecka to prostě není, sorry jako. 60%

4 27.05.2017

Magický prazdroj už mne před lety nezaujal ani v době,kdy jsem Zeměplochou takřka žil. A tak jsem byl zvědav, zda bude můj postoj i po mnoha letech stejný (třeba Soudné sestry jsem ocenil až s věkem). A je - totiž celý ten příběh s osmým synem osmého syna a válkou mágů (kteří jsou na Zeměploše spíš jen akademickými děduly, jaké známe z vysokých škol, a najednou si začnou stavět věže a vrhat po sobě firebally) nemá podle mne ten správný pratchettovský parodický šmrnc a spíš jde jen o generickou fantasy. No jasně, jsou tu super postavy a momenty, jako např. podvobraz zlití čtyři jezdci Jakokalypsy (nebo to byla tahleta... Apostrofa...? Škyt), barbar, který to má všechno nastudované z knížek ve stylu XXX for Dummies, mocně hedvábím šustící dcera Cohenova nebo veršující vezír, a mezi tím se motá král všech loserů Mrakoplaš se svou ponožkou s cihlou, ale prostě to neudeřilo na tu mojí správnou strunu. Nevadí a brzy zas pojedu dál ve svém soukromém opakování Zeměplošského maratonu svého mládí. 65%!

3 15.05.2017

Tak trochu netypický sequel. Místo toho, aby Herbert začal tam, kde posledně skončil, a naservíroval nám další dávku pouštních příběhů, zlotřilých Harkonnenů a jezdců na červech, rozhodl se až na dřeň obnažit téma "Vůdce odboje se stal neomezeným vládcem, ale co dál?". A delá to prostřednictví relativizace postav - čtenář vlastně neví, zda Muad'Dib je ještě pořád tím klaďasem z prvního dílu, anebo zda se pobytem na trůně zkazil a jestli by tedy správně neměl fandit odboji, který se proti němu mezi tím utvořil. Fremeni se umyli a jsou úředníky v Paulově vládě nebo bojují na jiných planetách a na Arrakis teče voda! To vše ovšem za cenu mnoha milionů životů.
Je pravda, že stylově mi dílko úplně nesedlo, opravdu je plné až básnicky nesrozumitelných dialogů postav a neobsahuje téměř žádný děj (snad až na pasáž s vylákáním imperátora do okrajové části Arrakénu a následného výbuchu), ale myšlenek zasévajících pochybnost je zde opravdu plno. Mohly však být zasazeny do aspoň trošku čtivějšího kabátku. 70%

2 01.05.2017

Solidně odvedené řemeslo páně Kingovo, opět přečteno jedním dechem a opět bohužel asi půjde o jednorázovku,jejíž děj záhy zapomenu. Podobný osud měla bohužel předešlá Finders Keepers, jejíž děj jsem si před čtením tohoto dílka oživoval na Wikipedii a měl pocit, že jsem ten příběh v životě neviděl - a to jsem z něj byl po přečtení nadšený, jak zjišťuji ze svého rok starého komentáře!
Čtenářský zážitek bych asi nejvíc přirovnal k McBainovkám, které jsem hltal na prahu dospělosti. Krátké, takřka nezavřitelné, sympatické postavy, ale kdybyste mě zabili, nevzpomenu si, o čem byla třeba taková Ukolébavka nebo Nešpory.
Policejní a detektivní části knihy jsou méně výrazné, King ale stále perlí, když popisuje sebevraždy teenagerů, myšlenky hlavního záporáka (který je opět ztělesněním čistého zla) nebo vnitřní pochody děduly Hodgese, když se dozvídá smrtelnou diagnózu. Takže konečný verdikt: OK Místře, zkusil jste si detektivku, bylo to fajn, ale pojďte nám zase napsat něco strašlivého... 70%

4 23.04.2017

Od Simmonse jsem vlastně četl skoro všechno. Tedy jak díla z jeho hyperionského sci-fi období, jeho horory, tak i jeho pozdější tvorbu řekl bych reálně-fikční. Páté srdce se jasně řadí do druhé trochu náročnější skupiny (tedy ne že by Kantos Hyperionu byl nějakou oddychovkou do tramvaje). Naladěním je toto dílko někde mezi Droodem a Black Hills (ostatně hlavní hrdina druhé z těchto knih se nám tu objevuje v epizodní roli). Simmons se zde opravdu v neskutečných detailech ponořuje do Spojených Států konce 19. století, do nichž jako deus ex machina spouští zdánlivě se nehodící postavu - samotného S.H. (v dnes populární sociopatické poloze), který má podle anotace v knize řešit své pochybnosti o existenci sebe sama (nakonec je to však jen okrajová linka). Hlavní náplní díle jsou totiž fabulace o osudech skutečných postav americké literatury tohoto období - a to je hlavní problém pro českého čtenáře. Možná jsem analfabet, ale o Henry Jamesovi jsem až do této doby neslyšel zhola nic a že Samuel Clemens je ve skutečnosti Mark Twain, vím jen z jedné epizody Star Treku podobného fabulačního ražení jako tato kniha. Podobně by se musel cítit Američan, kdyby mu přeložili do angličtiny cimrmanské České nebe, popřípadě kdyby četl knihu o fiktivních osudech Jana Nerudy a Karolíny Světlé. Prostě jako třeba u Powersova Silou svého zraku si neznalec nemůže knihu dostatečně užít, protože nemůže pochopit, s jakou dovedností autor proplétá pravdu a fikci. Nicméně literárně je to skutečně skvělé, zcela živoucí jsou zde zvuky soukromých parních vlaků s dámskými salóny a kuřárnami, Světová výstavka v Chicagu (jakési americké VDNCH) tu bzučí čerstvě objevenou elektřinou, přes Atlantik jezdí dýmající německé parníky a holmesovské fetování heroinu (poslední novinka od firmy Bayer!) ve washingtonských slumech je jen třešničkou na dortu. 70%, ale kdo zná reálie, klidně může bouchnout i 90%.

2 21.04.2017

Jeden z nejlepších českých sci-fi povídkových počinů posledních let. Konečně se v jedné knize sešlo plno autorů, jejichž srdce bije v rytmu hard-scifi. Tématem sbírky by měl být transhumanismus, čemuž některé počiny vyhovují více a některé méně, ale kvalitu sbírky to nijak nesnižuje. 90%

1 16.04.2017

Stein, Barbarič a Jaroš už jsou dobrými známými, kteří nepřekvapí. Solidně odvedená práce na téma luteránského terorismu (anebo odboje?) ve Vídni a tvrdého postupu katolického režimu vůči nim. Luteráni mají jasno (katolíci jsou vrazi) i katolíci mají jasno (luteráni jsou vrazi), jenom Barbarič je na pochybách. Až se mi zdá, že sem autor zanesl svůj postoj k současnému odporu většinové společnosti vůči nejmenovanému východnímu náboženství. Ale to je jediný závažnější odstín knihy, jinak je to přímočará historická detektivka s občasnými akčními pasážemi a opětovně skvělým popisem reálií. Historická Vídeň na stránkách dílka opět dýchá skutečným životem a po přečtení bych se tam hnedle vypravil a hledal místa, kde jsem díky JČ strávil pár čtenářských hodin. 70%

5 25.03.2017

Ač pokračování série, ocenil jsem, že v podstatě jde o samostatný příběh, k jehož čtení není zvláště nutné pamatovat si události minulých dílů. Nejdříve se kniha tvářila jako variace na Setkání s Rámou. Kdesi za oběžnou dráhou Uranu se totiž objeví neznámý objekt s prapodivnými vlastnostmi a záhadným účelem. Nakonec ale toto tajemno poslouží spíš jako kulisa k tomu, aby se lidstvo (resp. jeho nedobrovolně vytržená část) opět porvala mezi sebou z klasických lidských příčin. Zejména druhá polovina knihy je proto, podobně jako celý druhý díl série, plná přestřelek, bojových obleků, mariňáků a vůbec toho, co je vlastní mně nepříliš sympatické military sci-fi. Ale celé jsem to nějak přežil, i když celou knihu jsem byl jak na houpačce. Kapitoly, které mne nudily tak na dvě hvězdy, střídaly ty zábavnější na čtyři. Takže nakonec jsou to zase tři jako u Kalibánovy války. Procentuálně vyjádřeno 50%. A ještě si rozmyslím, zda Clarkovsky optimistický konec ve stylu "lidstvo konečně kráčí ke hvězdám" mi stačí k tomu, abych dal šanci dílu č. 4.

1 12.03.2017

Další návrat ke klasice. V Barvě kouzel se Pratchett ještě trochu hledal, tady už je jeho styl jasný, i když ne tak parodický jako pozdější dílka. Lehké fantastično je ještě stále obecnou humoristickou fantasy trochu ve stylu Asprina nebo Morressyho a není zatím ještě třeskutou parodií na současno - jen trošku se tu objevuje výsměch turistickému žargonu knižních průvodců. Mrakoplaš je nicméně, řečeno s Dvoukvítkem, opravdu bizarní a pitoreskní postavou a vzorem pro všechny losery, ostatní mágové jsou ale celkem seriozní, ti správní blázni se z nich taky vyvinou až v dalších dílech poté, co tahle partička zkamení. Ale celkově se to čte skvěle, rychle a je zábavné sledovat, jak se pomaloučku vyklubává ta pozdější Zeměplocha, kterou máme tak rádi. 80%

4 08.02.2017

Gluchovskij se rozhodl, že zase napíše trochu něco jiného a že si ve svém post-apo světě vyřídí účty s komunisty, fašisty, oligarchy a všemocnými politiky vůbec. A nebere si servítky - rudí střílejí do vlastních, fašisti mají pracovní lágry a oligarchové se živí kaviárem, zatímco ostatním hnijí jejich drahocenné houby pěstované v tunelech. A národ ? Ten raději kus žvance a vodku z hub než revoluci. Zkrátka všechno je tak pěkně rusky v hajzlu a hrdina se může utápět ve vlastní depresi. A politici? Nechte se překvapit. Není to vůbec špatné, ale jde o další odklon od famózní atmosféry prvního dílu. Když se s tím smíříte, jde o fajn politickou fikci. Kdo ale chce mutanty a objevování dungeonu v podobě kdysi blyštivých stanic moskevského metra, bude asi zklamán. 70%

7 04.02.2017

Tak jsem se konečně dostal k české "Hře o trůny", jak bývá souhrnné epopejické Vondruškovo dílko označováno - je otázkou, zda všechny ty knihy autor psal s tím, aby se vyrovnal G.R.R. Martinovi; spíš si říkám, že k tomu dostal tak trochu omylem, jakousi mediální zkratkou na základě výroků typu "hele, je to historický, jsou tam intriky, je tam sex, je tam krev, má to hodně dílů, je tam hodně postav, takže je to jako Píseň ledu a ohně...".
Za sebe musím říci, že do Písně ledu a ohně má zatím pro mě Epopej (po přečtení prvního dílu) hodně daleko. Nejvíce dílko selhává v postavách. Autorovi se tak nějak nepodařilo, aby mi byl někdo z postav sympatický, abych mu zkrátka přál úspěšnost v jeho plánech. Přitom na začátku to bylo docela rozjeté, Přemysl byl sympatický hyperaktivní a tak trochu nevybrkovaný mladík. Bohužel sympatičnost mu moc nevydržela a při jeho stálých pokusech dostat se na knížecí stolec jsem mu moc palce nedržel, to už mi byl sympatičtější nevyzpytatelný Barbarossa nebo Bedřichova uherská manželka Alžběta (připomínající ale spíše Xenu - princeznu bojovnici). Střední část knihy vůbec trpěla nezajímavostí historické látky, která autorovi dávala dějové zápletky ve stylu "Přemysl už je zase v Praze, tentokrát dobyl Hrad pomocí hromad sněhu (!), ale ouha, zase ho zradili a tak zase bude ve vyhnanství". Nějak jsem to ale přetrpěl a dopracoval se k závěrečné fázi, která měla docela ucházející děj "jeden král, jedna koruna, dva římští králové a dvě manželky doma".
Zatím mám pocit, že Vondruškovi jde nejlépe právě červená knihovna, tyto pasáže jsou totiž nejzábavnější, zatímco mocenské boje šlechty byly podány dosti nudně a každý další pretendent na trůn byl stejný jako ten předchozí, nehledě k tomu, že chudák autor musel pracovat s postavami, které se všechny jmenují Konrád, Ota nebo Děpolt.
Celkově jsem nebyl zklamán a dalším dílům dám určitě šanci, ale zatím legendárnost této série tak trochu nechápu... 60%

4 11.01.2017