Slezadav komentáře u knih

Naprosto průměrné pokračování série o Audrey Rose. Tentokrát se děj odehrává na palubě luxusní lodi, jejíž plavbu doprovází putovní cirkus pravidelně pořádající představení.
Co mi vadilo asi nejvíc je v některých momentech naprostá absence logiky ve prospěch příběhu a naprosto zbytečně akcentovaná romantická složka příběhu. Naprosto jsem nepochopil absolutní pasivitu strýce Audrey, který v průběhu celé knihy nedělá naprosto nic, zřejmě aby se příběh mohl točit kolem mládeže. Stejně tak mi připadá, že motiv principála uzavírat dohodu s Audrey byl přinejmenším zcela pochybný, spíše naprosto absentující. Zřejmě jen proto, aby se vytvořila živná půda pro milostný trojúhelník.
Stejně jako předchozí díly i tato kniha se výživá v dialozích, které nikam nevedou a jen omýlají, co vše je strašně "skandální". Na toto slovo už jsem začal být alergický.
Přesto se kniha dá číst dobře, je nenáročná. Detektivní část relativně napínavá (i když není problém vraha odhalit, pokud chcete). Romantická část zabírá podle mého zbytečně moc prostoru. Plusové body přidávám i za atmosféru cirkusu na palubě a jednotlivé artisty, ti mě docela bavili. Celkově dávám 3/5 a považuji tuto knihu za naprostý průměr dovolenkové četby.

04.03.2024

Byl jsem velmi zvědavý, jestli mě Zjizvený král osloví podobně jako Šest vran, nebo půjde o zklamání ve stylu Griša trilogie. Nakonec se nekonalo ani jedno. Rozhodně jsem nebyl uchvácen, ale nemohu ani říct, že jsem byl vyloženě zklamán. Nicméně to je z velké části dílem toho, že má očekávání nebyla příliš vysoká.

Ve Zjizveném králi jsou předloženy dvě paralelní dějové linky, které se v rámci knihy nikde neprotínají (ačkoliv v pokračování na to téměř jistě dojde). Obě linie trpí velmi pomalým rozjezdem a častým opakováním témat rozhovorů mezi postavami. V důsledku toho mi první polovina knihy připadala dějově nezáživná a nudná. Pokusy o politické intrikaření autorce také moc nevyšly a všechny snahy působí ne příliš uvěřitelně a mělce. Mohly by to zachránit ještě postavy, ale ani ty mě příliš nepřesvědčily a prakticky nikoho z hrdinů jsem si nikterak zvlášť neoblíbil. Asi nejblíže k tomu byl Nikolaj, ale i tam by se dalo říct, že byl jednookým králem mezi slepými.

Zoja je pro mě velmi nepřístupná a nesympatická postava. Přestože má v knize hodnost generálky (což je neustále opakováno), rozhodně jako žádný generál nepůsobí. Spíše jako králův bodyguard a sekretářka. Má problémy respektovat lidi s jiným názorem, než má sama a její diplomatické schopnosti jsou na bodě mrazu. Často někomu "odsekává". Opravdu nevím, proč bych si tuto postavu měl oblíbit.

Nina je o něco sympatičtější hlavní hrdinka, ale trpí řadou velmi podobných neduhů. Nedokáže respektovat autoritu, nedokáže uposlechnout rozkaz, ze zcela malicherných důvodů před svými nejbližšími spojenci zatajuje a lže. Přestože jsou nám její volby předkládány jako morálně správné, po zamyšlení jsem dospěl k tomu, že Nina není o moc lepší, než její "zlí" protivníci. Pokud bych měl být velitelem armády nebo špionů, Ninu bych kvůli jejímu chování a disrespektu jako svého člověka nechtěl, ať by výsledky měla sebelepší. A nutno říct, že spousta jejích úspěchů je velkým dílem štěstí a náhody.

Dá se říct, že knihu z pohledu postav drží nad vodou Nikolaj, který jako jediný působí dojmem, že dokáže přemýšlet a jednat i bez vlivu aktuálních emocí. Ve druhé polovině dostává i děj trochu spád a dá se říct, že k závěru mě kniha začala i bavit. Samozřejmě kladné body je nutno přičíst za skvělý svět, kam bych se velmi rád vracel, ovšem k o něco lepším příběhům. I přes moje výtky na adresu postav v této knize, které ač věkem dospělé si uchovávají charakteristiky a chování typické spíše pro teenagery, je potřeba říct, že nikdo nebyl tak otravný jako Alina a Mal z původní trilogie. Autorka se dokonce zvládla vyvarovat většiny běžných a otravných YA témat jako hledání vlastní identity, první lásky a žárlivosti atd. Tenhle subžánr zůstává zachován skrze jednání hlavních hrdinek a fakt, že vlastně jakékoliv jednání či chyba nakonec skončí dobře.

První polovina knihy byla zralá na 2*, závěr se blížil ke čtyřem. Celkově dávám takové průměrné 3*. Zjizvený král je rozhodně lepší a vyspělejší, než Griša trilogie. Oproti Šesti vranám, ale prohrává jak v ději, tak zcela jednoznačně postavami.

04.03.2024

Rozhodně pro mě velké překvapení. Ne, že by kniha byla absolutně perfektní, přesto dávám těsných 5 hvězd. Očekávání jsem neměl příliš vysoko, přece jen je Kristoff známý spíše jako YA autor a bál jsem se, že Říše upíra bude tak nějak skrytě spadat do této kategorie. Ne že by tam nebyly náznaky, ale jde rozhodně o knihu pro dospělé publikum.
Velmi oceňuji postavy a zejména hlavního hrdinu. Gabriel de León mi připadal jako něco mezi zaklínačem Geraltem a pistolníkem Rolandem. Cynický hrdina, který rozhodně není bez poskvrny. Ani ostatní postavy ovšem rozhodně nejsou psané špatně a jednají realisticky. Svět a jeho zákonitosti také vypadají velmi slibně. Nechci po jedné knize říct, že je vše propracované, ale rozhodně to má velký potenciál. Také velmi oceňuji, jak "vizuálně" dokáže autor psát. Jeho popisy barev, světel apod. velmi pěkně podporují představivost. Celý příběh působí velmi temně, depresivně a jednoznačně v grimdark stylu, což je něco, co já prostě můžu. Upíři jsou popsáni velmi zajímavě. Ne snad úplně originálně, ale velmi dobře zapadají do celého konceptu světa v této knize a snad v budoucnu i sérii. Zvraty v knize byly sice vesměs velmi dobře očekávané a odhalení byla spíše o tom, "kdy" to přijde, než "jestli" nebo dokonce "co" přijde, přesto jsem většinu doby čtení byl v napětí. Oceňuji také pěkné a srozumitelné střídání časových linií, což vytvářelo také velmi pěkné příležitosti k částečným, leč neúplným odhalením.
Samozřejmě lze najít i negativa. Vadilo mi v některých částech zbytečně mnoho vulgarit a než jsem si zvyknul tak i podle mě zcela nesmyslné používání francouzských slovíček. Nevím, jestli to mělo nějak tvořit atmosféru nebo co, ale občas vhozené "oui" nebo "ma famille" mi připadalo spíše trapné, než co jiného. Nepříliš kladně hodnotím i ilustrace - ne že by nebyly hezké, ale jejich styl mi prostě k příběhu neseděl. Všichni upíři na ilustracích vypadali velmi žensky - dlouhé vlasy, postava na cca 50 kg apod. Prostě mi to nesedělo k jejich popisům a činům v knize. Poslední věc, kterou zde uvedu je autorova vášeň ve vytváření nových složenin ze slov. Kdyby těch novotvarů bylo pár, tak mi to nevadí, ale tady se to přímo hemžilo výrazy jako "dnesmrt","hlubozima" nebo "srdcekrev". Možná částečně na vrub překladu, ale silně pochybuji. Spíše si myslím, že podobně jako s francouzštinou se autor prostě snažil být cool, ale nakonec je to spíše trapné.
Veskrze všechna zmíněná negativa jsou ovšem drobného rázu a kolem poloviny knihy už jsem si zvyknul a dále se mi povedlo nepříjemnosti ignorovat. U téhle knihy pozitiva jednoznačně převažují. Moc hezký příběh zasazený do velmi přitažlivého světa. Tahle série má rozhodně velký potenciál a je vidět, že autor umí. Jen by se měl trochu srovnat s tím, že píše sérii, která není YA a nesnažit se být za každou cenu cool. I přes ohromný potenciál by nejspíš nebylo těžké sérii druhým dílem zcela zkazit. Dávám 5* s odřenýma ušima, u dalšího dílu už tak mírný v hodnocení nebudu a jsem zvědav, jestli Kristoff udrží nasazenou laťku.

04.03.2024

Chtěl jsem napsat, že Moc byla překvapivě dobrá. Ale nebyla, jelikož jsem přesně tohle od Gwynna čekal. Samozřejmě není perfektní, ale zatraceně dobrá ano. Jde o poměrně tradiční fantasy, které stojí hodně na postavách (přestože děj není zanedbán). Hodně mi to připomínalo takový mix mezi Ryanem, Abercrombiem a Martinem, což je bez debat perfektní kombinace.
Začnu asi těmi několika body, které bych chtěl knize vytknout. Za prvé název, tedy jeho překlad, abychom si rozuměli. Anglický název "Malice" vnímám jako něco trochu jiného, co se i k ději v knize velmi hodí. Moc podle mě o něco méně.
Další výhradu mám k velmi krátkým kapitolám a častému střídání POV postav a k možná až příliš otevřenému konci. Ano, jde o první díl série a bylo odhaleno docela dost, aby si čtenář různé příčiny a souvislosti dal dohromady, přesto bych preferoval méně cliffhangerů.
Klady v této knize ovšem drtivě převažují. Dvorní intriky, bojové scény, mýtičtí tvorové, světitvorba. Všechny tyhle věci má autor parádně zvládnuté a umí je dávkovat v přesně tom správném množství. Postav je v knize opravdu hodně, což uznávám, může být pro někoho překážkou. Já jsem z toho nadšený, protože každá postava má svůj smysl a všechny hlavní postavy jsou parádně propracované, vyvíjející se a plné života. Děj je sice v této knize o něco pomalejší, ale o to více umožňuje vyniknout právě mistrné práci s hlavními hrdiny. Čtenář hlavní zápletku odhaluje postupně z různých narážek a z jednání postav, nejde o nic přímočarého a pro širší souvislosti je třeba se do knihy ponořit. Možná by nekdo mohl vytknout nedostatek opravdu nečekaných zvratů a jistou předvídatelnost v tom, kdo je opravdu kdo, nicméně já si postupné odhalování užil i když jsem nakonec nebyl překvapen.
Samozřejmě moc není perfektní, ale na poli epické fantasy nejspíš v současné době moc konkurentů mít nebude. Ode mě má Moc 5/5, přičemž jsem u sérií přísný a pro udržení tohoto hodnocení čekám od dalšího dílu alespoň mírné zlepšení. Doporučuji každému, kdo má rád nebo chce zkusit epickou fantasy a preferuje intriky, zrady, boje a přátelství před romantikou, kterou tady, díky bohu, nenajdete.

04.03.2024

Poslední Duna série od Franka Herberta do puntíku dodržela kolísavou kvalitu série, kdy "sudé" díly jsou výrazně slabší, než liché. Doufal jsem, že po Kacířích, kteří nebyli špatní se povede úroveň alespoň udržet. Bohužel Kapitula byla pro mne jednoznačně nejhorší knihou série a to s velkým odstupem.
Hlavní problém je fakt, že kniha prostě nebaví. Spousta nudných rozhovorů, spousta inteospekce do myšlenek postav. Až komická snaha o hloubku. Proč postavy přemýšlejí v metaforách? Kdo tohle dělá? Bylo cílem čtenáře zmást nebo unudit k smrti. Některé myšlenky a rozhovory dávaly asi tolik smyslu jako texty Kryštofa.
Naprosto tragická světotvorba. Rozhodně jsem neměl pocit, že čtu sci fi odehrávající se ve vesmíru. Planety vykreslené optikou, že se tam nenachází nic kromě par budov a zahrad. Jako by neexistovali lidé, jen dvě znesvářená sesterstva žijící v izolované láhvy.
Ano, jsou tu stále myšlenky a témata, která mají co nabídnout a dokážou zaujmout. Jsou tu i poměrně sympatické a dobře napsané postavy (ale také některé zcela zbytečné). Ale celková prezentace příběhu je otřesná a kvůli těm několika perlám se nevyplatí prohrabat tu obří hromadu hnoje.
Za mě tato kniha byla naprosté zklamání. Dočetl jsem silou vůle a dávám slabé 2/5. Jsem rád, že mám sérii od původního autora za sebou. Určitě z universa Duny ještě něco zkusím, abych viděl, jestli se po převzetí Brianem Herbertem změnilo něco k lepšímu. Hrozná škoda zakončit sérii zdaleka nejhorším dílem.

04.03.2024

První plnohodnotný román v sérii o Robokatovi nebyl úplným zklamáním, přesto musím konstatovat, že ani nikterak příjemně nepřekvapil.
I v tomto díle platí, že Robokat je velmi zábavná postava s různými úchylkami, jejíž antisociální poznámky jsou často naprosto brilantní. Stejně jako i u předchozích dílů série jde i tady o akcí nabitou knihu, kdy se neustále něco děje a na oddych není čas. Hodně dobré závěrečné rozuzlení a vysvětlení "záporáků" tomu dodává i trochu hřejivého pocitu navrch. Trochu mě to donutilo i zapomenout na první části knihy, které mi připadaly trochu chaotické.
Bohužel celkový recept se už začíná trochu přejídat. Autorka ždímá osvědčenou formuli úplně do sucha. Snad kromě antagonisty tohoto příběhu a možná několika nápadů s Robokatem 2.0 tady nepřichází s ničím novým. A i těch pár konceptů, které nové a zajímavé jsou trochu zanikají v překotné akci. Myslím, že by rozhodně prospělo občas trochu zpomalit a donutit čtenáře se trochu zamyslet. Potenciál tam k tomu je.
Už jsem si u této série zvyknul, že z technologického hlediska obsahuje plno nesmyslů, které se v podobě různého nahrávání kódů neustále opakují. V tuto chvíli už tento problém dokáži ignorovat skoro stejně jako sérii definující omýlání fiktivní seriálové názvy a scény.
Celkově nejde o špatnou knihu, ale přináší jen málo nového a i u toho nevyužívá svůj potenciál naplno. Nejspíš budu se sérií pokračovat. Ale hlavně proto, abych zjistil, jestli autorka dokáže Robokata někam posunout nebo se z něho stane jen její tupá dojná kráva. Ačkoliv se Střetu myslí povedlo sérii mírně posunout ze zcela repetitvního rybníčku, nebylo to na můj vkus zdaleka dost. Zanechávám průměrné 3/5

31.12.2023

Past na ďábla bohužel potvrdila mé obavy ze sestupné tendence této série. Podle mne jde s přehledem o nejhorší díl a jsem rád, že série jím končí. Do dalšího dílu bych po tomto fiasku určitě nešel.

Kniha je tematicky rozdělena na dvě poloviny. Ta první neobsahuje nic z toho, co se mi na této sérii líbilo. Žádné pitvání, žádné vtipné postřehy, skoro žádné mysteriózní zločiny. Řeší se šaty, jídlo, vztahy, zásnuby apod. To vše "okořeněné" pasážemi, kdy si postavy několik stran vyznávají lásku. Proč se autorka rozhodla udělat z toho viktoriánskou telenovelu fakt netuším, ale bylo to tak hrozné, že jsem vážně uvažoval o odložení, což já nedělám skoro nikdy.

Ve druhé části se z nějakého důvodu jede od začátku, jako by první polovina knihy ani neexistovala. Jiné místo, jiné postavy, nic z předchozího už není důležité. Jakože cože? Proč ta první část vůbec existovala ? Pokud bych tuto knihu začal číst až od poloviny, dostal bych alespoň trochu to, co jsem čekal.

Myslím, že moc neprospělo vyprávění v první osobě. Zatímco v prvním díle ještě šlo nějak přenášet na čtenáře znechucení z krve, vnitřností apod. Tady už to nefunguje, protože ve chvíli, kdy se o to autorka snaží už to působí zcela nevěrohodně. Proč by se Audrey měla cítit zhrozeně nebi znechuceně, když se ji autorka snaží prezentovat jako zkušenou pitevnici ? Tenhle rozpor zcela znemožňuje aby jakkoliv fungovaly hororové prvky.

Z naprosto podivných důvodu se v příběhu začnou objevovat postavy z předchozích dílů, které samozřejmě všechny zcela náhodou přijely přesně tam, kde se vyskytuje ústřední dvojice. Trochu to působí jako závěr muzikálu, kdy je povinná písnička všech účastníků. Dost trapné.

Doufal jsem, že dojem zachrání alespoň detektivní zápletka. Bohužel je odbytá a slabá jak čaj. Hlavní záporák je určitě nejslabší ze záporáků série a nepřijde ani žádný nečekaný zvrat.

Za mě jde o naprosto tragickou knihu, která jen dokončila zhoršující se sérii. Svoje fanoušky si to asi najde, ale za mě toto fakt ne. Dočetl jsem docela se sebezapřením a je to tak na 1,5*. Dávám velmi milosrdné 2* a s touto autorkou končím.

29.12.2023