senbja komentáře u knih

Dlouho mi ležela doma, ale nakonec mě donutila, abych po ní sáhla.Nestačila jsem se divit, proč jsem to neudělala hned, když jsem si ji koupila. Učitel přichází, když je žák připraven. Člověk nemusí všemu rozumět, když to i bez jeho porozumění funguje, ale vše funguje mnohem líp, když rozumí. A já konečně dostala potřebné vysvětlení, abych pochopila. Vřele doporučuji. Každý si tam může najít něco, co potřebuje vědět, aby se duchovně posunul aspoň o kousek výš. Proč? Protože to je hlavní důvod, proč jsme tady.

5 02.08.2020

Na přečtení mi stačily dva dny. Naštěstí jsem je měla a mohla jsem si užít příběh téměř na jeden zátah. Líbil se mi ještě víc než Podzimní příběh, který byl také velmi čtivý. Vyhovovalo mi střídání časových rovin v poměrně krátkých kapitolách. Už jsem si půjčila další knihu tohoto autora. Jeho styl psaní se mi líbí.

4 25.01.2022

Líbila se mi Jarní oběť i Konec léta, ale Podzimní případ zatím nejvíc. Z různých důvodů jsem četla tuto knihu nebývale dlouho, ale tentokrát jsem se nemusela k již přečtenému vracet, protože jsem si pamatovala, o čem byla předcházející část. Možná to bylo dáno i tím, že jednotlivé kapitoly jsou poměrně krátké, což mi v tomto případě velmi vyhovovalo. Anna byla sympaťačka o to víc, že se uměla poprat nejen se svým hendikepem, ale také se všemi, kteří toho chtěli jakkoliv zneužít. Už se pouštím do poslední knihy s "nábojem" ročního období. Přechod od podzimu k zimě tak nebude přerušen. :-) Teď mám víc času, Zimní oheň už na mě čeká.

Už dlouho se mi nestalo, abych četla sci-fi tak dlouho jako tentokrát. A nemá to nic do činění s objemností knihy. Kdyby mě zaujala, stačil by mi na 644 stránky maximálně týden. Do hrůz, jaké zasadil autor do lidské budoucnosti jsem pronikala s nechutí, nicméně jsem vytrvala a jsem ráda. Lidstvo nakonec dostalo šanci, ve kterou jsem doufala po celou dobu četby. Kéž bychom i ve skutečnosti vzali rozum do hrsti. Zatím to na moc rozumu nevypadá.

4 17.09.2021

Úvod, několik intermezz a závěrečné slovo napsala Pavlína Brzáková, jinak je to autorizované vyprávění Jaroslava Duška. Zpočátku jsem vnímala jako autobiografii, ale brzy mě nadchla druhá rovina tohoto vyprávění, a to rovina ryze duchovní, zdánlivě mimo skutečnost, jak ji známe. Jedna kapitola lepší než druhá.
A na závěr si dovolím ocitovat konec vyprávění, který mě oslovil stejně jako celá kniha a je uveden i na jejím přebalu: „Měníme své vědomí, protože můžeme. Pozorováním své skutečné podstaty, nalezením svého pravého Zdroje, ztrácíme strach a získáváme klid, který pak můžeme vysílat svými těly a šířit ho do okolí. Vidíme, že naše tělo a tělo Země je propojené na tolika úrovních, že se nám o tom ani nesnilo. Začínáme chápat, že jsme v jistém ohledu nejkomičtější bytostí ve Vesmíru, v jiném ohledu jsme projeveným božstvím. Naše herní možnosti jsou nekonečné. Tak vybírejme ty životodárné. Nikdo jiný než my sami nám v tom nemůže zabránit... „ Jaroslav Dušek

4 12.01.2020

Opět humor, tentokrát dovedený až ad absurdum. Možná občas poněkud samoúčelný, ale pořád vzbuzující nejen úsměv, ale i smích.

4 11.01.2020

Vyhovuje mi, používám pouze k záznamům o knihách (vlastních nebo půjčených v knihovně, popř. někde jinde). Píšu do něho jen tužkou. Chvíli mi trvalo, než jsem se rozhodla pro způsob zapisování.

Moje první setkání s autorem začíná Jarní obětí. Zjistila jsem, že v naší městské knihovně jsou i předcházející knihy ze série Roční období. Vyhovovaly mi kratší kapitoly, i to jak děj plynul oběma směry. Určitě si půjčím i další knihy a těším se, jak jejich čtením zkrátím dlouhé zimní večery.

3 18.10.2021

Tady mohu jen zopakovat, co jsem napsala ke knížce Jsem a obě knihy vřele doporučit. Na Zemi se mi velmi líbí, určitě se mi podařilo udělat spoustu "dluhů", které potřebuji splatit a nepoznala jsem věci, které se potřebuji naučit. Ráda se vrátím, stejně jako už tolikrát před tímto životem, ale tentokrát poučenější, že JÁ JSEM neznamená sobectví, ale JEDNOTU.

3 02.02.2021

Prožívala jsem to drama s Nicol a závěr jsem vnímala jako docela depresivní. Už dlouho jsem žádnou knihu nepřečetla tak rychle. Bavila mě.

3 07.06.2020

Od chvíle, kdy jsem se začala čtyřmi dohodami řídit, se mi žije líp. Protože je to už dost dlouho, co jsem knihu četla, mohu potvrdit, že to není náhoda.
Jaroslav Dušek jim ve svém divadelním představení dodal ještě další rozměr. Alespoň pro mě.

Do jisté míry mohu odsouhlasit, co bylo napsáno přede mnou. I když nejsem žádným jeho skalním fandou, líbilo se mi, jak zpíval. Po jeho odchodu jsem žasla, kolik lidí mu přišlo vzdát hold a rozloučit se s ním. Možná stejně jako jeho písně mě zajímaly jeho názory. Knížka je plná fotografií, jsou tam texty jeho písní, které doplňují životopisné skutečnosti. Zajímavé je i to, že se celý život úspěšně vyhýbal bulváru, ale knížky o něm psali novináři bulvárního Blesku.

3 29.02.2020

„Nemoc je informace o tom, jaký člověk je, jakým způsobem a v jakých podmínkách žije. Informace o tom, že ve svém životě dělá nějakou chybu.“ Na příbězích lidí, kteří k němu chodí pro radu a pomoc, dokládá, že je to skutečně tak. Jen si připustit, že vůbec děláme nějakou chybu, kterou je třeba napravit. Velmi zajímavá je kapitola Nemocné děti. Kdyby tak dospělí tušili, co všechno mohou pokazit a zapříčinit! Pro mě už pozdě jako pro dítě i rodiče. :-( Přesto i pro mě přínosné.

3 11.01.2020

Pan Boček mě opět potěšil. A nejen to, i rozesmál. To se mi moc často při čtení nestává. Kdybych trpěla trudnomyslností, určitě bych se z ní vyléčila, jestliže smích léčí.

3 11.01.2020

I tato knížka mě bavila.

3 11.01.2020

Další z báječných knih paní Jordánové. Pro všechny, kteří cítí, že není všechno takové, jak to vypadá a chtějí se dovědět víc nebo něco ve svém životě změnit.

3 04.01.2019

Úplně poprvé jsem se s autorem setkala prostřednictvím filmu Alois Nebel. Zajímal mě převším proto, že se týkal oblasti, ve které žiji a sliboval neotřelou podívanou. V tom mě nezklamal, ale pak dlouho nic. A nedávno mi přišly pod ruku tři další jeho knihy. Nebe pod Berlínem bylo až druhé a četla jsem spíše ze zvědavosti po zkušenosti s knihou Winterbergova poslední cesta. Tou si mě získal. Možná proto, že k věcem posledním už mám docela blízko. Způsobem, jakým představuje postavy a rozvíjí děj. A také opakováním vět, které mnohým mohou připadat otravné. Tato jeho "specialita" se objevuje i v této knize. Cítila jsem ji pro sebe jako pevný bod, od kterého se leccos odvíjí. Bavila mě, i když téma je mi už na hony vzdálené.

První díl se mi nepodařilo půjčit, tak začínám tímto. Hned zkraje jsem ráda, že umím anglicky. V opačném případě bych asi knihu odložila. Anglické věty sice nijak neohrožují pochopení děje, ale to bych nevěděla. Zajímalo by mě, jestli je to v originálu stejné a překladatel jen zachoval původní záměr. Zatím se "rozkoukávám" a doufám, že se neztratím v tom, že jsem nečetla první díl.

2 25.01.2022

Poslední dobou ke mně docela často přicházejí YA knihy. Zatím se mi všechny líbily, tato není výjimkou. Asi si půjčím i první díl, ať se dovím více o "detektivce" Pipě. Zajímavě pojatá grafika. Pro agatha2 - oceňuji a chválím.

2 30.11.2021

Vnučka se zmínila, že tuto knížku čte, tak jsem si ji půjčila v knihovně. Nejenže mě pobavila, ale také uvedla do světa mladých. Také jsem byla puberťačka, ale v mnoha ohledech hodně "zaostalá". :-)

2 02.11.2021