Schullerka komentáře u knih

Setkání s knižním Geraltem pro mě bylo stejně příjemné jako to herní. Do knih jsem se pustila hned po dohrání prvního dílu Zaklínače, protože mi Geralt jako postava neskutečně sedl svým chováním a smýšlením. Knižní předloha mě vůbec nezklamala a já si svět Zaklínače ještě více zamilovala.

Nejdřív jsem se bála toho, že ve formě povídek nebude mít příběh takový šmrc, ale opak byl pravdou. Povídky jsou příjemně propleteny dohromady tou jednou na pokračování a tak příběh pěkně plyne a člověk se nemusí bát, že se v příběhu ztratí. Celkově styl vyprávění, humor (ten hlavně), morálně šedá postava Zaklínače, otravný Marigold a další postavy, to všechno mě vtáhlo do děje a kniha opravdu rychle ubíhala. Rozhodně fantasy, které si opravdu zaslouží tak velkou přízeň čtenářů.

4 17.03.2018

Kniha je skvělá kvůli tomu, že se autorka rozhodla zobrazit krutou realitu v níž žijí ženy (nejen) z Mexika. Bohužel se to všechno neděje jen na stránkách této knihy, ale i ve skutečném světě. Proto je podle mě kniha velmi důležitá.

Co mi ale kazilo dojem byl styl vyprávění. Ladydi mi přišla (až na pár míst) jakoby netečná vůči tomu všemu, co se v knize dělo. A ačkoliv to mohl být záměr autorky, tak jsem se kvůli tomu nemohla do knihy pořádně ponořit a kvůli tomu je hodnocení tak nějak uprostřed.

Upozornění na noční můry, které Mexické ženy prožívají dnes a denně, je perfektní, ale bohužel mi nesedl styl psaní.

17.03.2018

Tempo druhého dílu je dle mého rozhodně lepší než v prvním. Hlavní dějová linka je v celé knize a ne jen v druhé polovině jako to bylo u prvního dílu. Diskuze o pochopení vlastní sexuality je rozhodně přítomná, ale je to napsané citlivě, takže to rozhodně nezašlape hlavní příběh do země. Nějaká romantika je v knize pouze podkreslující element.

Jediné části knihy, které mě moc neoslnily, byly ty z pohledu Beky. Ačkoliv chápu, že jsou v knize opodstatněné, tak mě trochu nudily a rušily mě ve chvílích, kdy prokládaly celkem napínavé kapitoly z pohledu ostatních postav.

Po tomhle dílu mi všechny postavy přirostly víc k srdci a jsem zvědavá jaké další příběhy je čekají.

1 09.02.2018

Štěstí ve stínech mě podle mého očekávání bavilo. Je pravda, že první polovina knihy je trochu úmorná všemi těmi legendami, příběhy o světě a různých královstvích. Ze začátku jsem se nemohla pořádně začíst a v příbězích jsem se trochu (víc) ztrácela. Kdyby v knize byla nakreslená mapa, tak bych se určitě orientovala mnohem lépe. To je asi to jediné, co knize můžu vytknout. Jinak mě trochu pomalejší děj bavil, všechny hlavní postavy mi byly sympatické a po dočtení konce jsem zvědavá, co s nimi bude dál.

1 06.02.2018

I druhý díl Naslouchače se četl jedním dechem. Autorka si s dějem vyhrála a nic neuspěchala, za což jsem opravdu ráda. Čtenář může postupně nasávat atmosféru a poznávat jednotlivé postavy. K čemuž se váže moje další obrovská pochvala autorce, že jednotlivé členy pětadvacítky představuje pomalu a stále připomíná jejich charakteristiky, protože jinak bych si opravdu neměla šanci zapamatovat 25 různých postav. I já doufám, že se nejedná o trilogii, ale že knih bude mnohem více. A taky doufám, že se co nejdříve dočkáme třetího dílu. :)

8 02.02.2018

Díky ČD a pravidelnému zpoždění na trase Brno-Praha jsem tuto knížku přečetla skoro celou během jediného dne. Prozíravě jsem si na nádraží z knihovny přes internet vypůjčila eknihu a dalších 6 hodin na cestě domů jsem čučela do mobilu a četla. To ale není podstatné.

Podstatné je to, že mě kniha nesmírně bavila. Abych byla upřímná, českou literaturu nevyhledávám, a když už na něco narazím, většinou to pro mě končí zklamáním. Naslouchač se ale bez problému vyrovnal mým oblíbeným zahraničním titulům. Skvěle propracovaný svět, a i když je to pro někoho může být nudnější kniha kvůli postupné výstavbě světa a postav, tak já jsem tohle právě ocenila. Je mnohem lepší číst knihu, která sice není pořád plná akce, ale má propracovaný příběh a svět, než číst akčňák, kde mají všechny postavy charakter jak vystřižený z telenovely.

Kniha se četla opravdu rychle a já byla stále zvědavá kam mě život Ilen zavede. Ocenila jsem, že příběh Ilen je vyprávěn od jejího dětství po dospívání. Všechny ostatní postavy byly taky super a já věřím tomu, že v pokračování se o každém dozvím víc. Moje nadšení totiž rozhodně neskončilo dočtením tohoto dílu. :)

7 23.01.2018

Dočetla jsem do poloviny a pak jsem to vzdala. Tohle prostě není pro mě. Normálně mám ráda dobrodružné příběhy, ale tahle kniha byla stavěna na neustálém zabíjením toho či onoho zvířete, navíc popisy "Indiánů" a jejich chování bylo trochu mimo mísu. Chápu, že tohle je už stará kniha, a navíc od člověka, který v Americe nikdy nebyl, takže knihu zas tak nesoudím. V současnosti ale tenhle autor asi mládež moc neosloví.

V úvodu knihy je zmíněno, že některé povídky z kolekce se k žánru noir váží velmi volně. Spíše by bylo záhodno zmínit, že se ze sbírky většina povídek žánru vůbec nedotýká. Z knihy bych do titulového žánru zařadila možná dvě nebo tři. Ostatní šly kolikrát úplně mimo.

Rozhodně nemůžu říct, že jsem trvala na povídkách striktně z tohoto žánru. Na druhou stranu jsem ale čekala zajímavé, čtivé příběhy. Něco, co by mě trochu donutilo prozkoumat další tvorbu českých autorů, co přispěli do této sbírky. Bohužel. Drtivá většina příběhů byla nezáživná, bez zajímavého průběhu i konce. Několikrát jsem při čtení začala i trochu bloumat, jelikož mi příběh nedával moc smysl. Oddíl knihy: Praha magická bych úplně vynechala.

Z celé sbírky se mi opravdu líbila jen jedna jediná povídka. Zbytek pro mě byl těžký průměr až podprůměr. Bohužel.

1 28.12.2017

Strach je mnohem silnější, když nevíte, čeho přesně se bojíte. Děsivý, občas odpudivý ale především poutavý příběh. Kniha mi rychle ubíhala a užívala jsem si napjatou atmosféru celého příběhu. Jediné, co se mi moc nelíbilo byl závěr, protože já většinou upřednostňuji, když na konci knihy nezůstanou nezodpovězené otázky. Stejně jsem ale ráda, že jsem si knihu přečetla a vřele doporučuji všem čtenářům, co mají rádi děsivé příběhy. :)

1 24.11.2017

Jako běloch z Evropy se člověk hodně doví jak o africké, tak americké mentalitě. Rasismu nejen z venku ale i zevnitř černošské komunity. Tragédiích běžného života amerických i neamerických černochů.

Kniha mě hodně obohatila informacemi právě o černošské komunitě z pohledu černocha. Pobavilo mě, že tu některé komentáře zmiňují 'fňukání' a 'tahání barvy pleti úplně do všeho' protože právě o tom autorka píše. Možná to jako fňukání vypadat může, ale je to prostě černošská realita. A i kdyby to bylo zbytečné tahání barvy do všeho, tak po tom, co Ifemelu zažila hlavně ze začátku jejího pobytu v USA, tak si myslím, že by takhle smýšlel úplně kdokoliv. Když se vám věčně zavírají dveře jen kvůli vzhledu, tak už pak ani nemáte snahu přemýšlet nad jiným důvodem, proč se tak může stát. A tuhle realitu/nerealitu podle mě může posoudit jen další černoch, a ne bílý Evropan.

Černoši existují jen mimo Afriku. V Africe jsou to prostě lidé.

7 05.11.2017

Šílená vize budoucnosti, která ani není tak šílená, jak by se na první pohled mohla zdát. Tato kniha je důkazem toho, že kniha nemusí mít nálepku 'horor', aby vás dokázala vyděsit.

Čteno v originále, protože psaní Margaret Atwood prostě nejde nahradit překladem. Každá druhá věta napsaná touto autorkou by se dala citovat. Nemůžu se dočkat, až se pustím do další knihy od této skvělé autorky.

9 29.10.2017

Toto divadelní dílo mě nijak neoslovilo a ani ve mně nevyvolalo žádné výrazné emoce. V podstatě jsem celou dobu čekala na zápletku, která nepřišla. Bylo to takové nemastné neslané. Bohužel.

2 19.10.2017

Moje první kniha od Kinga a páni, bylo to ještě více nasáklé strachem a nepokojem než jsem si myslela. Ta atmosféra je tak úžasně vytvořená, že to člověka vtáhne do děje. Druhou půlku knihy jsem přečetla na jeden zátah. Po přečtení je mi jasné, že Stephen King je v hororovém žánru označován za opravdovou špičku právoplatně. Určitě se pustím do jeho dalších knih.

2 28.09.2017

Docela slušné zakončení trilogie. Zkazil to jen ten konec. Tak nějak narychlo spíchnutý a vzhledem k celkovému rozsahu knihy opravdu uspěchaný. Z těch více než 500 stran mohl autor věnovat rozuzlení a konci více místa než těch pár krátkých kapitol. Epilog (kap. 53-54) jsem si musela přečíst dvakrát a i tak jsem si pak říkala, že to je takové nesmyslné.

Ale jinak se mi kniha četla velmi dobře, bavily mě všechny časové roviny, i když musím říct, že stále mi nevyhovoval poměr minulosti a přítomnosti. Minulost stále tvoří přibližně půlku knihy. Chellina část vyprávění mě nějak moc nezajímala, neměla jsem pocit, že by to něco přidalo do příběhu.

Každopádně se i tak těším na další trilogii z Roztříštěné říše. Autor umí psát a jeho knihy mě baví. Především mě bavily Jorgovi poznámky a cynismus. Od Lawrence si dám ale nějaký čas oddych než se do Prince bláznů pustím.

2 24.08.2017

Jedna věc, kterou si opravdu užívám v celé téhle trilogii je humor. Jorg má sarkastické poznámky od začátku do konce. Navzdory tomu, že je to hrozný člověk, je nesmírně vtipný. To samotné mi stačí jako návnada, abych bez zaváhání přečetla celou trilogii najednou.

Druhá kniha není tak dobrá jako ta první. Hlavně proto, že většina knihy se odehrává 4 roky v minulosti. A ta mě nezajímala tak moc jako přítomnost. Chtěla jsem číst o 18letém Jorgovi a ne o 14letém stále-trochu-frackovi.

I přesto jsem si příběh užila. Ocenila jsem, že Jorg pomalu dospěl a teď tak nějak chápe, že cizí životy nejsou jen hračky na hraní. Příběh tedy není nebo mi alespoň nepřišel tak krvavý a drsný jako v první knize. I když i tady se udály dost hnusné věci ze kterých mi nebylo dvakrát dobře.

Další věc, která se změnila k lepšímu bylo to, že bratři už nejsou jen nástroje k zabíjení nepřátel a v průběhu knihy se o každém dozvídáme víc věcí jako o lidech a cenných společnících (možná i přátelích ale na to je Jorg moc cool :D). Jorgovi emoce už nejsou omezené jen na vztek a nenávist, což je pokrok. Teď člověk může i trochu ospravedlnit, že si Jorga oblíbil. Možná. Ale co můžu ospravedlnit určitě je to, že jsem si opravdu oblíbila Mianu i když se v knize tolik neukázala. Vypadá to, že je dostatečně chytrá, přímá a i trochu drzá na to, aby s Jorgem vyšla.

Končím tenhle svůj komentář, protože mi tu na stole čeká poslední díl a já už se nemůžu dočkat až ho budu číst.

5 10.08.2017

Jorg není postava do které se můžete vcítit nebo ho mít vyloženě rádi za jeho chování. Je krutý a je krutý rád. Jediná pozitivní věc na něm je to jak si jde za svým cílem a jeho vůle dokončit to, co začal. Na začátku knihy se mi trochu houpal žaludek u některých scén, moc jsem nad nimi radši nepřemýšlela. V mojí hlavě jsem si Jorga představovala o několik let staršího, protože to, co se ve knize dělo mi v kombinaci s 13letým klukem přišlo občas docela dost nechutné.

Takže proč se mi kniha vlastně líbila? Je dobře napsaná a já celou dobu přemýšlela, kam ten příběh směřuje a jak se Jorg vyvine jako postava. Navíc se mi líbil časoprostor, který se postupně odhalí.

Nakonec se člověk dokáže smířit i s Jorgovou zvrácenou myslí, protože všichni koho nenávidí jsou stejně krutí jako on sám. Je to jen takové vyhánění čerta ďáblem.

3 09.08.2017

Druhý díl mi přijde možná o trochu slabší než ten první. Na jednu stranu je v tomhle díle trochu té očekávané vražedkyně než v tom prvním, ale v podstatě se toho za celou knihu zas tolik nestane. Stále mě Celaena hodně baví, ale upřímně nevím, jestli je série opravdu tak úžasná a nadprůměrná jak to z hodnocení ostatních vyznívá. Série je opravdu dobrá, ale rozhodně to není něco, co bych ještě nikdy nečetla. Navíc mě trochu mě zklamal konec tohoto dílu, protože obsahuje trochu klišé časté v YA fantasy, ale co naplat. I přes to, co jsem napsala se na další díl těším, je to pro mě opravdu oddechové a svižné čtení.

1 09.08.2017

Rok 1979 - Nechápu, co se děje. Všechno je zmatené. Rok 1988 - Aha! Tak to je boží. Rozhodně neodkládejte po první kapitole, protože v dalších to začne dávat smysl. :D

Na knihu jsem náhodně narazila, kvůli obálce si jí koupila (anglické vydání od Sceptre) a vlastně ani nevěděla o čem je. Koupě zajíce v pytli se tentokrát vyplatila. Tohle byla jedna z nejlepších knih, co jsem tento rok přečetla. Mám ráda divné a zamotané příběhy při kterých leze mráz po zádech. A tohle je přesně ono. Rozhodně si od autora přečtu další knihy, protože tohle bylo velmi milé překvapení.

2 30.07.2017

Autorka dobrý nápad zadupala absolutně nesmyslným milostným trojúhelníkem. Nedalo se to pomalu číst. Alyssa, která si stěžuje, že všichni chtějí rozhodovat o tom, co bude a nebude dělat, celou knihu jen skákala jak Zach nebo Morfeus pískali. Nedokázala jednat podle sebe.

V průběhu knihy padala na střídačku jednomu nebo druhému do náruče a já absolutně nechápala proč. Oba dva s ní manipulovali a chovali se úplně hrozně. I k ní, i k sobě navzájem. Samozřejmě o Alyssu bojovali tím, že si navzájem neustále nadávali a Alyssa byla na straně toho u kterého zrovna v tu chvíli stála blíž. Ve zkratce byla 'hrdinka' úplně vypatlaná. 'Hlavní' dějová linka nebyla skoro vidět, protože na jednu stránku příběhu bylo 10 stránek fňukání a řešení vztahů. Kniha měla snad všechny klišé z knih pro dívky (aneb kamarád z dětství, kterého hrdinka miluje od první chvíle, ale ten chodí s největší krávou z okolí, ale samozřejmě miluje i hrdinku, bleh). Klišé mi normálně nevadí, ale musí to být alespoň napsané dobře. A tohle nebylo.

Kdybych neměla problém s odkládáním nedočtených knih, tak Šepotání odložím a už se ho nedotknu ani klackem. Určitě bych se dokázala víc rozepsat a lépe vyjádřit, kdybych komentář nepsala hned po dočtení, ale už s touhle knihou nechci mít nic společného.

Jedna hvězda je za nápad dědičného 'Alenkovství' a za zelený tisk knihy. Poznámka k překladu nebo spíše korektuře: "Jenařiny výlohy" no snad Jeniny ne?

5 30.07.2017

I když kniha vypráví o devítiletém klukovi, je spíš pro dospělé než pro děti. I přesto, že je vyprávěna dětským způsobem, má v sobě věci, které děti nepochopí. Myslím, že hlavní cíl autora byl napsat knihu pro dospělé, ve které budou moci pochopit děti. Protože děti jejich svět chápou. Protože právě to, že se v knize objevuje spousta dospělých, kteří ten dětský svět nechápou. A je to tak i ve skutečnosti. Předstírání, že není Max jiný než ostatní děti, z něj neudělá 'normální' dítě. Ví to Max a ví to i ostatní děti. Dospělí na druhou stranu to moc neví. Jeden se ho snaží změnit, jeden vyléčit, jeden přehnaně chránit a spousta jich dělá, že se chová jako ostatní.

A právě příběh z pohledu imaginárního kamaráda Buda je dokonalý tím, že Budo zná Maxe do nejmenšího detailu a na druhou stranu je Budo vyspělejší a vidí svět okolo sebe nestraně. Vidí, že se Max liší. Vidí, jaké jsou ostatní děti. Jak se chovají dospělí k Maxovi a tak dále. Ona to podle mě není kniha v níž je hlavní příběh, ale hlavní jsou pocity, které vyvolá. Je to celé o pochopení malého človíčka, který vidí svět trochu jinak než ostatní.

6 29.07.2017