saez komentáře u knih
Tahle knížka mi do sbírky chyběla, nadělil mi ji Ježíšek, věděl jak moc po ní toužím. Bylo báječné být zase na chvíli dítětem a zažívat s Alenkou dobrodružství.
O knížce s láskou vyprávěla moje milá kolegyně, kterak ji jako malá četla a pak se jí kamsi ztratila a že po ní touží, aby ji mohla přečíst vnučkám a nemůže ji sehnat. A to bych nebyla já, abych knihu hnedle nesehnala. Kolegyně ji ode mě dostane k vánocům. Já si ji však musela nejdříve přečíst, když na ni pěla takové ódy. Přiznávám, je to miloučký příběh. Při čtení se nebudou nudit ani dospělí. A o to jde.
Vzpomněla jsem si na seriál, který jsem kdysi sledovala a napadlo, že to bude pěkné počtení. A bylo. Příběh byl milý a v pozadí šustila hromada nádherných látek, popisů překrásných šatů a nezaměnitelného stylu tehdejší doby. Je po válce a svět vstává z popela a s ním i salon dvou nadaných sester.
Když jsi marod, není nic lepšího, než zachumlat se pod peřinu se smečkou svých oblíbených vlkodlaků :-)
Kniha splnila očekávání, dala mi příběh, dalšího Jonese :-), odpočinek, trochu napětí, kapku romantiky, rozuzlení...za mě spokojenost.
Přečtena u kávy za hodinu. Krátké, ale krásné zamyšlení nad skutečnými hodnotami. Backman no...jsem to zase vořvala.
Co to sakra mělo být? U Deveraux jsem zvyklá na určitý standard, který sice jde v posledních letech poněkud dolů, ale tohle už je trochu moc. Knihu píše s další autorkou, což by nevadilo, ale ten koktejl, co spolu namíchaly, byl jako když kočička s pejskem pekli dort. Od všeho trochu, nic dotaženého a hlavně žádný konec. Člověk čte a najednou nic...plytké, divné, nedotažené. Takže to bude mít pokračování? Proč na to čtenáři nebyli upozorněni?
Seriál byl první, pak přišla kniha a já toužila ji přečíst. Bylo to výtečné. Obojí.
Seriál však hodnotím o stupínek víš, protože herecké výkony byly excelentní. Dokonale zhmotněné emoce, které přes papír sice silně vnímáte, ale vidět je prožité, to je herecký majstrštyk. O tom, že scénář byl promyšlený a výborně napsaný, tedy snad již netřeba hovořit.
Velmi čtivé, dobře napsané, jen ten konec jsem nějak čekala jiný. Zuzana se mi však zadřela pod kůži, přemýšlela jsem o ní ještě dlouho po dočtení.
Jedna z těch slabších, ale na vyčištění hlavy bohatě stačila.
Sladká detektivka. Vezmeš si to na sluníčko, přečteš to v souhrnu za dva dny, protože čtivé to je, za den to zapomeneš a můžeš číst další. Za mě to přesně splňuje představu letního čtení.
Četla jsem zrovna něco těžkého, tak jsem musela proložit něčím lehkým. Knížka splnila očekávání, bylo to trochu napínavé i trochu sladké a rozhodně relaxační.
Kdyby to nebyla pravda, byla by to vtipná dystopie. Autorce se povedlo nahlédnout do světa, kam se většina lidí nedostane a co víc, povedlo se jí i nadzdvihnout onu líbivou oponu pro turisty a poodhalit realitu skutečného života. Právě o to je její svědectví cennější.
Jen by mě tedy zajímalo - co je to za hru, přivazovat cikády ke stromů? Vygooglit se to nedá :-)
Knížka, kterou v pohodě přečteš za den a ještě při ní v pauzách ledacos uděláš. Napadá mě jen pár slov: "milé, slušné, přemýšlivé, inteligentní, vtipné" jako Marek Eben sám. Často jsem s ním souhlasila, občas se dojala, občas rozesmála... Gumovrat mě zcela rozsekal, příště si při něm budu zpívat :-)
Původního Drákulu od Brama Stokera jsem četla jako puberťačka a moc se mi líbila. Čítávala jsem po večerech u rozsvícené lampy a moji praštění kamarádi mi pod oknem unisono vyli, protože věděli co čtu :-) I tenhle Dracul se mi líbil, a nemusel mi nikdo kvílet pod oknem, aby mě mrazilo v zádech.
Tak jsem letos o dovolené přečetla asi po šesté (za dva dny). U toho se tak pěkně odpočívá na sluníčku až si člověk spálí ... :-) Holky (kluky z pochopitelných důvodů neoslovuji), chcete něco nenáročného, vcelku vtipného, trochu sladkého a odpočinkového? Sáhněte po Deveraux. Ale pozor na čtení na slunci :-)
Tak se nám Pepina pěkně vyrojila na prázdniny a já si to s ní zase krásně užila. Pepina (Tvrdík, Stehlík a spol.) je prostě moje dovolenková jistota, kterou mi podstrčí můj drahý muž, protože ví, že kdo si čte, ten nezlobí :-)
Málokdy mám při čtení trvalý pocit intenzivního smutku a tísně (napsala bych depresi, ale to znevažuji diagnózu). Autorce se povedlo vykreslit svět, jaký už nikdo nechce zažít. Četlo se dobře, leč nesnadno.
U toho se tak pěkně odpočívá. Odhlédnu-li od jistých nejasností a dějových kotrmelců, je to přesně to, co jsem chtěla potřebovala.
Tak jsem zase po večerech zobala povídky pana Svěráka. Laskavost dýchá z každé stránky. Nejvíc mě ale rozsekala povídka Noční obloha. Báseň zase tak moc ne.