Roubas komentáře u knih

Když pominu dokonalé postavy, se kterými se v úvodu důkladně seznámíte, aby jim čtenáři pak celou dobu mohli držet palce a sledovat jejich pátrání, které v roce 1919 spočívalo v x nachozených kilometrech pro jedinou informaci, výborně vyprávěný příběh, protože celý případ byl poměrně zamotaný a každý chytl jinou stopu, tak autor ho přednesl skvěle a naprosto srozumitelně, tak největší vypovídající hodnotou o kvalitě je, že jsem tudy chodil. Chodil jsem deštěm bičovaným New Orleans, ve kterém se vzduchem mísí jazzová hudba, rasová nenávist a plíživý strach z přízraku se sekyrou beroucí životy, zatímco mě zrovna ulicí míjí mladý Armstrong, možná o pár ulic dál si mafie vyřizuje účty a z protější strany ulice na mě s nadějí v očích zírá pár prostitutek.

9 07.07.2019

Neuvěřitelný tah na bránu, barvité postavy, výborný humor a všechno, co si od drsné, béčkové gangsterky v áčkovém obalu přeju. Joe Kurtz je řízek, do kterého bych se zamiloval, i kdyby mi snad právě vymlátil polovinu zubů. Tohle je přesně ten typ příběhů, u kterých se usmívám blahem a mám radost, že tohle byl teprve rozjezd a další dva díly mě očekávají s otevřenou náručí.

13 28.06.2019

Jednohubka, které vládne především výborně představené prostředí indiánské rezervace a nejsympatičtější postava, Katina vlčice Obluda. Tohle prostředí zapadané sněhem, kde první soused je od vás deset kilometrů a všude jsou jen hory, sníh, lesy a zase sníh, je kouzelné a pro detektivku vytváří bezchybnou kulisu. Samotná zápletka je velice jednoduchá a celé pátrání mi přišlo spíše jako seznamovačka s postavami pro účely dalších pokračování, ale osobně už mám těch psychopatů plné zuby, takže obyčejné lidské pohnutky pro překročení zákona vítám. Je to především neokoukané, hodně se dozvíte o Aljašce a hlavní postava táhne, plus se k tomu pátrá a jezdí na sněžných skútrech. Za mě ano a doufám, že série bude co nejdelší.

12 22.06.2019

Pohodový a příjemný román, který vypráví o nepříjemných a zavržení hodných věcech. Ze zbohatlíků a smetánky, co neví jestli druhou jachtu, nebo vilu a tlachají o rádoby světových tématech s umělým úsměvem na jinak mocí znuděných tvářích, se mi taky dělá blbě. Klub má zajímavou a jednoduchou formu, kdy se sází na na kraťoučké věty a žádnou zbytečnou popisnost. Hans si vás svým svébytným charakterem rozhodně získá na svojí stranu hned během úvodní kapitoly. Postup zápletky se dá brzy prokouknout, ale i tak jsem četl bez rozmyslu dál a dál. Příjemná knížka na dvouhodinové volno během dne.

4 18.06.2019

Každý má pravděpodobně autora, kterého nekriticky obdivuje a jeho knížky vynáší do nebes. Můj bude Weaver. Čtvrtý díl drží tempo se svými parťáky, i když zápletka možná není tak atraktivní jako u předchozích třech dílů, pořád se jedná o akční thriller, s výbornými, zejména vedlejšími postavami a konečně i s nějakými informacemi o Rakerovi a jeho životě. Jediné co mi nejde do hlavy, že i ti nejděsivější chlapi s hutnou aurou zla kolem sebe dokáží od Rakera dostat bez problému na budku.

10 16.06.2019

Backman již v Medvědíně ukázal, že nehodlá žádné z hlavních postav dopřát dokonalý a snadný život. Co v prvním načrtl, v druhém díle dokonale dokreslil, jelikož hrdinové jsou nemilosrdně semleti novými událostmi a vystaveni nejtěžším životním zkouškám. Styl je jednoduchý, neuvěřitelně čtivý a dokáže na půlstránkové scéně vycucat ze čtenáře tolik emocí, na které je jindy třeba půlka příběhu. Je to o lidech, o nás všech, děsech a běsech, přátelství, lásce, naději, rodičovství, o snaze někam patřit a něčím být, o těžkých životních ztrátách. Desítky malých příběhů v jednom velkém. Je tam prostě všechno v kulisách lesů a jezer a jednoho sportu, ve kterém hrajeme My proti Vám. Klidně si přečtu ještě pět knih z Medvědína, nebo bych prosil alespoň jednu.

19 23.05.2019

Renčín si výborně hraje se slovy, odkazuje na jiné autory, či filmy a na začátku rozehraje neotřelou zápletku, u které jsem měl radost, že netuším, jakým směrem mě v příběhu vezme. Bohužel jsem relativně brzo začal tušit, jak se to s hlavními hrdiny doopravdy má, což právě tu počáteční originalitu sráží. Závěr mě tedy nepřekvapil, ale byla z něj cítit velice intenzivní, až hororová atmosféra. Za mě velice povedený český thriller, který má světové parametry.

14 23.05.2019

Nejistota, obavy, čekání, láska, psaní, naděje, boj se sebou samotným, dlouhé dny vyplněné prázdnem, ale hlavně dobrota, protože jestli něco v Arturovi bylo ukryto pod tím vším jednáním, odmítáním, vztekáním, byla to dobrota.

4 19.04.2019

Za jeden den jsem Ztraceného slupl a musím uznat, že budu co nejrychleji potřebovat další. Ztracený jede ve vyšlapaných kolejích, kdy Raker zachytí několik stop, které se zvětšují a zvětšují, aby se mohli krásně proplést a detail po detailu naplnit potenciál hrůzostrašného případu, protože autor je studnice dokonalých a temných případů a v dnešní době jeho zápletky působí o to více originálněji. Healy je sebedestruktivní buldok, který je pro mě ale mnohem zajímavější figurou než samotný Raker. Nemůžu se pořád ubránit pocitu, že toho o něm nevíme tolik, kolik by jsme si po "třech" dílech sérii zasluhovali. I tak to stačí, aby thrillerový fanda v mém nitru tleskal ve stoje a křičel "další díl".

9 10.03.2019

Tim Weaver je jednoznačně jeden z nejlepších autorů, co tu momentálně vycházejí. Jeho knihy jsou tlusté, díky Mystery Press i krásné a napěchované vším, naprosto vším, co krimithrillery musejí obsahovat. Raker je buldok, který když se zakousne, je radost sledovat jeho práci. Hezky důkaz po důkazu, list po listu, záznam po záznamu, dokud se krůček po krůčku nezačne rýsovat děsivé cosi. Výborně tu fungovala aura kolem úhlavního vrahouna, která doopravdy naháněla husí kůži, Healy je postava, která mi mohla mít vlastní knižní sérii a do toho z vás ještě dokáže Weaver dostat i emoce. Doufám, že Rakera požene případ od případu minimálně do důchodu, protože tohle je vážně radost číst.

12 01.03.2019

Ze začátku se budete smát a obdivovat autorův smysl pro humor a způsoby, jakými si s potenciálem onoho městečka na papíru vyhrál. Ale věřte, ten úsměv vás přejde. Postupem času se vám kniha dostane pod kůži a budete tušit, že vás v závěru nečeká nic příjemného a nic, co se jakýmkoliv způsobem přibližuje happyendu. Výborný plíživý strach, zápletka a hlavně, konečně někdo, kdo sere na hlavní postavy.

14 18.02.2019

Rath, Testová, ani Rachel nejsou hlavními postavami téhle série. Je to Vermont sám a jeho genius loci. Lesy, mlha, děšť, domy uprostřed ničeho.
Těch zločinů na tak malé prostoru bylo možná až příliš, ale na druhou stranu je to lepší než číst 500 stránek o jedné vraždě. Tahle série má vše, co od dobrých detektivek vyžaduji a utvrdila mě v tom, že mám momentálně mnohem blíž k angloamerickým autorům krimi, než k těm severským. Doufám, že Rickstad s vermontským cyklem neskončil a dodrží slovo z poznámky autora, kde mluví o dalších třech románech z těchto míst.
Tiché dívky ovšem zůstaly nepřekonány.

8 30.01.2019

Městečko dýchá a postavy žijí. Tohle není kriminální případ s bestiálním pachatelem. Tohle je exkurze do pohnutých lidských osudů, jejich životní tíhy a jejich nemožnosti se vymanit. Společenský román o tom, co všechno den po dni snášíme, a co všechno jsou někteří lidé nuceni dělat, aby byl svět pro ně alespoň o něco málo hezčí. Konec je naprosto skvělá ukázka toho, jak vykročit z davu a všem těm rádoby šokujícím, plastickým koncům ukázat prostředníček. Všechno do sebe nemusí zcela zapadnout, nebo se šokovaně proplést, aby konec byl perfektní.
Všichni lidé nemají na výběr.

9 13.01.2019

Hrob mé sestry je jedna z nejlepších knih, kterou jsem četl v rámci žánru thrilleru a detektivky. Má plastické postavy, kouzlo amerického maloměsta se všemi klady, zápory a strašáky pod postelí. Navíc výborně funguje jako právnický thriller a na konci jako dechberoucí survival thriller ve sněhové vánici, ze kterého běhá mráz po zádech. Bez chybičky a doufám, že je na cestě překlad další knihy tohohle šikovného pána.

7 06.01.2019

Thriller na tři večery, který nemá hluchá místa a táhne rychle na branku. Zápletka je zajímavá a pro mě dost neokoukaná. Jazyk specifický pro americkou tvorbu, který má v sobě filmové prvky. Bez poetického hloubání. Příjemný oddechovka, i když slabší žaludky si při čtení asi příliš neodpočinou.
Jsem rád, že jsem se ke Craisovi dostal, jelikož Cole a Pike jsou výborní a svérázní chlapíci, s kterými rád ještě nějaký ten případ rozlousknu.

8 22.12.2018

Představte si Rodrigueze a Tarantina na dovolené v Brazílii, kde si nezaplatili all inclusive a při večeru si vaří večeři.
"Ty vole, představ si, že by někdo vařil z lidskýho masa."
"Co ty víš, třeba se to děje."
Pak se na sebe potutelně usmějí a napíší příběh.
Tajná večeře válí ve brutální (nejen) čtivosti a zejména v tom, že máte pocit, že nečtete výplod fantasie jednoho schopného brazilského chlapíka, ale příběh o tom, co se klidně může v blízké budoucnosti dít, právě ona reálnost je hlavním plusovým bodem. Při tom to začíná nevinně. Parta čtyř studentů zdrhne na studia ze spárů rodičů do Ria, a zdá se, že jim svět a dospělost otevírají náruč. Jenže někdy věci nejdou, tak jak si přejeme.
To, že je příběh místy nechutný a nevídaně brutální musí dojít každému, kdo si přečte anotaci, ale za mě je skvělá ta atmosféra, která protéká celou knihou. Ze začátku se i zasmějete a nálada je příjemná, ale začíná se pomalu zhasínat a černý humor jde ruku v ruce se znepokojením nad tím, co přijde a co pochopitelně musí přijít. Samotné finále, pokud neberu v úvahu epilog, je neuvěřitelná lahůdka, kterou bych rád viděl na plátně.
Za mě originální a nádherně nechutný příběh, který mě jen trochu nasral úplným vyústěním.

8 24.11.2018

Atmosférický román o rodinném neštěstí s prvky thrilleru, ve kterém je právě atmosféra a prostředí plné hor a lesů jednou z ústředních postav. Tim Johnston kašle na moderního čtenáře, který chce patnáct mrtvol, šíleného vraha a otevřený konec pro desetidílnou sérii. Pomalu vypráví příběh o zločinu, který rozsekl rodinu na tři kusy a místo, aby sledoval vyšetřování, zaměřuje se na lidské charaktery pozůstalých, kteří tápou sami v sobě a nedokážou si jeden k druhému najít cestu. Charaktery nejsou dobré ani špatné, jsou jen lidé. Mají své chyby, slabiny a touhy. Dialogy jsou stručné a při tom nelze říct víc a vše se táhne v takové zasněžené, neowesternové atmosféře, kterou já osobně hltám stránku po stránce. Upřímně je mi smutno, že podobné knihy se hodnotí jako utahané a nudné, při tom právě TAKHLE se má vyprávět příběh. S citem.

11 18.11.2018

Mrzí mě, že jsem knihy nečetl popořadě a začal s posledním dílem. Protože pokud jsou Krysařovy děti považovány za nejslabší díl, minul jsme opravdu skvělou sérii. Anglický venkov vykreslený na výbornou, ústřední zločiny kreativní a hlavní postavy natolik zajímavé, že někdy raději sledujete jejich osobní linky, než průběh vyšetřování. Pokud bude šance, zbylé dva díly doženu, protože tahle detektivka mi výborně sedla. Možná to bude znít morbidně, ale palec nahoru dávám díky krutosti k některým postavám, protože tím se celé řadě knih vymyká.

7 08.11.2018

Nějaká šestákovost, či lacinost, je mi úplně jedno. Karika namíchal výborný horor, který poskládal z těch nejatraktivnějších děsících metod jež známe. Ať už se jedná o kamerový systém, videohovory, staré dokumenty, děsivé obrázky, hromádky nechutností, všechno už jsme někde viděli, ale všechno výborně funguje. Za mě Strach jako celek perfektně funguje, díky rozsahu mu ani na okamžik nedochází dech a strohým jazykem míří do finále, které mě na rozdíl od většiny hororové, filmové produkce, náležitě uspokojilo.

7 29.10.2018

Myšlenka super, ale forma pokulhává. Chlapec v parku pracuje se zápletkou, která každého čtenáře s alespoň malou zásobou empatie zaujme. Jenže námět na povídku, či novelu, jde zde zbytečně prodlužován až na hranici 350 stránek. Při tom, kdyby dostala kniha údernější formu a zkrátila se o sto stránek, byl by výsledek strhující a podle mého mnohem lepší. Poselství je jasné, zlo se nerodí, zlo vytváří lidé a okolnosti. Za nápad a námět palec nahoru, ale škoda, že forma a způsob zpracování pokulhává.