Roscata komentáře u knih
Tak tohle bylo vážně hodně creepy. Asi jediná kniha která mě děsila od začátku do konce. A to v ní vlastně není nic opravdu děsivého. Žádné příšery, duchové nebo něco podobného. Pokud se ale rádi bojíte je Trhlina přesně pro vás. Do poslední chvíle nebudete tušit co se stane a v hlavě vám zůstane jediné:
Je v domě pět místností nebo jen čtyři?
Vyrazili do hor čtyři lidi nebo tři?
Dvanáctková soustava, ve které se dvanáct píše jako deset.
2+2 nejsou 4.
Hlemýždí ulita.
Ticho s očima...
Gump - pes, který naučil lidi žít je příběh inspirovaný skutečnou událostí, příběh o cestě plné překážek, bolesti, o zklamání ale i o silné psí lásce, obětavosti, moudrosti a naději. Za mě je to kniha kterou by neměl žádní milovník zvířat minout. Je napsána jednoduše a za dvě hodinky jí máte přelouskanou ale pocity které vyvolá se vás budou drže ještě dlouho.
A kdo to vlastně je ten Gump? Je to skutečný pes, kterého jako štěně zachránila organizace Se psem mě baví svět, která různými akcemi podporuje zatoulané a nechtěné psy. Gumpa si osvojil zakladatel organizace Filip Rožek a jeho dcera a tak nejen že nalezl milující domov ale dal jméno novému projektu jehož součástí je i úžasná píseň Protože to nevzdám od Olgy Lounové.
Celý výtěžek z projektu jde, jak jinak, na pomoc opuštěným psům.
Já jsem hrdá, že mohu mít tuto knihu ve své knihovně. Určitě neváhejte a kupujte. Stojí to za to.
Musím se přiznat, že nejsem přílišným fanouškem Tolkienových děl a to z jednoduchého důvodu. Nesnáším sáhodlouhé popisy okolí a těch má Tolkien ve svých dílech opravdu hodně. Nicméně i tak musím uznat že je jeho jazyk nádherný, příběhy plné dobrodružství a odvahy, světy plné historie a postavy mají zajímavé charaktery.
Mě se na příběhu nejvíc líbila ta laskavost s jakou byl vyprávěn a docela milý humor. Bilbo byl neskutečně sympatický a líbilo se mi jakou proměnou za tu cestu prošel. Čtení Hobita jsem si i přes sáhodlouhé popisy užívala, a to jak se mi nakonec líbil, mě možná nakopne i k přečtení celého Pána prstenů.
IG: zrzi_cte
Už dlouho se mi nestalo abych bulela tak jako u Zlodějky knih. I přesto že jsem tušila jak vše skončí. Nezapomenutelný příběh.
Viděli jste film a váháte nad tím zda by jste měli číst i knihu? Pak neváhejte. I když je jádro příběhu stejné, kniha vám představí naprosto jiný svět. Kniha jde víc do hloubky, předává mnohonásobně víc informací a vy tak díky tomu víc chápete motivaci která všechny pohání kupředu. Je to zábavné, napínavé a budete to milovat. Tohle zkrátka nejde popsat, to si musíte přečíst sami.
IG: zrzi_cte
Já jsem tak ráda, že jsem se konečně dokopala k přečtení druhého dílu Naslouchače. A doufám že se třetího dílu dočkáme ještě letos.
Nevím jak to Petra Stehlíková dělá, ale v temnějších částech příběhu jsem vážně měla husí kůži a večer mi dělalo problém klidně usnout. Jako jo, jsem poseroutka, ale knih se to většinou netýká. Nevadí mi popisy všemožných příšer a strašidel, krveprolití a jiných věcí. Co ale nesnesu, jsou příšery podobné lidem - zmutované, kruté a přesto rozumné. I teď, když to píšu, mám při té představé husí kůži. A přesně tyhle příšery do svého příběhu autorka zapojila. Spojte to se skvělým stylem vyprávění, sympatickou a odvážnou hlavní hrdinkou a vznikne vám příběh u kterého se bude bát ale nebudete se moct odtrhnout.
Navíc jsem strašně obdivovala Ilan, protože já bych při první příležitosti s křikem utekla. A to jsem o jedenáct let starší.
IG: zrzi_cte
Pro mě, jako milovníka zvířat a psovitých šelem především, byla Moudrost vlků pohlazením pro duši. Už jako malá jsem zvládala sedět hodiny u přírodovědných pořadů a hltat každé pronesené slovo, a to samé se podařilo autorce i u této knihy. Z každého napsaného slova sálala její láska k vlkům a přírodě, a já se často přistihla s mokrýma očima, tak moc mě to dojímalo.
Neočekávejte od knihy žádný odborný rozbor vlčího chování, autorka není žádný biolog, pouze vypráví co vypozorovala a zažila za ta léta, co s vlky přichází do kontaktu. A že má co vyprávět!
Poslední kapitoly knihy jsou věnované dnešnímu pojetí přírody a dovočiny, taková malá sonda vedoucí k zamyšlení.
Tohle je #musthave každého milovníka přírody.
Musím přiznat, že jsem vůbec nečekala že budu z knihy tak moc nadšená. Kroniky prachu jsou romantickou knihou se sympatickou hlavní hrdinkou, ale přesto se dočkáte i hlubších myšlenek týkajících se feminismu, náboženství, práv žen a chudoby.
Hlavní postava Animat, je chytrá dívka se sarkastickým humorem, na které jde ale znát její věk a nezkušenost, což se ale s postupujícím příběhem pomalu mění. Líbilo se mi, že si dokázala přiznat svoje chyby a měla snahu se změnit. Pan Reed byl stejně sarkastický jako Animat, pokud jste ale vydrželi, ukázal vám i svou kladnou stránku. Škoda že není možnost některé kapitoly číst z jeho pohledu, myslím že by to bylo hodně zajímavé.
Líbil se mi popis viktoriánského Londýna a především univerzitní knihovny. Strašně ráda bych to viděla na živo, i když žít bych v té době nechtěla.
No a po skvělých charakterech a zajímavém příběhu je ta nádherná obálka třešničkou na dortu.
Myslím že jsem si nemohla vybrat první knihu od Colleen Hoover lépe.
Líbil se mi příběh, zamilovala jsem si postavy a a naprosto mě nadchlo, že skládané písně opravdu existují! To jsem asi ještě nikde neviděla.
Jasně, někdo může namítat že je to jen obyčejná romarťána, jenže mě to pohladilo po duši a užila jsem si to. Rozhodně to není poslední kniha kterou jsem od autorky četla.
Historie včel je pohlcující příběh, který mě nepustil od začátku až od konce. Líbilo se mi, jak se díky prolínání tří časových období žene vpřed. A přesto, že se každá ze tří hlavních postav nachází v úplně jiné době a zemi, jsou spolu velmi úzce spjati. Pojí je nejen rodinné vazby nebo včely, ale především obrovská láska k synům. Někdy slepá a naivní ale pořád bezmezně silná.
Příběh není jen o rodinných vztazích, ale především v sobě nese silné poselství, a je jen na nás zda ho vyslyšíme nebo se náš svět bude podobat tomu ve kterém žije Tao. A nemyslím si, že bychom my měli takové štěstí jako ona. I když pro ni vykoupené tak obrovskou bolestí.
IG: zrzi_cte
Tak tohle mě naprosto rozsekalo. A to i přes to, že jsem tušila do čeho jdu.
Při čtení se ve mě míchalo několik pocitů, hlavně vztek a zároveň soucit na Anninu matku, která se snaží zachránit jednu dceru ale přitom zapomíná na tu druhou, a soucit s Annou, jejíž pomoc brali všichni jako samozřejmost. Nemůžu si pomoct, ale až do konce knihy nedokážu uvěřit matce, že miluje Annu stejně jako Kate. Nemyslím si, že by matka, ač kvůli záchraně jednoho dítěte, nechala sobecky trpět to druhé. O jejím "vztahu" k synovi se radši ani nezmiňuji.
Naprosto chápu, že taková situace je strašně složitá a náročná, ale prostě si nedokážu představit že bych byla tak moc bezohledná vůči pocitům svých ostatních dětí. Doufala jsem, že aspoň otec bude pevným bodem pro své děti, ale on se spíš držel názorů své manželky a před problémy utíkal do práce. Aspoň že ke konci dostal trošku rozumu.
Závěr byl naprosto nečekaný a nedokázala jsem uvěřit že se to opravdu stalo. Naprosto mě to dostalo.
IG: zrzi_cte
Myslím, že jsem si nemohla vybrat lepší první knihu v novém roce. Tenhle komiks, vystihující více či méně, každého knihomola, vás zahřeje na duši. Při čtení se budete usmívat od začátku až do konce a říkat si: „Hej, vždyť to jsem celá já!” A korunu tomu nasazují opravdu krásné ilustrace.
Děkuju Ježíškovi za e-knihu, ale tuhle si prostě musím pořídit i fyzicky. ????
Tohle bylo tak strašne roztomilé a dojemné. I když je příběh sám o sobě poměrně jednoduchý a občas celkem předvídatelný, má něco do sebe. Možná je to proto, že se na pozadí knihy objevují dost závažná témata (dospívání, nepřijetí rodiny, šikana, homosexualita) a přesto si příběh zachovává určitou lehkost. Třešničkou na dortu jsou postavy, každá osobitá a plná emocí. Strašně se těším na druhý díl. Tuším že nás v něm čeká nejedno překvapení.
Za mě snad nejlepší kniha od Johna Greena.
Aza i Daisy byly obě sympatické a obě jsem si zamilovala. I když Azu o trochu víc.
Bylo zajímavé sledovat její myšlenkové pochody, které jsem občas i chápala. Spíš jsem ale většinu času obdivovala, že dokáže jít pořád dál. Myslím že to bylo i díky přátelství s Daisy.
Detektivní stránka příběhu tu velkou roli nehraje, respektive vůbec nesměřuje k nalezení ztraceného miliardáře ale spíš doplňuje celkový obraz. Jde tu hlavně o objevení sebe sama, smyslu a respektu k vlastnímu já, které není vždy tak dokonalé, jak by jsme si přáli.
Jednoznačným plusem knihy je, že autor píše o něčem co je jemu známé, což přispívá k realističnosti a uvěřitelnosti příběhu.
Víc takových knih prosím.
IG: zrzi_cte
Vesmírně krásná kniha. Co stránka, to duši naplňující poselství, navíc doplněné nádhernými ilustracemi. Milujete-li Malého prince, tohle bude milovat také. A možná i o chlup víc. Někdy je v jednoduchosti ta největší krása.
Pokud vás zajímá, jak zní noty z předsádky knihy, stačí na na youtube hledat "Sheet music from The Boy, The Mole, The Fox and The Horse".
IG: zrzi_cte
Koláčky a spiklenci aneb jak to vypadá když vás dožene realita na kterou nejste připraveni.
Dani a Kit si užívají prázdninovou pohodu, ale realita je krutá a tak netrvá dlouho a objevují se první mračna. Z malých mračen se ale nakonec vyklube obrovská bouře a prověří jestli jsou Dani a Kit schopní ji ustát. Kluci mají štěstí na přátele, když už ne na rodinu, takže se i v těžkých chvílích mají nakonec o koho opřít. Obzvlášť Magda byla pro Daniho strážným andělem a bez ní by to nezvládl. Ono je těžké ustát nenávist a nezájem vlastní rodiny a zároveň nemít sílu se od ní odpoutat.
Podle mě je druhý díl mnohem dospělejší protože se dotýká, když pominu LGBT tématiku, i dalších citlivých témat. Díky tomu je reálnější a podle mě o fous lepší než díl první. Oba díly jsou ale báječné a krásně napsané a vůbec by mi nevadilo kdybych se s kluky potkala i v další knize.
IG: zrzi_cte
Je neskutečné jak mnou některé z básní dokážou tak moc rezonovat. Pokud vám připadala první sbírka hodně feministická a vadilo vám to, tak tahle druhá pro vás nebude.
Amanda Lovelace už dokázala že se nebojí poukazovat na těžší témata. Tentokrát se pustila do ostré kritiky patriarchátu a nepatřičného mužského chování vůči ženám. Strašně mě překvapilo kolik žen, které si sbírku přečetli, okamžitě autorku odsoudily a obviňují jí z nenávisti k mužům. Já si nemůžu pomoct ale nic takového v knize nevidím. Ano, Amanda Lovelace kritizuje muže, ale pouze ty kteří se nad nás ženy povyšují, myslí si že je nutné nás ponižovat, fyzicky a psychicky nás týrat, kteří si myslí že toužíme po nemístných poznámkách a narážkách nebo po nevyžádaných dotecích. Přesně takový muži si tuhle "nenávist" zaslouží. Ale jen oni a je s podivem kolik žen toto vzalo jako kritiku a nenávist vůči všem mužům.
Jedno je jisté, Amanada Lovelace vzbuzuje v čtenářích velké množství pocitů a já jsem zvědavá s čím přijde dál.
IG: zrzi_cte
Občas mám na odreagování ráda přesně takové knihy jako byla série Než jsem tě poznala. I když jsou občas situace nereálné, díky spisovatelskému umu Jojo Moyes toho hodně překousnete.
Většinou se mi dařilo vžít se do pocitů a názoru Louisy, ale byli i chvilky kdy jsem si říkala, že na to kolik toho zažila, je stále dost naivní. Hodně jsem obdivovala její trpělivost a nechápala jak je schopná mlčky a s úsměvem snášet, že se s ní zachází jako s hadrem. Já bych to moc dlouho nevydržela. I tak mě to ale bavilo, dost jsem si pobrečela a jsem moc ráda jak to dopadlo.
Pokud jsou i ostatní knihy Jojo Moyes podobné, tak si asi přečtu něco dalšího.
IG: zrzi_cte
Prvních cca sto stran byla opravdu nuda. Svět mě moc nebavil, pořád jsem měla pocit že čtu až několikátý díl série a skoro ve všem mi připomínal nepovedeného Harryho Pottera. Naštěstí se to s příchodem Baze změnilo a já se konečně začala bavit. I když pocit z přeskočeného prvního dílu pořád jaksi zůstával. Líbilo se mi spojení fantasy a LGBT tématiky, vykreslení postav, které se autorce opravdu povedlo, i ten překvapivě hluboký konec.
Je opravdu škoda že autorka nepostavila svůj příběh na jiných základech a nedala si větší práci s úvodem. Jinak by to totiž byla jedna z mých hodně oblíbených knih.
Tohle byl můj první cestopis a jsem ráda že mě to nezklamalo. Bavila jsem se, sedl mi styl vyprávění i humor a ani mi nevadilo že se situace opakovali, protože mi čtení rychle ubíhalo. Určitě to není poslední kniha kterou si od Zibury přečtu.