O čarodějnici, která se nenechala upálit
Amanda Lovelace
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/422269/bmid_o-carodejnici-ktera-se-nenechala-up-8ry-422269.jpg
3
169
45
Druhá sbírka básní Amandy Lovelace, oceněná Goodreads Choice Award za rok 2018. O čarodějnici: hrdé, nezávislé, nadpozemsky silné a především nezničitelné. Druzí ji mohou odsoudit, zesměšnit, pokusit se ji umlčet, v tomhle příběhu se ale čarodějnice upálit nenechá. Silné, dojemné, ale především výjimečně aktuální verše americké básnířky Amandy Lovelace se pokouší apelovat na mladé dívky, aby věřily samy v sebe a převzaly kontrolu nad svými příběhy.... celý text
Poezie Dívčí romány
Vydáno: 2019 , Yoli (ČR)Originální název:
The Witch Doesn't Burn in this One , 2018
více info...
Přidat komentář
Zvláštní styl básní. Líbilo se mi až na pár výhrad. Psaní bez velkých písmen, tomu tedy moc na chuť nepřicházím.
Zajímavě zpracované téma žen.
Téhle ženě/dívce musel někdo strašně moc ublížit... To je mé poznání o Amandě Lovelace po přečtení této sbírky "poezie".
Neztotožnila jsem se s jediným "veršem", s jediným pohledem, s jedinou emocí. Tento druh feminismu je mi nejen cizí - já mu totiž vůbec nerozumím. Neustále proti něčemu bojovat, jít proti přirozenosti a odklánět se od lásky a ženství...
Snad se brzy objeví autorka moderního básnictví, která bude opěvovat lásku k muži, psát o jeho kráse a hlubokém citu, který je tu odpradávna.
Možná jsem nic nepochopila.
Ale tohle jsou básně traumatizované osoby, které bych přála vyléčení. Pokud se vrátí s knihou, která půjde jiným myšlenkovým proudem, ráda si ji přečtu.
Úplně původně to měly být hvězdičky tři.. avšak.. rychle jsem to obrátila k lepšímu.
Z počátku mi přišlo, že na to autorka hodně tlačí.. jenže pak.. zajímalo by mě, kolik žen na světě si prošlo alespoň něčím z té knihy?.. snad né vším.. tolik bolesti bylo v té knize, možná jsem to tak prožívala jen já, jelikož jsem si taky něčím z toho prošla, a prošla si tím sama autorka? Nebo jen bravurně z něčeho čerpala? Protože to, jak to napsala.. vypsala mi to z úst. Doslova.
Přesně tohle my ženy cítíme. Tak to vnímáme. Bože. Je mi to tak líto, co vše musíme trpět.. a stejně se musíme jen omlouvat.
Silná poezie. Zapůsobila tam, kde měla.
Už podle hodnocení jsem nečekala nic převratného. Pár básní/textů se mi líbilo, v některých mi přišlo že se nám autorka snaží na sílu něco vnutit. Neurazí ani moc nenadchne.
Kniha se čte velmi dobře, každým slovem dokáže autorka vyjádřit tolik. Tuhle jsem četla jako první a myslím, že určitě ráda zkusím i princeznu. U knihy se člověk dost zamyslí. Nejvíce ve mně rezonuje to, že kráčíme na cestách které pro nás vyšlapaly jiné, moc krásný příměr.
& fascinovalo mě,
jak jednoduše
je možné nás rozebrat na části,
ale už není tak snadné
dát nás zase dohromady.
:)
Možná jsem to čekala lepší, ale určitě to nebyla knížka k ničemu, jen tam těch lepších myšlenek bylo míň a tak budu jen teď doufat v přeložení dalších knih od autorky.
No, s některými myšlenkami jsem se opravdu ztotožnila, ale s jinými jsem zase absolutně nesouhlasila... Ze sbírky mám celkem rozporuplné pocity, protože někdy mi to už od autorky přišlo až přehnaně feministické.
Čteno v angličtině.
- Burn whoever tries to burn you. -
Přesto, že mi osobně sedla více první sbírka (Princezna), hlavně v tom, že mi byla bližší témata i tato si zaslouží čestné místo v knihovně. Musím říct, že mě překvapilo, že i text v knize je psán červeně, ale při čtení to nijak nerušilo. Autorka zde otvírá trošku pandořinu skříňku a to se mi na sbírce líbí nejvíc, nebojí se toho. Otvírá témata nejen sebelásky, jak jsem se všude dočítala, ale hlavně přístup k mnoha nepříjemnostem, které si mnoho žen zažilo a vsadím se, že každá si zažila minimálně jednu. Nebojí se dotknout témat zneužívání, anorexie, znásilnění... Ničeho. Na mě z knihy sálá podpora, že všechno zvládneme překonat a nenecháme se upálit. Ničím a nikým.
IG: ctenislaskou
Z moderní poezie moc načteno nemám, ale Amanda Lovelace je mi rozhodně milejší než Rupi Kaur. Tahle knížka na mě ale zapůsobila rozhodně méně než její předchozí, občas mi to přišlo až takové na sílu feministické, jen aby si autorka něco dokázala. Bylo tu výrazně méně básní kdy jsem lepíkovala, zvlášť v poslední části. Zároveň se mi ale pořád líbily určité myšlenky a celé poselství mi přišlo fajn. Také si myslím že by pomohlo kdybych knížku nečetla tak dlouho. Měla jsem to takhle až moc rozkouskované a pořádně si nedokázala složit z těch útržků názor. Celkově jsem oproti minulé knížce trochu zklamaná, propadák to ale rozhodně není a od autorky bych ráda zkusila do třetice ještě nějaké její dílo.
Moje první kniha od Amandy. Mně se to líbilo. Není to pro každého, chce to tu správnou náladu, ale je vidět, že autorka má talent psát.
Troufám si říci, že autorka v knize vyznává i věci ze svého života a je to určitá zpověď.
150 stran bylo moc dobrých a těch 50 posledních mě už moc neoslovilo, ale i přesto je to moc dobře napsané.
Tak jak me bavil “první díl” poezie, tak tohle me nebavilo. Pojednava o specifickem tematu, zrejme mi neni tolik blizke, abych dokazala knihu nalezite ocenit.
(čteno v originále) Tato sbírka se mi líbila více než předešlé autorčiny knihy, možná proto že jsem k ní tematicky měla blíže. Zloba z básní přímo kape, ale abych oponovala ostatním diskutujícím, neměla jsem pocit, že by autorka prosazovala nenávist k mužům či stavěla ženy nad muže. Spíše než zlobu vůči mužům jsem z básní cítila zlobu k momentální situaci ve světě. Zlobu k tomu, že od dob pálení čarodějic uběhla už řádka let a stále nemáme rovnost mezi pohlavími. Zlobu vůči mužům, kteří unikli trestu. Nádherná feministická sbírka, po které určitě ještě někdy sáhnu. 5/5
Teda... jak jsem psala, že první sbírka poezie od autorky se mi moc líbila. Tak tahle je o hodně slabší.
Na to jak byla první sbírka hodně procítěná... tuhle jsem moc nepochopila. Jako vím, co tím chtěla autorka říci, ale bože.... Já snad nemám ani slova na to, jak mě překvapilo to, že je kniha naprosto proti chlapům.
Vím, že tu je hodně žen, kterým muži berou sebevědomí a podobně. Ale stává se to i naopak.... A že bych musela znova číst tolik stráněk o tom, jak máme chlapy pomalu zničit ... tak ta představa mě opravdu neláká.
Jako takhle... všichni víme, že bůh je žena a podobně. :D Ale prostě se musí akceptovat obě pohlaví a najít rovnováhu.
Tahle sbírka mě tedy totálně nudila.... a občas jsem valila oči z té nenávisti k chlapům... A moc doufám, že nikdo není tak namyšlený, aby si to vzal k srdci.
Pokud jste četli moji recenzi na první básnickou sbírku od autorky, nejspíš víte, že se mi fakt líbila. I když měla své mouchy, příběh mi přišel osobní, plný emocí a i ta „těžce wtf forma“ (jak říká Kačaba z @knizek.poeta) mi fakt sedla. Proto jsem se pustila i do autorčiny další sbírky. Řekněme, že jsem měla nějaká očekávání, přestože mě mnozí varovali, že kvalita jde s každou knihou rapidně dolů. A bohužel měli sakra velkou pravdu.
Tahle kniha v trigger warnings slibuje spoustu vážných témat o kterých bych si ráda přečetla, ale bohužel jsou úplně všechny spatlány dohromady šíleným způsobem. A kniha nám dává spíše následující poselství: Ženy, jste prostě lepší než muži, každý muž vás chce zničit, chce vás zapálit jako čarodějnici, ale TO VY musíte muže zapálit! Ženy, ukažme mužům, jak jsme lepší! Buďme protivné mrchy! Buďme tlusté a mějme křivky, nic totiž neukáže patriarchátu prostředníček víc! (atd.)
A to fakt nepřeháním. Ani trošku. To všechno je tam řečeno doslova.
S každou další básní přicházel další wtf moment, až jsem se dostala do stádia, že už mě fakt nic dalšího nepřekvapovalo.
Klidně mě nazvěte antifeministkou, ale s přístupem k feminismu, který reprezentuje takhle kniha, se naprosto neztotožňuji.
Můj pohled je následující:
Muži a ženy by měli mít rovná práva.
Muži a ženy by si měli pomáhat.
Muži a ženy by se měli vzájemně respektovat pro své biologické odlišnosti.
Což však n e z n a m e n á,
že muži musí být silní a tvrdí a drsní a nelítostní
a ženy musí být křehké a hodné a něžné a povolné panenky.
Protože každý s a k r a může být jaký chce (bez ohledu na své pohlaví),
pokud to nezasahuje do života někoho jiného.
Protože pokud jo,
pak přichází sexuální násilí, týrání, pohlavní zneužívání,
což jsou činy, které nejsou v pohodě a musí se o nich mluvit,
ale stejně jako je špatné je zlehčovat s tím, „že muži byli stvořeni jako predátoři a ženy jako jejich hračky“,
tak úplně stejně špatné je vinit všechny muže za to, že ženám se dějí příkoří,
všem mužům za to vyhrožovat, nadávat, nenávidět je
protože to je úplně stejně
p o k ř i v e n á
(ne)logika.
Z téhle knihy je mi smutno, protože ženská práva jsou něco, o čem by se MĚLO mluvit, stejně tak o sexuálním násilí, týrání, pohlavním zneužívání a tak dále,
ale způsob, jakým o tom mluví tahle kniha,
je tak škodlivý a překroucený,
že měla radši MLČET.
Protože ne, nenávist k mužům n e n í pud sebezáchovy.
Čarodějnice se v téhle knize možná nenechala upálit, ale já rozhodně mám chuť tuhle knihu zapálit.
Knize dávám jednu hvězdu, protože se mi líbila jedna dvojbáseň ohledně sexuálního násilí – ale bohužel zanikla v tom nekonečném hejtu na muže.
Knihu jsem právě přečetla, převažují spíše kladné stránky než záporné, ale tak tam nějaké jsou. Myslím že autorka píše stylem, který ve vás probudí tu sílu, o které se v knize zmiňuje. Tato tvorba výrazně pomůže bytostem, které o sobě pochybují, srovnávají se se společností a nestačí jim jaké jsou.. Omyl! Tahle knížka skvěle podpoří. Kritika mužského agresivního pohlaví mi místy přišla kapku přehnaná, leč oprávněná. (Každý to bude brát jinak). Celkově si myslím že toto je přínos pro ty, co o sobě pochybují a přitom by měli zářit. Krása poezie.
Zatímco první autorčina sbírka mi nepřišla nijak světoborná, spíš milá, z téhle jsem byl nadšen, protože je podstatně ohnivější (no pun intended). Jakožto čtenář odkojenej Henrym Rollinsem a jeho filozofií železa mám slabost pro texty, který burcujou ke zdravé bojovnosti a převzetí vlády nad svým životem. Tahle sbírka mi tím pádem pěkně sedla a dovedu si představit, že řadě lidí opravdu pomohla. A rozhodně bych autorce nevyčítal, že napadá muže - jasně říká, že nemá nic proti mužům obecně, jen proti násilníkům, panovačnejm typům a dalším duševním mrzákům. A překlad Anny Formánkové je stejně jako u první sbírky přesně takovej, jakej by měl být.
Další pubertálně feministická sbírka ufňukaných nebo naopak rádoby sebevědomých básní. Haló, probuďte se, děvčata, tohle už je dávno z módy, minulé století je dávno pryč. Takhle zaslepený a přehnaný pohled na ubohé ženy a zlé muže jsem už dlouho neviděla a doufám, že zase dlouho neuvidím. Zvláštní, jaké bludy a ukřivděnosti v sobě někteří lidé nosí. To opravdu ještě dnes někdo věří, že ženy byly mazány z historie a upalovány jako čarodějnice jen proto, že jsou ženy? Co takhle si nejřív něco nastudovat, než sklouznu k takovým hloupým a krátkozrakým předsudkům?
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2018 |  O princezně, která se zachránila sama |
| 2019 | O čarodějnici, která se nenechala upálit |
Kniha O čarodějnici, která se nenechala upálit je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 221x |
| Čtenářské výzvě | 55x |
| Doporučených | 12x |
| Knihotéce | 70x |
| Chystám se číst | 45x |
| Chci si koupit | 22x |
| dalších seznamech | 1x |
Autorka si plete pojmy a dojmy, zdá se. Protože je vidět, že neumí vypočítat jednoduchou rovnici. Feminismus nerovná se misandrie.
Plus se mi líbilo poděkování autorky jejímu muži. Ten se zdá, že tuhle její sbírku nejspíš nečetl XD