O čarodějnici, která se nenechala upálit
Amanda Lovelace
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/422269/bmid_o-carodejnici-ktera-se-nenechala-up-8ry-422269.jpg
3
169
169
Druhá sbírka básní Amandy Lovelace, oceněná Goodreads Choice Award za rok 2018. O čarodějnici: hrdé, nezávislé, nadpozemsky silné a především nezničitelné. Druzí ji mohou odsoudit, zesměšnit, pokusit se ji umlčet, v tomhle příběhu se ale čarodějnice upálit nenechá. Silné, dojemné, ale především výjimečně aktuální verše americké básnířky Amandy Lovelace se pokouší apelovat na mladé dívky, aby věřily samy v sebe a převzaly kontrolu nad svými příběhy.... celý text
Poezie Dívčí romány
Vydáno: 2019 , Yoli (ČR)Originální název:
The Witch Doesn't Burn in this One , 2018
více info...
Přidat komentář
Tato sbírka je o proti předešlým výrazně feminističtější a možná útočnější. Nicméně možná proto, že některé ze zmíněných situací jsem si prožila na vlastní kůži, se mě kniha dotkla a hluboce mě zasáhla.
První autorčina kniha se mi líbila více, tady na mě bylo až příliš feminismu a s básněmi jsem se tolik neztotožnila.
Stejně jako první díl, i tuto knihu hodnotím kladně, přestože jsem všechno, jen ne fanda do moderní poezie. Ač se tam nic nerýmuje, obsahově mě velmi zaujala. Holt nic pro misogyny.
O čarodějnici, která se nenechala upálit je daleko temnější než její starší černá sestra, která se mi velmi líbila. U čarodějnice bohužel nastalo zklamání. Čarodějnice se staví jako více feministická kniha, která vás hned v úvodu oprávněně upozorní na citové zabarvení textu a odkazy na závažná témata. Ovšem i přes uvedené upozornění to celé na mě působilo až přespříliš. S těžkým srdcem musím zkonstatovat, že se mi tato sbírka dvakrát nelíbila.
Z této knihy mám trochu smíšené pocity. Našlo se spoustu básní, které se mi líbily a něco mi daly. Na druhou stranu se našlo spoustu básní, které byly až moc agresivní a s jejich myšlenkou jsem nesouhlasila.
3,5/5*
Hned na úvod je třeba říct, že mám moderní poezii ráda. Někomu tenhle styl nemusí sedět, mně naopak vyhovuje a takové knihy si jednou za čas ráda přečtu. Amandu Lovelace považuji za jednu z nejlepších autorek a i tato kniha mi přinesla to, co jsem od ní očekávala. Některé básně byly slabší, ale jiné mě naopak oslovily velmi. Tu často zmiňovanou nenávist vůči všem mužům jsem v knize nenašla - ale silnou kritiku patriarchátu jako takového ano. Je ale v pořádku, že to každý z nás vnímá jinak a že je prostor pro to vést o tom diskuzi a sdílet své pohledy na svět. :) Velmi dobré pro mě byly odkazy v básních na zvolení Trumpa prezidentem a následné pochody za ženská práva, kterých se v USA zúčastnily miliony žen.
Od této knihy jsem čekala něco úplně jiného. Některé básně (spíše jen texty) jsou k zamyšlení a nadčasové, ale spousta z nich mi přijde trochu mimo. Tento styl mě neoslovil.
A teď si všechny ženský vezmou vidle a půjdou si to vyřídit s mužským pohlavím, protože dámy a pánové, chlapi jsou to největší zlo, jaké planetu postihlo.
Jsem pro feminismus, ale pro ten zdravý.
Suma sumárum se mi první sbírka líbila víc, byl z ní cítit smutný příběh a jeho šťastný konec, kdežto z této na mě celou dobu křičela ohromná nenávist...
Ano, je potřeba dát najevo, že chlapi se mnohdy cítí býti někým nadřazeným, ano, ženám se ze stran mužů dějí hodně hnusné věci, ale je to na mě pojaté až moc jednostrannou nenávistí...
Líbil se mi motiv sounáležitosti mezi ženami, a taky ta cesta k sebelásce, ta se promítá v obou sbírkách.
Tahle moderní poezie se mi díky téhle autorce začala moc líbit. Velmi pěkná kniha, pro muže i ženy :D Už se velmi těším na další knihu.
Jsem touto knihou lehce rozčarová. Autorka se nám v celé knize snaží vnutit, že muži jsou špatní, násilničtí, snaží se omezit naší svobodu atd atd. Neříkám, že tomu tak ve světě není, že nejsou mezi námi hulváti, co ženy mláti, znásilňují.. ale autorka to pojala tak globálně, že jako přes to vlak nejede. Myslím si o sobě, že jsem feministka, zajímám se o to téma, ale tohle je přesně jedna z věcí, proč je feminismus stále brán jako něco negativního.
Sbírku „O princezně, která se zachránila sama” jsem četla minulý rok a valného uznání se u mě nedočkala. Přesto jsem chtěla alespoň vyzkoušet, jaká bude druhá sbírka. A jaká tedy byla?
Jedno obrovské zklamání.
Autorka na začátku upozorňuje, že se ve sbírce budou objevovat i vážná témata, jako jsou například znásilnění, poruchy přijmu potravy a podobně. Uznávám, že to není něco, co by se mělo brát na lehkou váhu, proto bych od toho v případě této recenze ráda odhlédla.
Zaprvé – básně mi nepřijdou jako básně, ale jako věty, které jsou jen zalomeny do veršů, „aby to vypadalo.” Zadruhé – celou sbírkou mě provázel pocit, že to psala naštvaná, ukřivděná a pomstychtivá feministka, která mnohdy mluví o nerovnosti, která už v dnešní době je na jiné úrovni (čistě můj názor). Zatřetí – tohle by se mělo do hlavy vštěpovat mladým dívkám? Stěžovat si, že ženy jsou muži utlačovány, ale místo rovnosti se nad ně samy povyšovat?
Ne, tohle u mě rozhodně neuspělo. Jediné básně, které se jakžtakž daly, byly ty o sebelásce ve třetí části. I tak mi to ale přišlo trochu jako kopírování Rupi Kaur a její sbírky „Květy slunce”.
Knihu jsem četla opět v angličtině a řekla bych, že je to mnohem lepší než v češtině, protože člověk si to volně přeloží sám. Není to žádná těžká angličtina, které by člověk ve finále nerozuměl.
Není to žádné přeborné dílo, které by ve vás něco jó zanechalo, ale už mám doma i třetí díl (opět v angličtině) a těším se na něj.
Některé stránky či úryvky jsem si i založila, protože pro mě mají hlubší smysl.
Nečetla jsem autorčinu předchozí sbírku, a proto nemám srovnání, avšak něco mi říká, že se nese v podobném duchu jako O čarodějnici, která se nenechala upálit. Je pravda, že ženy nejsou úplně všude rovnocenné s muži, denně vídáme na internetu případy znásilnění a týrání, avšak tady mně přijde že se Amanda chytla jediného - nenávisti k takovýmto mužům a pozdvihla ji na první příčku. A pak už se to jen opakovalo - zápaldenci, nenávist, povstaneme... Knihu jsem vyhrála v soutěži, ale sama bych si ji asi nekoupila. Po celou dobu čtení (asi hodina a půl) jsem si říkala, jestli není škoda takových prázdných stran papíru. Jsem zastánce ne klasické poezie, ale spíš jen rýmovaných veršů, i když nepopírám, že v angličtině to svoje kouzlo jistě má. Tak škoda, třeba příště...
Ač jsem se na knížku hodně těšila, tak mě opravdu hodně zklamala. Po grafické stránce byla přinejmenším zajímavá a neotřelá, ale obsahově se mi vůbec nelíbila. Sice jí přečtete opravdu za chviličku, třeba za pár hodin, ale není to příjemné čtení. Autorka je bezpochyby skvělou básnířkou a to i přesto, že mi moderní poezie nic moc neříká. Dokáže s pár slovama opravdu zázraky. Autorka nicméně v "básních" neustále vnucovala čtenářům názor, že všichni muži jsou zlí a nemyslí na nic jiného, než na to, jak ženy ponížit, zpacifikovat a ublížit jim a naopak všechny ženy jsou báječné, skvělé, odvážné, atd. Nic proti názorům ostatních, nic proti feministickému hnutí, ale svět (a hlavně ženy a muži) nejsou tak černobílí, jak je popisuje autorka. Ano, najdou se mezi nimi i hulváti (ano, pár jich znám), ale většina kluků, které jsem poznala byli a jsou slušňáci a neublížili by ani mouše. Takže za mě jasný propadák.
Musím říct, že tahle kniha mě opravdu zklamala. Řekla jsem si, že po tom fiasku, které představuje knížka O princezně, která se zachránila sama, tohle bude lepší, ale bohužel ne. Je to úplně stejný blábol. Knížku jsem si pořídila čistě ze zvědavosti. Možná proto, aby si u mě autorka vylepšila jméno, bohužel se to nepovedlo. Pro mě je tahle knížka opravdu propadák.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2018 |  O princezně, která se zachránila sama |
| 2019 | O čarodějnici, která se nenechala upálit |
Je neskutečné jak mnou některé z básní dokážou tak moc rezonovat. Pokud vám připadala první sbírka hodně feministická a vadilo vám to, tak tahle druhá pro vás nebude.
Amanda Lovelace už dokázala že se nebojí poukazovat na těžší témata. Tentokrát se pustila do ostré kritiky patriarchátu a nepatřičného mužského chování vůči ženám. Strašně mě překvapilo kolik žen, které si sbírku přečetli, okamžitě autorku odsoudily a obviňují jí z nenávisti k mužům. Já si nemůžu pomoct ale nic takového v knize nevidím. Ano, Amanda Lovelace kritizuje muže, ale pouze ty kteří se nad nás ženy povyšují, myslí si že je nutné nás ponižovat, fyzicky a psychicky nás týrat, kteří si myslí že toužíme po nemístných poznámkách a narážkách nebo po nevyžádaných dotecích. Přesně takový muži si tuhle "nenávist" zaslouží. Ale jen oni a je s podivem kolik žen toto vzalo jako kritiku a nenávist vůči všem mužům.
Jedno je jisté, Amanada Lovelace vzbuzuje v čtenářích velké množství pocitů a já jsem zvědavá s čím přijde dál.
IG: zrzi_cte