Rooz komentáře u knih

Moje sedmá Remarqueova kniha a chtělo by se říci "další pecka", ale to se k jeho knihám opravdu nehodí. Remarque pro mě bude vždycky zásadní. Nejen, že je to jeden z nejlepších spisovatelů vůbec, on popisuje skvěle doby, na které bychom neměli zapomínat. Měli bychom si díky němu uvědomovat, co vše se může na naší Zemi začít dít, protože pokud si to uvědomíme, mohlo by nás to varovat i polidštit. Vítězný oblouk řadím k tomu nejlepšímu, co napsal (nejlepší asi zatím Tři kamarádi) a trochu se děsím doby, kdy od něj budu už mít vše přečtené.

13 17.10.2017

Má mozková kapacita zjevně nedosahuje úrovně k pochopení a ocenění této jistě geniální knihy.

12 24.08.2019

Toto není jen kniha o zdravé stravě, ani zdaleka to tak neberte. Toto je volání o pomoc lidstvu, a to doslova. Fundovaný americký neurolog zde shrnuje poznatky nejnovějšího bádání na poli výživy. Vyslovuje revoluční závěry a bourá stará dogmata. Nehodlám tu rozebírat, nakolik autor dokázal správně nastínit a pochytit realitu dnešního světa, ale za sebe si troufám tvrdit, že je více než přesvědčivý a ten, kdo se zajímá o zdravou stravu a vlastní zdraví obecně (což by měl být každý, protože až tehdy, když zdraví ztratíme, si uvědomujeme, oč jsme přišli) by měl po této knize sáhnout v prvé řadě, ačkoliv já sám jsem ji objevil zcela náhodou, když jsem čekal na autobus.

Knihu sice nadmíru doporučuji, vyskytuje se tu ale problém. Kniha je psána pro Američany a náš stát je oproti možnostem USA trochu někde jinde, takže pokud byste dejme tomu přistoupili na to, co autor v této knize píše, berte také na vědomí to, že cesta ke zdraví podle tohoto receptu nebude vůbec lehká, neboť náš trh je na tento nový pohled na moderní vývoj člověka zcela nepřipraven.

Podobné knihy: Život bez pšenice

12 05.01.2015

Nádherné vyprávění o nezdolnosti a velikosti lidského ducha. O schopnosti postavit se síle přírody, přestože je to boj často marný. Je to příběh o síle lidské vůle, o štěstí i o zklamání, příběh o životě v jeho ryzí podobě.

12 30.05.2012

Nejlepší sbírka povídek, pokud si někdo myslí, že ví o lepší, ať mi napíše :-) Až na jednu slabou povídku je to skvost vedle skvostu. Mezi nejlepší patří Přistěhovalec, Soused a Smrt v domě. Tuhle knihu chovám v srdci...

12 25.05.2012

Tohle je mrazivý příběh. Výpověď generace, která nebyla zničena válkou, jako ta Remarqueova, ale byla devastována něčím srovnatelně brutálním - drogami. Nejde mi o to srovnávat čísla. Osudy lidí, které byly zničeny, měly ale stejně malou šanci vypořádat se se zlem, které jim zkřížilo cestu. Společnost tehdy nedokázala pružně reagovat na sílící hrozbu. Kulturní a sociální podmínky byly někdy tak žalostné, že se pro tuto generaci stávalo přirozeností hledat nějaký únik z drsné reality v prostředcích, jejichž nebezpečí si neuměli ani zdaleka představit. Neodsuzujme lidi, kteří do toho spadli v tak útlém věku, protože oni byli oběťmi, kterým měli ostatní věnovat mnohem více úsilí a lásky. Obrátit se zády jde snadno, ale zkusit pomoci těm ztraceným duším, to je to, co se mělo tehdy dít v daleko větší míře.
Výborně napsané, čtivé, silné. Doporučuji.

9 02.01.2013

Pro mě osobně je to jedna z nejlepších knih, které jsem četl. Asteroid Hidalgo je předělán na mezihvězdný koráb Ikar a vyslán do vesmíru. Má za úkol pátrat po jiných civilizacích. Celý příběh je vlastně zpovědí hlavního hrdiny, Zenona Balova, jenž je prvním člověkem narozeným v tomto novém soběstačném světě, Země je pro něj jen legenda, mýtus, minulost lidí (vybraných géniů lidstva), kteří putují vesmírem s ním. Je to příběh o hledání lásky, porozumění a hlavně sebe sama ve světě, do něhož sice jako první opravdu patří, ale v němž se zároveň oprávněně cítí nesvůj a ztracený, neboť kolem něj je jen uzavřená skupina starých vědců a nová generace teprve přichází. Osobně vřele doporučuji.

9 30.09.2011

Walter Isaacson potvrzuje svou dominantní roli v této sféře a právem si získal možnost mít jako jeden z prvních přístup k veškerým materiálům o jednom z největších géniů, jaký tu byl. Je to radost číst, bohaté, skvěle napsané, výborně dávkované. Ta kniha by mohla být snadno dvojnásobná i trojnásobná, není to lehká úloha zvolit přesně ten správný materiál k co možná nejlepšímu vykreslení takto významné osobnosti, ale Isaacson prostě ví jak na to...

8 04.02.2021

To hlavní, co ke knize můžu napsat bez spoilerů je, že je geniálně dávkovaná. Na podstatu věci přicházíme pomalu krůček po krůčku - tedy alespoň v případě, že jste jako já neviděli zfilmovanou verzi, protože pokud ano, kniha je poloviční vzhledem k tomu, že víte, o co jde a tím i ono dávkování vlastně mizí.

SPOILER ALERT
Jedná se o žánr scifi. Píši to záměrně až sem, protože ono je vlastně lepší, když to netušíte...
Nejvíce mě fascinuje, že někteří lidé opravdu nedokáží pochopit fakt, že naši hrdinové skutečně byli zbaveni části duše, schopnosti milovat, vzbouřit se a hlavně pudu sebezáchovy. On by totiž jinak příběh neměl logiku a to, jestli jste schopni tento fakt přijmout nebo ne bude ve výsledku hrát hlavní roli v tom, jak mocně na vás kniha zapůsobí. Za mě geniální počin...

8 21.11.2020

"Když o tom tak přemýšlel, napadlo jej, jestli měl Mozart nějaké tušení, že budoucnost neexistuje, že už vyčerpal svůj vyměřený čas. To je možná i můj případ, napadlo Ricka, když sledoval, jak zkouška pokračuje. Tahle zkouška skončí, představení skončí, zpěváci umřou, poslední zrnko hudby bude tak nebo onak zničeno; nakonec zmizí i jméno ´Mozart´, vyhraje prach." ...
str. 100 (WS 1993)

8 21.04.2019

Jakožto člověk, který má sci-fi v oblibě, se první setkání s Wellsem v pětatřiceti jeví jako ostuda. Ano, je to ostuda. Ale co naplat, čas vrátit nemůžeš. Nebo snad ano? Wellsův poutník v čase mohl, ale vybral si jinou cestu. Na druhou stranu spektra, do budoucnosti. A byla to cesta nadmíru úžasná! Příběh starý více než sto dvacet let! Hádám, že se s panem Wellsem zase brzy potkám... Klobouček!

8 30.12.2018

Neuvěřitelně hluboký vhled do lidské duše s ještě neuvěřitelnějším faktem, že nahlížíme skrze autora do duše ženy. A nejen to, kniha jde mohem dál, autor nám ukazuje nebývalý nadhled nad lidskou existencí. Z knihy cítíme moudrost a znalost života prostého předsudků. Nahlížíme zde na vše nikoliv z pohledu vlastních postav, ale přímo z autorova pohledu, který komentuje příčiny chování a myšlení, emoce a touhy, přání a činy. Dokazuje nám, jak mnoho jsme v zajetí vlastních iluzí, přetvářky a lží a jak málo se tomu snažíme uniknout. A zároveň však netvrdí, že je to špatné, nekritizuje slepotu a nevynáší nad nikým konečný ortel. Naopak v tom všem díky němu spatřujeme lidskou přirozenost a nezměnitelnost.

Je to kniha nesmírně bohatá na myšlenky a moudrost a kdybych bral onu jedinou knihu na pomyslný pustý ostrov, tak ač bych tam postrádal samozřejmě mnohé další, bral bych Okouzlenou duši...

Navzdory celému svému komentáři se ale domnívám, že si kniha najde jen velmi úzký okruh čtenářů, kteří ji budou velebit. Neodvážil bych se ji jen tak někomu doporučovat...

8 02.10.2014

Je to krásná knížka, ačkoliv jsem bojoval i s tím, abych četl dále. Že je napsána ženou je z ní cítit na sto procent. Nadsázka a ironie je spisovatelce opravdu vlastní, ale nic není přehnané, vše je podloženo ryzím intelektem a podáváno krásně i vtipně. Hezká přirovnání i barvité a originální popisy náročného života jsou podávány s lehkostí a grácií. Nakonec se s knihou loučíte s nostalgií a přáním dobrého konce hlavním hrdinům, a já osobně s tužbou aspoň z části zažít a umět to, co hlavní hrdinka a kát se, že hlavnímu hrdinovi nesahám ani po kotníky. Kouzelné, roztomile chaotické, lákavé a vzdálené. Je to příběh o životě, který dneska lze objevit asi už jen málokde na planetě, o životě čistém, náročném, plném a soběstačném.

8 27.08.2014

Čaj jsem začal pít kousek po revoluci díky spolku Milců čaje a ochutnal jsem opravdové skvosty v devadesátých letech. Díky téhle knize ale vím, že tyhle čaje už pravděpodobně nikdy neochutnám... Vnímal jsem vše přímo, tu proměnu obchodu čaje z TOP dovážené kvality do přesunu na spotřební zboží a tedy i vymizení kvality z běžného trhu. Možná mi to mělo dojít celkem samo, ale tahle kniha to ukázala napřímo a to je fajn. Jinak skvělý příběh.

7 14.07.2023

"Nový zářivý přírůstek do plejády hvězd švédské krimi". No tak úplně tento názor nesdílím. To, že spisovatelé věnující se detektivkám chtějí čtenáře napínat a šokovat je celkem v pořádku, nicméně musí se to umět. V knize je řada věcí, které mě dost iritují. Především je to nesmyslné chování některých detektivů v určitých situacích - a teď nemám na mysli vedoucího v dánské policii. Další věcí je vždy nedopadnutelný pachatel, který je vždy géniem a přitom vraždí jen kvůli... no nechci spoilovat... Chorá mysl je prostě chorá, co si bez ní počít v takovýchto knihách. A v neposlední řadě nepředvídatelný detektiv, kterého všichni obdivují a který dostává pořád jen přes držku. Navíc si k němu dost možná jako já nevybudujete žádný vztah a nakonec vám bude úplně jedno, jak dopadne. Dá se to přečíst, ale spíše pro nenáročné.

7 01.04.2020

Myslím, že je to moje pátá Remarquova kniha, co jsem četl a už před ní jsem věděl, že je to pro mne nejlepší spisovatel, s jakým jsem se střetl. Nenapsal mou nejoblíbenější knihu (Murakami - Norské dřevo) ani mou nejoblíbenější povídku (Daniel Keyes - Růže pro Algernon) a už vůbec ne mou nejoblíbenější sbírku povídek (C. D. Simak - Poselství z vesmíru), ale vše, co jsem četl, je tak neuvěřitelně vysoko, že jsem to u žádného jiného neviděl. Remarqueovi palec nahoru a knize Tři kamarádi taktéž. Do mého srdce přibyla další čtyři jména: Lenz Gottfried, Otto Köster, Robert Lohkamp a Patricie Hollmanová...

7 10.08.2016

Jiná doba, jiné mravy, jiné cíle i zvyklosti. Šlechta - nikoli ta nejvyšší - z pohledu žen na přelomu 18. a 19. století v Anglii. Je to fascinující část dějin, kde je s rezervou a nadsázkou nutno přijímat a soudit tehdejší velmi zvláštní společnost. Možná, že někteří z nás chápou onu dobu, přesto nás asi již nikdy nepřestane fascinovat pro svou afektovanost a krátkozrakost k životu samotnému a k do nebe volajícím malichernostem.

Pokud toužíte nahlédnout v obraz této doby, naskýtá se zde skvělá příležitost. Autorčin rukopis je čtivý, plný ironických odkazů či poznámek, zábavný, svižný, skvěle vykreslující archetypy doby.

7 30.03.2015

Kniha je pro mě příjemným překvapením. Hádám ale, že nebude pro každého. Podle mého musíte mít určité zkušenosti, abyste plně dokázali pochopit a ocenit vše, co se vám autor snaží říct. Já si například nedovedu představit, že bych si z knihy vzal tolik, nebýt jednoho mého jedinečného vztahu. Protože vše, o čem tu autor píše, na něj sedělo až mrazivě dokonale. Bez této zkušenosti by to byla kniha, která možná ukrývá nějaké pravdy, ale já nejsem schopen se s nimi ztotožnit. Byla by poloviční.

Jsou tu kapitoly, ze kterých máte pocit naplnění, ale jsou tu i části, se kterými se asi neztotožníte nebo vám nic neřeknou. Některé více filosofické pasáže si z knihy nedokážu interpetovat pro sebe buď nedostatkem zkušeností nebo absencí lepšího vysvětlení. Vhodný by byl určitě průvodce, který by vám to, co není jasné, řádně dovysvětlil. Nicméně takové věci jsou tu v menšině a nepůsobí rušivě.

Ani ženy by neměly dávat od knihy ruce pryč, právě naopak. Chtějí-li pochopit muže, být jim blíž a více chápat jejich i své pohnutky, měla by to být povinná četba.

Troufám si říct, že mně kniha dala velmi mnoho, přivedla mě na věci a myšlenky, kde bych možná tápal napořád, náhle se dívám na prožitky a chování z minulosti, ať už mé nebo mé přítelkyně, úplně jinýma očima, s pochopením a uznáním svých vlastních chyb. Kniha ve mě probudila tolik otázek, myšlenek a chutí zkusit nové věci a postupy, ukázala mi, co je pro mě vlastně na ženě důležité. Věci, které jsem dříve odsuzoval na ženách, mě nejen ochuzovaly, ale předurčovaly mě k věčnému tápání. Konečně se mohu naplno vžít do role muže a přijmout ženské dary, které by mi jinak zůstaly skryty nebo bych je nesmyslně odmítal.

7 25.05.2012

Dosud jediná kniha, u které se u mě projevila závislost. Prostě jsem musel číst. Je zajímavé, jak různorodě je vnímána (včetně názorů, že je to plytké a "o ničem"). Zpětně musím říct (protože to byla moje první kniha od Murakamiho a od té doby jsem přečetl pár dalších), že nic lepšího a ani trochu se přibližujícího už nenapíše.

7 30.09.2011

Popravdě jsem ani nevěděl, že je nějaká povídková sbírka. Prostě jsem jen psal knihy k Vánocům, které od Remarquea dosud nemám, protože tak nějak toužím postupně přečíst všechnu jeho tvorbu. To nemám u nikoho jiného s výjimkou C.D. Simaka. Celkově mě asi svou tvorbou tito dva humanisté obohatili nejvíc a hodně ovlivnili můj život. Ale abych se vrátil ke sbírce, nejslabší byla pro mne povídka Mlčení u Verdunu. Následovala povídka Karl Broeger ve Fleurách. Nicméně zbytek jsem si užil, Remarque ve formě tak, jak ho máme rádi. Jen jsem nebyl připraven na útlost knížky :)

6 08.01.2022