ronnie_vrh komentáře u knih

Ke knihám jsem se dostala až po shlédnutí filmů. Tudíž jsem si myslela, že mě už nic nepřekvapí. Naopak. Všechno jsem prožívala znovu, s knížkou jsem usínala a byla jsem z ní naprosto nadšená. Sice jsem někdy nesouhlasila s chováním postav. Katnis byla moc chladná a nijaká, Peta moc obyčejný a jemný, Hurikán moc dokonalý, Prim moc miloučká. Všeho bylo moc, ale když se na to podívám jako celek, je to série, která si navždy získala mé srdce. Všechny díly mám několikrát přečtené a pokaždé mě dokáže rozesmát i rozplakat. Kdykoliv knihu vezmu do ruky, cítím se, jako když jsem ji četla poprvé.
Četla jsem a viděla jsem hodně podobných titulů, na Hunger Games ale jen tak nějaká kniha nemá.

3 25.12.2017

achjo co to má bejt

2 11.01.2020

neskutečný. i půl roku po přečtení vlastně nedokážu ani říct jak moc se mě to dotklo, co dotklo, jak mě ta knížka přímo bodla, kopla, dala mi přes držku a shodila ze schodů. nejsilnější bylo rentonovo vodvykání, utrpení, proste víš ze ses v hajzlu ale je nemožný se z těch sraček vyhrabat a čím víc se snažíš, je to vlastně horší a horší.
fest silný

2 11.01.2020

schlinkovo psaní je jak pohlazení od maminky.

2 11.01.2020

chuť na změnu a hodně bolavý lásky, nonstopy a kluby
je lehký rozsekévat věty na krátký řádky, ale aby fakt zněly hezky, aby se ti z nich chtělo umřít, to dá práci. a těsnohlídek si tu práci dal a udělal ji kurva skvěle

2 06.03.2019

Když jsem Ostře sledované vlaky četla, byla jsem zmatená. Co na té knížce všichni mají? A proč hlavná hrdina nevyjadřuje skoro žádný city? A jaký má smysl psát jedno souvětí přes celou stránku? Knížku jsem i přes mé zmatení přečetla, ale každému, kdo se mě na ni ptal, jsem říkala, že za nic nestojí. Ale teď? Dívám se na ni s odstupem času a už chápu. Chápu genialitu, chápu originalitu Hrabalova stylu psaní. Ono je někdy potřeba si něchat něco proležet v hlavě a pak se člověk vyzná víc. V té krásné melancholické mlze, vtipu a lehké absurdě, která se přes těžký realismus prodírá ven.

2 29.12.2018

Rozhodně to není ten pravej Rudišův punk, který jsem po přečtení pár jeho knih čekala, i tak se mi Potichu ale moc líbilo. Hlavní myšlenka hluku, ticha a hlavně hudby, která všechny propojuje, mě nadchla. Petr mi připomněl moji první platonickou lásku. Vanda je přesně ta holka, kterou jsem jako malá chtěla být, Vladimírův příběh mě neskutečně zasáhl a Hanu jsem si oblíbila hned od první chvíle. Jen Wayne mě docela štval. Nakonec jsem si ale užila příběhy všech.
Originální, vtipný a hlavně pravdivý.

2 17.04.2018

když jsem sbírkou poprvá listovala, narazila jsem na pár zajímavých básní (např. mám tě ráda). když jsem si na zbytek ale udělala čas, zjistila jsem, že jediné bsně, které v knize za něco stojí, jsou právě ty tři nebo čtyři, na které jsem při listování narazila... ostatním chybí jakákoliv poetika, cokoliv, jde jen o nahodilé větičky rozházené do ostavců (které u některých básníků skvěle fungují, ale kocábové tohle bohužel nejde)

1 20.06.2019

je to ňákej ten pátek, co sem knížku četla, ale nějak teď potrebuju říct, ze se mi líbila.
stala mě jen sedmnáct korun a tak jsem si říkala veroniko, kdyžtak jsi za to mohla mít žvejkačky, ale třeba to bude dobrý. a vono to fakt dobrý bylo. knížku bych teď nevymenila ani za ty strašně dobrý páskový žvejkačky z dětství.
sice jo, vobcas jsem se v těch historických a politických prupovídkách ztrácela, ale to je chyba mý nevzdělanosti a ne chyba autora.
ale bylo to skvělý, fakt ze jo, napínavej děj a do toho fakt zajímavý historky, jak sme se vůbec dostali tam, kde jsme. dokonce se v knížce objevuje víc vtipných momentů, než sem čekala.
no a navíc - ta velikost knížky je skvělá. konečně se mi ňáká knížka vlezla i do malý kabelky a to já fakt cením

1 21.05.2019

roztříštěná knížka o rozstříštěným srdci a hlavě. mám z ní taky rozstříštěnej pocit. občas bolí, málokdy zahřeje, je krásná, je smutná, je obyčejně neobyčejná. a grafický zpracování... ach, to je překrásný. ráda ji nechávám jen tak ležet na stole, zdobí mi ho, ale zároveň z ní cítím všecku to bolest a sílu autora. ale není to bolest a síla pro každýho, to ne. ale já z ní mám (ne)radost

1 07.03.2019

Zalknutí mě prostě dostalo.
Sice nebylo tak dobré, jako moje dvě předchozí setkání s Palahniukem, ale i tak jsem byla ohromená.
Upřímností, zoufalostí, perverzností.
Co jiného ale od Chucka čekat?
Prostě kniha o tom, co by Ježíš rozhodně neudělal. O tom, co vše jsou lidé schopni udělat kvůli závislosti. O tom, jak lehké je něčemu věřit.
S Chuckovými knihami je ta výhoda, že vždy tak nějak víte, co vás čeká. Víte, že anotace ani zdálky nepopisuje opravdový děj knihy. Víte, že budete zahlceni informacemi o umění, lékařství, výrobě bomb nebo závislosti. Víte, že nastanou chvíle, kdy budete v ději ztraceni. A taky víte, že se vám aspoň jednou zatají dech.
To vše platí i u této knihy

1 28.01.2018

Narozdíl od ostatních musím říct, že se mi kniha četla úžasně, nedokázala jsem se odtrhnout a měla jsem ji přečtenou během chvíle.
Možná to je tím, že jsem ve věku Ivany.
Možná to je tím, že o Francii v poslední době hodně sním.
Ať už to je jakkoliv, mě knížka ohromně bavila, i když teda byla chvílemi trochu slabší, ale dle mého názoru opravdu jen trošku.
No prostě krásná oddychovka, která mě během zkouškového období na chvíli uklidnila a vnesla mi do života trochu té lehkosti a Francie.

1 27.01.2018

Kniha mě dojala, donutila přemýšlet
nad různými tématy a užívat si štěstí.
Četla jsem ale hodně lepší sbírky poezie, tento typ ocení spíš slečny na tumbrlu, které samozřejmě kniha okouzlí.
Některé pasáže jsou docela slabé, delší texty na konci knížky se mi ale moc líbily a několikrát jsem se v básních našla. Proto nakonec čtyři hvězdičky.

1 25.12.2017

Palahniuka jsem objevila díky mé kamarádky, a to přes Klub Rváčů, který mám shlédnutý a přečtený několikrát.
Deník mě nadchnul sice jen o trochu míň, ale i tak se zapsal na seznam mých nejoblíbenějších knížek. Miluju Palahniukův styl psaní: opakování frází, krátké věty, detaily, podrobné informace k danému tématu, které vám sice nic nedají, ale dotváří celek díla.
Chování lidí z Mistyna okolí mě desilo a celé dny jsem nepřemýšlela nad ničím jiným, než jak všechno dopadne. Závěr mě trochu zkalamal, rozuzlení ale bylo skvělé.
Petera jsem milovala i nenáviděla zároveň, chudinku Misty jsem celou dobu jen litovala.
Jen pro úplnost: chvílemi jsem se v ní viděla a litovala jsem i samu sebe.
No prostě geniální, Chuck se opět předvedl a jsem ráda, že píše pořád stejným stylem. Někdy mám totiž na něco takového chuť, ale zároveň chci poznat i nový příběh a díky Chuckovi mám jistotu, že získám obojí.

1 25.12.2017

teďka se mi poprvý u chuckovy knížky stalo, že jsem tušila jak to dopadne. ale i tak je na stuff něco příšerně fascinujícího

11.01.2020

povídka venezuela byla fakt příšerně skvělá, to jsem vůbec nečekala. básičky byly skvělý jen o trošku míň ale fotografie v celý knize zas byly skvělý nejvíc

15.12.2019

podle mě nejlepší těsnohlídkova sbírka.
kdybych mohla, vyřvávám jeho slova od rána do večera a v noci v nich spím zabalená jak v peřině

14.04.2019

Anatol je prostě skvělý! Je úžasné jeho slamy slyšet, ale ani jejich čtení nemá chybu. Vtipné, výstižné, reflektující nác všechny a naši dobu.

29.12.2018

Chvílemi jsem se ztrácela, ale vždy jsem se nakonec našla. I tak jsem z celý knihy ale trochu zmatená, prostě to asi není zrovna pro mě.

08.05.2018

Neví, asi jsem z této knihy už odrostla. Když jsem porvé viděla film, byla jsem unesena a stejné pocity jsem měla i po prvním přečtení knihy. Teď, když jsem se k ní po pár letech vrátila, už mám názor trochu jiný. Charlieho naivita, někdy až hloupost, mě celou dobu štvala.
Musím ale uznat, že i když je hlavní téma obrovským klišé, o kterém je napsaných plno úspěšných i neúspěšných knih, jsou ostatní prvky a děj originální.
Pro mladší čtenáře (takových 13-16 let) bude mít kniha ale určitě velký význam.

14.04.2018