Renatka11
komentáře u knih
Ztracená duše
Olga Tokarczuk
Tuhle knížku jsem si dneska v knihovně půjčila vlastně omylem, když jsem si šla pro poslední Tokarczukovou, ale místo Vnímavého vypravěče požádala o Ztracenou duši. Nakonec jsem si tak odnesla obě a nelituju. Tahle jednohubka je nádherná graficky a nese hezké a jednoduché poselství, že je dobré občas zpomalit, abychom se měli šanci vrátit k sobě samým.
Dvakrát sedm pohádek
František Hrubín
Nádherné rýmované pohádky, které od mého dětstvi neztratily nic na svém kouzlu. Některé pasáže si vybavim z paměti dodnes. Jak to bylo, pohádko... :)
Růže pro Algernon
Daniel Keyes
Wow! Tak to byla jízda. I 5 hvězdiček mi pro Charlieho a Algernon přijde málo! Nemám slov a chce se mi brečet! Prostě skvělé!!!
Zvěrolékař a kočičí historky
James Herriot (p)
Milé, něžné a hebké jak kočičí kožíšek. Při čtení jsem vzpomínala, jak rádi a často jsme tyhle kočičí historky poslouchavali s dětmi při cestách na dovolenou a jak měla Herriota ráda moje babička.
Věc Makropulos
Karel Čapek
(SPOILER) Opět čapkovsky chytré, nadčasové, zábavné a dobré, od předmluvy až po závěrečnou oponu. Opět zajímavé téma a krásný jazyk. Čapka jsem si zamilovala teprve nedávno a jsem ráda, že mám z jeho díla ještě tolik k objevování. Až teď mě ale napadá, kolik by toho mohlo být, kdyby místo jemu určených 48 let žil právě on tři století...?
Hora mezi námi
Charles Martin
Musím přiznat, že podle skvělých ohlasů jsem čekala mnohem víc. Přestože příběh byl celkem jasný a předvídatelný už od začátku, nepřišel mi uvěřitelný ani sám o sobě ani jeho hrdinové. Bohužel to moc nezachránil ani styl psaní, který mě spíš nebavil, a celé se mě to prakticky nedotklo. Navíc jsem měla občas problém s nelogičností textu, ať už přímo z pera autora nebo zásluhou překladatele, který stále zaměňoval slovo "klouby" za "kotníky". Za mě proto slabší 3 * a první a poslední přečtená kniha od autora.
Vražda v Orient-expresu
Agatha Christie
Těšila jsem se, že si mě legendárním Orient Expresem Agatha Christie konečně úplně získá, ale i ten, stejně jako Černoušci, jsou pro mě jen na 4 hvězdy. Ano, je to dobré, elegantní, překvapivě a chytré, ale bohužel asi nejsem typický Agátin fanoušek. Takže teď se s ni zase na chvíli rozloučím a uvidíme příště.
Plachetnice na vinětách
Jiří Hájíček
Krásné a úžasně čtivé! A mně hodně blízké, ať už postavou sympatické Marie, zmínkami o Trumanu Capotovi, Pani Dallowayové, benzínce u Lovosic nebo pařížskou Jardin des Plantes, s kterou jsem se nedávno seznámila v "Jsou světla, která nevidíme". Navíc jsem knížku náhodou symbolicky dočítala při dnešní plavbě na plachetnici. Hájíček mě opět nadchnul!
Gump – pes, který naučil lidi žít
Filip Rožek
Nenáročná jednohubka s chvályhodným podtextem pomoci psům se smutným osudem, za který dávám čtvrtou hvězdu. V podstatě souhlasim s annou492, jen hodnotim o něco výš.
A každé ráno je cesta domů delší a delší
Fredrik Backman
Trochu jiný Backman, ale opět úžasně lidské, dojemné a něžné.
O myších a lidech
John Steinbeck
Výborné čtení a další splněný rest. Strašně krásné a smutné. Lennie mi připomínal jak mého milovaného Johna Coffeyho, tak kliďase, náčelníka Bromdena, nebo spíš to, kým se Bromden zdál být, laskavého obra s duší dítěte.
Zpětně nechápu jak to, že mě před pár lety čtený Steinbeckův Sladký čtvrtek tak strašně nebavil, když dnešní odpoledne strávené s Lenniem a Georgem jsem si užila moc a už se těším na film.
Staré odrůdy
Ewald Arenz
Zvláštní silný příběh, kde se první 3/4 jen velmi pozvolna odhalují životy dvou hlavních ženských postav a otvírají se jejich staré rány, aby se v posledni čtvrtině vše rozjelo na plné obrátky. Zajímavé bylo, že i na mě příběh občas působil, jako bych se vracela v čase. Na druhou stranu mi ale některé momenty přišly bohužel málo uvěřitelné.
Pampeliškové víno
Ray Bradbury (p)
Přestože mě vzpomínkové Pampeliškové víno z léta 1928, kdy autorovi bylo 12 let, neoslovilo tolik jako jeho tituly s tématikou science fiction, oceňovala jsem jeho něžnost a poetičnost, vyzařující rodinnou pohodu a bratrskou sounáležitost.
Nejvíc mě bavily asi právě rozpravy staršího Douglase s mladším Tomem, jako třeba tahle:
"Povídám, drž se mě a dávej pozor, aby se ti nic nestalo.
Můžeš se spolehnout, prohlásil Tom.
Nemám ani tak starost o tebe, uvažoval Douglas, jako spíš o to, jak to Bůh s tímhle světem koulí.
Tom o tom chvíli zapřemýšlel.
To je v pořádku, Dougu, pronesl nakonec. Dělá, co může."
K moři
Petra Soukupová
Příběhy a postavy Petry Soukupové mám ráda a ráda se k ním vracím pro jejích opravdovost, plastičnost a různorodost. Všechno s nimi vždycky hrozně prožívám a přemýšlím o nich i mimo čtení, jakoby to byli členové mojí vlastní rodiny. K moři bylo před pár lety jedno z mým prvních setkání s autorkou a příběh o složitých vztazích čtyř sester se mě hodně dotkl tenkrát i teď napodruhé. O to víc si tak vážím blízkého vztahu se svou sestřičkou, který i přes odlišnostI povah a sem tam postojů a názorů přetrvává i v dospělosti.
Stařec a moře
Ernest Hemingway
Krásný příběh o úžasném člověku a nádherné rybě, který se mi i přes svou útlost ale nečetl úplně snadno. Obdivovala jsem starcovu moudrost, vůli, pokoru a odvahu. Jsem moc rada, že jsem se ke knížce konečně dostala, a těším se na dalšího Hemingwaye.
Slavnosti sněženek
Bohumil Hrabal
Po nespočetném zhlédnutí Menzelova skvělého filmu a nedávné návštěvě Kerska, včetně zastávky u Hrabalovy chaty a obědě v Hájence, jsem dostala chuť se s touhle klasikou seznámit i v její originální podobě a byla to vážně nádhera. Z knížky na mě kromě jedinečné atmosféry kerských alejí provoněné borovicemi polesí čišela i Hrabalova životní moudrost, pokora, láska k lidem a k přírodě, nadhled a smysl pro humor.
Kapitola Maminčiny oči, která se stejně jako pár dalších ve filmu neobjevila, mě dojala jako už dlouho nic.
Generál Pavel v rozhovorech s Jolanou Voldánovou
Jolana Voldánová
Spoustu z toho, co v těchto rozhovorech z loňského roku zaznívá, zaznělo i v mnoha prezidentských debatách v průběhu ledna. Tady je ale hodně informací navic a ty známé jdou mnohem víc do hloubky. Bonusem pro mě bylo, že právě díky nakoukaným debatám jsem i při čtení rozhovurů pana Pavla téměř slyšela a viděla.
Komentář k nedávno dočtené knize Havel od pana Žantovského jsem ukončila tím, že "pevně věřím, že si v lednu zvolíme takového prezidenta/prezidentku, který na Havlův odkaz konečně důstojně naváže" a jsem šťastná, že se nám to zvolením Petra Pavla povedlo!
Largo desolato
Václav Havel
Skličující a depresivní tím spíš, že je to tak autobiografické. Havel své zkušenosti s vězením i životem po něm promítl do Leopolda, který dobrovolně vězní sám sebe ve svém bytě a čeká na to, až ho uvězní jiní. Na druhou stranu, jak už je u Havlovych absurdnich dramat zvykem, je i Largo desolato hodně vtipné.
Ke dnu
Anna Bolavá (p)
Zajímavě napsané, uvěřitelné a neveselé. Četla jsem poměrně dlouho a proto mi asi i dlouho trvalo zorientovat se ve všech postavách a i pak mi některé přišly zbytečně navíc. Nejzajímavější a nejúplnější pro mě byl příběh Aničky s Mlladou. U jiných bych potřebovala něco dopovědět.
Pravda, nebo lež
Colleen Hoover
Jedna rovina příběhu byla celkem napínavá, přestože ne moc uvěřitelná, zatímco ta druhá mi dost připomínala Padesát odstínů šedi a já jsem se smála větám, které byly podle všeho míněny vážně. Přestože knížce nemůžu upřít čtivost, další tituly Colleen Hooverové už vyhledávat nebudu.
