Rave komentáře u knih

Ajaj, tohle bylo do půlky docela fajn, ale pak už jen velký špatný. Vlastně jsem pak už jen přeskákala na konec, protože se ze skvěle rozjeté knížky stal úplný blábol. Souzním s komentářem od "lennyd", mám to velmi podobně.

3 09.04.2024

(SPOILER) Tak úžasné zápletky, skvělý jazyk rozhovorů, parádní budování napětí a tak zoufalý a laciný finiš téměř každé z povídek...Příšery, zahnívající pahýly, utržené hlavy? Přitom, Tudor umí budovat napětí naprosto skvěle! V povídce Věžák se napřiklad rozhodne parta dětí ulice prozkoumat opuštěný panelák. A je to jízda. Šimrá vás znepokojení, obestírá úzkost, ale v momentě, kdy dostane strach pevné obrysy - tj.ze stěn se vyloupnou monstra s chapadly, zjišťuju, že mě to už neba a vlastně se najednou vůbec, ale vůbec nebojím...

4 31.03.2024

(SPOILER) Docetla jsem do pulky a preskakala na konec. Vadila mi pliziva neschopnost vsech postav. Kdyz nekdo z mistnich zdevastuje zachodky v golfovem klubu, komunita kamenuje cloveka, co ma jen na statost dat vse do poradku, jako by za to mohl on? Dospely chlap se necha takhle lacine vlacet nadrzenou pubertackou, i kdyz jeji chovani o krok predvida? Ach jo, tohle ne.

1 27.03.2024

(SPOILER) Hvězdy dávám za vtipný sloh a kostru příběhu. Bavila mě dějová linka, sebeironie Millie.
Kapitoly mi doslova utíkaly před očima, četla jsem dlouho do noci a ráno se těšila na pokračování. Ovšem. Zápletka, ajaj, to drhlo. Jednak má autorka obyčejnou smůlu, že jsem na podobné téma četla spoustu lepších přiběhů, a pak taky, SPOILER, to jako fakt ani jednu z týraných nádher nenapadlo nainstalovat do pokoje vlastní kameru nebo si strčit mobil s nahráváním do podprdy? Když se jim to dělo opakovaně? A fakt mám věřit, že se tak podivná smrt někoho, kdo má kamarády doteď všude, obejde bez důkladné rekonstrukce? Bez mediálního zájmu? No a úplný závěr, kdy se matka rohodne zničit svůj život (a tím pádem i své dcery...), aby mohla služka volně žít, tak to už byl úplný cukrkandl...Hele, ale i tak, asi jo, asi si to přečtěte, jinak to docela ušlo.

5 06.03.2024

(SPOILER) Nečetla jsem anotaci ani přebal, začátek knížky mě doslova uchvátil. Páni, o co tu jde? A pak šlo vše strmě dolů. Hlavní hrdince jsem za její urputnost a vlezlost postupně umazávala kladné body, několikrát jsem se až přistihla, že fandím záporakovi a v duchu ho obdivuju, že je stále ochotný vést s ní dialog. Příběh pak definitivně zabila scéna ve škole, s rasistickou učitelkou...To proč? Matka se vloupá do školy, dcera poruší, co může, vlastně je to spratek bez úcty k autoritě a nabízené pomoci, ale protože rasismus, tak fuj učitelka. A samotná zápletka pak tak blbá, že jsem poslední kapitoly přeskákala po odstavcích. Za mě ne.

3 20.02.2024

(SPOILER) Škoda toho zvláštního slohu, který na mě působil, no, až základkově:

"Sledoval je z kuchyně. Snažil se všimnout si něčeho podezřelého. Nic však nezaregistroval. Byl u policie už celkem dlouho a troufal si o sobě říct, že umí číst v lidech. U Vicky zpozoroval, že ji věc příliš nezasáhla. Vypadala jako v roli. Nedokázal říct, zda je pro Noru opravdovou přítelkyní, nebo se jen baví pozorností. Na Noře poznal opravdové zoufalství. Věřil jí. Sám dítě neměl, protože mu žena zemřela dřív, než se k tomu dostali. Ale vždy děti chtěl. Chtěl je se svou ženou."

Podobně mě pak rušilo i zbytečné množství absurdit, kterých v příběhu pribývalo a autorka si také mohla odpustit detailní popis umírajícího Toma zmíněný v samém závěru knížky. Šmarjá, trčící kost někoho fakt děsí? Ovšem, nevinný zvrat na konci, ve kterém, mimochodem, nebyla potřeba ani kapka krve a přesto skvěle zafungoval a mě přeběhl tolik očekávaný mráz po zádech, ten to fakt celé zachránil! Dobrýýý! Doporučuju!

4 18.01.2024

(SPOILER) 34 jmen. Irena, Ivona, Ivana. Patrik, Petr, Pavla, Petra. Lenička a Lucinka. Strašný. Musela jsem si jednotlivé postavy nakonec sepsat. Zabralo to tři stránky poznámek...kdo ke komu patří, s kým se zná, čí je kamarád, bratr či zhrzený ex...Protože když jsem knížku rozečetla večer, druhý den jsem netušila, kdo je Ota Krkavec (jo, aha, mladý nadstrážmistr) či Ivana Jarolímková (jo, vlastně, náhodný divák, který viděl hádat se Pavlu s manželem). Oba zmínění však měli v celkovém ději snad jen jeden jediný štěk, čili pamatovat či vypisovat jejich jména byla naprosto zbytečná aktivita, na což jsem přišla až v poslední třetině knížky, kdy mě to celé prostě přestalo bavit a přeskákala jsem na konec. Hm. Zamotané, překombinované, dramaticky vyřešené. Případ se vlastně rozhýbe jen proto, že pětiletá holka utrousí, že viděly s maminkou hastrmana u rybníka. U rybníka, kde soška hastrmana skutečně stojí, ale přesto se hlavní hrdinka Ema rozhodne tento šokující zvrat blíže prozkoumat a odhalit, kdo je tajemným vasermanem. Omlouvám se, ale ne.

6 02.12.2023

(SPOILER) Duchové a vraždění dětí. Omlouvám se, ale ne. Hvězdu dávám za vtipné rozhovory a nápady kulturního spolku obce, to by se dalo využít. Ovšem popis rozkládajících těl, puch hniloby, prázdné oční důlky atd....toto mi nahání různé pocity, strach ovšem vůbec. Nejsem zkrátka cílovka této autorky.

4 27.09.2023

Milujete napětí, tajemno a současně hledáte titul bez brutalit, násilí, týrání? Tak potom je novinka JINÉ MÍSTO od Kateřiny Karolové přímo pro vás!
Příběh vás zavede do Luhačovic, kam si na dovolenou vyrazí Monika s Oliverem, čerstvě zamilovaný pár z Prahy. Po příjezdu sednou na kola, přestože se připozdívá a postupně začne na krajinu padat i mlha. Poté je spolkne les a jejich dobrodružství naplno začíná
Knížka vám bude utíkat před očima. Nebudete chtít přestat číst. Krátké a poutavě zakončené kapitoly lákají k otočení ještě pár stránek, ještě trochu a najednou se příběh nedá odložit a musí se dočíst až do samého konce.
A pozor, autorka vymyslela ke knížce bonus. Externí únikovku v reáliích příběhu! Po dočtení najdete v titulu speciální QR kód odkazující na hru. Milovníci exit room se tak můžou vydat přímo do Luhačovic a zažít něco málo z tajemna na vlastní kůži. Čeká je série plnění nejrůznějších úkolů, hádanek a šifer, zkrátka, knížkou dobrodružství nekončí!
P.S.: a já teda dostala ke své objednávce přes e-shop Albatrosu i pláštěnku! Což mi přijde jako velmi povedený bonus vzhledem k tomu, že únikovka bude mít ty správné grády především za hnusného počasí, v dešti a mlze

11 06.03.2023

Po chytlavém úvodu přišel neskutečný blábol. Odloženo, nedočteno.

(SPOILER) Jaksi jsem nedržela stejnou myšlenkovou stopu s autorkou. Vnitřní monology hlavní hrdinky mi přišly rozvleklé a nepodstatné, naopak klíčové momenty příběhu odbyté, nerozvinuté. Tak, například. Zabitý a zakopaný manžel je blízkým okolím po pár dnech postrádán (logicky). Obě ženy (zhrzená ex a její klon) vymyslí plán - vyrobit v laboratoři dvojníka manžela (geniální!) a tím vraždu zamaskovat. Ovšem. Klon zraje v laboratoři, dle autorky, asi půl roku. Eh? Počkat, to jako fakt nikomu po celou dobu nechybí? Neeskaluje se u okolí žádné podezření? Všichni blízcí přijali bez debat vysvětlení, že je na delší dovolené a tečka? Nepíše, nevolá, neozývá se, uzavřeno? Tohle jsem nedokázala po celou dobu rozdýchat a pořád čekala, kdy do případu vstoupí policie či soukromý detektiv. No dál. Hlavní hrdinka má svůj vlastní nedobrovolný těhotný klon (...), který nepochopitelně tahá všude s sebou. Neboli, nápadněji už se po vraždě fakt chovat nelze...Ale pozor, přesto je nikdo nikdy spolu nikde nepotká...Ani v laboratoři, ani venku, ani u domu, ani na zahradě, ani ve městě (tedy, krom číšníka, u nějž jediného bych naopak předpokládala vágní reakci - prostě dvojčata, a co). Uffff. Obě dámy na zahradě zakopou, následně vykopou manžela a na konci příběhu pak i objeví dvanáct dalších mrtvol. Ani v jednom případě však tento podivný pár nikdo nikdy při této mimořádně zdlouhavé činnosti nevidí! Lidští pozorovatelé a sousedé zkrátka v této knize neexistují. No a pak. Klon je těhotný. Hlavní hrdinka je z toho paf, ovšem samotný porod ji v závěru nijak netankuje, dítě se zkrátka narodilo, žije a "věc" se o něj normálně stará. No zkrátka. Za mě jedno velké NE! Hvězdu dávám za pár wow momentů.

3 29.01.2023

Naprosto se ztotožňuji s komentářem uživatele "soukroma", díky za něj! Hvězdu dávám za skvělý námět, samotné pojetí mě ale unudilo. Více už tento autor ne.

2 26.01.2023

(SPOILER) Spoiler! To byla ale blbina...Rodiče oba mimořádně přecitlivělí ke svému prvorozenému pokladu a pak máme uvěřit, že mu provedou toto?

4 23.08.2022

(SPOILER) Tak tohle se nepovedlo. Bezduvodne ufnukana protivna hlavni hrdinka, zdlouhave vypraveni, predvidatelny zaver (k nemu jsem to nakonec jen preskakala...). Jako bonus flashbacky z minulosti pohledem zanedbavaneho ditete spolu s...prihodou o utyranem zvireti! To prece nesmi, v dobrem thrilleru, bezesporu, chybet!? To jako vazne? On je tady nekdo, kdo si pri cteni "zajicek mel rozmacknutou lebku a ocicko mu viselo..." kouse nehty napetim a nedockave hlta dal? Dekuji, ja ne. Odlozeno, nedocteno.

3 19.08.2022

Klevisovou čtu moc ráda. Její příběhy mě okamžitě vtáhnou do děje, mívám dokonce i pocit, že jsem jedna z postav, tak mistrně dokáže autorka vykreslit prostředí pro své hrdiny. Tuto knížku jsem však nedokázala dočíst a před koncem jsem dokonce jen dolistovala závěr. Možná, kdybych jí četla na jeden zátah, tak hodnotím výš, ale i dva dny pauzy mezi čtením způsobily, že jsem se ztrácela v postavách a jejich osudech. Rodinné vazby na mě byly tentokrát tak složité a zamotané, že jsem se i přes pekelné soustředění nedokázala ve finále celého příběhu zorientovat. A to jsem si od začátku příběhu psala ke každé postavě poznámky včetně domečků, kdo kde bydlí! U Klevisové to tak zkrátka mám :-) Tentokrát to však na mě byla motanice příliš veliká a v rodinných vazbách v duchu: "vnuk syna babičky její tety" jsem se tak ztratila, až jsem to vzdala. Nicméně, po další novince Klevisové opět skočím všemi deseti!

10 14.04.2022

Knížku jsem od prvních stránek nedokázala odložit a stejně jako Majuš333 ji přečetla na jeden zátah. Konečně jsem se, po dlouhé době, při čtení rochnila napětím a libovala si, že se příběh nepitvá v žádném osobním traumatu hrdiny, nikde nestříkají kusy mozku, žádné zvíře není utýráno s detailním popisem nechutností. A přitom mi běhal mráz po zádech! Z úplně obyčejných věcí, které byly ale sakra divné... Příběh odsýpal, měl spád, žádné cancy okolo. Podobně jsem se cítila u Trhliny a knížku bych k ní i přirovnala. Slovensko má Kariku, my máme Karolovou :-)

28 19.02.2022

(SPOILER) Jestli jste přečetli jedním dechem Dívku ve vlaku, tak toto prosím neotvírejte. Jde o vylouhovaný a velmi laciný odvar. Navíc, k uzoufání nudný. Měla jsem přitom ke čtení ideální podmínky. Manžel i děti v luftu, nalitá sklenka vína, před sebou celý den i noc! Zavrtala jsem se pod deku a se slastí jsem se začetla do očekávaného bestselleru. Začátek jsem musela číst třikrát. TŘIKRÁT! Tak dokonale zmatený byl obyčejný popis, co vidí hlavní hrdinka ze svých oken domu. Pět domů, hm...dobrý! Po východní straně stojí katolická škola, aha, tak ještě i katolická škola...kde sakra, s takovou, její dům vlastně v ulici stojí? Na jih bydlí Takedovi, přes ulici od Russelových Millerovi...ehm, jo. Dům 206/208 je neobydlený (jo...asi ho tedy vidí...ehm odsud?). Vedle domu máme park a přes něj vidím, do oken právě přistěhovaným Russelovým...aha..co? Přes celý park vidím někomu do oken? Ale. Udělala jsem si mapku (!), až tak jsem byla natěšená se do tohoto románu začíst. Ovšem, následný děj vše zabil. Z hlavní hrdinky se vyklubala sebestředná alkoholička trpící agorafobii. V Dívce ve vlaku jsem s hlavní postavou soucítila a fandila ji, tady jsem se přemlouvala číst si o příhodách Anny dál...Alkohol, prášky, sebelitování. Na webu přitom uznávaná psycholožka, která plodí takové perly, jako "měla bych zvolnit" (tak určitě...vymátožíš se z postele v 11hod, celý den jsi v pyžamu, o osmiletou dceru se musí starat manžel, jídlo ti vozí až před dveře a tvou jedinou smysluplnou činností je sledovat drby okolo. Vysilující, zvolni prosímtě...). Ale říkala jsem si, dobrý, patří to k nemoci, to se rozjede, příběh bude určitě dobrej, to dám! Ale, nešlo to.... Slovní průjem. Totální slátanina plytkých dialogů o ničem. Jako když zachytíte prostředek cizího rozhovoru. U 120 stránky jsem vzteky nalistovala závěr. Aha. Takže asi wow?! Ne. Takže znovu, pro nadšence Dívky ve vlaku: když tuto knížku neotevřete, ušetříte si den života. Nedoporučuji.

(SPOILER) POZOR SPOILER: Jestli jste přečetli jedním dechem Dívku ve vlaku, tak toto prosím neotvírejte. Jde o vylouhovaný a velmi laciný odvar. Navíc, k uzoufání nudný. Měla jsem přitom ke čtení ideální podmínky. Manžel i děti v luftu, nalitá sklenka vína, před sebou celý den i noc! Zavrtala jsem se pod deku a se slastí jsem se začetla do očekávaného bestselleru. Začátek jsem musela číst třikrát. TŘIKRÁT! Tak dokonale zmatený byl obyčejný popis, co vidí hlavní hrdinka ze svých oken domu. Pět domů, hm...dobrý! Po východní straně stojí katolická škola, aha, tak ještě i katolická škola...kde sakra, s takovou, její dům vlastně v ulici stojí? Na jih bydlí Takedovi, přes ulici od Russelových Millerovi...ehm, jo. Dům 206/208 je neobydlený (jo...asi ho tedy vidí...ehm odsud?). Vedle domu máme park a přes něj vidím, do oken právě přistěhovaným Russelovým...aha..co? Přes celý park vidím někomu do oken? Ale. Udělala jsem si mapku (!), až tak jsem byla natěšená se do tohoto románu začíst. Ovšem, následný děj vše zabil. Z hlavní hrdinky se vyklubala sebestředná alkoholička trpící agorafobii. V Dívce ve vlaku jsem s hlavní postavou soucítila a fandila ji, tady jsem se přemlouvala číst si o příhodách Anny dál...Alkohol, prášky, sebelitování. Na webu přitom uznávaná psycholožka, která plodí takové perly, jako "měla bych zvolnit" (tak určitě...vymátožíš se z postele v 11hod, celý den jsi v pyžamu, o osmiletou dceru se musí starat manžel, jídlo ti vozí až před dveře a tvou jedinou smysluplnou činností je sledovat drby okolo. Vysilující, zvolni prosímtě...). Ale říkala jsem si, dobrý, patří to k nemoci, to se rozjede, příběh bude určitě dobrej, to dám! Ale, nešlo to.... Slovní průjem. Totální slátanina plytkých dialogů o ničem. Jako když zachytíte prostředek cizího rozhovoru. U 120 stránky jsem vzteky nalistovala závěr. Aha. Takže asi wow?! Ne. Takže znovu, pro nadšence Dívky ve vlaku: když tuto knížku neotevřete, ušetříte si den života. Nedoporučuji.

Jako čtenáři mi hlavou při čtení běžely o silu postupně různé nápady. Co se stalo, jak, proč? Několikrát jsem se v duchu plácala po rameni, že jsem dozajista odhalila rozuzlení knížky, aby mi autor vzápětí moji domněnku s nadhledem vyvrátil. Jako by mi četl myšlenky! Přitom se mu současně podařilo do příběhu zasadit několik opravdu zdařilých wow efektů, kdy mi spadla brada nečekaným zvratem událostí. Plný počet hvězd vlastně nedávám jen ze dvou důvodů. Prvním je zoufalá rozvleklost děje. Detailní popisy. Míst, cest, obleků, schodiště...Dokonce jsem místy začala věty přeskakovat (!), jak mě táhlost iritovala. Druhým zklamáním byla - POZOR SPOILER - "Modrá laguna" v samém závěru. Banda sirotků s miminem v náručí k tomu mě doslova naštvala. Samotnej Sólo mi stačil, nechápala jsem, proč autor potřeboval před koncem přijít s dalším zvratem. Díky tomu jsem pak závěr knížky doslova přeskákala. Konec se mi líbil, to jo, knížku vlastně k přečtení doporučuju, přesto, na plný počet hvězd to rozhodně není. P.S.: na film jsem zvědavá! P.S. 2: doufám, že filmaři si ty opuštěné siroty v závěru fakt odpustí...

9 09.04.2021

(SPOILER) Tohle mě hodně naštvalo. Knížka mě zaujala skvělou obálkou i anotací. Nemohla jsem se dočkat, až se do ní začtu. Od prvních kapitol jsem se nedokázala odtrhnout. A pak přišla ledová sprcha v podobě rozvleklého drama jedné rodiny. Fakt mě to naštvalo a hodně. Takovej potenciál! Víkendová chata na neznámém místě, opožděný příjezd, zabydlené pokoje a přitom všude prázdno...POZOR SPOILER. A tím skvělá knížka skončila. Následovala rozvleklá pitva osobních traumat. Toho odvrhli rodiče, tamtomu zemřeli, tahle se cítí nemilovaná, tady utýráme zvíře, zde jsou polosirotci. U těch se budeme dlouze věnovat, jak vnímají smrt své maminky a jednání macechy. Čím více křivd na dítěti, tím víc adidas. Čekala jsem mrazení v zádech, dostalo se mi citového týrání. Jako když si pustíte Čelisti a von se z toho stane po pěti minutách dokument o vymírajících žralocích... Když už jsem si říkala, že mě autorka nemůže ničím víc naštvat, přišly drogy....A to byl moment, kdy jsem začala přeskakovat kapitoly a dolistovala závěr z čisté milosti, vzhledem ke kvalitnímu úvodu a skvělé obálce (až na tu podobnost stromů s marjánkou...). Tahle knížka zkrátka obsáhla vše, o čem si v dobře rozjetém thrilleru číst fakt nechcete. Nedoporučuju.