Radimka komentáře u knih
Vlastně celá knížka se vyvíjí stejně jako obě hrdinky. Ze začátku trochu vláčná, byť se výborně čte a člověk se fakt nenudí, ale ke konci až trochu absurdní. Sice jste pořád v napětí, jak tohle dopadne, ale konec z toho udělal frašku.
Nevím, co si o tom myslet, vypadá to jako parodie na detektivku. Protrpěla jsem to a na konci už jsem přeskakovala. Byla to strašná debilita úplně o ničem.
Výborná, skoro hororová atmosféra. O malý svini, která "milovala k smrti" svoji starší sestru.
No to teda byla zbytečná kniha. Madam Chic na mne působila jako arogantní frnda. A celý to jaksi navádělo k povýšenosti. A šatník o 10 kusech? Ve skutečnosti nikoho takového neznám.
(SPOILER) Mně se to líbilo. Zamilování a těhotenství z pohledu chlapa. Občas jsem se smála, občas to bylo smutné - viz chladící postýlka, to jsem nevěděla, že existuje. Nenudila jsem se a dobře se mi to četlo, i když to nebyla žádná velká literatura.
Tohle je fajn, takový přehledný, jednoduchý, s obrázkama. Jen to ještě aplikovat v praxi.
Viděli jsme jako hru v Lednickém areálu. Hra je velmi vtipná, chytrá a ve finále dost překvapivá.
Když jsem ji kdysi četla, tak se mi líbila. Je to knížka hlavně o křehkých rodinných vazbách a dětských pocitech.
Ze začátku jsou se nemohla začíst, ale pak jsem to začala brát jako pohádku plnou podobenství a hlubokých myšlenek, které jindy nemám ráda, protože jim většinou nerozumím. A ejhle - objevila jsem knížku, ze které číší obrovská láska k člověku /hlavně k dětem/ a která dokáže pohladit. Odkládala jsem ji vždycky se zvláštně uklidňujícím pocitem, i když se jedná o silně protiválečnou knihu.
Tak tohle je skoro odpad! O holce, která se pořád vychvalovala a v záchvatech skromnosti zase podceňovala. Kdyby to bylo na 20 stránek tak budiž, ale takhle se to skoro nedalo dočíst. Vůbec bych neřekla, že to napsala ta samá spisovatelka jako Dublin Street, který se mi líbilo.
Tohle jsem nedala. Kniha je zajímavá pro toho, koho zajímá, co se nám děje v mozku na hodně odborné úrovni. Četla jsem a nic mi v hlavě nezůstávalo, tak to nemělo cenu. Hodně vědecká, nic pro mne.
Tohle jsem nedala. Přečetla jsem asi třetinu a vůbec mě to nebavilo. Asi nejsem prostě typ na knížky o politice.
Tak blbou motivační knihu už jsem dlouho nečetla, vlastně jsem ji ani nedočetla. Nechápu tu popularitu kdysi.
Nevím, jestli byl Balabán dobrej spisovatel, ale každopádně musel bejt porad ozralej nebo sjetej. Ale ještě mu dam šanci. Tak ne, všechno divný, depresivní, špinavý. Asi jsem na to moc normální. Je mi lito.
Přečetla jsem 3 strany a měla jsem pocit, že čtu testament nějaký sekty. Prodáno někomu, kdo to ocení.
Dostala jsem ji i s věnováním. Je to takový mile infantilní, ale po polovině už je to vlastně trochu blbý a myšlenky se pořád opakujou. Kresbicky roztomilý. Nedočteno.
Tak tohle už nedám, prostě ztráta času. Ale snažila jsem se. Fakt.
Tak tohle jsem nedala. Samé psychologické úvahy, na které jsem se nesoustředila, protože mě nebavily.
Součka si pamatuju, když jsem jako dítě hltala s otevřenou pusou Cestu slepých ptáků. Ale tohle nešlo. Navíc bez obrázků a fotek to nemělo koule. Bylo to jako koukat na němej film bez obrazu.
Když si autor Standa Brázda začne říkat Stanley Bradly, tak u mně nemá šanci. Ale tahle knížka by u mně asi šanci neměla nikdy.